ERDF – Platform for active and automatic open prospective clinical e-cohorts from Edsan: EDSaNCoh (Q6892690)

COHORTE ET RECHERCHE CLINIQUE Une cohorte est un groupe de sujets aux caractéristiques communes, qui sont suivis individuellement de manière prospective. C’est à différencier du registre qui est un recueil continu et exhaustif de données, dans une population géographiquement définie dans une perspective de calcul des incidences, prévalences et survie. Tout au long du suivi de la cohorte, des données concernant les sujets sont recueillies : exposition à des facteurs de risque et événement de santé. Sur le plan méthodologique, les avantages principaux des cohortes sont d’avoir la séquence temporelle exposition (ou intervention) puis effet. Il est ainsi possible de modéliser l’enchaînement et les interactions des différents facteurs relatifs aux conditions de vie (alimentation, habitat, accès aux soins, réseau social…), à l’environnement (conditions de travail, expositions professionnelles et environnementales…), et à l’état de santé (états précliniques, chronologie des phénomènes pathologiques). Une étude de cohorte repose sur le respect d’un protocole, concernant d’une part la collecte d’informations et d’autre part, les modalités du suivi des sujets permettant d’identifier sans biais, la survenue des événements de santé. Les cohortes sont conçues pour répondre à plusieurs questions de recherche épidémiologique, clinique, biologique ou de santé publique même si certaines ne sont pas encore formulées de façon précise au démarrage de la cohorte. Ces questions peuvent se poser tout long de la cohorte ce qui permet de réaliser de nombreuses analyses et productions scientifiques parallèlement au déroulement de la cohorte. L’ambition première des cohortes est donc centrée sur la recherche d’associations, et si possible de relations de causalité, entre différents facteurs de risque et des évènements de santé, en identifiant les enchaînements et les interactions entre l’état de santé des personnes incluses et les facteurs qui ont pu y contribuer. Elles privilégient ainsi par principe, dans les recueils d’informations auxquelles elles procèdent, la recherche d’une « validité interne » fondée sur la description précise de l’état de santé des personnes incluses (« phénotypage ») et la catégorisation fine des types de pathologies et facteurs de risque, plutôt que la représentativité des populations (« validité externe »). Cet objectif implique le plus souvent de collecter, généralement sur la base du volontariat, une diversité de données détaillées à différents moments du temps (examens cliniques, réponses à des questionnaires ou auto-questionnaires, prélèvements biologiques de diverse nature, et parfois imagerie...) en prêtant une forte attention aux conditions et à la qualité de ces recueils Les problèmes de méthode auxquels sont traditionnellement confrontées les cohortes épidémiologiques sont de plusieurs types : • La taille d’échantillons suffisants pour permettre l’estimation avec la précision souhaitée des relations entre les événements de santé identifiés et des facteurs de risque spécifiques (« puissance statistique » de la cohorte) ; • Les biais de sélection liés aux modes de recrutement des participants (par exemple à partir d’un contact avec le système de soins) et à leur volontariat, qui, même si l’étude ne vise pas une représentativité statistique de la population cible, doivent éviter d’affecter l’estimation des relations mises en évidence ; • L’attrition de l’échantillon suivi au cours du temps (participants devenus « non-répondants » ou « perdus de vue ») qui, outre le fait qu’elle accroît les biais de sélection, est susceptible de nuire à l’objectif recherché d’un suivi cohérent des individus pendant la période de temps jugée pertinente ; • L’équilibre entre qualité, variété et champ des informations recueillies, qui doit à la fois permettre de répondre à des problématiques de recherche précisément définies au préalable mais aussi parfois, ouvrir la possibilité de traiter des questions évolutives (French)

0 references

Eine Kohorte ist eine Gruppe von Themen mit gemeinsamen Merkmalen, die individuell prospektiv verfolgt werden. Dies ist von dem Register zu unterscheiden, das eine kontinuierliche und umfassende Erhebung von Daten in einer geografisch definierten Population im Hinblick auf die Berechnung von Auswirkungen, Prävalenz und Überleben darstellt. Während der gesamten Überwachung der Kohorte werden Daten zu den Themen erhoben: Exposition gegenüber Risikofaktoren und Gesundheitsereignis. Methodisch gesehen bestehen die Hauptvorteile der Kohorten darin, die zeitliche Sequenz Exposition (oder Intervention) und dann Wirkung zu haben. So ist es möglich, die Vernetzung und die Wechselwirkungen der verschiedenen Faktoren zu modellieren, die sich auf die Lebensbedingungen (Ernährung, Lebensraum, Zugang zur Gesundheitsversorgung, soziales Netzwerk...), die Umwelt (Arbeitsbedingungen, berufliche und ökologische Expositionen...) und den Gesundheitszustand (vorklinische Zustände, Chronologie der pathologischen Phänomene) beziehen. Eine Kohortenstudie basiert auf der Einhaltung eines Protokolls, das einerseits die Sammlung von Informationen und andererseits die Modalitäten der Überwachung von Themen betrifft, die es ermöglichen, das Auftreten von Gesundheitsereignissen ohne Voreingenommenheit zu identifizieren. Die Kohorten sind so konzipiert, dass sie mehrere Fragen der epidemiologischen, klinischen, biologischen oder öffentlichen Gesundheit beantworten, auch wenn einige zum Beginn der Kohorte noch nicht genau formuliert sind. Diese Fragen können sich während der gesamten Kohorte stellen, so dass zahlreiche wissenschaftliche Analysen und Produktionen parallel zum Ablauf der Kohorte durchgeführt werden können. Der Schwerpunkt der Kohorten liegt daher auf der Suche nach Assoziationen, und wenn möglich nach Kausalzusammenhängen zwischen verschiedenen Risikofaktoren und Gesundheitsereignissen, wobei die Zusammenhänge und Wechselwirkungen zwischen dem Gesundheitszustand der einbezogenen Personen und den Faktoren, die dazu beigetragen haben, zu identifizieren sind. Sie bevorzugen daher in ihren Informationssammlungen grundsätzlich die Suche nach einer „inneren Gültigkeit“ auf der Grundlage einer genauen Beschreibung des Gesundheitszustands der eingeschlossenen Personen („Phänotypisierung“) und der feinen Kategorisierung der Arten von Pathologien und Risikofaktoren anstelle der Repräsentativität der Bevölkerung („externe Gültigkeit“). Dieses Ziel beinhaltet in der Regel auf freiwilliger Basis eine Vielzahl von detaillierten Daten zu verschiedenen Zeitpunkten (klinische Untersuchungen, Antworten auf Fragebögen oder Selbstbefragungen, biologische Proben verschiedener Art und manchmal Bildgebung...), wobei den Bedingungen und der Qualität dieser Sammlungen besondere Aufmerksamkeit geschenkt wird Die methodischen Probleme, mit denen epidemiologische Kohorten traditionell konfrontiert sind, sind von mehreren Arten: • Die Größe der Stichproben, die ausreichen, um die Beziehung zwischen den identifizierten Gesundheitsereignissen und spezifischen Risikofaktoren („Statistische Macht“ der Kohorte) mit der gewünschten Genauigkeit abzuschätzen; • Auswahlverzerrungen im Zusammenhang mit der Einstellung der Teilnehmer (z. B. durch Kontakt mit dem Pflegesystem) und ihrer Freiwilligentätigkeit, die, auch wenn die Studie nicht auf eine statistische Repräsentativität der Zielpopulation abzielt, es vermeiden sollten, die Bewertung der ermittelten Beziehungen zu beeinflussen; • Die im Laufe der Zeit verfolgte Stichprobenabnahme (Teilnehmer, die „nicht reagieren“ oder „verloren“ werden), die neben der Zunahme von Selektionsverzerrungen das angestrebte Ziel einer kohärenten Überwachung der Personen während des als relevant erachteten Zeitraums beeinträchtigen kann; • Ausgewogenheit zwischen Qualität, Vielfalt und Umfang der gesammelten Informationen, die es ermöglichen soll, sowohl vorab genau definierte Forschungsprobleme zu lösen, als auch manchmal auch die Möglichkeit zu eröffnen, sich weiterzuentwickelnde Fragen zu behandeln. (German)

0 references

Kohorte OG CLINICAL RESEARCH En kohorte er en gruppe af emner med fælles karakteristika, som følges individuelt på en fremadrettet måde. Dette skal differentieres fra registret, som er en kontinuerlig og omfattende indsamling af data, i en geografisk defineret population med henblik på at beregne virkninger, prævalenser og overlevelse. Under opfølgningen af kohorten indsamles data om emnerne: eksponering for risikofaktorer og sundhedshændelser. Metodologisk er de vigtigste fordele ved kohorter at have den tidsmæssige sekvens eksponering (eller intervention) og derefter effekt. Det er således muligt at modellere rækkefølgen og samspillet mellem de forskellige faktorer vedrørende levevilkårene (fødevarer, bolig, adgang til pleje, sociale netværk...), miljøet (arbejdsvilkår, erhvervsmæssig og miljømæssig eksponering...) og sundhedstilstanden (prækliniske tilstande, patologiske fænomeners kronologi). En kohorteundersøgelse er baseret på overholdelse af en protokol, på den ene side indsamling af oplysninger og på den anden side metoderne til overvågning af forsøgspersoner, der gør det muligt at identificere uden forudindtagethed, forekomsten af sundhedsmæssige hændelser. Kohorter er designet til at besvare flere epidemiologiske, kliniske, biologiske eller folkesundhedsmæssige forskningsspørgsmål, selv om nogle endnu ikke er præcist formuleret i begyndelsen af kohorten. Disse spørgsmål kan opstå i hele kohorten, hvilket gør det muligt at gennemføre talrige videnskabelige analyser og produktioner parallelt med udviklingen af kohorten. Den primære ambition for kohorterne er derfor centreret om søgen efter foreninger, og om muligt kausale sammenhænge, mellem forskellige risikofaktorer og sundhedsmæssige begivenheder, identificere sekvenser og interaktioner mellem sundhedstilstanden for de omfattede mennesker og de faktorer, der kan have bidraget til dem. I deres indsamling af oplysninger går de principielt ind for at søge efter en "intern gyldighed" baseret på den præcise beskrivelse af sundhedstilstanden for de omfattede personer ("fænotypage") og en fin kategorisering af typerne af patologier og risikofaktorer frem for populationernes repræsentativitet ("ekstern gyldighed"). Dette mål indebærer oftest indsamling, normalt på frivillig basis, en række detaljerede data på forskellige tidspunkter (kliniske undersøgelser, spørgeskemaer eller selvspørgeskema svar, biologiske prøver af forskellig art, og undertiden billeddannelse...) ved at være meget opmærksom på betingelserne og kvaliteten af disse samlinger De metodeproblemer, der traditionelt står over for epidemiologiske kohorter er af flere typer: • Størrelsen af prøver, der er tilstrækkelige til, at der med den ønskede nøjagtighed kan foretages en vurdering af forholdet mellem de identificerede sundhedsbegivenheder og specifikke risikofaktorer ("statistisk effekt" for kohorten) • Udvælgelsesbias i forbindelse med metoder til rekruttering af deltagere (f.eks. fra kontakt med plejesystemet) og deres frivillige arbejde, som, selv om undersøgelsen ikke tager sigte på statistisk repræsentativitet af målpopulationen, bør undgå at påvirke vurderingen af de identificerede forhold • Udmattelse af den stikprøve, der er fulgt over tid (deltagerne bliver "ikke-respondenter" eller "tabt af syne"), hvilket ud over at øge skævhederne i udvælgelsen sandsynligvis vil underminere målet om konsekvent overvågning af enkeltpersoner i den periode, der anses for relevant • Balancen mellem kvalitet, variation og omfang af de indsamlede oplysninger, som samtidig skal gøre det muligt at reagere på forskningsproblemer, der er præcist defineret på forhånd, men også nogle gange åbner mulighed for at behandle nye spørgsmål (Danish)

0 references

Кохорта е група от субекти с общи характеристики, които се следват индивидуално по перспективен начин. Целта е да се направи разграничение от регистъра, който представлява непрекъснато и всеобхватно събиране на данни, в географско определено население с цел изчисляване на въздействията, разпространението и оцеляването. По време на проследяването на кохортата се събират данни по темите: излагане на рискови фактори и здравни събития. Методологически, основните ползи от кохортите са да имат времева последователност експозиция (или интервенция) и след това ефект. По този начин е възможно да се моделират последователността и взаимодействията на различните фактори, свързани с условията на живот (храна, жилище, достъп до грижи, социална мрежа...), околната среда (условия на труд, професионални и екологични експозиции...) и здравословното състояние (предклинични състояния, хронология на патологичните явления). Кохортно проучване се основава на спазването на протокол, от една страна, събирането на информация и от друга страна, методите за наблюдение на субектите, които позволяват да се идентифицират без пристрастия настъпването на здравни събития. Кохортите са предназначени да отговорят на няколко въпроса за епидемиологични, клинични, биологични или обществени здравни изследвания, въпреки че някои все още не са формулирани точно в началото на кохортата. Тези въпроси могат да възникнат в цялата кохорта, което позволява успоредно с развитието на кохортата да се извършват многобройни научни анализи и продукции. Следователно основната амбиция на кохортите е съсредоточена върху търсенето на асоциации и, ако е възможно, причинно-следствена връзка между различните рискови фактори и здравни събития, като се идентифицират последователностите и взаимодействията между здравния статус на включените хора и факторите, които може да са допринесли за тях. По принцип в своите колекции от информация те предпочитат търсенето на „вътрешна валидност„въз основа на точното описание на здравния статус на включените лица („фенотистрация„) и фината категоризация на видовете патологии и рискови фактори, а не представителността на популациите („външна валидност“). Тази цел най-често включва събиране, обикновено на доброволна основа, на различни подробни данни по различно време (клинични изследвания, въпросник или отговори на самовъпросници, биологични проби от различни видове, а понякога и изображения...), като се обръща специално внимание на условията и качеството на тези колекции. • Размерът на пробите, достатъчен да позволи да се направи оценка с желаната точност на връзките между установените здравни събития и специфичните рискови фактори („статистическа сила“ на кохортата); • Предубеждения при подбора, свързани с методите за набиране на участници (напр. от контакт със системата за полагане на грижи) и тяхното доброволчество, които, дори ако проучването не е насочено към статистическа представителност на целевата популация, следва да избягват да влияят върху оценката на установените взаимоотношения; • Изчерпване на извадката, последвана с течение на времето (участниците стават „неотговарящи„или „загуба на зрението“), което в допълнение към нарастващите предубеждения при подбора може да подкопае целта за последователно наблюдение на лицата през периода от време, който се счита за уместен; • Балансът между качество, разнообразие и обхват на събраната информация, който в същото време трябва да позволява да се отговори на научноизследователски проблеми, точно определени предварително, но и понякога да се отваря възможността за справяне с развиващи се въпроси (Bulgarian)

0 references

Kohorta je skupina subjektů se společnými charakteristikami, které jsou sledovány individuálně prospektivním způsobem. Cílem je odlišit se od registru, který je nepřetržitým a komplexním sběrem údajů, v geograficky vymezené populaci s cílem vypočítat dopady, prevalenci a přežití. Během sledování kohorty jsou shromažďovány údaje o subjektech: vystavení rizikovým faktorům a zdravotním událostem. Metodologicky je hlavním přínosem kohorty mít časovou sekvenční expozici (nebo zásah) a následně efekt. Je tak možné modelovat sekvenci a interakce různých faktorů týkajících se životních podmínek (potraviny, bydlení, přístup k péči, sociální sítě...), životního prostředí (pracovní podmínky, pracovní a environmentální expozice...) a zdravotního stavu (preklinické stavy, chronologie patologických jevů). Kohortová studie je založena na souladu s protokolem, na jedné straně na shromažďování informací a na druhé straně na metodách monitorování subjektů umožňujících bez zkreslení identifikovat výskyt zdravotních událostí. Kohorty jsou navrženy tak, aby odpovídaly na několik epidemiologických, klinických, biologických nebo výzkumných otázek v oblasti veřejného zdraví, i když některé ještě nejsou přesně formulovány na začátku kohorty. Tyto otázky mohou vyvstat v celé kohortě, což umožňuje provádět četné vědecké analýzy a produkce souběžně s vývojem kohorty. Primární ambice kohort je proto zaměřena na hledání asociací, a pokud je to možné, na kauzální vztahy mezi různými rizikovými faktory a zdravotními událostmi, identifikaci sekvencí a interakcí mezi zdravotním stavem zahrnutých osob a faktory, které k nim mohly přispět. Ve svých sbírkách informací v zásadě upřednostňují hledání „vnitřní platnosti“ na základě přesného popisu zdravotního stavu zahrnutých osob („fenotypage“) a jemné kategorizace typů patologií a rizikových faktorů spíše než reprezentativnosti populací („vnější platnost“). Tento cíl nejčastěji zahrnuje shromažďování, obvykle na dobrovolném základě, různých podrobných údajů v různých časech (klinická vyšetření, dotazníkové nebo self-dotazování odpovědi, biologické vzorky různých druhů, a někdy i zobrazování...) s důrazem na podmínky a kvalitu těchto sbírek Metodické problémy, kterým epidemiologické kohorty tradičně čelí, jsou několika typů: • Velikost vzorků dostatečná k tomu, aby umožnila odhad s požadovanou přesností vztahů mezi zjištěnými zdravotními událostmi a specifickými rizikovými faktory („statistická síla“ kohorty); • Předpojatosti výběru týkající se metod náboru účastníků (např. z kontaktu se systémem péče) a jejich dobrovolnictví, které by i v případě, že studie není zaměřena na statistickou reprezentativnost cílové populace, neměly ovlivnit odhad identifikovaných vztahů; • Odebrání vybraného vzorku v průběhu času (účastníci se stávají „neodpovědnými osobami“ nebo „ztraceni zrakem“), což kromě rostoucích předsudků výběru pravděpodobně oslabuje cíl konzistentního sledování jednotlivců po dobu, která je považována za relevantní; • Rovnováha mezi kvalitou, rozmanitostí a rozsahem shromážděných informací, což musí současně umožnit reagovat na předem přesně definované výzkumné problémy, ale také někdy otevřít možnost řešení vyvíjejících se otázek. (Czech)

0 references

Kohorta je skupina subjektov so spoločnými charakteristikami, ktoré sa sledujú jednotlivo prospektívnym spôsobom. Má sa tým odlíšiť od registra, ktorý je nepretržitým a komplexným zberom údajov v geograficky vymedzenej populácii s cieľom vypočítať vplyvy, prevalenciu a prežitie. Počas sledovania kohorty sa zhromažďujú údaje o subjektoch: vystavenie rizikovým faktorom a zdravotným udalostiam. Z metodického hľadiska sú hlavnými výhodami kohorty expozícia (alebo intervencia) časovej sekvencie a potom efekt. Je teda možné modelovať postupnosť a vzájomné pôsobenie rôznych faktorov týkajúcich sa životných podmienok (potraviny, bývanie, prístup k starostlivosti, sociálna sieť...), životného prostredia (pracovné podmienky, pracovné a environmentálne expozície...) a zdravotného stavu (predklinické stavy, chronológia patologických javov). Kohortová štúdia je založená na dodržiavaní protokolu, na jednej strane na zbere informácií a na druhej strane na metódach monitorovania subjektov umožňujúcich identifikovať bez skreslenia výskyt zdravotných udalostí. Kohorty sú určené na zodpovedanie niekoľkých epidemiologických, klinických, biologických alebo výskumných otázok v oblasti verejného zdravia, hoci niektoré ešte nie sú presne formulované na začiatku kohorty. Tieto otázky môžu vzniknúť v celej kohorte, čo umožňuje vykonávať početné vedecké analýzy a produkcie súbežne s rozvojom kohorty. Primárna ambícia kohort je preto zameraná na hľadanie asociácií, a ak je to možné, kauzálnych vzťahov medzi rôznymi rizikovými faktormi a zdravotnými udalosťami, identifikáciu sekvencií a interakcií medzi zdravotným stavom zahrnutých ľudí a faktormi, ktoré k nim mohli prispieť. V zásade vo svojich zbierkach informácií uprednostňujú hľadanie „vnútornej platnosti“ na základe presného opisu zdravotného stavu zahrnutých osôb („fenotypage“) a jemnej kategorizácie typov patológií a rizikových faktorov, a nie reprezentatívnosti populácií („vonkajšia platnosť“). Tento cieľ najčastejšie zahŕňa zhromažďovanie, zvyčajne na dobrovoľnom základe, rôznych podrobných údajov v rôznych časoch (klinické vyšetrenia, dotazníky alebo odpovede na vlastný dotazník, biologické vzorky rôznych druhov a niekedy aj zobrazovanie...) tým, že sa venuje veľká pozornosť podmienkam a kvalite týchto zbierok. Problémy metódy, ktorým tradične čelia epidemiologické kohorty, sú niekoľkých typov: • Veľkosť vzoriek dostatočná na to, aby umožnila odhad s požadovanou presnosťou vzťahov medzi identifikovanými zdravotnými udalosťami a špecifickými rizikovými faktormi („štatistická sila“ kohorty); • Predsudky výberu súvisiace s metódami náboru účastníkov (napr. od kontaktu so systémom starostlivosti) a ich dobrovoľníctvom, ktoré, aj keď sa štúdia nezameriava na štatistickú reprezentatívnosť cieľovej populácie, by sa malo vyhnúť ovplyvňovaniu odhadu identifikovaných vzťahov; • Narušenie vzorky, ktorá sa v priebehu času sledovala (účastníci sa stávajú „neodporcami“ alebo „stratením zraku“), čo okrem rastúcej predpojatosti výberu pravdepodobne oslabí cieľ konzistentného monitorovania jednotlivcov počas obdobia, ktoré sa považuje za relevantné; • Rovnováha medzi kvalitou, rozmanitosťou a rozsahom zhromaždených informácií, ktorá musí zároveň umožniť reagovať na vopred presne definované výskumné problémy, ale aj niekedy otvoriť možnosť riešenia vyvíjajúcich sa otázok (Slovak)

0 references

Cohorta ȘI CLINICĂ O cohortă este un grup de subiecți cu caracteristici comune, care sunt urmăriți individual într-o manieră prospectivă. Aceasta trebuie să se diferențieze de registru, care reprezintă o colectare continuă și cuprinzătoare de date, într-o populație definită din punct de vedere geografic, în vederea calculării impactului, a prevalenței și a supraviețuirii. Pe parcursul urmăririi cohortei, se colectează date privind subiecții: expunerea la factori de risc și evenimente de sănătate. Din punct de vedere metodologic, principalele beneficii ale cohortelor sunt expunerea temporală (sau intervenția) și apoi efectul. Astfel, este posibil să se modeleze succesiunea și interacțiunile diferiților factori legați de condițiile de viață (alimente, locuințe, acces la îngrijire, rețele sociale...), de mediu (condiții de muncă, expuneri profesionale și de mediu etc.) și de starea de sănătate (stări preclinice, cronologia fenomenelor patologice). Un studiu de cohortă se bazează pe respectarea unui protocol, pe de o parte, colectarea de informații și, pe de altă parte, metodele de monitorizare a subiecților care permit identificarea fără părtinire, apariția evenimentelor de sănătate. Cohortele sunt concepute pentru a răspunde la mai multe întrebări epidemiologice, clinice, biologice sau de sănătate publică, deși unele nu sunt încă formulate cu exactitate la începutul cohortei. Aceste întrebări pot apărea în întreaga cohortă, permițând efectuarea a numeroase analize și producții științifice în paralel cu dezvoltarea cohortei. Ambiția principală a cohortelor este, prin urmare, centrată pe căutarea asocierilor și, dacă este posibil, a relațiilor cauzale între diferiți factori de risc și evenimente de sănătate, identificând secvențele și interacțiunile dintre starea de sănătate a persoanelor incluse și factorii care ar fi putut contribui la acestea. În principiu, în colecțiile lor de informații, acestea favorizează căutarea unei „validități interne” pe baza descrierii exacte a stării de sănătate a persoanelor incluse („phenotypage”) și a clasificării fine a tipurilor de patologii și factori de risc, mai degrabă decât reprezentativitatea populațiilor („valabilitate externă”). Acest obiectiv implică, cel mai adesea, colectarea, de obicei în mod voluntar, a unei varietăți de date detaliate la momente diferite (examinări clinice, chestionare sau răspunsuri la chestionare, eșantioane biologice de diferite tipuri și, uneori, imagistică...) acordând o atenție deosebită condițiilor și calității acestor colecții Problemele metodei cu care se confruntă în mod tradițional cohortele epidemiologice sunt de mai multe tipuri: • Dimensiunea eșantioanelor este suficientă pentru a permite estimarea cu precizia dorită a relațiilor dintre evenimentele de sănătate identificate și factorii de risc specifici („puterea statistică” a cohortei); • Prejudecățile de selecție legate de metodele de recrutare a participanților (de exemplu, de la contactul cu sistemul de îngrijire) și de voluntariatul acestora, care, chiar dacă studiul nu vizează reprezentativitatea statistică a populației țintă, ar trebui să evite să afecteze estimarea relațiilor identificate; • Epuizarea eșantionului urmărit în timp (participanții devin „non-respondenți” sau „pierderea vederii”) care, pe lângă creșterea prejudecăților în materie de selecție, este de natură să submineze obiectivul monitorizării consecvente a persoanelor în perioada de timp considerată relevantă; • Echilibrul dintre calitate, varietate și domeniul de aplicare al informațiilor colectate, care trebuie să permită, în același timp, să se răspundă la problemele de cercetare definite cu precizie în prealabil, dar și, uneori, să deschidă posibilitatea de a aborda întrebări în evoluție (Romanian)

0 references

Una coorte è un gruppo di soggetti con caratteristiche comuni, che vengono seguiti individualmente in modo prospettico. Si tratta di differenziarsi dal registro, che è una raccolta continua e completa di dati, in una popolazione geograficamente definita al fine di calcolare gli impatti, le prevalenza e la sopravvivenza. Nel corso del follow-up della coorte, i dati sui soggetti sono raccolti: esposizione a fattori di rischio ed eventi di salute. Metodologicamente, i principali benefici delle coorti sono di avere l'esposizione alla sequenza temporale (o intervento) e quindi l'effetto. È quindi possibile modellare la sequenza e le interazioni dei vari fattori relativi alle condizioni di vita (cibo, alloggio, accesso alle cure, reti sociali...), ambiente (condizioni di lavoro, esposizioni professionali e ambientali...), e stato di salute (stati preclinici, cronologia dei fenomeni patologici). Uno studio di coorte si basa sul rispetto di un protocollo, da un lato, la raccolta di informazioni e, dall'altro, i metodi di monitoraggio dei soggetti che consentono di identificare senza pregiudizi, il verificarsi di eventi sanitari. Le coorti sono progettate per rispondere a diverse domande epidemiologiche, cliniche, biologiche o di salute pubblica, anche se alcune non sono ancora formulate con precisione all'inizio della coorte. Questi interrogativi possono sorgere in tutta la coorte, consentendo di effettuare numerose analisi e produzioni scientifiche in parallelo con lo sviluppo della coorte. L'ambizione primaria delle coorti è quindi incentrata sulla ricerca di associazioni, e se possibile di relazioni causali, tra diversi fattori di rischio ed eventi di salute, identificando le sequenze e le interazioni tra lo stato di salute delle persone incluse e i fattori che possono avervi contribuito. In linea di principio, nelle loro raccolte di informazioni, esse favoriscono la ricerca di una "validità interna" basata sulla descrizione precisa dello stato di salute delle persone incluse ("fenotypage") e sulla classificazione fine dei tipi di patologie e fattori di rischio, piuttosto che sulla rappresentatività delle popolazioni ("validità esterna"). Questo obiettivo più spesso comporta la raccolta, di solito su base volontaria, di una varietà di dati dettagliati in tempi diversi (esami clinici, questionari o risposte auto-domande, campioni biologici di vario genere, e talvolta imaging...) prestando molta attenzione alle condizioni e alla qualità di queste raccolte I problemi metodologici tradizionalmente affrontati dalle coorti epidemiologiche sono di diversi tipi: • La dimensione dei campioni sufficiente a consentire la stima con l'accuratezza desiderata delle relazioni tra gli eventi sanitari individuati e i fattori di rischio specifici ("potere statistico" della coorte); • Distorsioni di selezione relative ai metodi di assunzione dei partecipanti (ad esempio dal contatto con il sistema di assistenza) e al loro volontariato, che, anche se lo studio non mira alla rappresentatività statistica della popolazione target, dovrebbero evitare di incidere sulla stima delle relazioni individuate; • L'attrito del campione seguito nel tempo (i partecipanti diventano "non rispondenti" o "persi di vista") che, oltre ad aumentare i pregiudizi di selezione, rischiano di compromettere l'obiettivo di un monitoraggio coerente delle persone nel periodo di tempo considerato pertinente; • L'equilibrio tra qualità, varietà e portata delle informazioni raccolte, che deve al tempo stesso consentire di rispondere a problemi di ricerca definiti con precisione, ma anche talvolta, apre la possibilità di affrontare questioni in evoluzione. (Italian)

0 references

Cohort EN KLINISCHE RESEARCH Een cohort is een groep proefpersonen met gemeenschappelijke kenmerken, die individueel op een prospectieve manier worden gevolgd. Dit onderscheidt zich van het register, dat een continue en uitgebreide verzameling van gegevens is, in een geografisch gedefinieerde populatie met het oog op de berekening van effecten, prevalenties en overleving. Tijdens de follow-up van het cohort worden gegevens over de onderwerpen verzameld: blootstelling aan risicofactoren en gezondheidsgebeurtenissen. Methodologisch gezien zijn de belangrijkste voordelen van cohorten om de tijdelijke sequentieblootstelling (of interventie) en vervolgens effect te hebben. Het is dus mogelijk om de volgorde en interacties van de verschillende factoren met betrekking tot de levensomstandigheden (voedsel, huisvesting, toegang tot zorg, sociaal netwerk...), het milieu (arbeidsomstandigheden, beroeps- en milieublootstellingen...) en de gezondheidstoestand (preklinische toestanden, chronologie van pathologische verschijnselen) te modelleren. Een cohortstudie is gebaseerd op de naleving van een protocol, enerzijds, het verzamelen van informatie en anderzijds de methoden voor het monitoren van proefpersonen die het mogelijk maken om het voorkomen van gezondheidsgebeurtenissen zonder vooringenomenheid te identificeren. Cohorten zijn ontworpen om verschillende epidemiologische, klinische, biologische of volksgezondheidsonderzoeksvragen te beantwoorden, hoewel sommige nog niet nauwkeurig zijn geformuleerd aan het begin van het cohort. Deze vragen kunnen zich in het hele cohort voordoen, waardoor tal van wetenschappelijke analyses en producties parallel met de ontwikkeling van het cohort kunnen worden uitgevoerd. De primaire ambitie van de cohorten is daarom gericht op het zoeken naar associaties, en indien mogelijk causale relaties, tussen verschillende risicofactoren en gezondheidsgebeurtenissen, het identificeren van de sequenties en interacties tussen de gezondheidsstatus van de opgenomen mensen en de factoren die daaraan hebben bijgedragen. In principe geven zij in hun verzamelingen van informatie de voorkeur aan het zoeken naar een „interne geldigheid” op basis van de precieze beschrijving van de gezondheidstoestand van de betrokken personen („phenotypage”) en de fijne categorisering van de soorten pathologieën en risicofactoren, in plaats van de representativiteit van de populaties („externe geldigheid”). Deze doelstelling omvat meestal het verzamelen, meestal op vrijwillige basis, van een verscheidenheid aan gedetailleerde gegevens op verschillende tijdstippen (klinische onderzoeken, vragenlijsten of antwoorden op de zelfvragenlijst, biologische monsters van verschillende soorten, en soms beeldvorming...) door aandacht te besteden aan de voorwaarden en de kwaliteit van deze collecties De methodiekproblemen die traditioneel worden geconfronteerd met epidemiologische cohorten zijn van verschillende soorten: • De omvang van de monsters die voldoende zijn om de schatting mogelijk te maken met de gewenste nauwkeurigheid van de verbanden tussen de geïdentificeerde gezondheidsgebeurtenissen en specifieke risicofactoren („statistisch vermogen” van het cohort); • Selectievooringenomenheid in verband met de methoden voor de werving van deelnemers (bv. uit contact met het zorgstelsel) en hun vrijwilligerswerk, die, zelfs als de studie niet gericht is op statistische representativiteit van de doelpopulatie, geen invloed moeten hebben op de schatting van de geïdentificeerde relaties; • De in de loop der tijd gevolgde uitputting van de steekproef (deelnemers worden „niet-respondenten” of „uitzichtverliezen”) die, naast de toenemende selectievooringenomenheid, waarschijnlijk de doelstelling van consistente monitoring van personen over de periode die relevant wordt geacht, ondermijnen; • Het evenwicht tussen kwaliteit, verscheidenheid en omvang van de verzamelde informatie, die tegelijkertijd het mogelijk moet maken om te reageren op onderzoeksproblemen die vooraf nauwkeurig zijn gedefinieerd, maar ook soms, biedt de mogelijkheid om te gaan met evoluerende vragen. (Dutch)

0 references

Kohorta je skupina subjektov s skupnimi značilnostmi, ki se jim sledi individualno na perspektiven način. S tem se razlikuje od registra, ki je stalno in celovito zbiranje podatkov, v geografsko opredeljenem prebivalstvu z namenom izračuna vplivov, razširjenosti in preživetja. Med spremljanjem kohorte se zbirajo podatki o temah: izpostavljenost dejavnikom tveganja in zdravstvenim dogodkom. Metodološko so glavne koristi kohorte, da imajo časovno zaporedno izpostavljenost (ali intervencijo) in nato učinek. Tako je mogoče modelirati zaporedje in interakcijo različnih dejavnikov, povezanih z življenjskimi razmerami (hrana, nastanitev, dostop do oskrbe, socialna mreža...), okolje (delovni pogoji, poklicna in okoljska izpostavljenost...) in zdravstveno stanje (predklinična stanja, kronologija patoloških pojavov). Kohortna študija temelji na skladnosti s protokolom, na eni strani na zbiranju informacij in na metodah spremljanja subjektov, ki omogočajo identifikacijo pojava zdravstvenih dogodkov brez pristranskosti. Kohorte so zasnovane tako, da odgovorijo na več epidemioloških, kliničnih, bioloških ali javnozdravstvenih raziskovalnih vprašanj, čeprav nekatere še niso natančno oblikovane na začetku kohorte. Ta vprašanja se lahko pojavijo v celotni kohorti, kar omogoča izvedbo številnih znanstvenih analiz in produkcij vzporedno z razvojem kohorte. Glavna ambicija kohort je zato osredotočena na iskanje asociacij in, če je mogoče, vzročnih povezav med različnimi dejavniki tveganja in zdravstvenimi dogodki, prepoznavanje zaporedij in interakcij med zdravstvenim stanjem vključenih ljudi in dejavniki, ki so morda prispevali k njim. Načeloma se v svojih zbirkah informacij zavzemajo za iskanje „notranje veljavnosti“, ki temelji na natančnem opisu zdravstvenega stanja vključenih oseb („phenotypage“) ter na natančni kategorizaciji vrst patologij in dejavnikov tveganja, ne pa na reprezentativnosti populacij („zunanja veljavnost“). Ta cilj najpogosteje vključuje zbiranje, običajno prostovoljno, različnih podrobnih podatkov ob različnih časih (klinični pregledi, vprašalniki ali odgovori na samovprašalnike, biološki vzorci različnih vrst in včasih slikanje...) s poudarkom na pogojih in kakovosti teh zbirk. • Velikost vzorcev, ki omogoča oceno z želeno natančnostjo razmerij med ugotovljenimi zdravstvenimi dogodki in specifičnimi dejavniki tveganja („statistična moč“ kohorte); • Pristranskost pri izbiri, povezana z metodami zaposlovanja udeležencev (npr. iz stika s sistemom oskrbe) in njihovim prostovoljstvom, ki, tudi če študija ni namenjena statistični reprezentativnosti ciljne populacije, ne bi smela vplivati na oceno ugotovljenih odnosov; • Skrčenje vzorca, ki se mu sledi skozi čas (udeleženci postanejo „neustrezni“ ali „izgubljeni izvidi“), kar bo poleg povečane selektivne pristranskosti verjetno ogrozilo cilj doslednega spremljanja posameznikov v obdobju, ki se šteje za ustrezno; • Ravnovesje med kakovostjo, raznolikostjo in obsegom zbranih informacij, ki mora hkrati omogočati odzivanje na raziskovalne probleme, ki so bili natančno opredeljeni vnaprej, včasih pa tudi omogočiti obravnavo razvijajočih se vprašanj; (Slovenian)

0 references

Kohort OCH CLINICAL RESEARCH En kohort är en grupp av ämnen med gemensamma egenskaper, som följs individuellt på ett framåtblickande sätt. Detta för att skilja från registret, som är en kontinuerlig och omfattande insamling av uppgifter, i en geografiskt definierad population i syfte att beräkna effekter, prevalenser och överlevnad. Under uppföljningen av kohorten samlas uppgifter om försökspersonerna in: exponering för riskfaktorer och hälsohändelser. Metodologiskt är de främsta fördelarna med kohorter att ha tidssekvensexponering (eller intervention) och sedan effekt. Det är således möjligt att modellera ordningsföljden och samspelet mellan de olika faktorer som rör levnadsförhållanden (livsmedel, bostäder, tillgång till vård, sociala nätverk...), miljön (arbetsförhållanden, arbets- och miljöexponeringar...) och hälsotillståndet (prekliniska tillstånd, patologiska fenomens kronologi). En kohortstudie bygger på efterlevnad av ett protokoll, å ena sidan insamling av information och å andra sidan metoder för övervakning av försökspersoner som gör det möjligt att utan fördomar identifiera förekomsten av hälsohändelser. Kohorter är utformade för att svara på flera epidemiologiska, kliniska, biologiska eller folkhälsoforskningsfrågor, även om vissa ännu inte är korrekt formulerade i början av kohorten. Dessa frågor kan uppstå i hela kohorten, vilket gör det möjligt att genomföra många vetenskapliga analyser och produktioner parallellt med utvecklingen av kohorten. Den primära ambitionen hos kohorterna är därför inriktad på sökandet efter associationer, och om möjligt orsakssamband, mellan olika riskfaktorer och hälsohändelser, identifiera sekvenser och interaktioner mellan hälsostatusen hos de personer som ingår och de faktorer som kan ha bidragit till dem. I sina informationssamlingar förespråkar de i princip sökandet efter en ”intern giltighet” på grundval av den exakta beskrivningen av hälsostatusen hos de personer som ingår (”fenotyp”) och en fin kategorisering av typerna av patologier och riskfaktorer, snarare än populationernas representativitet (”extern giltighet”). Detta mål innebär oftast att samla in, vanligtvis på frivillig basis, en mängd detaljerade uppgifter vid olika tidpunkter (kliniska undersökningar, frågeformulär eller självfrågesvar, biologiska prover av olika slag och ibland avbildning...) genom att ägna stor uppmärksamhet åt villkoren och kvaliteten på dessa samlingar. • Provernas storlek som är tillräcklig för att möjliggöra uppskattning med önskad noggrannhet av sambanden mellan de identifierade hälsohändelserna och specifika riskfaktorer (”statistisk effekt” för kohorten). • Urvalsfel relaterade till metoderna för rekrytering av deltagare (t.ex. genom kontakt med vårdsystemet) och deras volontärarbete, som, även om studien inte syftar till statistisk representativitet för målgruppen, bör undvika att påverka uppskattningen av de identifierade relationerna. • Försvagning av det prov som följts över tiden (deltagarna blir ”icke-svarande” eller ”förlust av sikt”) som, förutom att öka urvalsbiaserna, sannolikt kommer att undergräva målet om en konsekvent övervakning av enskilda personer under den tidsperiod som anses relevant. • Balansen mellan den insamlade informationens kvalitet, variation och omfattning, vilket samtidigt måste göra det möjligt att reagera på forskningsproblem som är exakt definierade i förväg, men också ibland, öppnar för att hantera föränderliga frågor. (Swedish)

0 references

Κοόρτη ΚΑΙ ΚΛΙΝΙΚΗ ΕΡΕΥΝΗ Μια κοόρτη είναι μια ομάδα ατόμων με κοινά χαρακτηριστικά, τα οποία ακολουθούνται μεμονωμένα με έναν πιθανό τρόπο. Αυτό γίνεται για να διαφοροποιηθεί από το μητρώο, το οποίο είναι μια συνεχής και ολοκληρωμένη συλλογή δεδομένων, σε έναν γεωγραφικά καθορισμένο πληθυσμό, με σκοπό τον υπολογισμό των επιπτώσεων, των επιπολασμού και της επιβίωσης. Καθ’ όλη τη διάρκεια της παρακολούθησης της ομάδας, συλλέγονται δεδομένα σχετικά με τα θέματα: έκθεση σε παράγοντες κινδύνου και συμβάντα υγείας. Μεθοδολογικά, τα κύρια οφέλη των κοόρτων είναι η έκθεση (ή παρέμβαση) χρονικής αλληλουχίας και, στη συνέχεια, η επίδραση. Έτσι, είναι δυνατή η μοντελοποίηση της αλληλουχίας και των αλληλεπιδράσεων των διαφόρων παραγόντων που σχετίζονται με τις συνθήκες διαβίωσης (τροφή, στέγαση, πρόσβαση σε περίθαλψη, κοινωνικό δίκτυο...), το περιβάλλον (συνθήκες εργασίας, επαγγελματική και περιβαλλοντική έκθεση...) και την κατάσταση της υγείας (προκλινικές καταστάσεις, χρονολογία παθολογικών φαινομένων). Μια μελέτη κοόρτης βασίζεται στη συμμόρφωση με ένα πρωτόκολλο, αφενός, στη συλλογή πληροφοριών και, αφετέρου, στις μεθόδους παρακολούθησης των συμμετεχόντων που επιτρέπουν τον εντοπισμό χωρίς μεροληψία, την εμφάνιση συμβάντων υγείας. Οι κοόρτες έχουν σχεδιαστεί για να απαντούν σε διάφορες επιδημιολογικές, κλινικές, βιολογικές ή έρευνες για τη δημόσια υγεία, αν και ορισμένες δεν έχουν ακόμη διατυπωθεί με ακρίβεια στην αρχή της κοόρτης. Τα ερωτήματα αυτά μπορούν να ανακύψουν σε όλη την ομάδα, επιτρέποντας πολυάριθμες επιστημονικές αναλύσεις και παραγωγές παράλληλα με την ανάπτυξη της ομάδας. Ως εκ τούτου, η πρωταρχική φιλοδοξία των ομάδων επικεντρώνεται στην αναζήτηση συσχετίσεων και, ει δυνατόν, αιτιώδων σχέσεων μεταξύ διαφορετικών παραγόντων κινδύνου και συμβάντων υγείας, προσδιορίζοντας τις αλληλουχίες και τις αλληλεπιδράσεις μεταξύ της κατάστασης της υγείας των συμπεριλαμβανόμενων ατόμων και των παραγόντων που μπορεί να έχουν συμβάλει σε αυτούς. Κατ’ αρχήν, στις συλλογές πληροφοριών τους, ευνοούν την αναζήτηση «εσωτερικής εγκυρότητας» βάσει της ακριβούς περιγραφής της κατάστασης της υγείας των συμπεριλαμβανόμενων προσώπων («φαινοτυπική σελίδα») και της λεπτής κατηγοριοποίησης των τύπων παθολογιών και παραγόντων κινδύνου, παρά της αντιπροσωπευτικότητας των πληθυσμών («εξωτερική εγκυρότητα»). Ο στόχος αυτός συνήθως περιλαμβάνει τη συλλογή, συνήθως σε εθελοντική βάση, ποικίλων λεπτομερών δεδομένων σε διαφορετικές χρονικές στιγμές (κλινικές εξετάσεις, απαντήσεις ερωτηματολογίου ή ερωτηματολογίου, βιολογικά δείγματα διαφόρων ειδών και μερικές φορές απεικόνιση...) με ιδιαίτερη προσοχή στις συνθήκες και την ποιότητα αυτών των συλλογών. • Το μέγεθος των δειγμάτων επαρκές ώστε να είναι δυνατή η εκτίμηση με την επιθυμητή ακρίβεια των σχέσεων μεταξύ των διαπιστωθέντων συμβάντων στον τομέα της υγείας και συγκεκριμένων παραγόντων κινδύνου («στατιστική ισχύς» της ομάδας)· • Οι προκαταλήψεις επιλογής που σχετίζονται με τις μεθόδους πρόσληψης των συμμετεχόντων (π.χ. από την επαφή με το σύστημα φροντίδας) και τον εθελοντισμό τους, οι οποίες, ακόμη και αν η μελέτη δεν αποσκοπεί στη στατιστική αντιπροσωπευτικότητα του πληθυσμού-στόχου, θα πρέπει να αποφεύγουν να επηρεάζουν την εκτίμηση των σχέσεων που εντοπίζονται· • Φθορά του δείγματος που ακολουθείται με την πάροδο του χρόνου (οι συμμετέχοντες καθίστανται «μη ανταποκρινόμενοι» ή «χαμένοι από την όραση») η οποία, εκτός από την αύξηση των μεροληψιών επιλογής, ενδέχεται να υπονομεύσει τον στόχο της συνεπούς παρακολούθησης των ατόμων κατά τη διάρκεια της χρονικής περιόδου που θεωρείται σχετική· • Η ισορροπία μεταξύ της ποιότητας, της ποικιλίας και της έκτασης των συλλεγόμενων πληροφοριών, η οποία πρέπει ταυτόχρονα να καθιστά δυνατή την αντιμετώπιση ερευνητικών προβλημάτων που καθορίζονται επακριβώς εκ των προτέρων, αλλά και μερικές φορές, ανοίγει τη δυνατότητα αντιμετώπισης των εξελισσόμενων ζητημάτων (Greek)

0 references

Cohorte E INVESTIGACIÓN CLINICAL Una cohorte es un grupo de sujetos con características comunes, que son seguidos individualmente de manera prospectiva. Se trata de diferenciar del registro, que es una recopilación continua y completa de datos, en una población geográficamente definida con el fin de calcular impactos, prevalencias y supervivencia. A lo largo del seguimiento de la cohorte, se recopilan datos sobre los sujetos: exposición a factores de riesgo y eventos de salud. Metodológicamente, los principales beneficios de las cohortes son tener la exposición temporal (o intervención) y luego el efecto. Por lo tanto, es posible modelar la secuencia y las interacciones de los diversos factores relacionados con las condiciones de vida (alimentos, vivienda, acceso a la atención, redes sociales...), el medio ambiente (condiciones de trabajo, exposiciones ocupacionales y ambientales...), y el estado de salud (estados preclínicos, cronología de los fenómenos patológicos). Un estudio de cohorte se basa en el cumplimiento de un protocolo, por un lado, la recopilación de información y, por otro, los métodos de seguimiento de los sujetos que permiten identificar sin sesgos, la ocurrencia de eventos de salud. Las cohortes están diseñadas para responder a varias preguntas de investigación epidemiológica, clínica, biológica o de salud pública, aunque algunas aún no están formuladas con precisión al comienzo de la cohorte. Estas preguntas pueden surgir a lo largo de la cohorte, permitiendo realizar numerosos análisis y producciones científicas en paralelo con el desarrollo de la cohorte. Por lo tanto, la ambición principal de las cohortes se centra en la búsqueda de asociaciones, y si es posible relaciones causales, entre diferentes factores de riesgo y eventos de salud, identificando las secuencias e interacciones entre el estado de salud de las personas incluidas y los factores que pueden haber contribuido a ellas. Como cuestión de principio, en sus colecciones de información, favorecen la búsqueda de una «validez interna» basada en la descripción precisa del estado de salud de las personas incluidas («fenotypage») y la fina categorización de los tipos de patologías y factores de riesgo, en lugar de la representatividad de las poblaciones («validez externa»). Este objetivo a menudo implica recopilar, generalmente de forma voluntaria, una variedad de datos detallados en diferentes momentos (examenes clínicos, respuestas al cuestionario o autocuestionario, muestras biológicas de varios tipos, y a veces imágenes...) prestando mucha atención a las condiciones y calidad de estas colecciones Los problemas de método tradicionalmente enfrentados por cohortes epidemiológicas son de varios tipos: • El tamaño de las muestras suficiente para permitir la estimación con la precisión deseada de las relaciones entre los eventos de salud identificados y los factores de riesgo específicos («poder estadístico» de la cohorte); • Sesgos de selección relacionados con los métodos de reclutamiento de los participantes (por ejemplo, a partir del contacto con el sistema de atención) y su voluntariado, que, aunque el estudio no tenga como objetivo la representatividad estadística de la población objetivo, debe evitar afectar a la estimación de las relaciones identificadas; • Desgaste de la muestra seguida a lo largo del tiempo (los participantes se convierten en «no demandados» o «perdidos de vista») que, además de aumentar los sesgos de selección, pueden socavar el objetivo de un seguimiento coherente de las personas durante el período de tiempo considerado pertinente; • El equilibrio entre calidad, variedad y alcance de la información recopilada, que al mismo tiempo debe permitir responder a problemas de investigación definidos de antemano con precisión, pero también a veces, abre la posibilidad de abordar cuestiones cambiantes. (Spanish)

0 references

Koorti U RIĊERKA KLINIKA Koorti huwa grupp ta ‘suġġetti b’ karatteristiċi komuni, li huma segwiti individwalment b’ mod prospettiv. Dan biex issir distinzjoni mir-reġistru, li huwa ġbir kontinwu u komprensiv ta’ data, f’popolazzjoni definita ġeografikament bl-għan li jiġu kkalkulati l-impatti, il-prevalenza u s-sopravivenza. Matul is-segwitu tal-koorti, tinġabar data dwar is-suġġetti: esponiment għal fatturi ta’ riskju u avvenimenti tas-saħħa. Metodoloġikament, il-benefiċċji ewlenin tal-koorti għandu jkollhom l-esponiment (jew l-intervent) tas-sekwenza temporali u mbagħad ikollhom effett. Għalhekk huwa possibbli li jiġu mmudellati s-sekwenza u l-interazzjonijiet tad-diversi fatturi relatati mal-kundizzjonijiet tal-għajxien (ikel, akkomodazzjoni, aċċess għall-kura, netwerk soċjali...), l-ambjent (kundizzjonijiet tax-xogħol, esponimenti fuq il-post tax-xogħol u ambjentali...), u l-istat tas-saħħa (stati prekliniċi, kronoloġija ta’ fenomeni patoloġiċi). Studju ta’ koorti huwa bbażat fuq il-konformità ma’ protokoll, minn naħa waħda, il-ġbir ta’ informazzjoni u min-naħa l-oħra, il-metodi ta’ monitoraġġ tas-suġġetti li jippermettu l-identifikazzjoni mingħajr preġudizzju, l-okkorrenza ta’ avvenimenti tas-saħħa. Il-koorti huma mfassla biex iwieġbu diversi mistoqsijiet ta’ riċerka epidemjoloġika, klinika, bijoloġika jew tas-saħħa pubblika, għalkemm xi wħud għadhom mhumiex ifformulati b’mod preċiż fil-bidu tal-koorti. Dawn il-mistoqsijiet jistgħu jinqalgħu matul il-koorti, li jippermetti li jsiru bosta analiżijiet u produzzjonijiet xjentifiċi b’mod parallel mal-iżvilupp tal-koorti. l-ambizzjoni primarja tal-koorti hija għalhekk iċċentrata fuq it-tfittxija għal assoċjazzjonijiet, u jekk possibbli relazzjonijiet kawżali, bejn fatturi ta’ riskju differenti u avvenimenti tas-saħħa, filwaqt li jiġu identifikati s-sekwenzi u l-interazzjonijiet bejn l-istatus tas-saħħa tal-persuni inklużi u l-fatturi li setgħu kkontribwew għalihom. Fil-prinċipju, fil-ġabriet ta’ informazzjoni tagħhom, huma jiffavorixxu t-tfittxija għal “validità interna” bbażata fuq id-deskrizzjoni preċiża tal-istatus tas-saħħa tal-persuni inklużi (“phenotypage”) u l-kategorizzazzjoni fina tat-tipi ta’ patoloġiji u fatturi ta’ riskju, aktar milli r-rappreżentattività tal-popolazzjonijiet (“validità esterna”). Dan l-għan ħafna drabi jinvolvi l-ġbir, normalment fuq bażi volontarja, ta’ varjetà ta’ data dettaljata fi żminijiet differenti (eżamijiet kliniċi, kwestjonarju jew tweġibiet ta’ awtokwestjonarju, kampjuni bijoloġiċi ta’ diversi tipi, u xi kultant immaġni...) billi tingħata attenzjoni mill-qrib lill-kundizzjonijiet u l-kwalità ta’ dawn il-kollezzjonijiet. Il-problemi tal-metodu li tradizzjonalment jiffaċċjaw il-koorti epidemjoloġiċi huma ta’ diversi tipi: • Id-daqs tal-kampjuni suffiċjenti biex jippermetti l-istima bil-preċiżjoni mixtieqa tar-relazzjonijiet bejn l-avvenimenti tas-saħħa identifikati u l-fatturi speċifiċi ta’ riskju (“setgħa statistika” tal-koorti); • Il-preġudizzji tal-għażla relatati mal-metodi ta’ reklutaġġ tal-parteċipanti (eż. mill-kuntatt mas-sistema tal-kura) u l-volontarjat tagħhom, li, anke jekk l-istudju ma jimmirax lejn ir-rappreżentattività statistika tal-popolazzjoni fil-mira, għandhom jevitaw li jaffettwaw l-istima tar-relazzjonijiet identifikati; • L-attrizzjoni tal-kampjun segwita matul iż-żmien (il-parteċipanti jsiru “dawk li ma jirrispondux” jew “jitilfu mill-vista”) li, minbarra ż-żieda fil-preġudizzji tal-għażla, x’aktarx jimminaw l-objettiv ta’ monitoraġġ konsistenti tal-individwi matul il-perjodu ta’ żmien meqjus rilevanti; • Il-bilanċ bejn il-kwalità, il-varjetà u l-ambitu tal-informazzjoni miġbura, li fl-istess ħin għandu jagħmilha possibbli li wieħed jirrispondi għall-problemi tar-riċerka definiti b’mod preċiż minn qabel iżda wkoll xi kultant, jiftaħ il-possibbiltà li jiġu ttrattati kwistjonijiet li qed jevolvu (Maltese)

0 references

Kohortos IR KLINIKOS TYRIMAI Kohorta yra grupė dalykų, turinčių bendrų savybių, kurių laikomasi individualiai perspektyviniu būdu. Siekiant apskaičiuoti poveikį, paplitimą ir išlikimą, reikia skirtis nuo registro, kuris yra nuolatinis ir išsamus duomenų rinkimas geografiškai apibrėžtoje populiacijoje. Per visą kohortos tolesnių veiksmų laikotarpį renkami duomenys apie tiriamuosius dalykus: rizikos veiksnių ir sveikatos įvykių poveikis. Metodiškai pagrindinė kohortų nauda yra turėti laiko sekos poveikį (arba intervenciją) ir tada poveikį. Taigi galima modeliuoti įvairių veiksnių, susijusių su gyvenimo sąlygomis (maistas, būstas, galimybė naudotis priežiūros paslaugomis, socialiniais tinklais ir kt.), aplinka (darbo sąlygos, profesinis ir aplinkos poveikis ir t. t.) ir sveikatos būkle (ikiklinikinės būklės, patologinių reiškinių chronologija), seką ir sąveiką. Kohortinis tyrimas grindžiamas protokolo laikymusi, viena vertus, informacijos rinkimu ir, kita vertus, tiriamųjų stebėjimo metodais, leidžiančiais be šališkumo nustatyti sveikatos įvykius. Kohortos yra skirtos atsakyti į keletą epidemiologinių, klinikinių, biologinių ar visuomenės sveikatos tyrimų klausimų, nors kai kurios iš jų dar nėra tiksliai suformuluotos kohortos pradžioje. Šie klausimai gali kilti visoje kohortoje, leidžiant kartu su kohortos plėtra atlikti daugybę mokslinių analizių ir produkcijos. Todėl pagrindinė kohortų ambicija yra susijusi su asociacijų paieška ir, jei įmanoma, priežastiniais ryšiais tarp skirtingų rizikos veiksnių ir sveikatos įvykių, nustatant įtrauktų žmonių sveikatos būklės ir veiksnių, kurie galėjo prisidėti prie jų, seką ir sąveiką. Iš esmės savo informacijos rinkiniuose jos teikia pirmenybę „vidaus pagrįstumo“ paieškai, remiantis tiksliu įtrauktų asmenų sveikatos būklės aprašymu („fenotypage“) ir tiksliu patologijų ir rizikos veiksnių rūšių suskirstymu į kategorijas, o ne populiacijų reprezentatyvumu („išorinis galiojimas“). Šis tikslas dažniausiai apima įvairių išsamių duomenų rinkimą, paprastai savanorišku pagrindu, skirtingu laiku (klinikiniai tyrimai, klausimynai ar saviklausos atsakymai, įvairių rūšių biologiniai mėginiai, o kartais ir vaizdavimas...), atkreipiant dėmesį į šių kolekcijų sąlygas ir kokybę. Metodų problemos, su kuriomis tradiciškai susiduria epidemiologinės kohortos, yra kelių tipų: • Imties dydis, kurio pakaktų, kad būtų galima įvertinti ryšį tarp nustatytų sveikatos įvykių ir konkrečių rizikos veiksnių pageidaujamu tikslumu (kohortos statistinė galia); • Atrankos šališkumas, susijęs su dalyvių įdarbinimo metodais (pvz., ryšiais su priežiūros sistema) ir jų savanoriška veikla, kuriais, net jei tyrimu nesiekiama statistinio tikslinės populiacijos reprezentatyvumo, neturėtų būti daromas poveikis nustatytų santykių vertinimui; • Imties, kuri buvo stebima laikui bėgant (dalyviai tampa „neatsakovais“ arba „regos praradimas“), kuris, be didėjančios atrankos šališkumo, gali pakenkti tikslui nuosekliai stebėti asmenis per laikomą laikotarpį; • Renkamos informacijos kokybės, įvairovės ir apimties pusiausvyra, kuri tuo pat metu turi sudaryti sąlygas iš anksto tiksliai apibrėžtoms mokslinių tyrimų problemoms spręsti, tačiau kartais suteikia galimybę spręsti kintančius klausimus. (Lithuanian)

0 references

Uma coorte é um grupo de sujeitos com características comuns, que são seguidos individualmente de forma prospetiva. Trata-se de diferenciar do registo, que é uma recolha contínua e abrangente de dados, numa população geograficamente definida com vista ao cálculo de impactos, prevalências e sobrevivência. Ao longo do acompanhamento da coorte, são recolhidos dados sobre os temas: exposição a factores de risco e eventos de saúde. Metodologicamente, os principais benefícios das coortes são ter a exposição (ou intervenção) da sequência temporal e, em seguida, o efeito. Assim, é possível modelar a sequência e as interações dos vários fatores relacionados com as condições de vida (alimentação, habitação, acesso a cuidados, redes sociais, etc.), o ambiente (condições de trabalho, exposições ocupacionais e ambientais, etc.) e o estado de saúde (estados pré-clínicos, cronologia dos fenómenos patológicos). Um estudo de coorte baseia-se no cumprimento de um protocolo, por um lado, a coleta de informações e, por outro lado, os métodos de monitoramento dos sujeitos que permitem identificar sem viés, a ocorrência de eventos de saúde. As coortes destinam-se a responder a várias questões de investigação epidemiológica, clínica, biológica ou de saúde pública, embora algumas ainda não estejam formuladas com precisão no início da coorte. Estas questões podem surgir ao longo de toda a coorte, permitindo a realização de numerosas análises e produções científicas em paralelo com o desenvolvimento da coorte. A ambição primária das coortes centra-se, portanto, na busca de associações e, se possível, relações causais entre diferentes fatores de risco e eventos de saúde, identificando as sequências e interações entre o estado de saúde das pessoas incluídas e os fatores que podem ter contribuído para eles. Por uma questão de princípio, nas suas coleções de informações, favorecem a procura de uma «validade interna» baseada na descrição precisa do estado de saúde das pessoas incluídas («phenotypage») e na categorização fina dos tipos de patologias e fatores de risco, em vez da representatividade das populações («validade externa»). Este objetivo implica, na maioria dos casos, a recolha, geralmente numa base voluntária, de uma variedade de dados pormenorizados em diferentes momentos (exames clínicos, respostas a questionários ou autoquestionários, amostras biológicas de vários tipos e, por vezes, imagiologia, etc.), prestando especial atenção às condições e à qualidade destas coleções. Os problemas metodológicos tradicionalmente enfrentados pelas coortes epidemiológicas são de vários tipos: • A dimensão das amostras é suficiente para permitir a estimativa, com a exatidão desejada, das relações entre os eventos de saúde identificados e os fatores de risco específicos («poder estatístico» da coorte); • enviesamentos de seleção relacionados com os métodos de recrutamento dos participantes (por exemplo, do contacto com o sistema de cuidados) e o seu voluntariado, que, mesmo que o estudo não vise a representatividade estatística da população-alvo, devem evitar afetar a estimativa das relações identificadas; • O desgaste da amostra seguido ao longo do tempo (os participantes tornam-se «não respondentes» ou «perdidos de vista»), o que, para além do aumento dos enviesamentos de seleção, é suscetível de comprometer o objetivo de um acompanhamento coerente dos indivíduos ao longo do período considerado relevante; • O equilíbrio entre a qualidade, a variedade e o alcance da informação recolhida, que deve, ao mesmo tempo, permitir responder a problemas de investigação previamente definidos com precisão, mas também, por vezes, abrir a possibilidade de lidar com questões em evolução (Portuguese)

0 references

Kohorta UN KLINIKĀLA PĀRVALDĪBA Kohorta ir pētāmo personu grupa ar kopīgām īpašībām, kas tiek novērotas individuāli perspektīvi. Tas ir jānošķir no reģistra, kas ir pastāvīga un visaptveroša datu vākšana ģeogrāfiski noteiktā populācijā, lai aprēķinātu ietekmi, izplatību un izdzīvošanu. Visā kohortas pēcpārbaudē tiek vākti dati par tematiem: pakļaušana riska faktoriem un veselības notikumiem. Metodoloģiski kohortu galvenie ieguvumi ir laicīgas secības ekspozīcija (vai iejaukšanās) un pēc tam ietekme. Tādējādi ir iespējams modelēt secību un mijiedarbību starp dažādiem faktoriem, kas saistīti ar dzīves apstākļiem (pārtika, mājoklis, piekļuve aprūpei, sociālais tīkls...), vidi (darba apstākļi, arodekspozīcija un iedarbība uz vidi...) un veselības stāvokli (preklīniskie stāvokļi, patoloģisku parādību hronoloģija). Kohortas pētījuma pamatā ir atbilstība protokolam, no vienas puses, informācijas vākšana un, no otras puses, uzraudzības metodes, kas ļauj bez neobjektivitātes noteikt veselības notikumus. Kohortas ir paredzētas, lai atbildētu uz vairākiem epidemioloģiskiem, klīniskiem, bioloģiskiem vai sabiedrības veselības pētījumu jautājumiem, lai gan daži no tiem vēl nav precīzi formulēti kohortas sākumā. Šie jautājumi var rasties visā kohortā, ļaujot paralēli kohortas attīstībai veikt daudzas zinātniskas analīzes un darbus. Tāpēc kohortu primārā ambīcija ir vērsta uz asociāciju meklēšanu un, ja iespējams, cēloņsakarību starp dažādiem riska faktoriem un veselības notikumiem, identificējot sekvences un mijiedarbību starp iekļauto cilvēku veselības stāvokli un faktoriem, kas tos varētu būt veicinājuši. Principā savās informācijas kolekcijās viņi dod priekšroku meklēt “iekšējo derīgumu”, pamatojoties uz iekļauto personu veselības stāvokļa precīzu aprakstu (“phenotypage”) un smalku patoloģiju un riska faktoru veidu kategorizāciju, nevis populāciju reprezentativitāti (“ārējais derīgums”). Šis mērķis visbiežāk ietver dažādu detalizētu datu vākšanu, parasti brīvprātīgi, dažādos laikos (klīniskās pārbaudes, aptaujas vai paškataloga atbildes, dažāda veida bioloģiskie paraugi un dažreiz attēlveidošana...), pievēršot īpašu uzmanību šo kolekciju apstākļiem un kvalitātei. Metodes problēmas, ar kurām tradicionāli saskaras epidemioloģiskās kohortas, ir dažāda veida: • Paraugu lielums, kas ir pietiekams, lai ar vēlamo precizitāti varētu novērtēt saikni starp identificētajiem veselības notikumiem un konkrētiem riska faktoriem (“kohortas statistiskais spēks”); • Atlases aizspriedumi, kas saistīti ar dalībnieku darbā pieņemšanas metodēm (piemēram, saskarsmi ar aprūpes sistēmu) un viņu brīvprātīgo darbu, kam, pat ja pētījuma mērķis nav mērķa populācijas statistiskā reprezentativitāte, nevajadzētu ietekmēt identificēto attiecību aplēses; • Laika gaitā novērotā parauga izbeigšanās (dalībnieki kļūst par “nereaģējošiem” vai “redzamības zudumiem”), kas papildus pieaugošajai atlases neobjektivitātei varētu apdraudēt mērķi konsekventi uzraudzīt indivīdus laikposmā, ko uzskata par būtisku; • Līdzsvars starp savāktās informācijas kvalitāti, daudzveidību un apjomu, kam vienlaikus jānodrošina iespēja reaģēt uz iepriekš precīzi definētām pētniecības problēmām, bet dažkārt arī pavērt iespēju risināt jautājumus, kas mainās. (Latvian)

0 references

Kohort on ühiste omadustega ainete rühm, mida jälgitakse individuaalselt tulevikku suunatud viisil. Selle eesmärk on eristada registrist, mis on pidev ja kõikehõlmav andmete kogumine geograafiliselt määratletud populatsioonis, et arvutada mõju, levimust ja ellujäämist. Kohordi järelkontrolli käigus kogutakse uuringus osalejate kohta andmeid: kokkupuude riskiteguritega ja tervisesündmustega. Metoodiliselt on kohortide peamine kasu ajaline järjestus (või sekkumine) ja seejärel mõju. Seega on võimalik modelleerida elutingimustega (toit, eluase, juurdepääs hooldusele, sotsiaalvõrgustik jne), keskkonnaga (töötingimused, töökeskkonna ja keskkonnaga kokkupuutumine jne) ja tervisliku seisundiga (prekliinilised seisundid, patoloogiliste nähtuste kronoloogia) seotud tegurite järjestust ja koostoimet. Kohortuuring põhineb protokolli järgimisel, ühelt poolt teabe kogumisel ja teiselt poolt seiremeetoditel, mis võimaldavad tuvastada ilma eelarvamusteta tervisesündmuste esinemist. Kohortid on mõeldud vastama mitmetele epidemioloogilistele, kliinilistele, bioloogilistele või rahvatervisega seotud küsimustele, kuigi mõned ei ole kohordi alguses veel täpselt sõnastatud. Need küsimused võivad tekkida kogu kohordis, võimaldades teha arvukaid teaduslikke analüüse ja produktsioone paralleelselt kohordi arenguga. Kohortide peamine eesmärk on seega otsida seoseid ja võimaluse korral põhjuslikke seoseid erinevate riskitegurite ja tervisesündmuste vahel, teha kindlaks jadad ja koostoimed kaasatud inimeste tervisliku seisundi ja tegurite vahel, mis võisid neile kaasa aidata. Põhimõtteliselt pooldavad nad oma teabekogudes „sisemise kehtivuse“ otsimist, mis põhineb hõlmatud isikute tervisliku seisundi täpsel kirjeldusel („fenotypage“) ning patoloogiate ja riskitegurite liikide täpsel liigitamisel, mitte populatsioonide representatiivsusel („väline kehtivus“). See eesmärk hõlmab kõige sagedamini mitmesuguste üksikasjalike andmete kogumist (tavaliselt vabatahtlikkuse alusel) erinevatel aegadel (kliinilised uuringud, küsimustikud või eneseküsimustiku vastused, eri liiki bioloogilised proovid ja mõnikord pildistamine jne), pöörates erilist tähelepanu nende kogude tingimustele ja kvaliteedile. • Proovide suurus, mis võimaldab hinnata tuvastatud tervisesündmuste ja konkreetsete riskitegurite vahelisi seoseid soovitud täpsusega („kohordi statistiline võimsus“); • Osalejate värbamismeetoditega (nt kontaktist hooldussüsteemiga) ja nende vabatahtliku tegevusega seotud valikuline kallutatus, mis isegi juhul, kui uuringu eesmärk ei ole sihtpopulatsiooni statistiline esindavus, peaks vältima kindlakstehtud suhete hindamise mõjutamist; • Aja jooksul järgitud valimi sisestamine (osalejatest saavad „mittevastustajad“ või „nägemise kaotamine“), mis lisaks suuremale kallutatusele kahjustab tõenäoliselt üksikisikute järjepideva jälgimise eesmärki asjakohaseks peetava ajavahemiku jooksul; • Kogutud teabe kvaliteedi, mitmekesisuse ja ulatuse vaheline tasakaal, mis peab samal ajal võimaldama reageerida eelnevalt täpselt määratletud uurimisprobleemidele, kuid mõnikord ka avama võimaluse tegeleda arenevate küsimustega. (Estonian)

0 references

Kohorsz ÉS Klinikai KERESÉS A kohorsz közös jellemzőkkel rendelkező alanyok csoportja, amelyeket egyénileg, prospektív módon követnek. Ez különbséget tesz a nyilvántartástól, amely egy földrajzilag meghatározott populáció folyamatos és átfogó adatgyűjtése a hatások, prevalenciák és túlélés kiszámítása céljából. A kohorsz nyomon követése során a vizsgálati alanyokra vonatkozó adatokat gyűjtik: kockázati tényezőknek és egészségügyi eseményeknek való kitettség. Módszertanilag a kohorszok fő előnyei az időbeli szekvencia expozíció (vagy beavatkozás), majd a hatás. Így lehetséges az életkörülményekhez (élelmiszer, lakhatás, gondozáshoz való hozzáférés, szociális hálózat stb.), a környezethez (munkakörülmények, foglalkozási és környezeti expozíció stb.) és az egészségi állapothoz (preklinikai állapotok, kóros jelenségek kronológiája) kapcsolódó különböző tényezők sorrendjének és kölcsönhatásainak modellezése. A kohorszvizsgálat a protokollnak való megfelelésen, egyrészt az információgyűjtésen, másrészt a vizsgálati alanyok elfogultság nélküli azonosítását lehetővé tevő megfigyelési módszereken, az egészségügyi események előfordulásán alapul. A kohorszokat úgy tervezték, hogy választ adjanak számos epidemiológiai, klinikai, biológiai vagy közegészségügyi kutatási kérdésre, bár néhányat még nem fogalmaztak meg pontosan a kohorsz kezdetén. Ezek a kérdések az egész kohorszban felmerülhetnek, lehetővé téve számos tudományos elemzés és termelés elvégzését a kohorsz fejlődésével párhuzamosan. A kohorszok elsődleges törekvése ezért a különböző kockázati tényezők és egészségügyi események közötti asszociációk keresésére, és ha lehetséges okozati összefüggésekre összpontosít, azonosítva a részt vevő emberek egészségi állapota és az azokhoz esetlegesen hozzájáruló tényezők közötti szekvenciákat és kölcsönhatásokat. Az információgyűjteményeikben elvben előnyben részesítik a „belső érvényesség” keresését, amely az érintett személyek egészségi állapotának pontos leírásán („fenooldal”) és a patológiák és kockázati tényezők típusainak finom kategorizálásán alapul, nem pedig a populációk reprezentativitásán („külső érvényesség”). Ez a célkitűzés leggyakrabban különféle részletes adatok gyűjtését foglalja magában, általában önkéntes alapon, különböző időpontokban (klinikai vizsgálatok, kérdőívek vagy önkérdőív válaszok, különböző típusú biológiai minták és néha képalkotás stb.), különös figyelmet fordítva e gyűjtemények körülményeire és minőségére. • A minták mérete, amely lehetővé teszi az azonosított egészségügyi események és a specifikus kockázati tényezők közötti összefüggések kívánt pontosságú becslését („a kohorsz statisztikai ereje”; • A résztvevők toborzásának módszereivel (pl. az ápolási rendszerrel való kapcsolattartással) és önkéntességükkel kapcsolatos kiválasztási torzítások, amelyek – még akkor is, ha a tanulmány nem a célpopuláció statisztikai reprezentativitására irányul – elkerülik az azonosított kapcsolatok becslésének befolyásolását; • A minta idővel történő kinyerése (a résztvevők „választhatatlanná” vagy „láthatatlanná” válnak), ami a növekvő kiválasztási elfogultság mellett valószínűleg aláássa az egyének következetes nyomon követésének célkitűzését a relevánsnak ítélt időszakban; • Az összegyűjtött információk minősége, változatossága és hatóköre közötti egyensúly, amelynek egyidejűleg lehetővé kell tennie az előzetesen pontosan meghatározott kutatási problémákra való reagálást, de néha lehetővé kell tennie a változó kérdések kezelésének lehetőségét is. (Hungarian)

0 references

Cohort AND CLINICAL RESEARCH A cohort is a group of subjects with common characteristics, which are followed individually in a prospective manner. This is to differentiate from the register, which is a continuous and comprehensive collection of data, in a geographically defined population with a view to calculating impacts, prevalences and survival. Throughout the follow-up of the cohort, data on the subjects are collected: exposure to risk factors and health events. Methodologically, the main benefits of cohorts are to have the temporal sequence exposure (or intervention) and then effect. It is thus possible to model the sequence and interactions of the various factors relating to living conditions (food, housing, access to care, social network...), the environment (working conditions, occupational and environmental exposures...), and the state of health (preclinical states, chronology of pathological phenomena). A cohort study is based on compliance with a protocol, on the one hand, the collection of information and on the other hand, the methods of monitoring subjects allowing to identify without bias, the occurrence of health events. Cohorts are designed to answer several epidemiological, clinical, biological or public health research questions, although some are not yet accurately formulated at the start of the cohort. These questions can arise throughout the cohort, allowing numerous scientific analyses and productions to be carried out in parallel with the development of the cohort. The primary ambition of the cohorts is therefore centered on the search for associations, and if possible causal relationships, between different risk factors and health events, identifying the sequences and interactions between the health status of the people included and the factors that may have contributed to them. As a matter of principle, in their collections of information, they favour the search for an “internal validity” based on the precise description of the health status of the persons included (“phenotypage”) and the fine categorisation of the types of pathologies and risk factors, rather than the representativeness of the populations (“external validity”). This objective most often involves collecting, usually on a voluntary basis, a variety of detailed data at different times (clinical examinations, questionnaire or self-questionnaire responses, biological samples of various kinds, and sometimes imaging...) by paying close attention to the conditions and quality of these collections The method problems traditionally faced by epidemiological cohorts are of several types: • The size of samples sufficient to allow the estimation with the desired accuracy of the relationships between the identified health events and specific risk factors (“statistical power” of the cohort); • Selection biases related to the methods of recruitment of participants (e.g. from contact with the care system) and their volunteering, which, even if the study does not aim at statistical representativeness of the target population, should avoid affecting the estimation of the relationships identified; • Attrition of the sample followed over time (participants become “non-respondents” or “lost of sight”) which, in addition to increasing selection biases, is likely to undermine the objective of consistent monitoring of individuals over the period of time considered relevant; • The balance between quality, variety and scope of the information collected, which must at the same time make it possible to respond to research problems precisely defined beforehand but also sometimes, open up the possibility of dealing with evolving questions (English)

readability score

0.5046994215989786

0 references

Is éard atá i gceist le cohórt ná grúpa d’ábhair a bhfuil tréithe coitianta acu, a leantar ina n-aonar ar bhealach ionchasach. Déantar é sin chun idirdhealú a dhéanamh ón gclár, ar bailiúchán leanúnach agus cuimsitheach sonraí é, i ndaonra atá sainithe go geografach d’fhonn tionchair, leitheadúlachtaí agus marthanas a ríomh. Le linn obair leantach an chohóirt, bailítear sonraí faoi na hábhair seo a leanas: nochtadh d’fhachtóirí riosca agus d’eachtraí sláinte. Ó thaobh na modheolaíochta de, is iad na príomhbhuntáistí a bhaineann le cohóirt ná neamhchosaint (nó idirghabháil) ar sheicheamh ama agus ansin éifeacht a bheith acu. Dá bhrí sin, is féidir seicheamh agus idirghníomhaíochtaí na dtosca éagsúla a bhaineann le dálaí maireachtála (bia, tithíocht, rochtain ar chúram, líonra sóisialta...), an comhshaol (coinníollacha oibre, nochtadh ceirde agus comhshaoil...), agus staid na sláinte (staid réamhchliniciúla, cróineolaíocht feiniméin phaiteolaíocha) a shamhaltú. Tá staidéar cohórt bunaithe ar chomhlíonadh prótacail, ar thaobh amháin, ar bhailiú faisnéise agus ar an taobh eile, ar na modhanna chun faireachán a dhéanamh ar ábhair lenar féidir imeachtaí sláinte a aithint gan chlaontacht. Tá cohóirt ceaptha chun roinnt ceisteanna taighde eipidéimeolaíocha, cliniciúla, bitheolaíocha nó sláinte poiblí a fhreagairt, cé nach bhfuil cuid acu curtha le chéile go cruinn ag tús an chohóirt go fóill. D’fhéadfadh na ceisteanna sin teacht chun cinn ar fud an chohóirt, rud a fhágann gur féidir go leor anailísí eolaíocha agus léirithe eolaíocha a dhéanamh i gcomhthráth le forbairt an chohóirt. Dá bhrí sin, tá príomhuaillmhian na gcohóirt dírithe ar chomhlachais a chuardach, agus más féidir caidrimh chúise, idir fachtóirí riosca agus imeachtaí sláinte éagsúla, agus na seichimh agus na hidirghníomhaíochtaí idir stádas sláinte na ndaoine san áireamh agus na tosca a d’fhéadfadh a bheith curtha leo á sainaithint. Mar phrionsabal, ina mbailiúcháin faisnéise, tá siad i bhfabhar cuardach a dhéanamh ar “bhailíocht inmheánach” bunaithe ar an gcur síos beacht ar stádas sláinte na ndaoine atá san áireamh (“feineanleathanach”) agus ar chatagóiriú na gcineálacha paiteolaíochtaí agus fachtóirí riosca, seachas ionadaíochas na bpobal (“bailíocht sheachtrach”). Is éard atá i gceist leis an gcuspóir sin go minic, ar bhonn deonach de ghnáth, éagsúlacht sonraí mionsonraithe a bhailiú ag amanna éagsúla (scrúduithe cliniciúla, freagraí ceistneora nó féincheistneora, samplaí bitheolaíocha de chineálacha éagsúla, agus uaireanta íomháithe...) trí aird ghéar a thabhairt ar choinníollacha agus ar cháilíocht na mbailiúchán sin Is iomaí cineál fadhbanna a bhíonn ag cohóirt eipidéimeolaíochta go traidisiúnta: • Méid na samplaí a bheidh leordhóthanach chun gur féidir meastachán a dhéanamh le cruinneas inmhianaithe na gcaidreamh idir na teagmhais sláinte shainaitheanta agus na fachtóirí riosca sonracha (“cumhacht staidrimh” an chohóirt); • Claontacht roghnúcháin a bhaineann le modhanna earcaíochta na rannpháirtithe (e.g. ó theagmháil leis an gcóras cúraim) agus lena saorálaíocht, ar cheart dóibh, fiú mura bhfuil an staidéar dírithe ar ionadaíochas staidrimh an spriocdhaonra, difear a dhéanamh do mheastachán na gcaidreamh arna sainaithint; • Ag titim an tsampla a leantar le himeacht ama (déantar rannpháirtithe “neamhfhreagróirí” nó “caillte amhairc”) ar dócha, chomh maith le claontachtaí roghnúcháin a mhéadú, go mbainfidh siad an bonn de chuspóir an fhaireacháin chomhsheasmhaigh ar dhaoine aonair thar an tréimhse ama a mheastar a bheith ábhartha; • An chothromaíocht idir cáilíocht, éagsúlacht agus raon feidhme na faisnéise a bhailítear, rud a fhágann gur féidir ag an am céanna freagairt d’fhadhbanna taighde a sainíodh go beacht roimh ré ach uaireanta freisin, a fhágann gur féidir déileáil le ceisteanna atá ag teacht chun cinn (Irish)

0 references

Kohortni I KLINICAL RESEARCH Kohorta je skupina subjekata sa zajedničkim karakteristikama, koji se prate pojedinačno na prospektivan način. Time se treba razlikovati od registra, koji je kontinuirano i sveobuhvatno prikupljanje podataka, u zemljopisno definiranoj populaciji s ciljem izračuna učinaka, prevalencije i preživljavanja. Tijekom praćenja skupine prikupljaju se podaci o ispitanicima: izloženost čimbenicima rizika i zdravstvenim događajima. Metodološki, glavne prednosti kohorta su izloženost vremenskom slijedu (ili intervencija), a zatim učinak. Stoga je moguće modelirati slijed i međudjelovanje različitih čimbenika koji se odnose na životne uvjete (hrana, stanovanje, pristup skrbi, društvena mreža...), okoliš (radni uvjeti, profesionalna i okolišna izloženost...) i zdravstveno stanje (pretklinička stanja, kronologija patoloških pojava). Kohortna studija temelji se na usklađenosti s protokolom, s jedne strane, prikupljanju informacija i, s druge strane, metodama praćenja ispitanika koje omogućuju da se bez pristranosti utvrdi pojava zdravstvenih događaja. Kohorte su osmišljene kako bi odgovorile na nekoliko epidemioloških, kliničkih, bioloških ili javnozdravstvenih pitanja, iako neka još nisu precizno formulirana na početku skupine. Ta se pitanja mogu pojaviti tijekom cijele skupine, što omogućuje provođenje brojnih znanstvenih analiza i produkcija usporedno s razvojem skupine. Stoga je primarna ambicija skupina usredotočena na potragu za asocijacijama i, ako je moguće, uzročne veze između različitih čimbenika rizika i zdravstvenih događaja, identificirajući slijedove i interakcije između zdravstvenog stanja uključenih osoba i čimbenika koji su im možda pridonijeli. U načelu, u svojim zbirkama informacija prednost daju traženju „unutarnje valjanosti” na temelju preciznog opisa zdravstvenog statusa uključenih osoba („fenotipska stranica”) i fine kategorizacije vrsta patologija i čimbenika rizika, a ne reprezentativnosti populacija („vanjska valjanost”). Ovaj cilj najčešće uključuje prikupljanje, obično na dobrovoljnoj osnovi, raznih detaljnih podataka u različito vrijeme (klinički pregledi, odgovori upitnika ili samoupitnika, biološki uzorci različitih vrsta, a ponekad i snimanje...) posvećujući posebnu pozornost uvjetima i kvaliteti tih zbirki. • Veličina uzoraka dovoljna za procjenu sa željenom točnošću odnosa između utvrđenih zdravstvenih događaja i specifičnih čimbenika rizika („statistička snaga” skupine); • Pristranosti u odabiru koje se odnose na metode regrutiranja sudionika (npr. iz kontakta sa sustavom skrbi) i njihovo volontiranje, koje, čak i ako studija nije usmjerena na statističku reprezentativnost ciljne populacije, ne bi trebale utjecati na procjenu utvrđenih odnosa; • Atricija uzorka koji je uslijedio tijekom vremena (sudionici postaju „nepropisnici” ili „izgubljeni vidovi”) što će, uz povećanje pristranosti odabira, vjerojatno ugroziti cilj dosljednog praćenja pojedinaca tijekom razdoblja koje se smatra relevantnim; • Ravnoteža između kvalitete, raznolikosti i opsega prikupljenih informacija, koja istodobno mora omogućiti da se odgovori na probleme istraživanja koji su precizno definirani, ali i ponekad, otvara mogućnost rješavanja novih pitanja (Croatian)

0 references

Kohortti JA CLINICAL RESEARCH Kohortti on ryhmä koehenkilöitä, joilla on yhteisiä ominaisuuksia ja joita seurataan yksilöllisesti prospektiivisesti. Tarkoituksena on erotella rekisteristä, joka on jatkuva ja kattava tietojen keruu maantieteellisesti määritellyssä populaatiossa vaikutusten, esiintyvyyden ja eloonjäämisen laskemiseksi. Koko kohortin seurannan ajan kerätään tutkittavia koskevia tietoja: altistuminen riskitekijöille ja terveystapahtumille. Metodologisesti kohorttien tärkeimmät edut ovat ajallisen sekvenssin altistuminen (tai interventio) ja sen jälkeen vaikutus. Näin ollen on mahdollista mallintaa elinoloihin (ruoka, asuminen, hoidon saatavuus, sosiaalinen verkosto jne.), ympäristöön (työolot, työ- ja ympäristöaltistus jne.) ja terveydentilaan (prekliiniset tilat, patologisten ilmiöiden kronologia) liittyvien eri tekijöiden sekvenssejä ja vuorovaikutusta. Kohorttitutkimus perustuu protokollan noudattamiseen, toisaalta tietojen keräämiseen ja toisaalta tutkittavien seurantamenetelmiin, joiden avulla voidaan tunnistaa ilman puolueellisuutta terveystapahtumien esiintyminen. Kohortit on suunniteltu vastaamaan useisiin epidemiologisiin, kliinisiin, biologisiin tai kansanterveydellisiin tutkimuskysymyksiin, vaikka niitä ei ole vielä muotoiltu tarkasti kohortin alussa. Nämä kysymykset voivat nousta esiin koko kohortti, jolloin lukuisia tieteellisiä analyysejä ja tuotantoja voidaan suorittaa samanaikaisesti kohortin kehityksen kanssa. Kohorttien ensisijaisena tavoitteena on siis etsiä yhdistyksiä ja mahdollisuuksien mukaan syy-yhteyksiä eri riskitekijöiden ja terveystapahtumien välillä, tunnistaa sekvenssit ja vuorovaikutukset mukana olevien ihmisten terveydentilan ja niiden tekijöiden välillä, jotka ovat voineet vaikuttaa niihin. Lähtökohtaisesti ne suosivat tietokokoelmissaan ”sisäisen validiteetin” etsimistä, joka perustuu tarkkaan kuvaukseen osallistuvien henkilöiden terveydentilasta (”phenotypage”) ja patologioiden ja riskitekijöiden tyyppien luokitteluun, eikä populaatioiden edustavuuteen (”ulkoinen pätevyys”). Tähän tavoitteeseen kuuluu useimmiten, yleensä vapaaehtoiselta pohjalta, erilaisten yksityiskohtaisten tietojen kerääminen eri aikoina (kliiniset tutkimukset, kyselylomake tai kyselyvastaukset, erilaiset biologiset näytteet ja joskus kuvantaminen jne.) kiinnittämällä erityistä huomiota näiden kokoelmien olosuhteisiin ja laatuun. Menetelmäongelmat, joita epidemiologiset kohortit ovat perinteisesti kohdanneet, ovat erilaisia: • Näytteiden koko on riittävä, jotta tunnistettujen terveystapahtumien ja erityisten riskitekijöiden väliset suhteet voidaan arvioida halutulla tarkkuudella (”kohortin tilastoteho”) • Osallistujien rekrytointimenetelmiin (esim. hoitojärjestelmään) ja heidän vapaaehtoistyöhönsä liittyvät valintaharhat, joiden ei pitäisi vaikuttaa havaittujen suhteiden arviointiin, vaikka tutkimuksessa ei pyrittäisikään kohdeväestön tilastolliseen edustavuuteen. • Otos, jota on noudatettu ajan mittaan (osallistujista tulee ”vastaamattomia” tai ”näkymättömiä”), mikä lisää valinnan vääristymiä ja todennäköisesti heikentää tavoitetta, joka koskee yksilöiden johdonmukaista seurantaa merkityksellisenä ajanjaksona; • Kerättyjen tietojen laadun, monipuolisuuden ja laajuuden välinen tasapaino, jonka avulla on voitava vastata tarkasti määriteltyihin tutkimusongelmiin, mutta joskus myös avata mahdollisuus käsitellä kehittyviä kysymyksiä. (Finnish)

0 references

date of first ingestion

7 December 2023

0 references

contained in Local Administrative Unit

Rouen

inferred from

location

0 references

Identifiers

French Kohesio ID

21E03099

0 references

ERDF – Platform for active and automatic open prospective clinical e-cohorts from Edsan: EDSaNCoh (Q6892690)

Statements

Identifiers

Navigation menu

Search