Linking networks of protected areas to territorial development (Q4300378)

From EU Knowledge Graph
Jump to navigation Jump to search
Project Q4300378 in France, Bulgaria, Austria, Italy
Language Label Description Also known as
English
Linking networks of protected areas to territorial development
Project Q4300378 in France, Bulgaria, Austria, Italy

    Statements

    country
    France
    0 references
    Bulgaria
    0 references
    Austria
    0 references
    Italy
    0 references
    EU contribution
    152,692.68 Euro
    0 references
    budget
    186,733.44 Euro
    0 references
    co-financing rate
    81.77 percent
    0 references
    start time
    6 June 2017
    0 references
    end time
    30 November 2018
    0 references
    beneficiary name (string)
    UNIVERSITY OF ROME TOR VERGATA
    0 references
    beneficiary
    Q4366393
    0 references
    programme
    ESPON
    0 references
    coordinate location

    42°37'54.88"N, 23°21'4.86"E
    0 references

    46°36'51.88"N, 14°15'44.71"E
    0 references

    41°50'58.42"N, 12°35'52.37"E
    0 references

    43°36'42.55"N, 7°3'11.63"E
    0 references

    46°29'40.31"N, 11°20'48.30"E
    0 references

    43°8'8.59"N, 13°4'5.88"E
    0 references
    summary
    This targeted analysis addresses mountain territories where high degrees of biodiversity and natural capital hotspots are localised, and experiences on their preservation, management and monitoring were gathered. Mountains cover 41% of the territory in the ESPON space and are home to 17% of its population with 16 massifs (ESPON GEOSPECS 2013). Mountains can be seen as “inner peripheries”, “marginal” areas from a socio-economic perspective (ESPON, “Inner Peripheries”, 2016), where the issue of accessibility to services should also include ecosystemic ones (MiSE, “Inner areas”, 2015). Mountain issues assume relevance in key themes for sustainable territorial development such as ecological connectivity and natural resources management (e.g. water, forests, soil). The U.N. Sustainable Development Goals mention mountains with reference to water management, efficient use of natural resources, ecosystem and biodiversity, ensuring mountain ecosystems conservation and enhancing their ability to provide benefits that are essential for sustainable development. In this sense NPAs contribute to defining common visions and scenarios for sustainable development of homogeneous areas. Endogenous natural capital can thus contribute to sustainable regional economic cycles and provide inputs for a green economy that NPAs should be able to promote. The ecological conditions and vulnerability of the territory require also strategic and integrated policies for both natural and urban areas. According to IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources) a protected area is a clearly defined geographical space, recognised, dedicated and managed through legal or other effective means, to achieve the long-term conservation of nature with associated ecosystem services and cultural values. Europe’s Natura 2000 and the Emerald network under development are international European networks of protected areas that catalyse biodiversity conservation.The topic deserves being tackled with a wider territorial and spatial planning perspective, embracing core natural areas and related buffer zones and urban areas. At EU level, valuable experiences are the specific Protocols of the Alpine and Carpathian Conventions recalling the necessity for NPAs and the integration of the objective of conservation and sustainable use of natural assets into sectoral policies. In this sense, NPAs contribute to achieve EU and international objectives. The EU Biodiversity Strategy to 2020 encourages cooperation and dialogue with key sectors and stakeholders, as well as the development of mechanisms for biodiversity (e.g. Business@Biodiversity Platform; The Economics of Ecosystems and Biodiversity initiative), ensuring that these issues are reflected in decision-making at all levels. A territorial development approach based on NPAs could also be transferred to other types of territories, whether they are mountainous (Pyrenees, Dinaric Alps) or not (e.g. coast-maritime areas as with the Adriatic Protected Areas Network, DANUBEPARKS, the network of protected areas along the Danube River). It represents a perspective for both ESPON countries with no experience in NPAs and non-ESPON countries (e.g. Bosnia Herzegovina, Serbia, Montenegro, Albania) seeking to integrate natural capital into territorial strategies and meet EU targets. (English)
    readability score
    0.5940124047700301
    0 references
    Αυτή η στοχευμένη ανάλυση αφορά τις ορεινές περιοχές όπου εντοπίζονται υψηλά σημεία βιοποικιλότητας και φυσικού κεφαλαίου και συγκεντρώθηκαν εμπειρίες σχετικά με τη διατήρηση, τη διαχείριση και την παρακολούθησή τους. Τα βουνά καλύπτουν το 41 % της επικράτειας στον χώρο ESPON και φιλοξενούν το 17 % του πληθυσμού της με 16 ορεινούς όγκους (ESPON GEOSPECS 2013). Τα βουνά μπορούν να θεωρηθούν ως «εσωτερικές περιφέρειες», «οριακές» περιοχές από κοινωνικοοικονομική άποψη (ESPON, «Εσωτερικές Περιφέρειες», 2016), όπου το ζήτημα της προσβασιμότητας στις υπηρεσίες θα πρέπει επίσης να περιλαμβάνει τις οικοσυστημικές περιοχές (MiSE, «Εσωτερικές περιοχές», 2015). Τα ορεινά ζητήματα έχουν σημασία σε βασικά θέματα για τη βιώσιμη εδαφική ανάπτυξη, όπως η οικολογική συνδεσιμότητα και η διαχείριση των φυσικών πόρων (π.χ. νερό, δάση, έδαφος). Οι Στόχοι Βιώσιμης Ανάπτυξης των Ηνωμένων Εθνών αναφέρουν τα βουνά με αναφορά στη διαχείριση των υδάτων, την αποδοτική χρήση των φυσικών πόρων, του οικοσυστήματος και της βιοποικιλότητας, διασφαλίζοντας τη διατήρηση των ορεινών οικοσυστημάτων και ενισχύοντας την ικανότητά τους να παρέχουν οφέλη που είναι απαραίτητα για τη βιώσιμη ανάπτυξη. Υπό την έννοια αυτή, οι NPA συμβάλλουν στον καθορισμό κοινών οραμάτων και σεναρίων για τη βιώσιμη ανάπτυξη ομοιογενών περιοχών. Ως εκ τούτου, το ενδογενές φυσικό κεφάλαιο μπορεί να συμβάλει σε βιώσιμους περιφερειακούς οικονομικούς κύκλους και να παράσχει στοιχεία για μια πράσινη οικονομία που θα πρέπει να είναι σε θέση να προωθήσουν οι ΜΚΒ. Οι οικολογικές συνθήκες και η ευπάθεια του εδάφους απαιτούν επίσης στρατηγικές και ολοκληρωμένες πολιτικές τόσο για τις φυσικές όσο και για τις αστικές περιοχές. Σύμφωνα με την IUCN (Διεθνής Ένωση για τη Διατήρηση της Φύσης και των Φυσικών Πόρων) μια προστατευόμενη περιοχή είναι ένας σαφώς καθορισμένος γεωγραφικός χώρος, αναγνωρισμένος, αφιερωμένος και διαχειριζόμενος με νομικά ή άλλα αποτελεσματικά μέσα, για την επίτευξη της μακροπρόθεσμης διατήρησης της φύσης με συναφείς οικοσυστημικές υπηρεσίες και πολιτιστικές αξίες. Το ευρωπαϊκό δίκτυο Natura 2000 και το υπό ανάπτυξη δίκτυο Emerald είναι διεθνή ευρωπαϊκά δίκτυα προστατευόμενων περιοχών που καταλύουν τη διατήρηση της βιοποικιλότητας. Το θέμα αξίζει να αντιμετωπιστεί με μια ευρύτερη προοπτική εδαφικού και χωροταξικού σχεδιασμού, που περιλαμβάνει βασικές φυσικές περιοχές και συναφείς ζώνες ανάσχεσης και αστικές περιοχές. Σε επίπεδο ΕΕ, πολύτιμες εμπειρίες είναι τα ειδικά πρωτόκολλα των συμβάσεων των Άλπεων και των Καρπαθίων, τα οποία υπενθυμίζουν την ανάγκη για NPA και την ενσωμάτωση του στόχου της διατήρησης και της βιώσιμης χρήσης των φυσικών πόρων στις τομεακές πολιτικές. Υπό την έννοια αυτή, οι NPA συμβάλλουν στην επίτευξη των στόχων της ΕΕ και των διεθνών στόχων. Η στρατηγική της ΕΕ για τη βιοποικιλότητα με ορίζοντα το 2020 ενθαρρύνει τη συνεργασία και τον διάλογο με βασικούς τομείς και ενδιαφερόμενα μέρη, καθώς και την ανάπτυξη μηχανισμών για τη βιοποικιλότητα (π.χ. πλατφόρμα Business@Biodiversity· Η πρωτοβουλία «Οικονομικά των οικοσυστημάτων και της βιοποικιλότητας», διασφαλίζοντας ότι τα ζητήματα αυτά αντικατοπτρίζονται στη λήψη αποφάσεων σε όλα τα επίπεδα. Μια προσέγγιση εδαφικής ανάπτυξης με βάση τις NPA θα μπορούσε επίσης να μεταφερθεί σε άλλους τύπους εδαφών, είτε πρόκειται για ορεινές περιοχές (πυρηναία, δειναρικές Άλπεις) είτε όχι (π.χ. παραθαλάσσιες περιοχές όπως με το δίκτυο προστατευόμενων περιοχών της Αδριατικής, DANUBEPARKS, το δίκτυο προστατευόμενων περιοχών κατά μήκος του ποταμού Δούναβη). Αντιπροσωπεύει μια προοπτική τόσο για τις χώρες του ESPON που δεν διαθέτουν εμπειρία σε NPA όσο και για χώρες εκτός της ESPON (π.χ. Βοσνία-Ερζεγοβίνη, Σερβία, Μαυροβούνιο, Αλβανία) που επιδιώκουν να ενσωματώσουν το φυσικό κεφάλαιο στις εδαφικές στρατηγικές και να επιτύχουν τους στόχους της ΕΕ. (Greek)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Tato cílená analýza se zabývá horskými územími, kde jsou lokalizovány vysoké úrovně biologické rozmanitosti a hotspotů přírodního kapitálu, a byly shromážděny zkušenosti s jejich ochranou, řízením a monitorováním. Hory pokrývají 41 % území v prostoru ESPON a jsou domovem 17 % populace s 16 masivy (ESPON GEOSPECS 2013). Hory lze považovat za „vnitřní periferie“, „marginální“ oblasti ze sociálně-ekonomického hlediska (ESPON, „vnitřní periferie“, 2016), kde by otázka dostupnosti služeb měla zahrnovat i ekosystémové (MiSE, „vnitřní oblasti“, 2015). Horské otázky mají význam v klíčových tématech udržitelného územního rozvoje, jako je ekologická konektivita a hospodaření s přírodními zdroji (např. voda, lesy, půda). Cíle udržitelného rozvoje OSN uvádějí hory s odkazem na hospodaření s vodou, účinné využívání přírodních zdrojů, ekosystém a biologickou rozmanitost, zajišťují ochranu horských ekosystémů a zvyšují jejich schopnost poskytovat výhody, které jsou nezbytné pro udržitelný rozvoj. V tomto smyslu přispívají k definování společných vizí a scénářů udržitelného rozvoje homogenních oblastí. Endogenní přírodní kapitál tak může přispět k udržitelným regionálním hospodářským cyklům a poskytnout vstupy pro zelenou ekonomiku, kterou by měly být NPA schopny podporovat. Ekologické podmínky a zranitelnost území vyžadují také strategické a integrované politiky pro přírodní i městské oblasti. Podle IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů) je chráněná oblast jasně vymezeným zeměpisným prostorem, uznávaným, vyhrazeným a řízeným prostřednictvím právních nebo jiných účinných prostředků, s cílem dosáhnout dlouhodobé ochrany přírody se souvisejícími ekosystémovými službami a kulturními hodnotami. Evropská síť Natura 2000 a rozvíjená síť Emerald jsou mezinárodní evropské sítě chráněných oblastí, které katalyzují zachování biologické rozmanitosti. Téma si zaslouží řešení s širší perspektivou územního a územního plánování, která zahrnuje základní přírodní oblasti a související nárazníkové zóny a městské oblasti. Na úrovni EU jsou cennými zkušenostmi zvláštní protokoly k alpské a karpatské úmluvě, které připomínají nutnost NPA a začlenění cíle ochrany a udržitelného využívání přírodních statků do odvětvových politik. V tomto smyslu přispívají NPA k dosažení cílů EU a mezinárodních cílů. Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 podporuje spolupráci a dialog s klíčovými odvětvími a zúčastněnými stranami, jakož i rozvoj mechanismů pro biologickou rozmanitost (např. platforma Business@Biodiversity); Iniciativa Ekonomika ekosystémů a biologická rozmanitost), která zajišťuje, aby se tyto otázky odrážely v rozhodovacích procesech na všech úrovních. Přístup k územnímu rozvoji založený na NPA by mohl být rovněž přenesen na jiné typy území, ať jsou hornaté (Pyreneje, Dinarské Alpy) či nikoli (např. pobřežní a námořní oblasti jako síť chráněných oblastí Jaderského moře, DANUBEPARKS, síť chráněných oblastí podél Dunaje). Představuje perspektivu jak pro země ESPON, které nemají žádné zkušenosti v NPA, tak pro země, které nejsou členy ESPON (např. Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, Albánie), které usilují o začlenění přírodního kapitálu do územních strategií a splnění cílů EU. (Czech)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Denne målrettede analyse omhandler bjergområder, hvor en høj grad af biodiversitet og naturkapitalhotspots er lokaliseret, og der er indsamlet erfaringer med bevarelse, forvaltning og overvågning heraf. Bjerge dækker 41 % af territoriet i ESPON-området og er hjemsted for 17 % af befolkningen med 16 massifs (ESPON GEOSPECS 2013). Bjerge kan ses som "indre periferi", "marginale" områder ud fra et socioøkonomisk perspektiv (ESPON, "Inner Periferies", 2016), hvor spørgsmålet om tilgængelighed til tjenester også bør omfatte økosystemiske områder (MiSE, "Inner areas", 2015). Bjergspørgsmål er relevante inden for centrale temaer for bæredygtig territorial udvikling som f.eks. økologisk konnektivitet og forvaltning af naturressourcer (f.eks. vand, skove og jord). FN's verdensmål for bæredygtig udvikling nævner bjerge med henvisning til vandforvaltning, effektiv udnyttelse af naturressourcer, økosystem og biodiversitet, der sikrer bevarelse af bjergøkosystemer og forbedrer deres evne til at give fordele, der er afgørende for bæredygtig udvikling. I den forbindelse bidrager de nationale partnerskabsaftaler til at definere fælles visioner og scenarier for bæredygtig udvikling af homogene områder. Endogene naturkapital kan således bidrage til bæredygtige regionale økonomiske cyklusser og give input til en grøn økonomi, som de nationale partnerskabsaftaler bør være i stand til at fremme. Områdets økologiske forhold og sårbarhed kræver også strategiske og integrerede politikker for både natur- og byområder. Ifølge IUCN (Den Internationale Union for Bevarelse af Natur og Naturressourcer) er et beskyttet område et klart defineret geografisk område, der er anerkendt, dedikeret og forvaltet ved hjælp af lovlige eller andre effektive midler, for at opnå langsigtet bevarelse af naturen med tilknyttede økosystemtjenester og kulturelle værdier. Europas Natura 2000 og det smaragdnet, der er under udvikling, er internationale europæiske netværk af beskyttede områder, der katalyserer bevarelsen af biodiversiteten. Emnet fortjener at blive behandlet med et bredere territorialt og fysisk planlægningsperspektiv, der omfatter centrale naturområder og tilknyttede stødpudezoner og byområder. På EU-plan er værdifulde erfaringer de specifikke protokoller i Alpe- og Karpaterkonventionerne, der minder om nødvendigheden af NPA'er og integrationen af målet om bevaring og bæredygtig udnyttelse af naturaktiver i sektorpolitikkerne. I denne henseende bidrager de nationale partnerskabsaftaler til at nå EU's og internationale mål. EU's biodiversitetsstrategi frem til 2020 tilskynder til samarbejde og dialog med nøglesektorer og interessenter samt udvikling af mekanismer for biodiversitet (f.eks. Business@Biodiversity Platform; Initiativet om økonomi i økosystemer og biodiversitet), der sikrer, at disse spørgsmål afspejles i beslutningstagningen på alle niveauer. En territorial udviklingstilgang baseret på nationale partnerskabsaftaler kan også overføres til andre typer områder, uanset om de er bjergrige (Pyrenæerne, Dinaralperne) eller ej (f.eks. kyst-havområder som med netværket af beskyttede områder i Adriaterhavet, DANUBEPARKS, netværket af beskyttede områder langs Donau). Det repræsenterer et perspektiv for begge ESPON-lande uden erfaring i NPA'er og ikke-ESPON-lande (f.eks. Bosnien-Hercegovina, Serbien, Montenegro og Albanien), der søger at integrere naturkapital i territoriale strategier og opfylde EU's mål. (Danish)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Този целенасочен анализ е насочен към планинските територии, където са локализирани високи степени на биологично разнообразие и природни капитали, и е събран опит в тяхното опазване, управление и мониторинг. Планините покриват 41 % от територията на ESPON и са дом на 17 % от населението му с 16 масива (ESPON GEOSPECS 2013). Планините могат да се разглеждат като „вътрешни периферии„, „маргинални„райони от социално-икономическа гледна точка (ESPON, „Вътрешни периферии„, 2016 г.), където въпросът за достъпността на услугите следва да включва и екосистемните райони (MiSE, „Вътрешни райони“, 2015 г.). Въпросите, свързани с планинските райони, придобиват значение в ключови теми за устойчиво териториално развитие, като екологична свързаност и управление на природните ресурси (напр. вода, гори, почви). В целите на ООН за устойчиво развитие се споменават планините по отношение на управлението на водите, ефективното използване на природните ресурси, екосистемите и биологичното разнообразие, гарантирането на опазването на планинските екосистеми и подобряването на способността им да предоставят ползи, които са от съществено значение за устойчивото развитие. В този смисъл НПВ допринасят за определянето на общи визии и сценарии за устойчиво развитие на хомогенни райони. По този начин вътрешният природен капитал може да допринесе за устойчивите регионални икономически цикли и да осигури принос за зелена икономика, която НПВ следва да могат да насърчават. Екологичните условия и уязвимостта на територията изискват също така стратегически и интегрирани политики както за природните, така и за градските райони. Според IUCN (Международен съюз за опазване на природата и природните ресурси) защитена зона е ясно определено географско пространство, признато, посветено и управлявано чрез правни или други ефективни средства, за да се постигне дългосрочно опазване на природата със свързаните екосистемни услуги и културни ценности. „Натура 2000„и мрежата „Емералд“ в процес на разработване са международни европейски мрежи от защитени зони, които катализират опазването на биологичното разнообразие. Темата заслужава да бъде разгледана с по-широка перспектива за териториално и пространствено планиране, обхващаща основните природни зони и свързаните с тях буферни зони и градски зони. На равнище ЕС ценен опит са специфичните протоколи към Алпийските и Карпатските конвенции, в които се припомня необходимостта от НПВ и интегрирането на целта за опазване и устойчиво използване на природните активи в секторните политики. В този смисъл НСП допринасят за постигането на целите на ЕС и на международно равнище. Стратегията на ЕС за биологичното разнообразие до 2020 г. насърчава сътрудничеството и диалога с ключови сектори и заинтересовани страни, както и разработването на механизми за биологичното разнообразие (напр. платформата Business@Biversity; Инициативата „Икономика на екосистемите и биологичното разнообразие“), като гарантира, че тези въпроси са отразени в процеса на вземане на решения на всички равнища. Подходът за териториално развитие, основан на НПВ, би могъл да бъде прехвърлен и на други видове територии, независимо дали са планински (Пиренеи, Динарски Алпи) или не (напр. крайбрежни и морски райони, както при мрежата от защитени адриатически зони, DANUBEPARKS, мрежата от защитени зони по поречието на река Дунав). Той представлява перспектива както за държавите от ESPON, които нямат опит в НСП, така и за държавите извън ЕСПОН (напр. Босна и Херцеговина, Сърбия, Черна гора, Албания), които се стремят да интегрират природния капитал в териториалните стратегии и да постигнат целите на ЕС. (Bulgarian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Diese gezielte Analyse richtet sich an Berggebiete, in denen ein hohes Maß an biologischer Vielfalt und Naturkapital-Hotspots lokalisiert und Erfahrungen in Bezug auf ihre Erhaltung, Verwaltung und Überwachung gesammelt wurden. Berge bedecken 41 % des Territoriums im ESPON-Raum und beherbergen 17 % seiner Bevölkerung mit 16 Massiven (ESPON GEOSPECS 2013). Berge können aus sozioökonomischer Perspektive als „innere Peripherie“, „marginale“ Gebiete angesehen werden (ESPON, „Inner Peripheries“, 2016), in denen auch ökosystemische Bereiche zum Thema Zugänglichkeit zu Dienstleistungen gehören sollten (MiSE, „Innere Gebiete“, 2015). Bergthemen nehmen in Schlüsselthemen für nachhaltige territoriale Entwicklung wie ökologische Vernetzung und Bewirtschaftung natürlicher Ressourcen (z. B. Wasser, Wälder, Boden) Relevanz an. Die UN-Ziele für nachhaltige Entwicklung erwähnen Berge in Bezug auf Wasserwirtschaft, effiziente Nutzung natürlicher Ressourcen, Ökosysteme und biologische Vielfalt, die Erhaltung der Gebirgsökosysteme und die Verbesserung ihrer Fähigkeit, Vorteile zu bieten, die für eine nachhaltige Entwicklung unerlässlich sind. In diesem Sinne tragen die NPA dazu bei, gemeinsame Visionen und Szenarien für eine nachhaltige Entwicklung homogener Gebiete zu definieren. Endogenes Naturkapital kann somit zu nachhaltigen regionalen Wirtschaftszyklen beitragen und Inputs für eine grüne Wirtschaft liefern, die die NPA fördern können. Die ökologischen Bedingungen und die Anfälligkeit des Gebiets erfordern auch strategische und integrierte Strategien für natürliche und städtische Gebiete. Nach Angaben der IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources) ist ein geschütztes Gebiet ein klar definierter geografischer Raum, der anerkannt, gewidmet und mit legalen oder anderen wirksamen Mitteln verwaltet wird, um die langfristige Erhaltung der Natur mit den damit verbundenen Ökosystemleistungen und kulturellen Werten zu erreichen. Europas Natura 2000 und das in Entwicklung befindliche Smaragd-Netzwerk sind internationale europäische Netzwerke von Schutzgebieten, die den Schutz der biologischen Vielfalt katalysieren.Das Thema sollte mit einer breiteren territorialen und räumlichen Planungsperspektive angegangen werden, wobei Kernnaturgebiete und damit verbundene Pufferzonen und städtische Gebiete berücksichtigt werden. Auf EU-Ebene sind die spezifischen Protokolle der Alpen- und Karpatenkonventionen wertvolle Erfahrungen, in denen auf die Notwendigkeit von NPA und auf die Einbeziehung des Ziels der Erhaltung und nachhaltigen Nutzung von Naturgütern in die sektoralen Politik hingewiesen wird. In diesem Sinne tragen die NPA zur Verwirklichung der EU- und internationalen Ziele bei. Die EU-Biodiversitätsstrategie bis 2020 fördert die Zusammenarbeit und den Dialog mit Schlüsselsektoren und Interessenträgern sowie die Entwicklung von Mechanismen für die biologische Vielfalt (z. B. Business@Biodiversity Platform; Die Initiative Economics of Ecosystems and Biodiversity stellt sicher, dass sich diese Fragen in der Entscheidungsfindung auf allen Ebenen widerspiegeln. Ein territorialer Entwicklungsansatz auf der Grundlage von NPA könnte auch auf andere Arten von Gebieten übertragen werden, unabhängig davon, ob es sich um gebirgige Gebiete (Pyrenäen, Dinarische Alpen) handelt oder nicht (z. B. Küsten-Seegebiete wie das Adria-Schutzgebietsnetz, DANUBEPARKS, das Netz von Schutzgebieten entlang der Donau). Es stellt eine Perspektive für beide ESPON-Länder dar, die keine Erfahrung in NPA und Nicht-ESPON-Ländern (z. B. Bosnien-Herzegowina, Serbien, Montenegro, Albanien) haben, die versuchen, Naturkapital in territoriale Strategien zu integrieren und die EU-Ziele zu erreichen. (German)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Ši tikslinė analizė susijusi su kalnų teritorijomis, kuriose lokalizuojami dideli biologinės įvairovės ir gamtinio kapitalo centrai ir sukaupta jų išsaugojimo, valdymo ir stebėsenos patirtis. Kalnai užima 41 % teritorijos ESPON erdvėje ir gyvena 17 % savo gyventojų su 16 masių (ESPON GEOSPECS 2013). Kalnai gali būti laikomi „vidiniais pakraščiais“, „ribinėmis“ vietovėmis socialiniu ir ekonominiu požiūriu (ESPON, „Vidinės periferijos“, 2016 m.), kur paslaugų prieinamumo klausimas taip pat turėtų apimti ekosistemines sritis (MiSE, „Inner areas“, 2015). Kalnų klausimai tampa svarbūs pagrindinėms tvaraus teritorinio vystymosi temoms, pavyzdžiui, ekologiniams ryšiams ir gamtos išteklių valdymui (pvz., vandeniui, miškams, dirvožemiui). Jungtinių Tautų darnaus vystymosi tikslai nurodo kalnus, susijusius su vandentvarka, veiksmingu gamtos išteklių naudojimu, ekosistemomis ir biologine įvairove, užtikrinant kalnų ekosistemų išsaugojimą ir didinant jų gebėjimą teikti naudą, kuri yra būtina tvariam vystymuisi. Šiuo požiūriu NPA padeda nustatyti bendras darnaus vienarūšių teritorijų vystymosi vizijas ir scenarijus. Taigi endogeninis gamtinis kapitalas gali prisidėti prie tvaraus regioninio ekonomikos ciklo ir prisidėti prie ekologiškos ekonomikos, kurią NPA turėtų galėti skatinti. Teritorijos ekologinėms sąlygoms ir pažeidžiamumui taip pat reikalinga strateginė ir integruota gamtinių ir miestų teritorijų politika. IUCN (Tarptautinės gamtos ir gamtos išteklių apsaugos sąjungos) teigimu, saugoma teritorija yra aiškiai apibrėžta geografinė erdvė, pripažinta, skirta ir valdoma teisinėmis ar kitomis veiksmingomis priemonėmis, siekiant ilgalaikio gamtos išsaugojimo ir susijusių ekosistemų funkcijų ir kultūrinių vertybių. Kuriamas Europos tinklas „Natura 2000“ ir „Emerald“ tinklas yra tarptautiniai Europos saugomų teritorijų tinklai, skatinantys biologinės įvairovės išsaugojimą. ES lygmeniu vertinga patirtis yra konkretūs Alpių ir Karpatų konvencijų protokolai, kuriuose primenama būtinybė sudaryti NPS ir įtraukti gamtos išteklių išsaugojimo ir tausaus naudojimo tikslą į sektorių politiką. Šiuo požiūriu NPA padeda siekti ES ir tarptautinių tikslų. ES biologinės įvairovės strategija iki 2020 m. skatinamas bendradarbiavimas ir dialogas su pagrindiniais sektoriais ir suinteresuotaisiais subjektais, taip pat biologinės įvairovės mechanizmų kūrimas (pvz., Business@Biologinės įvairovės platforma; Ekosistemų ekonomikos ir biologinės įvairovės iniciatyva), užtikrinant, kad į šiuos klausimus būtų atsižvelgta priimant sprendimus visais lygmenimis. NPA pagrįstas teritorinės plėtros metodas taip pat galėtų būti perkeltas į kitų rūšių teritorijas, nesvarbu, ar jos kalnuotos (Pyrenes, Dinaric Alps), ar ne (pvz., pakrančių ir jūrų rajonus, pvz., Adrijos saugomų teritorijų tinklą, DANUBEPARKS, saugomų teritorijų tinklą palei Dunojaus upę). Tai perspektyva tiek ESPON šalims, neturinčioms patirties NPA, tiek ESPON nepriklausančiose šalyse (pvz., Bosnijoje ir Hercegovinoje, Serbijoje, Juodkalnijoje, Albanijoje), siekiant integruoti gamtinį kapitalą į teritorines strategijas ir pasiekti ES tikslus. (Lithuanian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    San anailís spriocdhírithe sin tugtar aghaidh ar chríocha sléibhe ina bhfuil leibhéil arda bithéagsúlachta agus teophointí caipitil nádúrtha logánaithe, agus bailíodh taithí maidir lena gcaomhnú, lena mbainistiú agus lena bhfaireachán. Clúdaíonn sléibhte 41 % den chríoch sa spás ESPON agus tá 17 % dá dhaonra ann le 16 massifs (ESPON GEOSPECS 2013). Is féidir breathnú ar shléibhte mar “imeallach inmheánach”, limistéir “imeall” ó thaobh socheacnamaíoch de (ESPON, “Inner Peripheries”, 2016), áit ar cheart go n-áireofaí saincheist na hinrochtaineachta ar sheirbhísí freisin cinn éiceachórais (MiSE, “Limistéir inmheánacha”, 2015). Tá saincheisteanna sléibhe ábhartha i bpríomhthéamaí le haghaidh forbairt chríochach inbhuanaithe amhail nascacht éiceolaíoch agus bainistiú acmhainní nádúrtha (e.g. uisce, foraoisí, ithir). Luann Spriocanna Forbartha Inbhuanaithe na Náisiún Aontaithe sléibhte ina ndéantar tagairt do bhainistiú uisce, d’úsáid éifeachtúil acmhainní nádúrtha, don éiceachóras agus don bhithéagsúlacht, lena n-áirithítear caomhnú na n-éiceachóras sléibhe agus lena bhfeabhsaítear a gcumas tairbhí a sholáthar atá riachtanach don fhorbairt inbhuanaithe. Sa chiall sin, rannchuidíonn NPAnna le físeanna agus cásanna comhchoiteanna a shainiú d’fhorbairt inbhuanaithe limistéar aonchineálach. Dá bhrí sin, is féidir le caipiteal nádúrtha inginiúil rannchuidiú le timthriallta eacnamaíocha réigiúnacha inbhuanaithe agus ionchur a sholáthar le haghaidh geilleagar glas ar cheart do NPAnna a bheith in ann é a chur chun cinn. Éilíonn dálaí éiceolaíocha agus leochaileacht na críche beartais straitéiseacha agus chomhtháite do limistéir nádúrtha agus uirbeacha araon. De réir IUCN (an tAontas Idirnáisiúnta um Chaomhnú an Dúlra agus Acmhainní Nádúrtha) is spás geografach atá sainithe go soiléir é limistéar faoi chosaint, a aithnítear, a thiomnaítear agus a bhainistítear trí mhodhanna dlíthiúla nó trí mhodhanna éifeachtacha eile, chun caomhnú fadtéarmach an dúlra a bhaint amach le seirbhísí gaolmhara éiceachórais agus luachanna cultúrtha gaolmhara. Is líonraí idirnáisiúnta Eorpacha de limistéir faoi chosaint iad Natura 2000 na hEorpa agus an líonra Emerald atá á bhforbairt, ar líonraí iad a spreagann caomhnú na bithéagsúlachta. Ba cheart dul i ngleic leis an topaic le dearcadh níos leithne maidir le pleanáil chríochach agus spásúil, lena nglactar le croílimistéir nádúrtha agus criosanna maolánacha gaolmhara agus limistéir uirbeacha ghaolmhara. Ar leibhéal an Aontais, is eispéiris luachmhara iad Prótacail shonracha Choinbhinsiúin na nAlp agus na Sléibhte Cairp ina meabhraítear an gá atá le NPAnna agus comhtháthú an chuspóra maidir le caomhnú agus úsáid inbhuanaithe sócmhainní nádúrtha i mbeartais earnálacha. Sa chiall sin, rannchuidíonn NPAnna le cuspóirí an Aontais agus cuspóirí idirnáisiúnta a bhaint amach. Le Straitéis Bithéagsúlachta an Aontais go dtí 2020, spreagtar comhar agus idirphlé le príomhearnálacha agus geallsealbhóirí, chomh maith le sásraí don bhithéagsúlacht a fhorbairt (e.g. Ardán Gnó@Bithéagsúlachta; Tionscnamh Eacnamaíochta na nÉiceachóras agus na Bithéagsúlachta), rud a chinntíonn go léirítear na saincheisteanna sin sa chinnteoireacht ar gach leibhéal. D’fhéadfaí cur chuige forbartha críochaí atá bunaithe ar NPAnna a aistriú freisin chuig cineálacha eile críoch, cibé acu críocha sléibhtiúla (Piréiní, Alpa Dinaric) iad nó nach bhfuil (e.g. limistéir chósta mhuirí mar atá le Líonra na Limistéar faoi Chosaint Aidriadach, DANUBEPARKS, líonra na limistéar faoi chosaint feadh Abhainn na Danóibe). Is peirspictíocht é do thíortha ESPON araon nach bhfuil aon taithí acu i NPAnna agus i dtíortha nach bhfuil inESPON (e.g. an Bhoisnia agus an Heirseagaivéin, an tSeirbia, Montainéagró, an Albáin) atá ag iarraidh caipiteal nádúrtha a chomhtháthú i straitéisí críochacha agus spriocanna an Aontais a bhaint amach. (Irish)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Deze gerichte analyse heeft betrekking op berggebieden waar hoge mate van biodiversiteit en hotspots van natuurlijk kapitaal zijn gelokaliseerd, en ervaringen met het behoud, beheer en monitoring ervan zijn verzameld. Bergen beslaan 41 % van het grondgebied in de ESPON-ruimte en zijn de thuisbasis van 17 % van de bevolking met 16 massa’s (ESPON GEOSPECS 2013). Bergen kunnen worden gezien als „binnenste periferieën”, „marginale” gebieden vanuit een sociaal-economisch perspectief (ESPON, „Inner Peripheries”, 2016), waar de kwestie van de toegankelijkheid van diensten ook ecosysteemische gebieden moet omvatten (MiSE, „Inner areas”, 2015). Bergkwesties zijn van belang voor belangrijke thema’s voor duurzame territoriale ontwikkeling, zoals ecologische connectiviteit en beheer van natuurlijke hulpbronnen (bv. water, bossen, bodem). De VN-doelstellingen voor duurzame ontwikkeling vermelden bergen met betrekking tot waterbeheer, efficiënt gebruik van natuurlijke hulpbronnen, ecosysteem en biodiversiteit, het behoud van bergecosystemen en het verbeteren van hun vermogen om voordelen te bieden die essentieel zijn voor duurzame ontwikkeling. In die zin dragen NPA’s bij tot het definiëren van gemeenschappelijke visies en scenario’s voor duurzame ontwikkeling van homogene gebieden. Endogene natuurlijke kapitaal kan aldus bijdragen aan duurzame regionale economische cycli en inputs leveren voor een groene economie die NPA’s moeten kunnen bevorderen. De ecologische omstandigheden en de kwetsbaarheid van het grondgebied vereisen ook een strategisch en geïntegreerd beleid voor zowel natuurlijke als stedelijke gebieden. Volgens de IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources) is een beschermd gebied een duidelijk afgebakende geografische ruimte, erkend, toegewijd en beheerd met juridische of andere doeltreffende middelen, om het behoud van de natuur op lange termijn met bijbehorende ecosysteemdiensten en culturele waarden te bereiken. Europa’s Natura 2000-netwerk en het Smaragdnetwerk in ontwikkeling zijn internationale Europese netwerken van beschermde gebieden die het behoud van de biodiversiteit katalyseren. Op EU-niveau zijn er waardevolle ervaringen met de specifieke protocollen bij de Alpen- en Karpatenverdragen waarin wordt gewezen op de noodzaak van NPA’s en de integratie van de doelstelling van instandhouding en duurzaam gebruik van natuurlijke rijkdommen in sectoraal beleid. In die zin dragen NPA’s bij tot de verwezenlijking van EU- en internationale doelstellingen. De EU-biodiversiteitsstrategie voor 2020 moedigt samenwerking en dialoog met belangrijke sectoren en belanghebbenden aan, alsook de ontwikkeling van mechanismen voor biodiversiteit (bv. het Business@Biodiversity Platform; Het initiatief Economics of Ecosystems and Biodiversity (Economics of Ecosystems and Biodiversity), dat ervoor zorgt dat deze kwesties tot uiting komen in de besluitvorming op alle niveaus. Een benadering voor territoriale ontwikkeling op basis van NPA’s kan ook worden overgedragen naar andere soorten gebieden, ongeacht of ze bergachtig zijn (Pyreneeën, Dinarische Alpen) of niet (bv. kust-maritieme gebieden zoals het netwerk voor beschermde Adriatische gebieden, DANUBEPARKS, het netwerk van beschermde gebieden langs de Donau). Het biedt een perspectief voor zowel ESPON-landen die geen ervaring hebben met NPA’s als niet-ESPON-landen (bijvoorbeeld Bosnië-Herzegovina, Servië, Montenegro en Albanië) die natuurlijk kapitaal willen integreren in territoriale strategieën en EU-doelstellingen willen halen. (Dutch)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Ta ukierunkowana analiza dotyczy obszarów górskich, na których zlokalizowane są wysokie poziomy różnorodności biologicznej i hotspotów kapitału naturalnego, a także zebrano doświadczenia w zakresie ich ochrony, zarządzania i monitorowania. Góry pokrywają 41 % terytorium w przestrzeni ESPON i są domem dla 17 % populacji z 16 masywami (ESPON GEOSPECS 2013). Góry można postrzegać jako „wewnętrzne peryferie”, „marginalne” obszary z perspektywy społeczno-gospodarczej (ESPON, „Wewnętrzne peryferie”, 2016 r.), w których kwestia dostępności usług powinna również obejmować obszary ekosystemowe (MiSE, „obszary wewnętrzne”, 2015 r.). Kwestie górskie mają znaczenie w kluczowych tematach zrównoważonego rozwoju terytorialnego, takich jak łączność ekologiczna i zarządzanie zasobami naturalnymi (np. woda, lasy, gleba). Cele zrównoważonego rozwoju ONZ wymieniają góry w odniesieniu do gospodarki wodnej, efektywnego wykorzystania zasobów naturalnych, ekosystemu i różnorodności biologicznej, zapewniając ochronę ekosystemów górskich i zwiększając ich zdolność do zapewniania korzyści, które są niezbędne dla zrównoważonego rozwoju. W tym sensie NPA przyczyniają się do określenia wspólnych wizji i scenariuszy zrównoważonego rozwoju jednolitych obszarów. Endogenny kapitał naturalny może zatem przyczynić się do zrównoważonych regionalnych cykli gospodarczych i zapewnić wkład w gospodarkę ekologiczną, którą krajowe umowy o partnerstwie powinny być w stanie promować. Warunki ekologiczne i podatność na zagrożenia na danym terytorium wymagają również strategicznej i zintegrowanej polityki zarówno dla obszarów przyrodniczych, jak i miejskich. Zgodnie z IUCN (Międzynarodowa Unia Ochrony Przyrody i Zasobów Naturalnych) obszar chroniony jest wyraźnie określoną przestrzenią geograficzną, uznaną, poświęconą i zarządzaną za pomocą prawnych lub innych skutecznych środków w celu osiągnięcia długoterminowej ochrony przyrody wraz z powiązanymi usługami ekosystemowymi i wartościami kulturowymi. Europejska sieć Natura 2000 i rozwijana sieć szmaragdowa to międzynarodowe europejskie sieci obszarów chronionych, które przyczyniają się do ochrony różnorodności biologicznej. Na szczeblu UE cennymi doświadczeniami są specjalne protokoły konwencji alpejskich i karpackich, przypominające o konieczności zawarcia krajowych umów o partnerstwie oraz o włączeniu celu ochrony i zrównoważonego wykorzystania zasobów naturalnych do polityki sektorowej. W tym sensie krajowe umowy o partnerstwie przyczyniają się do osiągnięcia celów UE i międzynarodowych. Unijna strategia na rzecz bioróżnorodności do 2020 r. zachęca do współpracy i dialogu z kluczowymi sektorami i zainteresowanymi stronami, a także do opracowania mechanizmów na rzecz różnorodności biologicznej (np. platforma Business@Biodiversity; Inicjatywa „Ekonomia ekosystemów i bioróżnorodności”, zapewniająca, aby kwestie te znalazły odzwierciedlenie w procesie decyzyjnym na wszystkich szczeblach. Podejście do rozwoju terytorialnego oparte na umowach krajowych można również przenieść na inne rodzaje terytoriów, niezależnie od tego, czy są to obszary górskie (Pyreneje, Alpy Dinaryczne), czy też nie (np. obszary przybrzeżne i morskie, jak w przypadku sieci obszarów chronionych Adriatyku, DANUBEPARKS, sieci obszarów chronionych wzdłuż Dunaju). Stanowi on perspektywę zarówno dla krajów ESPON, które nie mają doświadczenia w krajowych umowach o partnerstwie, jak i krajów nienależących do ESPON (np. Bośnia i Hercegowina, Serbia, Czarnogóra, Albania), dążących do włączenia kapitału naturalnego do strategii terytorialnych i osiągnięcia celów UE. (Polish)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Selles sihipärases analüüsis käsitletakse mägipiirkondi, kus asuvad kõrge bioloogilise mitmekesisuse ja looduskapitali esmase vastuvõtu keskused ning koguti kogemusi nende säilitamise, haldamise ja seire kohta. Mäed katavad 41 % ESPONi territooriumist ja on koduks 17 %-le selle elanikkonnast 16 massiiviga (ESPON GEOSPECS 2013). Mägesid võib vaadelda kui „sisemist ääreala“, „äärepoolseid“ alasid sotsiaal-majanduslikust perspektiivist (ESPON, „Inner äärealad“, 2016), kus teenuste kättesaadavuse küsimus peaks hõlmama ka ökosüsteemi (MiSE, „Inner areas“, 2015). Mägiküsimused on olulised sellistes kestliku territoriaalse arengu põhiteemades nagu ökoloogiline ühenduvus ja loodusvarade majandamine (nt vesi, metsad, pinnas). ÜRO kestliku arengu eesmärkides mainitakse mägesid, viidates veemajandusele, loodusvarade tõhusale kasutamisele, ökosüsteemile ja bioloogilisele mitmekesisusele, tagades mägiökosüsteemide kaitse ja suurendades nende võimet pakkuda säästva arengu jaoks olulist kasu. Sellega seoses aitavad NPAd määratleda ühtseid visioone ja stsenaariume homogeensete piirkondade säästvaks arenguks. Seega võib endogeenne looduskapital aidata kaasa jätkusuutlikele piirkondlikele majandustsüklitele ja anda panuse rohelisse majandusse, mida NPAd peaksid suutma edendada. Piirkonna ökoloogilised tingimused ja haavatavus nõuavad ka strateegilist ja integreeritud poliitikat nii loodus- kui ka linnapiirkondade jaoks. IUCNi (Rahvusvaheline Looduse ja Loodusvarade Kaitse Liit) kohaselt on kaitseala selgelt määratletud geograafiline ala, mida tunnustatakse, kasutatakse ja hallatakse õiguslike või muude tõhusate vahendite abil, et saavutada pikaajaline looduskaitse koos sellega seotud ökosüsteemi teenuste ja kultuuriväärtustega. Euroopa Natura 2000 ja arendatava smaragdi võrgustik on rahvusvahelised Euroopa kaitsealade võrgustikud, mis katalüüsivad bioloogilise mitmekesisuse kaitset. Selle teemaga tuleb tegeleda laiema territoriaalse ja ruumilise planeerimise perspektiiviga, hõlmates põhilisi looduslikke alasid ja nendega seotud puhvertsoone ning linnapiirkondi. ELi tasandil on väärtuslikeks kogemusteks Alpi ja Karpaatide konventsioonide eriprotokollid, milles tuletatakse meelde NPAde vajalikkust ning loodusvarade kaitse ja säästva kasutamise eesmärgi integreerimist valdkondlikusse poliitikasse. Sellega seoses aitavad NPAd kaasa ELi ja rahvusvaheliste eesmärkide saavutamisele. ELi bioloogilise mitmekesisuse strateegias aastani 2020 julgustatakse koostööd ja dialoogi peamiste sektorite ja sidusrühmadega ning bioloogilise mitmekesisuse mehhanismide (nt Business@Biodiversity Platform; Ökosüsteemide ökonoomika ja bioloogilise mitmekesisuse algatus), millega tagatakse, et need küsimused kajastuvad otsuste tegemisel kõigil tasanditel. NPAdel põhinevat territoriaalse arengu lähenemisviisi võiks üle kanda ka muud liiki territooriumidele, olenemata sellest, kas need on mägised (Püreneed, Dinaric Alpid) või mitte (nt ranniku-merealad, nagu Aadria mere kaitsealade võrgustik, DANUBEPARKS, Doonau jõe kaitsealade võrgustik). See on perspektiiv nii ESPONi riikidele, kellel ei ole kogemusi NPAdes, kui ka mitte-ESPONi riikides (nt Bosnia ja Hertsegoviina, Serbia, Montenegro, Albaania), kes soovivad integreerida looduskapitali territoriaalsetesse strateegiatesse ja täita ELi eesmärke. (Estonian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Ta ciljno usmerjena analiza obravnava gorska območja, kjer so lokalizirane visoke stopnje biotske raznovrstnosti in naravne prestolnice ter kjer so bile zbrane izkušnje z njihovim ohranjanjem, upravljanjem in spremljanjem. Gore pokrivajo 41 % ozemlja v prostoru ESPON in so dom 17 % prebivalstva s 16 masivov (ESPON GEOSPECS 2013). Gore se lahko obravnavajo kot „notranja obrobja“, „mejna“ območja s socialno-ekonomskega vidika (ESPON, „Notranja obrobja“, 2016), kjer bi moralo vprašanje dostopnosti do storitev vključevati tudi ekosistemske (MiSE, „Notranja območja“, 2015). Gorska vprašanja so pomembna pri ključnih temah za trajnostni teritorialni razvoj, kot sta ekološka povezljivost in upravljanje naravnih virov (npr. voda, gozdovi, tla). Cilji trajnostnega razvoja Združenih narodov omenjajo gore v zvezi z upravljanjem voda, učinkovito rabo naravnih virov, ekosistemom in biotsko raznovrstnostjo, zagotavljanjem ohranjanja gorskih ekosistemov in krepitvijo njihove sposobnosti zagotavljanja koristi, ki so bistvene za trajnostni razvoj. V tem smislu NPA prispevajo k opredelitvi skupnih vizij in scenarijev za trajnostni razvoj homogenih območij. Endogeni naravni kapital lahko tako prispeva k trajnostnim regionalnim gospodarskim ciklom in prispeva k zelenemu gospodarstvu, ki bi ga NPA lahko spodbujala. Ekološke razmere in ranljivost ozemlja zahtevajo tudi strateške in celostne politike za naravna in mestna območja. V skladu z IUCN (Mednarodna zveza za ohranjanje narave in naravnih virov) je zaščiteno območje jasno opredeljen geografski prostor, ki je priznan, namenjen in upravljan s pravnimi ali drugimi učinkovitimi sredstvi za doseganje dolgoročnega ohranjanja narave s povezanimi ekosistemskimi storitvami in kulturnimi vrednotami. Evropsko omrežje Natura 2000 in smaragdno omrežje, ki se razvija, sta mednarodni evropski mreži zavarovanih območij, ki spodbujata ohranjanje biotske raznovrstnosti. Na ravni EU so dragocene izkušnje posebni protokoli Alpske in Karpatske konvencije, ki opozarjajo na potrebo po NPA in vključitev cilja ohranjanja in trajnostne rabe naravnih dobrin v sektorske politike. V tem smislu NPA prispevajo k doseganju ciljev EU in mednarodnih ciljev. Strategija EU za biotsko raznovrstnost do leta 2020 spodbuja sodelovanje in dialog s ključnimi sektorji in deležniki ter razvoj mehanizmov za biotsko raznovrstnost (npr. Business@Biodiversity Platform; Pobuda za ekonomijo ekosistemov in biotsko raznovrstnost), ki zagotavlja, da se ta vprašanja odražajo v odločanju na vseh ravneh. Pristop teritorialnega razvoja, ki bi temeljil na NPA, bi se lahko prenesel tudi na druge vrste ozemelj, ne glede na to, ali so gorata (Pireneje, Dinarske Alpe) ali ne (npr. obalna in pomorska območja, kot pri mreži zavarovanih območij Jadranskega morja, DANUBEPARKS, mreži zavarovanih območij ob reki Donavi). Predstavlja perspektivo za države ESPON, ki nimajo izkušenj v nacionalnih partnerskih državah in državah, ki niso članice ESPON (npr. Bosna in Hercegovina, Srbija, Črna gora, Albanija), ki želijo naravni kapital vključiti v teritorialne strategije in izpolniti cilje EU. (Slovenian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Questa analisi mirata riguarda i territori montani in cui sono localizzati alti livelli di biodiversità e di capitale naturale e sono state raccolte esperienze sulla loro conservazione, gestione e monitoraggio. Le montagne coprono il 41 % del territorio nello spazio ESPON e ospitano il 17 % della sua popolazione con 16 massicci (ESPON GEOSPECS 2013). Le montagne possono essere viste come "periferie interne", aree "marginali" dal punto di vista socio-economico (ESPON, "Periferie interne", 2016), dove la questione dell'accessibilità ai servizi dovrebbe includere anche quelle ecosistemiche (MiSE, "Aree Interne", 2015). Le questioni montane assumono rilevanza in temi chiave per lo sviluppo territoriale sostenibile, come la connettività ecologica e la gestione delle risorse naturali (ad esempio acqua, foreste, suolo). Gli Obiettivi di Sviluppo Sostenibile delle Nazioni Unite menzionano le montagne con riferimento alla gestione dell'acqua, all'uso efficiente delle risorse naturali, all'ecosistema e alla biodiversità, garantendo la conservazione degli ecosistemi montani e migliorando la loro capacità di fornire benefici essenziali per lo sviluppo sostenibile. In questo senso gli NPA contribuiscono a definire visioni e scenari comuni per lo sviluppo sostenibile di aree omogenee. Il capitale naturale endogeno può quindi contribuire a cicli economici regionali sostenibili e fornire input per un'economia verde che gli NPA dovrebbero essere in grado di promuovere. Le condizioni ecologiche e la vulnerabilità del territorio richiedono anche politiche strategiche e integrate sia per le aree naturali che urbane. Secondo l'IUCN (Unione Internazionale per la Conservazione della Natura e delle Risorse Naturali) un'area protetta è uno spazio geografico chiaramente definito, riconosciuto, dedicato e gestito attraverso mezzi legali o di altro tipo efficaci, per raggiungere la conservazione a lungo termine della natura con i servizi ecosistemici associati e i valori culturali. La rete europea Natura 2000 e la rete Smeraldo in fase di sviluppo sono reti europee internazionali di aree protette che catalizzano la conservazione della biodiversità. A livello dell'UE, esperienze preziose sono i protocolli specifici delle Convenzioni alpine e dei Carpazi che ricordano la necessità degli NPA e l'integrazione dell'obiettivo della conservazione e dell'uso sostenibile dei beni naturali nelle politiche settoriali. In questo senso, gli NPA contribuiscono al conseguimento degli obiettivi dell'UE e internazionali. La strategia dell'UE sulla biodiversità fino al 2020 incoraggia la cooperazione e il dialogo con i settori chiave e le parti interessate, nonché lo sviluppo di meccanismi per la biodiversità (ad esempio la piattaforma Business@Biodiversity; L'iniziativa Economia degli ecosistemi e della biodiversità), assicurando che tali questioni si riflettano nel processo decisionale a tutti i livelli. Un approccio di sviluppo territoriale basato su NPA potrebbe anche essere trasferito ad altri tipi di territori, siano essi montuosi (Pirenei, Alpi Dinariche) o meno (ad esempio zone costiere-marittime come con la Rete delle Aree Protette adriatiche, DANUBEPARKS, la rete di aree protette lungo il Danubio). Rappresenta una prospettiva per entrambi i paesi ESPON senza esperienza in NPA e paesi non-ESPON (ad esempio Bosnia Erzegovina, Serbia, Montenegro, Albania) che cercano di integrare il capitale naturale nelle strategie territoriali e raggiungere gli obiettivi dell'UE. (Italian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Táto cielená analýza sa zameriava na horské územia, v ktorých sú lokalizované vysoké úrovne biodiverzity a problémových oblastí prírodného kapitálu, a získali sa skúsenosti s ich zachovaním, riadením a monitorovaním. Hory pokrývajú 41 % územia v priestore ESPON a sú domovom 17 % svojej populácie so 16 masívmi (ESPON GEOSPECS 2013). Hory možno považovať za „vnútorné periférie“, „okrajové“ oblasti zo sociálno-ekonomického hľadiska (ESPON, „Inner Peripheries“, 2016), kde by otázka prístupnosti k službám mala zahŕňať aj ekosystémové oblasti (MiSE, „Vnútorné oblasti“, 2015). Otázky týkajúce sa hôr majú význam v kľúčových témach udržateľného územného rozvoja, ako je ekologická prepojenosť a riadenie prírodných zdrojov (napr. voda, lesy, pôda). V cieľoch OSN v oblasti udržateľného rozvoja sa uvádzajú hory s odkazom na vodné hospodárstvo, efektívne využívanie prírodných zdrojov, ekosystém a biodiverzitu, zabezpečenie ochrany horských ekosystémov a posilnenie ich schopnosti poskytovať výhody, ktoré sú nevyhnutné pre trvalo udržateľný rozvoj. V tomto zmysle NPA prispievajú k definovaniu spoločných vízií a scenárov trvalo udržateľného rozvoja homogénnych oblastí. Endogénny prírodný kapitál tak môže prispieť k udržateľným regionálnym hospodárskym cyklom a poskytnúť vstupy pre ekologické hospodárstvo, ktoré by NPA mali byť schopné podporovať. Ekologické podmienky a zraniteľnosť územia si vyžadujú aj strategické a integrované politiky pre prírodné aj mestské oblasti. Podľa IUCN (Medzinárodná únia na ochranu prírody a prírodných zdrojov) je chránená oblasť jasne vymedzeným geografickým priestorom uznaným, vyhradeným a riadeným zákonnými alebo inými účinnými prostriedkami na dosiahnutie dlhodobej ochrany prírody so súvisiacimi ekosystémovými službami a kultúrnymi hodnotami. Európska sústava Natura 2000 a smaragdová sústava, ktorá sa rozvíja, sú medzinárodné európske siete chránených oblastí, ktoré stimulujú ochranu biodiverzity. Téma si zaslúži riešiť širšiu perspektívu územného a územného plánovania, ktorá zahŕňa základné prírodné oblasti a súvisiace nárazníkové zóny a mestské oblasti. Na úrovni EÚ sú cennými skúsenosťami osobitné protokoly Alpského a Karpatského dohovoru, v ktorých sa pripomína potreba NPA a začlenenie cieľa ochrany a trvalo udržateľného využívania prírodných aktív do odvetvových politík. V tomto zmysle NPA prispievajú k dosiahnutiu cieľov EÚ a medzinárodných cieľov. Stratégia EÚ v oblasti biodiverzity do roku 2020 podporuje spoluprácu a dialóg s kľúčovými odvetviami a zainteresovanými stranami, ako aj rozvoj mechanizmov pre biodiverzitu (napr. platforma Business@Biodiversity; Iniciatíva Ekonomika ekosystémov a biodiverzity, ktorá zabezpečuje, aby sa tieto otázky odrážali v rozhodovacom procese na všetkých úrovniach. Prístup územného rozvoja založený na NPA by sa mohol preniesť aj na iné typy území, či už ide o horské územia (Pyreneje, Dinárske Alpy) alebo nie (napr. pobrežné a námorné oblasti ako v prípade siete chránených oblastí Jadranského mora, DANUBEPARKS, siete chránených oblastí pozdĺž Dunaja). Predstavuje perspektívu pre krajiny ESPON, ktoré nemajú skúsenosti s NPA, ako aj pre krajiny, ktoré nie sú členmi ESPON (napr. Bosna a Hercegovina, Srbsko, Čierna Hora, Albánsko), ktoré sa snažia začleniť prírodný kapitál do územných stratégií a splniť ciele EÚ. (Slovak)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Această analiză specifică se adresează teritoriilor montane în care sunt localizate niveluri ridicate de biodiversitate și de capital natural și au fost colectate experiențe privind conservarea, gestionarea și monitorizarea acestora. Munții acoperă 41 % din teritoriul din spațiul ESPON și adăpostesc 17 % din populație cu 16 masive (ESPON GEOSPECS 2013). Munții pot fi considerați „periferii interioare”, zone „marginale” dintr-o perspectivă socio-economică (ESPON, „Periferii interioare”, 2016), unde problema accesibilității la servicii ar trebui să includă și cele ecosistemice (MiSE, „zone interioare”, 2015). Aspectele montane sunt relevante pentru teme-cheie pentru dezvoltarea teritorială durabilă, cum ar fi conectivitatea ecologică și gestionarea resurselor naturale (de exemplu, apa, pădurile, solul). Obiectivele de Dezvoltare Durabilă ale ONU menționează munții cu referire la gestionarea apei, utilizarea eficientă a resurselor naturale, ecosistemul și biodiversitatea, asigurarea conservării ecosistemelor montane și îmbunătățirea capacității acestora de a oferi beneficii esențiale pentru dezvoltarea durabilă. În acest sens, ANP-urile contribuie la definirea unor viziuni și scenarii comune pentru dezvoltarea durabilă a zonelor omogene. Astfel, capitalul natural endogen poate contribui la ciclurile economice regionale durabile și poate contribui la o economie ecologică pe care ANP-urile ar trebui să o poată promova. Condițiile ecologice și vulnerabilitatea teritoriului necesită, de asemenea, politici strategice și integrate atât pentru zonele naturale, cât și pentru cele urbane. Conform IUCN (Uniunea Internațională pentru Conservarea Naturii și a Resurselor Naturale), o zonă protejată este un spațiu geografic clar definit, recunoscut, dedicat și gestionat prin mijloace legale sau prin alte mijloace eficiente, pentru a realiza conservarea pe termen lung a naturii cu serviciile ecosistemice și valorile culturale asociate. Rețeaua Natura 2000 a Europei și rețeaua de smarald în curs de dezvoltare sunt rețele europene internaționale de arii protejate care catalizează conservarea biodiversității. La nivelul UE, experiențele valoroase sunt protocoalele specifice ale convențiilor alpine și carpatice, care reamintesc necesitatea pentru ANP-uri și integrarea obiectivului de conservare și utilizare durabilă a bunurilor naturale în politicile sectoriale. În acest sens, ANP contribuie la atingerea obiectivelor UE și internaționale. Strategia UE în domeniul biodiversității pentru 2020 încurajează cooperarea și dialogul cu principalele sectoare și părți interesate, precum și dezvoltarea de mecanisme pentru biodiversitate (de exemplu, platforma Business@Biodiversity; Inițiativa „Economia ecosistemelor și a biodiversității”, asigurându-se că aceste aspecte se reflectă în procesul decizional la toate nivelurile. O abordare de dezvoltare teritorială bazată pe NPA-uri ar putea fi, de asemenea, transferată către alte tipuri de teritorii, indiferent dacă acestea sunt sau nu muntoase (Pyrenees, Alpii Dinarici) (de exemplu, zonele costiere-maritime, precum Rețeaua zonelor protejate din Adriatica, DANUBEPARKS, rețeaua de zone protejate de-a lungul Dunării). Aceasta reprezintă o perspectivă atât pentru țările ESPON fără experiență în domeniul NPA, cât și pentru țările din afara ESPON (de exemplu, Bosnia-Herțegovina, Serbia, Muntenegru, Albania) care doresc să integreze capitalul natural în strategiile teritoriale și să îndeplinească obiectivele UE. (Romanian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Šī mērķtiecīgā analīze attiecas uz kalnu teritorijām, kurās ir izvietoti augsti bioloģiskās daudzveidības un dabas kapitāla karstie punkti, un tika apkopota pieredze to saglabāšanā, pārvaldībā un uzraudzībā. Kalni aizņem 41 % no ESPON teritorijas, un tajos dzīvo 17 % iedzīvotāju ar 16 masīviem (ESPON GEOSPECS 2013). Kalnus var uzskatīt par “iekšējām perifērijām”, “margināliem” apgabaliem no sociālekonomiskā viedokļa (ESPON, “Inner Peripheries”, 2016), kur jautājumam par pakalpojumu pieejamību būtu jāietver arī ekosistēmas (MiSE, “iekšējie apgabali”, 2015). Kalnu jautājumiem ir būtiska nozīme ilgtspējīgas teritoriālās attīstības galvenajos tēmos, piemēram, ekoloģiskajā savienojamībā un dabas resursu pārvaldībā (piemēram, ūdens, meži, augsne). ANO ilgtspējīgas attīstības mērķos ir minēti kalni, atsaucoties uz ūdens apsaimniekošanu, dabas resursu efektīvu izmantošanu, ekosistēmu un bioloģisko daudzveidību, nodrošinot kalnu ekosistēmu saglabāšanu un uzlabojot to spēju sniegt ieguvumus, kas ir būtiski ilgtspējīgai attīstībai. Šajā ziņā NPA palīdz definēt vienotus redzējumus un scenārijus viendabīgu teritoriju ilgtspējīgai attīstībai. Tādējādi endogēns dabas kapitāls var veicināt ilgtspējīgus reģionālos ekonomikas ciklus un dot ieguldījumu videi draudzīgā ekonomikā, ko NPA būtu jāspēj veicināt. Teritorijas ekoloģiskajiem apstākļiem un neaizsargātībai ir vajadzīga arī stratēģiska un integrēta politika gan dabas, gan pilsētu teritorijās. Saskaņā ar Starptautiskās Dabas un dabas resursu aizsardzības savienības (IUCN) sniegto informāciju aizsargājama teritorija ir skaidri noteikta ģeogrāfiska teritorija, kas atzīta, atvēlēta un pārvaldīta ar juridiskiem vai citiem efektīviem līdzekļiem, lai panāktu dabas ilgtermiņa saglabāšanu ar saistītiem ekosistēmu pakalpojumiem un kultūras vērtībām. Eiropas Natura 2000 un Smaragda tīkls ir starptautiski Eiropas aizsargājamo teritoriju tīkli, kas veicina bioloģiskās daudzveidības saglabāšanu. Temats ir jārisina ar plašāku teritoriālās un telpiskās plānošanas perspektīvu, aptverot galvenās dabas teritorijas un ar tām saistītās buferzonas un pilsētu teritorijas. ES līmenī vērtīga pieredze ir konkrētie Alpu un Karpatu konvenciju protokoli, kuros atgādināta nepieciešamība pēc NPA un dabas resursu saglabāšanas un ilgtspējīgas izmantošanas mērķa integrēšana nozaru politikā. Šajā ziņā NPA palīdz sasniegt ES un starptautiskos mērķus. ES bioloģiskās daudzveidības stratēģija līdz 2020. gadam veicina sadarbību un dialogu ar galvenajām nozarēm un ieinteresētajām personām, kā arī bioloģiskās daudzveidības mehānismu izstrādi (piemēram, Business@Biodiversity Platform; Ekosistēmu un bioloģiskās daudzveidības ekonomikas iniciatīva), nodrošinot, ka šie jautājumi tiek atspoguļoti lēmumu pieņemšanā visos līmeņos. Teritoriālās attīstības pieeju, kuras pamatā ir NPA, varētu attiecināt arī uz cita veida teritorijām neatkarīgi no tā, vai tās ir kalnainas (Pireneji, Dinaric Alpi) vai nē (piemēram, piekrastes un jūras teritorijas, kā Adrijas aizsargājamo teritoriju tīkls, DANUBEPARKS, Donavas aizsargājamo teritoriju tīkls). Tā ir perspektīva gan tām ESPON valstīm, kurām nav pieredzes NPA, gan valstīs, kas nav ESPON valstis (piemēram, Bosnijai un Hercegovinai, Serbijai, Melnkalnei, Albānijai), kuras cenšas integrēt dabas kapitālu teritoriālajās stratēģijās un sasniegt ES mērķus. (Latvian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Tämä kohdennettu analyysi koskee vuoristoalueita, joilla luonnon monimuotoisuuden ja luonnonpääoman korkea taso on lokalisoitu, ja kokemuksia niiden säilyttämisestä, hoidosta ja seurannasta kerättiin. Vuoret kattavat 41 % alueesta ESPON avaruudessa ja asuu 17 % väestöstä 16 massiivia (ESPON GEOSPECS 2013). Vuoria voidaan pitää ”sisäisinä reuna-alueina”, ”marginaalisina” alueina sosioekonomisesta näkökulmasta (ESPON, ”Inner Peripheries”, 2016), joissa palvelujen esteettömyyden tulisi kattaa myös ekosysteemiset alueet (MiSE, ”Inner Area”, 2015). Vuoristokysymykset ovat tärkeitä kestävän aluekehityksen kannalta keskeisissä aiheissa, kuten ekologiset yhteydet ja luonnonvarojen hoito (esim. vesi, metsät, maaperä). YK:n kestävän kehityksen tavoitteissa mainitaan vuoristoalueet vesienhoidon, luonnonvarojen tehokkaan käytön, ekosysteemin ja biologisen monimuotoisuuden osalta, varmistetaan vuoristoalueiden ekosysteemien suojelu ja parannetaan niiden kykyä tuottaa kestävän kehityksen kannalta olennaisia hyötyjä. Tässä mielessä kansalliset kumppanuussopimukset auttavat määrittelemään yhteisiä visioita ja skenaarioita yhtenäisten alueiden kestävästä kehityksestä. Omaperäinen luonnonpääoma voi siten edistää kestäviä alueellisia taloussyklejä ja tarjota vihreän talouden panoksia, joita kansallisten kumppanuussopimusten olisi voitava edistää. Alueen ekologiset olosuhteet ja haavoittuvuus edellyttävät myös strategista ja yhdennettyä politiikkaa sekä luonnon- että kaupunkialueilla. IUCN:n (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources) mukaan suojelualue on selkeästi määritelty maantieteellinen alue, joka on tunnustettu, omistettu ja jota hallinnoidaan oikeudellisin tai muilla tehokkailla keinoilla, jotta voidaan saavuttaa pitkällä aikavälillä luonnonsuojelu ja siihen liittyvät ekosysteemipalvelut ja kulttuuriarvot. Euroopan Natura 2000 -verkosto ja kehitteillä oleva Emerald-verkosto ovat kansainvälisiä eurooppalaisia suojelualueiden verkostoja, jotka edistävät biologisen monimuotoisuuden suojelua. EU:n tasolla arvokkaita kokemuksia ovat Alppeja ja Karpaattia koskevien yleissopimusten erityispöytäkirjat, joissa muistutetaan kansallisten kumppanuussopimusten tarpeellisuudesta ja luonnonvarojen säilyttämistä ja kestävää käyttöä koskevan tavoitteen sisällyttämisestä alakohtaisiin politiikkoihin. Tässä mielessä kansalliset kumppanuussopimukset edistävät EU:n ja kansainvälisten tavoitteiden saavuttamista. Vuoteen 2020 ulottuvassa EU:n biodiversiteettistrategiassa kannustetaan yhteistyöhön ja vuoropuheluun keskeisten alojen ja sidosryhmien kanssa sekä biodiversiteettimekanismien kehittämiseen (esim. Business@Biodiversity Platform; Ekosysteemejä ja biologista monimuotoisuutta koskeva Economics of Ecosystems and Biodiversity -aloite, jolla varmistetaan, että nämä kysymykset otetaan huomioon päätöksenteossa kaikilla tasoilla. NPA-alueisiin perustuvaa alueellista kehittämistä koskevaa lähestymistapaa voitaisiin siirtää myös muuntyyppisille alueille riippumatta siitä, ovatko ne vuoristoisia (Pyrenees, Dinaric Alpit) vai eivät (esim. rannikko- ja merialueet, kuten Adrianmeren suojelualueiden verkosto, DANUBEPARKS, Tonavan suojelualueiden verkosto). Se edustaa näkökulmaa sekä ESPON-maille, joilla ei ole kokemusta kansallisista kumppanuushankkeista, että kuulumattomista maista (esim. Bosnia-Hertsegovina, Serbia, Montenegro ja Albania), jotka pyrkivät integroimaan luonnonpääoman alueellisiin strategioihin ja saavuttamaan EU:n tavoitteet. (Finnish)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Ez a célzott elemzés azokra a hegyvidéki területekre irányul, ahol a biológiai sokféleség és a természeti tőke uniós fogadóállomásainak magas foka lokalizálódik, és összegyűjtötték a megőrzéssel, az azokkal való gazdálkodással és a nyomon követéssel kapcsolatos tapasztalatokat. A hegyek az ESPON területének 41%-át teszik ki, és a lakosság 17%-ának adnak otthont 16 hegységtel (ESPON GEOSPECS 2013). A hegyek „belső perifériáknak”, „marginális” területeknek tekinthetők társadalmi-gazdasági szempontból (ESPON, „Belső perifériák”, 2016), ahol a szolgáltatásokhoz való hozzáférés kérdésének az ökoszisztéma-alapúakat is magában kell foglalnia (MiSE, „belső területek”, 2015). A hegyvidéki kérdések jelentőséggel bírnak a fenntartható területfejlesztés kulcsfontosságú témáiban, például az ökológiai összeköttetésben és a természeti erőforrásokkal való gazdálkodásban (pl. víz, erdők, talaj). Az ENSZ fenntartható fejlődési céljai említést tesznek a hegyekről a vízgazdálkodás, a természeti erőforrások hatékony felhasználása, az ökoszisztéma és a biológiai sokféleség tekintetében, biztosítva a hegyi ökoszisztémák megőrzését és javítva a fenntartható fejlődéshez elengedhetetlen előnyöket. Ebben az értelemben az NPA-k hozzájárulnak a homogén területek fenntartható fejlődésére vonatkozó közös elképzelések és forgatókönyvek meghatározásához. Az endogén természeti tőke így hozzájárulhat a fenntartható regionális gazdasági ciklusokhoz, és hozzájárulhat a zöld gazdasághoz, amelyet az NPA-knak támogatniuk kell. A terület ökológiai feltételei és sebezhetősége stratégiai és integrált politikákat is igényel mind a természeti, mind a városi területeken. Az IUCN (Nemzetközi Természetvédelmi Unió) szerint a védett terület egyértelműen meghatározott földrajzi terület, amely elismert, célzott és jogi vagy más hatékony eszközökkel kezelt terület a természet hosszú távú megőrzésének a kapcsolódó ökoszisztéma-szolgáltatásokkal és kulturális értékekkel történő elérése érdekében. Az európai Natura 2000 hálózat és a fejlesztés alatt álló smaragdhálózat a védett területek nemzetközi európai hálózata, amely katalizálja a biológiai sokféleség megőrzését. A témát szélesebb területi és területrendezési perspektívával kell kezelni, amely magában foglalja a fő természeti területeket, a kapcsolódó pufferzónákat és a városi területeket. Uniós szinten értékes tapasztalatok az Alpok- és Kárpátok Egyezmény egyedi jegyzőkönyvei, amelyek emlékeztetnek az NPA-k szükségességére, valamint a természeti értékek megőrzésére és fenntartható használatára vonatkozó célkitűzés ágazati politikákba történő integrálására. Ebben az értelemben az NPA-k hozzájárulnak az uniós és nemzetközi célkitűzések eléréséhez. A biológiai sokféleséggel kapcsolatos, 2020-ig teljesítendő uniós stratégia ösztönzi a kulcsfontosságú ágazatokkal és érdekelt felekkel folytatott együttműködést és párbeszédet, valamint a biológiai sokféleséggel kapcsolatos mechanizmusok kidolgozását (pl. Business@Biodiversity Platform; Az ökoszisztémák gazdaságtanára és a biológiai sokféleségre vonatkozó kezdeményezés), amely biztosítja, hogy ezek a kérdések minden szinten tükröződjenek a döntéshozatalban. Az NPA-kon alapuló területfejlesztési megközelítést más típusú területekre is át lehetne helyezni, függetlenül attól, hogy hegyvidékiek (pireneusok, dinarikus Alpok) vagy sem (pl. tengerparti-tengeri területek, mint az Adriai Védett Területek Hálózata, DANUBEPARKS, a Duna menti védett területek hálózata). Mind a nemzeti partnerségi megállapodásokban tapasztalattal nem rendelkező ESPON-országok, mind pedig a nem ESPON-országok (pl. Bosznia-Hercegovina, Szerbia, Montenegró, Albánia) számára egyaránt perspektívát jelent, amelyek célja a természeti tőke területi stratégiákba való integrálása és az uniós célok elérése. (Hungarian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Ez a célzott elemzés azokra a hegyvidéki területekre irányul, ahol a biológiai sokféleség és a természeti tőke uniós fogadóállomásainak magas foka lokalizálódik, és összegyűjtötték a megőrzéssel, az azokkal való gazdálkodással és a nyomon követéssel kapcsolatos tapasztalatokat. A hegyek az ESPON területének 41%-át teszik ki, és a lakosság 17%-ának adnak otthont 16 hegységtel (ESPON GEOSPECS 2013). A hegyek „belső perifériáknak”, „marginális” területeknek tekinthetők társadalmi-gazdasági szempontból (ESPON, „Belső perifériák”, 2016), ahol a szolgáltatásokhoz való hozzáférés kérdésének az ökoszisztéma-alapúakat is magában kell foglalnia (MiSE, „belső területek”, 2015). A hegyvidéki kérdések jelentőséggel bírnak a fenntartható területfejlesztés kulcsfontosságú témáiban, például az ökológiai összeköttetésben és a természeti erőforrásokkal való gazdálkodásban (pl. víz, erdők, talaj). Az ENSZ fenntartható fejlődési céljai említést tesznek a hegyekről a vízgazdálkodás, a természeti erőforrások hatékony felhasználása, az ökoszisztéma és a biológiai sokféleség tekintetében, biztosítva a hegyi ökoszisztémák megőrzését és javítva a fenntartható fejlődéshez elengedhetetlen előnyöket. Ebben az értelemben az NPA-k hozzájárulnak a homogén területek fenntartható fejlődésére vonatkozó közös elképzelések és forgatókönyvek meghatározásához. Az endogén természeti tőke így hozzájárulhat a fenntartható regionális gazdasági ciklusokhoz, és hozzájárulhat a zöld gazdasághoz, amelyet az NPA-knak támogatniuk kell. A terület ökológiai feltételei és sebezhetősége stratégiai és integrált politikákat is igényel mind a természeti, mind a városi területeken. Az IUCN (Nemzetközi Természetvédelmi Unió) szerint a védett terület egyértelműen meghatározott földrajzi terület, amely elismert, célzott és jogi vagy más hatékony eszközökkel kezelt terület a természet hosszú távú megőrzésének a kapcsolódó ökoszisztéma-szolgáltatásokkal és kulturális értékekkel történő elérése érdekében. Az európai Natura 2000 hálózat és a fejlesztés alatt álló smaragdhálózat a védett területek nemzetközi európai hálózata, amely katalizálja a biológiai sokféleség megőrzését. A témát szélesebb területi és területrendezési perspektívával kell kezelni, amely magában foglalja a fő természeti területeket, a kapcsolódó pufferzónákat és a városi területeket. Uniós szinten értékes tapasztalatok az Alpok- és Kárpátok Egyezmény egyedi jegyzőkönyvei, amelyek emlékeztetnek az NPA-k szükségességére, valamint a természeti értékek megőrzésére és fenntartható használatára vonatkozó célkitűzés ágazati politikákba történő integrálására. Ebben az értelemben az NPA-k hozzájárulnak az uniós és nemzetközi célkitűzések eléréséhez. A biológiai sokféleséggel kapcsolatos, 2020-ig teljesítendő uniós stratégia ösztönzi a kulcsfontosságú ágazatokkal és érdekelt felekkel folytatott együttműködést és párbeszédet, valamint a biológiai sokféleséggel kapcsolatos mechanizmusok kidolgozását (pl. Business@Biodiversity Platform; Az ökoszisztémák gazdaságtanára és a biológiai sokféleségre vonatkozó kezdeményezés), annak biztosítása, hogy ezek a kérdések minden szinten tükröződjenek a döntéshozatalban. Az NPA-kon alapuló területfejlesztési megközelítést más típusú területekre is át lehetne helyezni, függetlenül attól, hogy hegyvidékiek (pireneusok, dinarikus Alpok) vagy sem (pl. tengerparti-tengeri területek, mint az Adriai Védett Területek Hálózata, DANUBEPARKS, a Duna menti védett területek hálózata). Mind a nemzeti partnerségi megállapodásokban tapasztalattal nem rendelkező ESPON-országok, mind pedig a nem ESPON-országok (pl. Bosznia-Hercegovina, Szerbia, Montenegró, Albánia) számára egyaránt perspektívát jelent, amelyek célja a természeti tőke területi stratégiákba való integrálása és az uniós célok elérése. (Hungarian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Denna riktade analys tar upp bergsområden där hög grad av biologisk mångfald och naturkapital hotspots är lokaliserade, och erfarenheter av deras bevarande, förvaltning och övervakning samlades in. Bergen täcker 41 % av territoriet i ESPON-rymden och är hem för 17 % av befolkningen med 16 massifer (ESPON GEOSPECS 2013). Berg kan ses som ”inre periferier”, ”marginalområden” ur ett socioekonomiskt perspektiv (ESPON, ”Inre Peripheries”, 2016), där frågan om tillgänglighet till tjänster även bör omfatta ekosystem (MiSE, ”Innerområden”, 2015). Bergsfrågorna har stor betydelse för hållbar territoriell utveckling, t.ex. ekologisk konnektivitet och förvaltning av naturresurser (t.ex. vatten, skogar och mark). I FN:s mål för hållbar utveckling nämns berg med avseende på vattenförvaltning, effektiv användning av naturresurser, ekosystem och biologisk mångfald, säkerställande av bergsekosystemens bevarande och förbättring av deras förmåga att ge fördelar som är nödvändiga för en hållbar utveckling. I detta avseende bidrar de nationella partnerskapsavtalen till att fastställa gemensamma visioner och scenarier för hållbar utveckling av homogena områden. Endogent naturkapital kan således bidra till hållbara regionala konjunkturcykler och bidra till en grön ekonomi som de nationella partnerskapsavtalen bör kunna främja. De ekologiska förhållandena och sårbarheten i området kräver också strategiska och integrerade strategier för både natur- och stadsområden. Enligt IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources) är ett skyddat område ett tydligt avgränsat geografiskt område, erkänt, särskilt och förvaltat genom rättsliga eller andra effektiva medel, för att uppnå långsiktigt bevarande av naturen med tillhörande ekosystemtjänster och kulturella värden. Europas Natura 2000 och Emerald-nätverket är internationella europeiska nätverk av skyddade områden som katalyserar bevarandet av den biologiska mångfalden. På EU-nivå är värdefulla erfarenheter de särskilda protokollen till alpkonventionerna och karpaterna, i vilka det erinras om nödvändigheten av de nationella partnerskapsavtalen och integreringen av målet om bevarande och hållbart utnyttjande av naturtillgångarna i sektorspolitiken. I detta avseende bidrar de nationella partnerskapsavtalen till att uppnå EU:s och internationella mål. EU:s strategi för biologisk mångfald fram till 2020 uppmuntrar samarbete och dialog med viktiga sektorer och intressenter samt utveckling av mekanismer för biologisk mångfald (t.ex. Business@Biodiversity Platform). Initiativet Ecosystems and Biodiversity, som säkerställer att dessa frågor återspeglas i beslutsfattandet på alla nivåer. En strategi för territoriell utveckling som bygger på de nationella partnerskapsavtalen skulle också kunna överföras till andra typer av territorier, oavsett om de är bergiga (Pyrenéerna, Dinariska Alperna) eller inte (t.ex. kust- och havsområden, nätverket av skyddade områden i Adriatiska havet, DANUBEPARKS, nätverket av skyddade områden längs Donau). Det utgör ett perspektiv för både ESPON-länder utan erfarenhet av nationella partnerskapsavtal och icke-ESPON-länder (t.ex. Bosnien och Hercegovina, Serbien, Montenegro och Albanien) som vill integrera naturkapital i territoriella strategier och uppfylla EU:s mål. (Swedish)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Ciljna analiza odnosi se na planinska područja na kojima su lokalizirani visoki stupnjevi biološke raznolikosti i žarišnih točaka prirodnog kapitala te su prikupljena iskustva o njihovu očuvanju, upravljanju i praćenju. Planine pokrivaju 41 % teritorija u prostoru ESPON i u njima živi 17 % stanovništva sa 16 masiva (ESPON GEOSPECS 2013). Planine se mogu smatrati „unutarnjim periferijama”, „marginalnim” područjima iz društveno-gospodarske perspektive (ESPON, „Unutarnje periferije”, 2016.), u kojima bi pitanje dostupnosti usluga trebalo uključivati i one ekosustavne (MiSE, „Unutarnja područja”, 2015.). Pitanja u planinskim područjima podrazumijevaju važnost u ključnim temama za održivi teritorijalni razvoj, kao što su ekološka povezanost i upravljanje prirodnim resursima (npr. voda, šume, tlo). U UN-ovim ciljevima održivog razvoja spominju se planine koje se odnose na upravljanje vodama, učinkovito korištenje prirodnih resursa, ekosustav i biološku raznolikost, osiguravajući očuvanje planinskih ekosustava i poboljšavajući njihovu sposobnost pružanja prednosti koje su ključne za održivi razvoj. U tom smislu NPA-ovi pridonose definiranju zajedničkih vizija i scenarija za održivi razvoj homogenih područja. Endogeni prirodni kapital stoga može doprinijeti održivim regionalnim gospodarskim ciklusima i osigurati doprinos zelenom gospodarstvu koje bi NPA-ovi trebali moći promicati. Ekološki uvjeti i ranjivost područja zahtijevaju i strateške i integrirane politike za prirodna i urbana područja. Prema IUCN-u (Međunarodna unija za očuvanje prirode i prirodnih resursa) zaštićeno područje jasno je definirano zemljopisno područje, priznato, posvećeno i kojim se upravlja pravnim ili drugim učinkovitim sredstvima, kako bi se postiglo dugoročno očuvanje prirode s povezanim uslugama ekosustava i kulturnim vrijednostima. Europska mreža Natura 2000 i Smaragdna mreža u razvoju međunarodne su europske mreže zaštićenih područja kojima se potiče očuvanje biološke raznolikosti. Na razini EU-a dragocjena su iskustva posebni protokoli iz alpskih i karpatskih konvencija u kojima se podsjeća na potrebu za NPA-ovima i uključivanje cilja očuvanja i održive uporabe prirodnih dobara u sektorske politike. U tom smislu NPA-ovi doprinose postizanju ciljeva EU-a i međunarodnih ciljeva. Strategijom EU-a za biološku raznolikost do 2020. potiče se suradnja i dijalog s ključnim sektorima i dionicima, kao i razvoj mehanizama za biološku raznolikost (npr. platforma Business@Biodiversity; Inicijativa „Ekonomija ekosustava i bioraznolikost”, kojom se osigurava da se ta pitanja odražavaju u donošenju odluka na svim razinama. Pristup teritorijalnom razvoju koji se temelji na NPA-ima mogao bi se prenijeti i na druge vrste područja, bez obzira na to jesu li planinski (Pyrenees, Dinarske Alpe) ili ne (npr. obalno-morska područja kao što su Mreža zaštićenih područja Jadrana, DANUBEPARKS, mreža zaštićenih područja uz rijeku Dunav). On predstavlja perspektivu za zemlje ESPON-a koje nemaju iskustva s NPA-ovima i zemljama koje nisu članice ESPON-a (npr. Bosna i Hercegovina, Srbija, Crna Gora, Albanija) koje nastoje integrirati prirodni kapital u teritorijalne strategije i ostvariti ciljeve EU-a. (Croatian)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Este análisis específico aborda los territorios de montaña donde se localizan los altos grados de biodiversidad y los puntos críticos del capital natural, y se reunieron experiencias sobre su preservación, gestión y monitoreo. Las montañas cubren el 41 % del territorio en el espacio ESPON y albergan al 17 % de su población con 16 macizos (ESPON GEOSPECS 2013). Las montañas pueden verse como «periferias internas», áreas «marginales» desde una perspectiva socioeconómica (ESPON, «Periferias interiores», 2016), donde el tema de la accesibilidad a los servicios también debe incluir los ecosistémicos (MiSE, «Áreas internas», 2015). Las cuestiones de montaña adquieren relevancia en temas clave para el desarrollo territorial sostenible, como la conectividad ecológica y la gestión de los recursos naturales (por ejemplo, el agua, los bosques, el suelo). Los Objetivos de Desarrollo Sostenible de la ONU mencionan las montañas con referencia a la gestión del agua, el uso eficiente de los recursos naturales, el ecosistema y la biodiversidad, asegurando la conservación de los ecosistemas de montaña y mejorando su capacidad para proporcionar beneficios que son esenciales para el desarrollo sostenible. En este sentido, los PNA contribuyen a definir visiones y escenarios comunes para el desarrollo sostenible de áreas homogéneas. Así pues, el capital natural endógeno puede contribuir a ciclos económicos regionales sostenibles y proporcionar insumos para una economía verde que los PNA deberían ser capaces de promover. Las condiciones ecológicas y la vulnerabilidad del territorio también requieren políticas estratégicas e integradas tanto para áreas naturales como urbanas. Según la UICN (Unión Internacional para la Conservación de la Naturaleza y los Recursos Naturales), una zona protegida es un espacio geográfico claramente definido, reconocido, dedicado y gestionado por medios jurídicos u otros medios eficaces, para lograr la conservación a largo plazo de la naturaleza con los servicios ecosistémicos y los valores culturales asociados. La red Natura 2000 de Europa y la red Esmeralda en desarrollo son redes europeas internacionales de zonas protegidas que catalizan la conservación de la biodiversidad. A escala de la UE, experiencias valiosas son los Protocolos específicos de los Convenios de los Alpes y los Cárpatos que recuerdan la necesidad de los acuerdos nacionales de asociación y la integración del objetivo de conservación y uso sostenible de los activos naturales en las políticas sectoriales. En este sentido, los ANP contribuyen a alcanzar los objetivos de la UE e internacionales. La Estrategia de la UE sobre la biodiversidad hasta 2020 fomenta la cooperación y el diálogo con sectores clave y partes interesadas, así como el desarrollo de mecanismos para la biodiversidad (por ejemplo, la Plataforma Business@Biodiversity; La iniciativa Economía de los Ecosistemas y la Biodiversidad), asegurando que estas cuestiones se reflejen en la toma de decisiones a todos los niveles. También podría transferirse un enfoque de desarrollo territorial basado en ANP a otros tipos de territorios, ya sean montañosos (Pirineos, Alpes Dinaricos) o no (por ejemplo, zonas costeras marítimas como la Red de Áreas Protegidas del Adriático, DANUBEPARKS, la red de zonas protegidas a lo largo del río Danubio). Representa una perspectiva tanto para los países ESPON que no tienen experiencia en los PNA como para los países no pertenecientes a la UE (por ejemplo, Bosnia y Herzegovina, Serbia, Montenegro y Albania) que buscan integrar el capital natural en las estrategias territoriales y cumplir los objetivos de la UE. (Spanish)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Esta análise específica aborda os territórios de montanha onde estão localizados elevados graus de biodiversidade e pontos críticos de capital natural, tendo sido recolhidas experiências sobre a sua preservação, gestão e monitorização. As montanhas cobrem 41% do território no espaço ESPON e abrigam 17% de sua população com 16 maciços (ESPON GEOSPECS 2013). As montanhas podem ser consideradas «periferias interiores», zonas «marginais» do ponto de vista socioeconómico (ESPON, «Periferias interiores», 2016), onde a questão da acessibilidade aos serviços deve também incluir as zonas ecossistémicas (MiSE, «Inner areas», 2015). As questões relativas à montanha assumem relevância em temas fundamentais para o desenvolvimento territorial sustentável, como a conectividade ecológica e a gestão dos recursos naturais (por exemplo, água, florestas, solos). Os Objetivos de Desenvolvimento Sustentável da ONU mencionam as montanhas com referência à gestão da água, ao uso eficiente dos recursos naturais, ao ecossistema e à biodiversidade, à garantia da conservação dos ecossistemas das montanhas e ao aumento de sua capacidade de fornecer benefícios essenciais para o desenvolvimento sustentável. Neste sentido, as ANP contribuem para a definição de visões e cenários comuns para o desenvolvimento sustentável de zonas homogéneas. O capital natural endógeno pode, assim, contribuir para ciclos económicos regionais sustentáveis e fornecer contributos para uma economia verde que as ANP devem ser capazes de promover. As condições ecológicas e a vulnerabilidade do território exigem também políticas estratégicas e integradas para as zonas naturais e urbanas. De acordo com a UICN (União Internacional para a Conservação da Natureza e dos Recursos Naturais), uma área protegida é um espaço geográfico claramente definido, reconhecido, dedicado e gerido através de meios legais ou outros meios eficazes, para alcançar a conservação a longo prazo da natureza com serviços ecossistémicos e valores culturais associados. A rede Natura 2000 da Europa e a rede Esmeralda em desenvolvimento são redes europeias internacionais de zonas protegidas que catalisam a conservação da biodiversidade. O tema merece ser abordado numa perspetiva de ordenamento territorial e espacial mais ampla, abrangendo áreas naturais fundamentais e zonas-tampão e zonas urbanas conexas. A nível da UE, as experiências valiosas são os protocolos específicos das Convenções Alpina e dos Cárpatos, que recordam a necessidade das ANP e a integração do objetivo de conservação e utilização sustentável dos recursos naturais nas políticas setoriais. Neste sentido, as ANP contribuem para a consecução dos objetivos da UE e internacionais. A Estratégia de Biodiversidade da UE para 2020 incentiva a cooperação e o diálogo com os principais setores e partes interessadas, bem como o desenvolvimento de mecanismos para a biodiversidade (por exemplo, a Plataforma Business@Biodiversity; A iniciativa Economia dos Ecossistemas e Biodiversidade), assegurando que estas questões se refletem na tomada de decisões a todos os níveis. Uma abordagem de desenvolvimento territorial baseada nas APP poderia também ser transferida para outros tipos de territórios, sejam eles montanhosos (pirenéus, Alpes Dináricos) ou não (por exemplo, zonas costeiras-marítimas como a Rede de Áreas Protegidas do Adriático, DANUBEPARKS, a rede de áreas protegidas ao longo do rio Danúbio). Representa uma perspetiva tanto para os países ESPON sem experiência em APP como para os países não ESPON (por exemplo, Bósnia-Herzegovina, Sérvia, Montenegro e Albânia) que procuram integrar o capital natural nas estratégias territoriais e cumprir os objetivos da UE. (Portuguese)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Din l-analiżi mmirata tindirizza t-territorji muntanjużi fejn il-livelli għoljin ta’ bijodiversità u l-hotspots tal-kapital naturali huma lokalizzati, u nġabru esperjenzi dwar il-preservazzjoni, il-ġestjoni u l-monitoraġġ tagħhom. Il-muntanji jkopru 41 % tat-territorju fl-ispazju ESPON u jospitaw 17 % tal-popolazzjoni tagħhom b’16-il massifs (ESPON GEOSPECS 2013). Il-muntanji jistgħu jitqiesu bħala “periferiji interni”, żoni “marġinali” minn perspettiva soċjoekonomika (ESPON, “Inner Peripheries”, 2016), fejn il-kwistjoni tal-aċċessibbiltà għas-servizzi għandha tinkludi wkoll dawk ekosistemiċi (MiSE, “Żoni Interni”, 2015). Il-kwistjonijiet muntanjużi jassumu rilevanza f’temi ewlenin għall-iżvilupp territorjali sostenibbli bħall-konnettività ekoloġika u l-ġestjoni tar-riżorsi naturali (eż. l-ilma, il-foresti, il-ħamrija). L-Għanijiet ta’ Żvilupp Sostenibbli tan-NU jsemmu l-muntanji b’referenza għall-ġestjoni tal-ilma, l-użu effiċjenti tar-riżorsi naturali, l-ekosistema u l-bijodiversità, l-iżgurar tal-konservazzjoni tal-ekosistemi tal-muntanji u t-tisħiħ tal-kapaċità tagħhom li jipprovdu benefiċċji li huma essenzjali għall-iżvilupp sostenibbli. F’dan is-sens l-NPAs jikkontribwixxu għad-definizzjoni ta’ viżjonijiet u xenarji komuni għall-iżvilupp sostenibbli ta’ żoni omoġenji. Il-kapital naturali endoġenu jista’ għalhekk jikkontribwixxi għal ċikli ekonomiċi reġjonali sostenibbli u jipprovdi inputs għal ekonomija ekoloġika li l-NPAs għandhom ikunu jistgħu jippromwovu. Il-kundizzjonijiet ekoloġiċi u l-vulnerabbiltà tat-territorju jeħtieġu wkoll politiki strateġiċi u integrati kemm għaż-żoni naturali kif ukoll għal dawk urbani. Skont l-IUCN (l-Unjoni Internazzjonali għall-Konservazzjoni tan-Natura u tar-Riżorsi Naturali) żona protetta hija spazju ġeografiku definit b’mod ċar, rikonoxxut, iddedikat u ġestit permezz ta’ mezzi legali jew mezzi effettivi oħra, biex tinkiseb il-konservazzjoni fit-tul tan-natura b’servizzi tal-ekosistema u valuri kulturali assoċjati. In-Natura 2000 tal-Ewropa u n-netwerk Emerald li qed jiġi żviluppat huma netwerks Ewropej internazzjonali ta’ żoni protetti li jikkatalizzaw il-konservazzjoni tal-bijodiversità. Is-suġġett jistħoqqlu jiġi indirizzat b’perspettiva usa’ ta’ ppjanar territorjali u spazjali, li tħaddan żoni naturali ewlenin u żoni ta’ lqugħ u żoni urbani relatati. Fil-livell tal-UE, l-esperjenzi siewja huma l-Protokolli speċifiċi tal-Konvenzjonijiet tal-Alpi u tal-Karpazji li jfakkru l-ħtieġa għall-NPAs u l-integrazzjoni tal-objettiv tal-konservazzjoni u l-użu sostenibbli tal-assi naturali fil-politiki settorjali. F’dan is-sens, l-NPAs jikkontribwixxu biex jintlaħqu l-objettivi tal-UE u dawk internazzjonali. L-Istrateġija tal-UE għall-Bijodiversità sal-2020 tħeġġeġ il-kooperazzjoni u d-djalogu ma’ setturi u partijiet interessati ewlenin, kif ukoll l-iżvilupp ta’ mekkaniżmi għall-bijodiversità (eż. Business@Biodiversity Platform; L-inizjattiva dwar l-Ekonomija tal-Ekosistemi u l-Bijodiversità), li tiżgura li dawn il-kwistjonijiet jiġu riflessi fit-teħid tad-deċiżjonijiet fil-livelli kollha. Approċċ ta’ żvilupp territorjali bbażat fuq l-NPAs jista’ jiġi ttrasferit ukoll għal tipi oħra ta’ territorji, kemm jekk ikunu muntanjużi (Pirinej, Alpi Dinariku) kif ukoll jekk le (eż. żoni marittimi kostali bħal fil-każ tan-Netwerk Adrijatiku taż-Żoni Protetti, DANUBEPARKS, in-netwerk ta’ żoni protetti tul ix-Xmara Danubju). Dan jirrappreżenta perspettiva kemm għall-pajjiżi ESPON mingħajr esperjenza fl-NPAs kif ukoll għall-pajjiżi li mhumiex ESPON (eż. il-Bożnija-Ħerzegovina, is-Serbja, il-Montenegro, l-Albanija) li jfittxu li jintegraw il-kapital naturali fl-istrateġiji territorjali u jilħqu l-miri tal-UE. (Maltese)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    Cette analyse ciblée porte sur les territoires montagneux où des niveaux élevés de biodiversité et de points chauds de capital naturel sont localisés, et où des expériences en matière de préservation, de gestion et de suivi ont été recueillies. Les montagnes couvrent 41 % du territoire de l’espace ESPON et abritent 17 % de sa population avec 16 massifs (ESPON GEOSPECS 2013). Les montagnes peuvent être considérées comme des «périphéries intérieures», des zones «marginales» d’un point de vue socio-économique (ESPON, «Inner Peripheries», 2016), où la question de l’accessibilité aux services devrait également inclure les zones écosystémiques (MiSE, «zones intérieures», 2015). Les questions de montagne sont pertinentes dans les thèmes clés du développement territorial durable, tels que la connectivité écologique et la gestion des ressources naturelles (par exemple, l’eau, les forêts, les sols). Les Objectifs de développement durable des Nations Unies mentionnent les montagnes en référence à la gestion de l’eau, à l’utilisation efficace des ressources naturelles, à l’écosystème et à la biodiversité, assurant la conservation des écosystèmes de montagne et améliorant leur capacité à fournir des avantages essentiels au développement durable. En ce sens, les plans nationaux d’action contribuent à définir des visions et des scénarios communs pour le développement durable de zones homogènes. Le capital naturel endogène peut ainsi contribuer à des cycles économiques régionaux durables et contribuer à une économie verte que les PAN devraient être en mesure de promouvoir. Les conditions écologiques et la vulnérabilité du territoire nécessitent également des politiques stratégiques et intégrées pour les zones naturelles et urbaines. Selon l’UICN (Union internationale pour la conservation de la nature et des ressources naturelles), une aire protégée est un espace géographique clairement défini, reconnu, dédié et géré par des moyens légaux ou d’autres moyens efficaces, pour atteindre la conservation à long terme de la nature avec les services écosystémiques associés et les valeurs culturelles. Natura 2000 en Europe et le réseau Emeraude en cours de développement sont des réseaux européens internationaux d’aires protégées qui catalysent la conservation de la biodiversité. Au niveau de l’UE, les protocoles spécifiques des conventions alpines et carpates rappellent la nécessité d’établir des plans nationaux d’action et l’intégration de l’objectif de conservation et d’utilisation durable des actifs naturels dans les politiques sectorielles. En ce sens, les PAN contribuent à la réalisation des objectifs de l’UE et de la communauté internationale. La stratégie de l’UE en faveur de la biodiversité à l’horizon 2020 encourage la coopération et le dialogue avec les principaux secteurs et parties prenantes, ainsi que le développement de mécanismes pour la biodiversité (par exemple, la plateforme Business@Biodiversity; L’initiative sur l’économie des écosystèmes et la biodiversité), en veillant à ce que ces questions soient prises en compte dans la prise de décision à tous les niveaux. Une approche de développement territorial fondée sur les PAN pourrait également être transférée à d’autres types de territoires, qu’ils soient montagneux (Pyrénées, Alpes dinariques) ou non (par exemple, zones maritimes côtières comme avec le réseau des aires protégées Adriatique, DANUBEPARKS, le réseau d’aires protégées le long du Danube). Il représente une perspective à la fois pour les pays ESPON qui n’ont pas d’expérience dans les PAN et les pays non membres de l’ESPON (par exemple la Bosnie-Herzégovine, la Serbie, le Monténégro et l’Albanie) qui cherchent à intégrer le capital naturel dans les stratégies territoriales et à atteindre les objectifs de l’UE. (French)
    point in time
    4 November 2022
    0 references
    contained in Local Administrative Unit
    Roma
    0 references
    Valbonne
    0 references
    Bozen
    0 references
    Camerino
    0 references
    Stolichna
    0 references

    Identifiers

    Keep Kohesio ID
    22520
    0 references
     
    Retrieved from "https://linkedopendata.eu/w/index.php?title=Item:Q4300378&oldid=43972224"