ERDF — URN — RNAMB — INVEST/FUNCT (Q3680693)
Jump to navigation
Jump to search
Project Q3680693 in France
| Language | Label | Description | Also known as |
|---|---|---|---|
| English | ERDF — URN — RNAMB — INVEST/FUNCT |
Project Q3680693 in France |
Statements
248,293.22 Euro
0 references
496,586.44 Euro
0 references
50.0 percent
0 references
1 February 2018
0 references
31 January 2020
0 references
UNIVERSITE DE ROUEN-NORMANDIE
0 references
76821
0 references
Le terme « Microbiote désigne des communautés microbiennes complexes et est aujourd'hui au centre de multiples préoccupations. Dans l'organisme humain, où on estime la population microbienne à 1,5 kg soit 1014 microorganisme et 10 fois plus que de cellules eucaryotes humaines, on distingue 2 principaux microbiotes, le microbiote intestinal (1kg) et le microbiote cutané (200 g). Le microbiote intestinal a été fortement étudié mais ce n'est que bien plus récemment que la structure et les fonctions du microbiote cutané ont été abordées, en particulier sous la pression de l'industrie cosmétique. On trouve aussi un microbiote aérien lié aux aérosols, essentiel dans la diffusion des agents pathogènes, et dans les aliments où il participe à la fois à leur maturation et à leur altération. Ces microbiotes sont composés de bactéries mais aussi de moisissures (microbiote fongique), de levures et de virus. Certains virus (bactériophages, ayant pour cible les bactéries) sont suspectés d'exercer un rôle essentiel sur la dynamique du microbiote bactérien, et donc sur les qualités finales, technologiques et sanitaires, des aliments. Dans les différents environnements et dès qu'ils sont en contact avec des surfaces stables, les microorganismes s'organisent sous la forme de biofilms qui peuvent être considérés comme des « tissus transitoires au sein desquels ils produisent une matrice extracellulaire et communiquent par des signaux chimiques, voire électriques. Ce développement sous la forme de biofilms s'associe à d'importantes modifications physiologiques qui confèrent généralement aux microorganismes une résistance accrue aux biocides. La croissance en biofilms de bactéries telles Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii ou Legionella pneumophila est ainsi associée à une résistance accrue aux antibiotiques et au développement d'infections chroniques fortement morbides, comme dans le cas de la mucoviscidose. Parallèlement, dans l'environnement le développement des biofilms microbiens conduit à des modifications de la surface des matériaux et à leur altération (corrosion), voire comme dans le cas des biofilms marins (biofouling), à la fixation d'organismes indésirables (invertébrés, algues..) ou à la contamination des aliments. Les modifications des microorganismes liées à la transition du mode vie planctonique (libre) au mode de vie biofilm ont fait l'objet d'études sur des germes isolés ou sur des biofilms modèles généralement simples ou reconstitués à partir d'un nombre limité d'espèces alors que dans leur réalité les biofilms présentent une très grande diversité. D'autre part, il existe des formes de vie transitoires ou permanentes des microorganismes sur des surfaces comme la peau qui à quelques exceptions ne semblent pas réellement structurées en biofilm mais impliquent cependant un haut niveau d'adaptation à leur micro et macro-environnement. Il a ainsi été montré que des signaux de l'hôte (hormones, neurohormones) et des polluants atmosphériques (NO2) peuvent être détectés par les microorganismes (bactéries) et moduler leur virulence et leur capacité à former des biofilms. Il s'avère donc nécessaire dans un grand nombre de cas d'étudier la composition et la fonctionnalité des microbiotes complexes réels que ce soit sous forme libre (air), en interaction avec leur hôte (peau) ou parasites (bactériophages) et leur environnement (polluants atmosphériques de type NO2) et sous forme de biofilms (aliments) afin de mieux comprendre leurs effets positifs et/ou délétères et si nécessaire définir de nouveaux actifs permettant de contrôler la sécurité sanitaire, le bien-être et la durabilité des aliments. Ce dernier objectif passe par la caractérisation des mécanismes de régulation impliqués dans la formation de ces microbiotes. Ce projet repose ainsi sur le développement de techniques de criblage haut-débit spécifiques. (French)
0 references
The term “Microbiota” refers to complex microbial communities and is now at the centre of multiple concerns. In the human organism, where the microbial population is estimated to be 1.5 kg or 1014 microorganisms and 10 times more than human eukaryotic cells, there are two main microbiotes, intestinal microbiota (1 kg) and skin microbiota (200 g). Intestinal microbiota has been extensively studied, but it is only much more recently that the structure and functions of the skin microbiota have been addressed, particularly under pressure from the cosmetics industry. An aerial microbiota related to aerosols is also found, which is essential in the spread of pathogens, and in foods where it participates in both maturation and alteration. These microbiotes are composed of bacteria but also moulds (fungal microbiota), yeast and viruses. Some viruses (bacteriophages, aimed at bacteria) are suspected to play an essential role in the dynamics of the bacterial microbiota, and thus in the final, technological and health qualities of food. In different environments and as soon as they are in contact with stable surfaces, microorganisms are organised in the form of biofilms which can be considered "transient tissues within which they produce an extracellular matrix and communicate by chemical or even electrical signals. This development in the form of biofilms is associated with important physiological changes that generally give microorganisms increased resistance to biocides. Biofilm growth of bacteria such as Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii or Legionella pneumophila is associated with increased resistance to antibiotics and the development of highly morbid chronic infections, as in the case of cystic fibrosis. At the same time, in the environment, the development of microbial biofilms leads to changes in the surface of the materials and their alteration (corrosion), as in the case of marine biofilms (biofouling), the fixation of undesirable organisms (invertebrates, algae, etc.) or contamination of food. Changes in microorganisms related to the transition from planktonic lifestyle (free) to biofilm lifestyle have been studied on isolated germs or model biofilms generally simple or reconstituted from a limited number of species, whereas in reality biofilms are very diverse. On the other hand, there are transient or permanent life forms of microorganisms on surfaces such as skin which, with a few exceptions, do not seem really structured in biofilm but nevertheless involve a high level of adaptation to their micro and macro-environment. It has been shown that host signals (hormones, neurohormones) and air pollutants (NO2) can be detected by microorganisms (bacteria) and modulate their virulence and ability to form biofilms. It is therefore necessary in many cases to study the composition and functionality of real complex microbiotes in open form (air), in interaction with their host (skin) or parasites (bacteriophages) and environment (NO2 atmospheric pollutants) and in the form of biofilms (foods) in order to better understand their positive and/or deleterious effects and, if necessary, to define new assets to control the health safety, well-being and sustainability of food. The latter objective involves characterising the regulatory mechanisms involved in the formation of these microbiotes. This project is based on the development of specific high-speed screening techniques. (English)
18 November 2021
0.7033165022158627
0 references
Der Begriff „Mikrobiota“ bezieht sich auf komplexe mikrobielle Gemeinschaften und steht heute im Mittelpunkt vieler Anliegen. Im menschlichen Organismus, wo die Mikrobenpopulation auf 1,5 kg geschätzt wird, d. h. 1014 Mikroorganismen und 10-mal mehr als menschliche Eukaryoten, werden zwei Hauptmikrobiota, die Darmmikrobiota (1 kg) und die dermale Mikrobiota (200 g), unterschieden. Die Darmmikrobiota wurde eingehend untersucht, aber erst in jüngster Zeit wurden Struktur und Funktionen der Hautmikrobiota angesprochen, insbesondere unter dem Druck der Kosmetikindustrie. Es gibt auch eine aerosolgebundene Luftmikrobiota, die für die Verbreitung von Krankheitserregern und in Lebensmitteln, in denen sie sowohl zu ihrer Reifung als auch zu ihrer Veränderung beiträgt, von entscheidender Bedeutung ist. Diese Mikrobiota bestehen aus Bakterien, aber auch Schimmelpilzen (Pilzmikrobiota), Hefen und Viren. Einige Viren (Bakteriophagen, die Bakterien zum Ziel haben) werden vermutet, dass sie eine wesentliche Rolle bei der Dynamik der bakteriellen Mikrobiota und damit bei den Endqualitäten der Lebensmittel, Technologie und Gesundheit spielen. In verschiedenen Umgebungen und sobald sie mit stabilen Oberflächen in Berührung kommen, organisieren sich Mikroorganismen in Form von Biofilmen, die als "transiente Gewebe angesehen werden können, in denen sie eine extrazelluläre Matrix erzeugen und durch chemische oder sogar elektrische Signale kommunizieren. Diese Entwicklung in Form von Biofilmen ist mit wichtigen physiologischen Veränderungen verbunden, die den Mikroorganismen in der Regel eine erhöhte Resistenz gegen Biozide verleihen. Das Wachstum von Bakterien wie Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii oder Legionella pneumophila in Biofilmen ist somit mit einer erhöhten Antibiotikaresistenz und der Entwicklung stark morbider chronischer Infektionen verbunden, wie bei der Mukoviszidose. Gleichzeitig führt die Entwicklung mikrobieller Biofilme in der Umwelt zu Veränderungen der Oberfläche der Materialien und zu ihrer Veränderung (Korrosion), wie bei Meeresbiofilmen (Biofouling), zur Fixierung unerwünschter Organismen (Wirbellose, Algen usw.) oder zur Kontamination von Lebensmitteln. Die Veränderungen von Mikroorganismen im Zusammenhang mit dem Übergang vom planktonischen (freien) Lebensstil zum Biofilm-Lifestyle wurden an isolierten Keimen oder an im Allgemeinen einfachen oder rekonstituierten Biofilmen aus einer begrenzten Anzahl von Arten untersucht, während Biofilme in ihrer Realität sehr vielfältig sind. Andererseits gibt es vorübergehende oder dauerhafte Lebensformen von Mikroorganismen auf Oberflächen wie der Haut, die mit wenigen Ausnahmen nicht wirklich in Biofilm strukturiert zu sein scheinen, aber dennoch eine hohe Anpassung an ihre Mikro- und Makroumwelt bedeuten. Dies hat gezeigt, dass Wirtsignale (Hormone, Neurohormone) und Luftschadstoffe (NO2) von Mikroorganismen (Bakterien) erkannt und ihre Virulenz und ihre Fähigkeit, Biofilme zu bilden, modulieren können. Daher ist es in einer Vielzahl von Fällen erforderlich, die Zusammensetzung und Funktionalität der realen komplexen Mikrobiota entweder in freier Form (Luft), in Interaktion mit ihrem Wirt (Haut) oder Parasiten (Bakteriophage) und ihrer Umgebung (Luftverunreinigungen vom Typ NO2) und in Form von Biofilmen (Lebensmittel) zu untersuchen, um ihre positiven und/oder schädlichen Wirkungen besser zu verstehen und erforderlichenfalls neue Wirkstoffe zur Überwachung der Gesundheitssicherheit, des Wohlbefindens und der Nachhaltigkeit von Lebensmitteln festzulegen. Letzteres erfordert die Charakterisierung der Regulierungsmechanismen, die an der Bildung dieser Mikrobioten beteiligt sind. Das Projekt basiert somit auf der Entwicklung spezieller Hochgeschwindigkeits-Screening-Techniken. (German)
1 December 2021
0 references
De term „Microbiota” verwijst naar complexe microbiële gemeenschappen en staat nu centraal in meerdere zorgen. In het menselijk organisme, waar de microbiële populatie wordt geschat op 1,5 kg of 1014 micro-organismen en 10 keer meer dan menselijke eukaryotic cellen, zijn er twee belangrijke microbioten, intestinale microbiota (1 kg) en huidmicrobiota (200 g). Intestinale microbiota is uitgebreid bestudeerd, maar het is pas veel recenter dat de structuur en functies van de huidmicrobiota zijn aangepakt, met name onder druk van de cosmetica-industrie. Een luchtmicrobiota met betrekking tot aërosolen wordt ook gevonden, die essentieel is in de verspreiding van ziekteverwekkers, en in levensmiddelen waar het aan zowel rijping als verandering deelneemt. Deze microbioten bestaan uit bacteriën maar ook schimmels (schimmelmicrobiota), gist en virussen. Sommige virussen (bacteriofagen, gericht op bacteriën) worden vermoed een essentiële rol te spelen in de dynamiek van de bacteriële microbiota, en dus in de uiteindelijke, technologische en gezondheidskwaliteiten van voedsel. In verschillende omgevingen en zodra ze in contact komen met stabiele oppervlakken, worden micro-organismen georganiseerd in de vorm van biofilms die kunnen worden beschouwd als "transiënte weefsels waarin ze een extracellulaire matrix produceren en communiceren door chemische of zelfs elektrische signalen. Deze ontwikkeling in de vorm van biofilms wordt geassocieerd met belangrijke fysiologische veranderingen die over het algemeen micro-organismen een verhoogde resistentie tegen biociden geven. Biofilmgroei van bacteriën zoals Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii of Legionella pneumophila wordt geassocieerd met verhoogde resistentie tegen antibiotica en de ontwikkeling van zeer morbide chronische infecties, zoals in het geval van cystische fibrose. Tegelijkertijd leidt de ontwikkeling van microbiële biofilms in het milieu tot veranderingen in het oppervlak van de materialen en hun verandering (corrosie), zoals bij mariene biofilms (biofouling), de fixatie van ongewenste organismen (onvertebraten, algen, enz.) of besmetting van levensmiddelen. Veranderingen in micro-organismen in verband met de overgang van planktonische levensstijl (gratis) naar biofilm levensstijl zijn bestudeerd op geïsoleerde kiemen of model biofilms over het algemeen eenvoudig of gereconstitueerd uit een beperkt aantal soorten, terwijl biofilms in werkelijkheid zeer divers zijn. Aan de andere kant zijn er voorbijgaande of permanente levensvormen van micro-organismen op oppervlakken zoals huid die, op enkele uitzonderingen na, niet echt gestructureerd lijken in biofilm, maar niettemin een hoge mate van aanpassing aan hun micro- en macro-milieu inhouden. Het is aangetoond dat gastheersignalen (hormonen, neurohormonen) en luchtverontreinigende stoffen (NO2) door micro-organismen (bacteriën) kunnen worden gedetecteerd en hun virulentie en vermogen om biofilms te vormen kunnen moduleren. Daarom is het in veel gevallen noodzakelijk om de samenstelling en functionaliteit van echte complexe microbioten in open vorm (lucht), in interactie met hun gastheer (huid) of parasieten (bacteriofagen) en milieu (NO2 atmosferische verontreinigende stoffen) en in de vorm van biofilms (levensmiddelen) te bestuderen om de positieve en/of schadelijke effecten ervan beter te begrijpen en, indien nodig, nieuwe middelen te definiëren om de gezondheid, het welzijn en de duurzaamheid van levensmiddelen te beheersen. Deze laatste doelstelling houdt in dat de regelgevingsmechanismen die betrokken zijn bij de vorming van deze microbioten worden gekarakteriseerd. Dit project is gebaseerd op de ontwikkeling van specifieke snelle screeningtechnieken. (Dutch)
6 December 2021
0 references
Il termine "Microbiota" si riferisce a comunità microbiche complesse ed è ora al centro di molteplici preoccupazioni. Nell'organismo umano, dove la popolazione microbica è stimata a 1,5 kg o 1014 microrganismi e 10 volte più delle cellule eucariotiche umane, ci sono due microbioti principali, microbiota intestinale (1 kg) e microbiota cutaneo (200 g). Il microbiota intestinale è stato ampiamente studiato, ma è solo molto più recente che la struttura e le funzioni del microbiota cutaneo sono state affrontate, in particolare sotto la pressione dell'industria cosmetica. Si trova anche un microbiota aereo relativo agli aerosol, che è essenziale nella diffusione degli agenti patogeni, e negli alimenti in cui partecipa sia alla maturazione che all'alterazione. Questi microbioti sono composti da batteri ma anche muffe (microbiota fungina), lieviti e virus. Alcuni virus (batteriofagi, rivolti ai batteri) sono sospettati di svolgere un ruolo essenziale nella dinamica del microbiota batterico, e quindi nelle qualità finali, tecnologiche e sanitarie degli alimenti. In ambienti diversi e non appena sono a contatto con superfici stabili, i microrganismi sono organizzati sotto forma di biofilm che possono essere considerati "tessuti transitori all'interno dei quali producono una matrice extracellulare e comunicano con segnali chimici o addirittura elettrici. Questo sviluppo sotto forma di biofilm è associato a importanti cambiamenti fisiologici che generalmente danno ai microrganismi una maggiore resistenza ai biocidi. La crescita di biofilm di batteri come Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii o Legionella pneumophila è associata ad una maggiore resistenza agli antibiotici e allo sviluppo di infezioni croniche altamente morbose, come nel caso della fibrosi cistica. Allo stesso tempo, nell'ambiente, lo sviluppo di biofilm microbici porta a cambiamenti nella superficie dei materiali e alla loro alterazione (corrosione), come nel caso dei biofilm marini (biofouling), della fissazione di organismi indesiderabili (invertebrati, alghe, ecc.) o della contaminazione degli alimenti. I cambiamenti nei microrganismi legati alla transizione dallo stile di vita planctonico (libero) al biofilm sono stati studiati su germi isolati o biofilm modello generalmente semplici o ricostituiti da un numero limitato di specie, mentre in realtà i biofilm sono molto diversi. D'altro canto, esistono forme di vita transitorie o permanenti di microrganismi su superfici come la pelle che, con poche eccezioni, non sembrano realmente strutturate in biofilm ma comportano tuttavia un elevato livello di adattamento al loro micro e macro-ambiente. È stato dimostrato che i segnali ospiti (ormoni, neuroormoni) e gli inquinanti atmosferici (NO2) possono essere rilevati dai microrganismi (batteri) e modulano la loro virulenza e capacità di formare biofilm. È quindi necessario in molti casi studiare la composizione e la funzionalità di microbioti reali complessi in forma aperta (aria), in interazione con i loro ospiti (pelle) o parassiti (batteriofagi) e ambientali (NO2 inquinanti atmosferici) e sotto forma di biofilm (alimenti) al fine di comprenderne meglio gli effetti positivi e/o deleteri e, se necessario, di definire nuove risorse per controllare la sicurezza sanitaria, il benessere e la sostenibilità degli alimenti. Quest'ultimo obiettivo consiste nella caratterizzazione dei meccanismi di regolamentazione coinvolti nella formazione di questi microbioti. Il progetto si basa sullo sviluppo di tecniche specifiche di screening ad alta velocità. (Italian)
13 January 2022
0 references
El término «Microbiota» se refiere a comunidades microbianas complejas y ahora está en el centro de múltiples preocupaciones. En el organismo humano, donde la población microbiana se estima en 1,5 kg o 1014 microorganismos y 10 veces más que las células eucariotas humanas, hay dos microbiotos principales, la microbiota intestinal (1 kg) y la microbiota cutánea (200 g). La microbiota intestinal se ha estudiado ampliamente, pero es mucho más reciente que se han abordado la estructura y las funciones de la microbiota cutánea, especialmente bajo la presión de la industria cosmética. También se encuentra una microbiota aérea relacionada con aerosoles, que es esencial en la propagación de patógenos, y en los alimentos donde participa tanto en la maduración como en la alteración. Estos microbiotos están compuestos por bacterias pero también mohos (microbiota fúngica), levadura y virus. Se sospecha que algunos virus (bacteriofagos, dirigidos a bacterias) desempeñan un papel esencial en la dinámica de la microbiota bacteriana y, por lo tanto, en las cualidades finales, tecnológicas y sanitarias de los alimentos. En diferentes ambientes y tan pronto como están en contacto con superficies estables, los microorganismos se organizan en forma de biofilms que pueden ser considerados "tejidos transitorios dentro de los cuales producen una matriz extracelular y se comunican mediante señales químicas o incluso eléctricas. Este desarrollo en forma de biopelículas está asociado con importantes cambios fisiológicos que generalmente dan a los microorganismos una mayor resistencia a los biocidas. El crecimiento biopelícula de bacterias como Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii o Legionella pneumophila se asocia a una mayor resistencia a los antibióticos y al desarrollo de infecciones crónicas altamente morbosas, como en el caso de la fibrosis quística. Al mismo tiempo, en el medio ambiente, el desarrollo de biopelículas microbianas provoca cambios en la superficie de los materiales y su alteración (corrosión), como en el caso de las biopelículas marinas (bioincrustaciones), la fijación de organismos indeseables (invertebrados, algas, etc.) o la contaminación de los alimentos. Los cambios en los microorganismos relacionados con la transición del estilo de vida planctónico (libre) al estilo de vida biopelícula se han estudiado en gérmenes aislados o biofilms modelo generalmente simples o reconstituidos a partir de un número limitado de especies, mientras que en realidad las biopelículas son muy diversas. Por otro lado, existen formas de vida transitorias o permanentes de microorganismos en superficies como la piel que, con algunas excepciones, no parecen realmente estructuradas en biopelículas, pero que, sin embargo, implican un alto nivel de adaptación a su micro y macroambiente. Se ha demostrado que las señales del huésped (hormonas, neurohormonas) y contaminantes atmosféricos (NO2) pueden ser detectadas por microorganismos (bacterias) y modular su virulencia y capacidad para formar biopelículas. Por lo tanto, en muchos casos es necesario estudiar la composición y funcionalidad de los microbiotos complejos reales en forma abierta (aire), en interacción con su huésped (piel) o parásitos (bacteriofagos) y medio ambiente (NO2 contaminantes atmosféricos) y en forma de biopelículas (alimentos), con el fin de comprender mejor sus efectos positivos o perjudiciales y, en caso necesario, definir nuevos activos para controlar la seguridad sanitaria, el bienestar y la sostenibilidad de los alimentos. Este último objetivo consiste en caracterizar los mecanismos reguladores que intervienen en la formación de estos microbiotos. Este proyecto se basa en el desarrollo de técnicas específicas de detección de alta velocidad. (Spanish)
14 January 2022
0 references
Mõiste „mikrobiota“ viitab komplekssetele mikroobikooslustele ja on nüüd paljude murede keskmes. Inimese organismis, kus mikroobide populatsioon on hinnanguliselt 1,5 kg või 1014 mikroorganismi ja 10 korda rohkem kui inimese eukarüootilised rakud, on kaks peamist mikrobiootilist ainet: soolestiku mikrobiota (1 kg) ja naha mikrobiota (200 g). Soolestiku mikrobiota on põhjalikult uuritud, kuid alles hiljuti on käsitletud naha mikrobiota struktuuri ja funktsioone, eriti kosmeetikatööstuse surve all. Samuti leitakse aerosoolidega seotud õhust mikrobioota, mis on oluline patogeenide levikul, ja toiduainetes, kus see osaleb nii küpsemises kui ka muutmises. Need mikroobid koosnevad bakteritest, aga ka hallitusseentest (mikrobioota), pärmist ja viirustest. Arvatakse, et mõnedel viirustel (bakteritele suunatud bakteriofaagid) on oluline roll bakteriaalse mikrobiootikumi dünaamikas ja seega ka toidu lõplikes, tehnoloogilistes ja terviseomadustes. Erinevates keskkondades ja niipea, kui nad puutuvad kokku stabiilsete pindadega, on mikroorganismid organiseeritud biokiledena, mida võib pidada "ajutisteks kudedeks, milles nad tekitavad rakuvälise maatriksi ja suhtlevad keemiliste või isegi elektriliste signaalide abil. Selline areng biokile kujul on seotud oluliste füsioloogiliste muutustega, mis suurendavad mikroorganismide resistentsust biotsiidide suhtes. Selliste bakterite nagu Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii või Legionella pneumophila biokile kasvu seostatakse suurenenud resistentsusega antibiootikumide suhtes ja väga haigestunud krooniliste infektsioonide tekkega, nagu tsüstilise fibroosi korral. Samal ajal põhjustab mikroobsete biokilede areng keskkonnas muutusi materjalide pinnal ja nende muutumist (korrosioon), nagu mereliste biokilede (biofouling), soovimatute organismide (selgrootud, vetikad jne) fikseerimine või toidu saastumine. Mikroorganismide muutusi, mis on seotud üleminekuga planktonilt (vabalt) eluviisilt biokilele, on uuritud isoleeritud mikroorganismide või mudelbiokiledega, mis on üldiselt lihtsad või mis on taastatud piiratud arvust liikidest, samas kui tegelikkuses on biokile väga mitmekesine. Teiselt poolt on pindadel, näiteks nahal, mikroorganismide mööduvaid või püsivaid eluvorme, mis mõne erandiga ei tundu olevat tegelikult biokiles struktureeritud, kuid mis siiski vajavad suurt kohandumist mikro- ja makrokeskkonnaga. On tõestatud, et mikroorganismid (bakterid) võivad tuvastada peremeesorganisme (hormoone, neurohormoone) ja õhusaasteaineid (NO2) ning moduleerida nende virulentsust ja võimet moodustada biokile. Seetõttu on paljudel juhtudel vaja uurida tõeliste komplekssete mikrobiootide koostist ja funktsionaalsust avatud kujul (õhk), koostoimes peremeesorganismi (naha) või parasiitidega (bakteriofaagid) ja keskkonnaga (NO2 õhusaasteained) ning biokilede (toidud) kujul, et paremini mõista nende positiivset ja/või kahjulikku mõju ning vajaduse korral määratleda uued vahendid toidu terviseohutuse, heaolu ja jätkusuutlikkuse kontrollimiseks. Viimati nimetatud eesmärk on iseloomustada mikrobiootide moodustumisega seotud reguleerimismehhanisme. Projekt põhineb spetsiaalsete kiire sõeluuringutehnikate väljatöötamisel. (Estonian)
11 August 2022
0 references
Terminas „Microbiota“ reiškia sudėtingas mikrobų bendruomenes ir šiuo metu kelia daug rūpesčių. Žmogaus organizme, kuriame mikrobų populiacija yra 1,5 kg arba 1014 mikroorganizmų ir 10 kartų daugiau nei žmogaus eukariotinės ląstelės, yra du pagrindiniai mikrobiotai: žarnyno mikrobiota (1 kg) ir odos mikrobiota (200 g). Žarnyno mikrobiota buvo plačiai ištirta, tačiau tik daug neseniai buvo atsižvelgta į odos mikrobiotos struktūrą ir funkcijas, ypač veikiant kosmetikos pramonės spaudimui. Taip pat randama su aerozoliais susijusi aerozolinė mikrobiota, kuri yra labai svarbi patogenų plitimui ir maisto produktuose, kuriuose ji dalyvauja ir brandinant, ir keičiant. Šiuos mikrobiotus sudaro ne tik bakterijos, bet ir pelėsiai (grybelinė mikrobiota), mielės ir virusai. Manoma, kad kai kurie virusai (bakterijoms skirti bakterijos) atlieka esminį vaidmenį bakterijų mikrobiotos dinamikos, taigi ir galutinių, technologinių ir sveikatos kokybės maisto produktų atžvilgiu. Skirtingose aplinkose ir iš karto, kai tik jie liečiasi su stabiliais paviršiais, mikroorganizmai organizuojami biofilmų pavidalu, kurie gali būti laikomi "pereinamaisiais audiniais, kuriuose jie gamina ekstraląstelinę matricą ir perduoda cheminius ar net elektrinius signalus. Šis biofilmų formos vystymasis yra susijęs su svarbiais fiziologiniais pokyčiais, dėl kurių mikroorganizmai paprastai padidina atsparumą biocidams. Bakterijų, tokių kaip Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii ar Legionella pneumophila, biofilmų augimas yra susijęs su padidėjusiu atsparumu antibiotikams ir labai sergančių lėtinių infekcijų atsiradimu, kaip yra cistinės fibrozės atveju. Tuo pačiu metu aplinkoje mikrobų biofilmų atsiradimas lemia medžiagų paviršiaus pokyčius ir jų pokyčius (ėsdinimą), pvz., jūrų biologinių plėvelių (biologinio užsiteršimo), nepageidaujamų organizmų (stuburo, dumblių ir t. t.) fiksaciją arba maisto užteršimą. Mikroorganizmų pokyčiai, susiję su perėjimu nuo planktoninio gyvenimo būdo (laisvai) prie biofilmų gyvenimo būdo, buvo tiriami izoliuotose mikroorganizmuose arba modelio biofilmose, paprastai paprastose arba regeneruotose iš nedaugelio rūšių, o iš tikrųjų biofilmos yra labai įvairios. Kita vertus, ant paviršių, pvz., odos, yra laikinų arba nuolatinių mikroorganizmų gyvybės formų, kurios, išskyrus kelias išimtis, iš tikrųjų nėra struktūrizuotos biologinės plėvelės, bet vis dėlto yra susijusios su dideliu jų mikroaplinkos ir makroaplinkos lygiu. Įrodyta, kad mikroorganizmai (bakterijos) gali aptikti šeimininko signalus (hormonus, neurohormonus) ir oro teršalus (NO2) ir moduliuoti jų virulentiškumą bei gebėjimą formuoti biofilmas. Todėl daugeliu atvejų būtina ištirti realių sudėtingų atviros formos (oro) mikrobiotų sudėtį ir funkcionalumą, sąveikaujant su jų šeimininku (oda) arba parazitais (bakteriofagais) ir aplinka (NO2 atmosferos teršalais) ir biofilmų (maisto produktų) forma, kad būtų galima geriau suprasti jų teigiamą ir (arba) žalingą poveikį ir, jei reikia, apibrėžti naują turtą, skirtą kontroliuoti maisto saugą, gerovę ir tvarumą. Pastarasis tikslas apima reguliavimo mechanizmų, susijusių su šių mikrobiotų formavimu, apibūdinimą. Šis projektas grindžiamas konkrečių sparčiojo tikrinimo metodų kūrimu. (Lithuanian)
11 August 2022
0 references
Pojam „Microbiota” odnosi se na složene mikrobne zajednice i sada je u središtu višestrukih problema. U ljudskom organizmu, gdje se procjenjuje da je mikrobna populacija 1,5 kg ili 1014 mikroorganizama i 10 puta veća od ljudskih eukariotskih stanica, postoje dva glavna mikrobiota, crijevna mikrobiota (1 kg) i mikrobiota kože (200 g). Crijevna mikrobiota opsežno je proučavana, ali tek je u novije vrijeme riješena struktura i funkcije mikrobiote kože, osobito pod pritiskom kozmetičke industrije. Nalazi se i zračna mikrobiota povezana s aerosolima, što je bitno za širenje patogena i u hrani u kojoj sudjeluje i u sazrijevanju i u promjeni. Ti mikrobioti sastoje se od bakterija, ali i plijesni (mikrobiota gljivica), kvasca i virusa. Sumnja se da neki virusi (bakteriofazi, usmjereni na bakterije) imaju ključnu ulogu u dinamici bakterijske mikrobiote, a time i u konačnim, tehnološkim i zdravstvenim svojstvima hrane. U različitim okruženjima i čim dođu u dodir sa stabilnim površinama, mikroorganizmi su organizirani u obliku biofilma koji se mogu smatrati "prolaznim tkivima unutar kojih proizvode izvanstaničnu matricu i komuniciraju kemijskim ili čak električnim signalima. Ovaj razvoj u obliku biofilma povezan je s važnim fiziološkim promjenama koje općenito daju mikroorganizmima povećanu otpornost na biocide. Rast biofilma bakterija kao što su Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii ili Legionella pneumophila povezan je s povećanom otpornošću na antibiotike i razvojem vrlo morbidnih kroničnih infekcija, kao u slučaju cistične fibroze. Istodobno, u okolišu, razvoj mikrobnih biofilma dovodi do promjena na površini materijala i njihove promjene (nagrizanje), kao u slučaju morskih biofilma (biofouling), fiksacije neželjenih organizama (beskralježnjaka, algi itd.) ili kontaminacije hrane. Promjene u mikroorganizmima povezane s prijelazom s planktonskog načina života (besplatno) na životni stil biofilma ispitane su na izoliranim klicama ili modelima biofilma općenito jednostavnih ili rekonstituiranih od ograničenog broja vrsta, dok su u stvarnosti biofilmi vrlo raznoliki. S druge strane, na površinama poput kože postoje prolazni ili trajni životni oblici mikroorganizama koji se, uz nekoliko iznimaka, ne čine stvarno strukturiranima u biofilmu, ali ipak uključuju visoku razinu prilagodbe njihovom mikro i makrookolišu. Pokazalo se da se signali domaćina (hormoni, neurohormoni) i onečišćujuće tvari u zraku (NO2) mogu otkriti mikroorganizmima (bakterije) i modulirati njihovu virulenciju i sposobnost stvaranja biofilma. Stoga je u mnogim slučajevima potrebno proučiti sastav i funkcionalnost stvarnih složenih mikrobiota u otvorenom obliku (zraku), u interakciji s njihovim domaćinima (kožom) ili parazitima (bakteriofazi) i okolinom (NO2 atmosferske onečišćujuće tvari) i u obliku biofilma (hrana) kako bi se bolje razumjeli njihovi pozitivni i/ili štetni učinci te, ako je potrebno, definirala nova sredstva za kontrolu zdravstvene sigurnosti, dobrobiti i održivosti hrane. Potonji cilj uključuje karakterizaciju regulatornih mehanizama uključenih u stvaranje tih mikrobiota. Ovaj se projekt temelji na razvoju posebnih tehnika brzog pregleda. (Croatian)
11 August 2022
0 references
Ο όρος «Microbiota» αναφέρεται σε πολύπλοκες μικροβιακές κοινότητες και βρίσκεται πλέον στο επίκεντρο πολλαπλών ανησυχιών. Στον ανθρώπινο οργανισμό, όπου ο μικροβιακός πληθυσμός εκτιμάται σε 1,5 kg ή 1014 μικροοργανισμούς και 10 φορές περισσότερο από τα ανθρώπινα ευκαρυωτικά κύτταρα, υπάρχουν δύο κύρια μικροβιώτα, η εντερική μικροβιώτα (1 kg) και η μικροβιόβια του δέρματος (200 g). Η εντερική μικροβιακή ουσία έχει μελετηθεί εκτενώς, αλλά μόνο πολύ πιο πρόσφατα έχει αντιμετωπιστεί η δομή και οι λειτουργίες της μικροβίωσης του δέρματος, ιδιαίτερα υπό πίεση από τη βιομηχανία καλλυντικών. Συναντάται επίσης εναέρια μικροβιώματα που σχετίζονται με αερολύματα, η οποία είναι απαραίτητη για την εξάπλωση των παθογόνων παραγόντων, καθώς και σε τρόφιμα όπου συμμετέχει τόσο στην ωρίμανση όσο και στην αλλοίωση. Αυτά τα μικροβιώτα αποτελούνται από βακτήρια αλλά και μούχλα (μυκητιασική μικροβιόβια), μαγιά και ιούς. Ορισμένοι ιοί (βακτηριοφάγα, με στόχο τα βακτήρια) είναι ύποπτοι ότι διαδραματίζουν ουσιαστικό ρόλο στη δυναμική της μικροβιότης των βακτηρίων και, ως εκ τούτου, στις τελικές, τεχνολογικές και υγειονομικές ιδιότητες των τροφίμων. Σε διαφορετικά περιβάλλοντα και μόλις έρθουν σε επαφή με σταθερές επιφάνειες, οι μικροοργανισμοί οργανώνονται με τη μορφή βιομεμβρανών που μπορούν να θεωρηθούν "παροδικοί ιστοί μέσα στους οποίους παράγουν εξωκυτταρική μήτρα και επικοινωνούν με χημικά ή ακόμη και ηλεκτρικά σήματα. Αυτή η εξέλιξη με τη μορφή βιομεμβρανών συνδέεται με σημαντικές φυσιολογικές αλλαγές που γενικά δίνουν στους μικροοργανισμούς αυξημένη αντοχή στα βιοκτόνα. Η ανάπτυξη βιοφίλμ βακτηρίων όπως Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii ή Legionella pneumophila συνδέεται με αυξημένη αντοχή στα αντιβιοτικά και την ανάπτυξη εξαιρετικά νοσηρών χρόνιων λοιμώξεων, όπως στην περίπτωση της κυστικής ίνωσης. Ταυτόχρονα, στο περιβάλλον, η ανάπτυξη μικροβιακών βιομεμβρανών οδηγεί σε αλλαγές στην επιφάνεια των υλικών και σε μεταβολή τους (διάβρωση), όπως στην περίπτωση των θαλάσσιων βιομεμβρανών (βιοφιλμ), της στερέωσης ανεπιθύμητων οργανισμών (ασπόνδυλα, φύκη κ.λπ.) ή της μόλυνσης των τροφίμων. Οι αλλαγές στους μικροοργανισμούς που σχετίζονται με τη μετάβαση από τον πλαγκτονικό τρόπο ζωής (ελεύθερος) στον τρόπο ζωής βιομεμβρανών έχουν μελετηθεί σε απομονωμένα μικρόβια ή μοντέλα βιομεμβρανών γενικά απλές ή ανασυσταθείσες από περιορισμένο αριθμό ειδών, ενώ στην πραγματικότητα οι βιομεμβράνες είναι πολύ διαφορετικές. Από την άλλη πλευρά, υπάρχουν παροδικές ή μόνιμες μορφές μικροοργανισμών σε επιφάνειες όπως το δέρμα, οι οποίες, με ορισμένες εξαιρέσεις, δεν φαίνονται πραγματικά δομημένες σε βιομεμβράνες, αλλά ωστόσο συνεπάγονται υψηλό επίπεδο προσαρμογής στο μικροπεριβάλλον και στο μακροπεριβάλλον τους. Έχει αποδειχθεί ότι τα σήματα του ξενιστή (ορμόνες, νευρορμόνες) και οι ατμοσφαιρικοί ρύποι (NO2) μπορούν να ανιχνευθούν από μικροοργανισμούς (βακτήρια) και να διαμορφώσουν τη λοιμογόνοτητά τους και την ικανότητά τους να σχηματίζουν βιομεμβράνες. Ως εκ τούτου, είναι απαραίτητο σε πολλές περιπτώσεις να μελετηθεί η σύνθεση και η λειτουργικότητα των πραγματικών σύνθετων μικροβιοτών σε ανοικτή μορφή (αέρας), σε αλληλεπίδραση με τον ξενιστή (δέρμα) ή τα παράσιτα (βακτηριοφάγα) και το περιβάλλον (NO2 ατμοσφαιρικοί ρύποι) και με τη μορφή βιομεμβρανών (τρόφιμα) για την καλύτερη κατανόηση των θετικών και/ή επιβλαβών επιπτώσεών τους και, εάν είναι απαραίτητο, τον καθορισμό νέων πόρων για τον έλεγχο της ασφάλειας της υγείας, της ευημερίας και της βιωσιμότητας των τροφίμων. Ο τελευταίος αυτός στόχος περιλαμβάνει τον χαρακτηρισμό των ρυθμιστικών μηχανισμών που εμπλέκονται στη δημιουργία των εν λόγω μικροβιοτών. Το έργο αυτό βασίζεται στην ανάπτυξη ειδικών τεχνικών διαλογής υψηλής ταχύτητας. (Greek)
11 August 2022
0 references
Pojem „Microbiota“ sa vzťahuje na komplexné mikrobiálne komunity a v súčasnosti je stredobodom viacerých obáv. V ľudskom organizme, kde sa mikrobiálna populácia odhaduje na 1,5 kg alebo 1014 mikroorganizmov a 10-krát viac ako ľudské eukaryotické bunky, existujú dva hlavné mikrobioty, črevná mikroflóra (1 kg) a kožná mikroflóra (200 g). Črevná mikroflóra bola rozsiahla študovaná, ale len nedávno sa zaoberala štruktúrou a funkciami kožnej mikroflóry, najmä pod tlakom kozmetického priemyslu. Nachádza sa tiež vzdušná mikroflóra súvisiaca s aerosólmi, ktorá je nevyhnutná pri šírení patogénov a v potravinách, kde sa podieľa na dozrievaní aj zmene. Tieto mikrobioty sú zložené z baktérií, ale aj plesní (hubová mikroflóra), kvasiniek a vírusov. Existuje podozrenie, že niektoré vírusy (bakteriofágy zamerané na baktérie) zohrávajú zásadnú úlohu v dynamike bakteriálnej mikroflóry, a teda v konečnej, technologickej a zdravotnej kvalite potravín. V rôznych prostrediach a hneď ako sú v kontakte so stabilnými povrchmi, sú mikroorganizmy organizované vo forme biofilmov, ktoré možno považovať za "prechodné tkanivá, v ktorých vytvárajú extracelulárnu matricu a komunikujú chemickými alebo dokonca elektrickými signálmi. Tento vývoj vo forme biofilmov je spojený s dôležitými fyziologickými zmenami, ktoré vo všeobecnosti zvyšujú odolnosť mikroorganizmov voči biocídom. Rast biofilmu baktérií ako Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii alebo Legionella pneumophila je spojený so zvýšenou odolnosťou voči antibiotikám a s rozvojom vysoko morbidných chronických infekcií, ako je to v prípade cystickej fibrózy. Vývoj mikrobiálnych biofilmov zároveň v životnom prostredí vedie k zmenám povrchu materiálov a ich zmene (korózii), ako v prípade morských biofilmov (biofouling), fixácii nežiaducich organizmov (bezstavovce, riasy atď.) alebo ku kontaminácii potravín. Zmeny v mikroorganizmoch súvisiace s prechodom z planktonického životného štýlu (voľného) na životný štýl biofilmu sa skúmali na izolovaných zárodkoch alebo modelových biofilmoch všeobecne jednoduchých alebo rekonštituovaných z obmedzeného počtu druhov, zatiaľ čo v skutočnosti sú biofilmy veľmi rôznorodé. Na druhej strane na povrchoch, ako je koža, existujú prechodné alebo trvalé formy mikroorganizmov, ktoré sa až na niekoľko výnimiek nezdajú byť skutočne štruktúrované v biofilme, ale napriek tomu zahŕňajú vysokú úroveň adaptácie na ich mikro a makroživotné prostredie. Ukázalo sa, že hostiteľské signály (hormóny, neurohormóny) a látky znečisťujúce ovzdušie (NO2) môžu byť detekované mikroorganizmami (baktérie) a modulovať ich virulenciu a schopnosť tvoriť biofilmy. Preto je potrebné v mnohých prípadoch preskúmať zloženie a funkčnosť skutočných komplexných mikrobiot v otvorenej forme (vzduch), v interakcii s ich hostiteľom (kožou) alebo parazitmi (bakteriofágy) a životným prostredím (NO2 atmosférické znečisťujúce látky) a vo forme biofilmov (potravín) s cieľom lepšie pochopiť ich pozitívne a/alebo škodlivé účinky a v prípade potreby vymedziť nové prostriedky na kontrolu bezpečnosti, pohody a udržateľnosti potravín. Posledný uvedený cieľ zahŕňa charakterizáciu regulačných mechanizmov, ktoré sa podieľajú na tvorbe týchto mikrobiot. Tento projekt je založený na vývoji špecifických vysokorýchlostných skríningových techník. (Slovak)
11 August 2022
0 references
Termi ”Microbiota” viittaa monimutkaisiin mikrobiyhteisöihin, ja se on nyt monien huolenaiheiden keskipisteessä. Ihmisen organismissa, jossa mikrobipopulaation arvioidaan olevan 1,5 kg tai 1014 mikro-organismia ja 10 kertaa enemmän kuin ihmisen eukaryoottiset solut, on kaksi tärkeintä mikrobioottia, suoliston mikrobiota (1 kg) ja ihon mikrobiota (200 g). Suoliston mikrobiota on tutkittu laajasti, mutta vasta paljon uudempi ihon mikrobiota rakenne ja toiminnot on käsitelty erityisesti kosmetiikkateollisuuden paineen alla. Aerosoleihin liittyvä antennimikrobiota löytyy myös, mikä on välttämätöntä taudinaiheuttajien leviämisessä ja elintarvikkeissa, joissa se osallistuu sekä kypsymiseen että muuttamiseen. Nämä mikrobiootit koostuvat bakteereista, mutta myös homeista (sienimikrobiota), hiivasta ja viruksista. Joidenkin virusten (bakteereille suunnattujen bakteerien) epäillään olevan keskeisessä asemassa bakteerimikrobiotan dynamiikassa ja siten elintarvikkeiden lopullisissa, teknologisissa ja terveydellisissä ominaisuuksissa. Mikro-organismit järjestetään erilaisissa ympäristöissä ja heti, kun ne ovat kosketuksissa vakaiden pintojen kanssa, biofilmeinä, joita voidaan pitää ”siirtyvinä kudoksina, joissa ne tuottavat solunulkoisen matriisin ja kommunikoivat kemiallisten tai jopa sähköisten signaalien avulla. Tämä biokalvojen muodossa tapahtuva kehitys liittyy merkittäviin fysiologisiin muutoksiin, jotka yleensä lisäävät mikro-organismien vastustuskykyä biosideille. Bakteerien, kuten Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii tai Legionella pneumophila, biokalvon kasvuun liittyy lisääntynyt antibioottiresistenssi ja erittäin sairaiden kroonisten infektioiden kehittyminen, kuten kystisen fibroosin tapauksessa. Samaan aikaan ympäristössä mikrobien biokalvojen kehittyminen aiheuttaa muutoksia materiaalien pinnassa ja niiden muuttumisessa (korroosio), kuten meren biofilmit (biofouling), ei-toivottujen organismien (selkärangattomat, levät jne.) kiinnittyminen tai elintarvikkeiden saastuminen. Mikro-organismien muutoksia, jotka liittyvät siirtymiseen planktonisesta elämäntavasta (vapaa) biofilmin elämäntapaan, on tutkittu eristetyillä bakteereilla tai mallibiofilmeillä, jotka ovat yleensä yksinkertaisia tai jotka on ennastettu rajoitetusta määrästä lajeja, kun taas todellisuudessa biofilmit ovat hyvin erilaisia. Toisaalta ihon kaltaisilla pinnoilla on ohimeneviä tai pysyviä mikro-organismien muotoja, jotka muutamaa poikkeusta lukuun ottamatta eivät vaikuta varsinaiselta biokalvolta mutta joihin kuitenkin liittyy suurta sopeutumista mikro- ja makroympäristöön. On osoitettu, että mikro-organismit (bakteerit) voivat havaita isäntäsignaalit (hormonit, neurohormonit) ja ilmansaasteet (NO2) ja moduloida niiden virulenssia ja kykyä muodostaa biofilmejä. Sen vuoksi monissa tapauksissa on tarpeen tutkia todellisten kompleksisten mikrobien koostumusta ja toiminnallisuutta avoimessa muodossa (ilma), vuorovaikutuksessa isäntä- (iho)- tai loisten (bakteereja) ja ympäristön (NO2 ilmansaasteet) kanssa sekä biofilmien (elintarvikkeet) muodossa, jotta voidaan ymmärtää paremmin niiden myönteisiä ja/tai haitallisia vaikutuksia ja tarvittaessa määritellä uusia resursseja elintarvikkeiden terveyden, hyvinvoinnin ja kestävyyden valvomiseksi. Viimeksi mainittuun tavoitteeseen kuuluu näiden mikrobien muodostumiseen liittyvien sääntelymekanismien luonnehdinta. Hanke perustuu erityisten nopeiden seulontatekniikoiden kehittämiseen. (Finnish)
11 August 2022
0 references
Termin „Microbiota” odnosi się do złożonych zbiorowisk mikrobiologicznych i znajduje się obecnie w centrum wielu obaw. W organizmie ludzkim, gdzie populację drobnoustrojów szacuje się na 1,5 kg lub 1014 mikroorganizmów i 10 razy więcej niż ludzkie komórki eukariotyczne, istnieją dwa główne mikrobioty, mikrobiota jelitowa (1 kg) i mikrobiota skórna (200 g). Mikrobiota jelitowa była przedmiotem szeroko zakrojonych badań, ale dopiero od niedawna zajęto się strukturą i funkcjami mikrobioty skóry, szczególnie pod presją przemysłu kosmetycznego. Występuje również antenowa mikrobiota związana z aerozolami, która jest niezbędna do rozprzestrzeniania się patogenów oraz w żywności, w której uczestniczy zarówno w dojrzewaniu, jak i w zmianach. Te mikrobioty składają się z bakterii, ale także z pleśni (mikrobiota grzybów), drożdży i wirusów. Podejrzewa się, że niektóre wirusy (bakteriofagi, skierowane do bakterii) odgrywają zasadniczą rolę w dynamice bakteryjnej mikrobioty, a tym samym w ostatecznych, technologicznych i zdrowotnych cechach żywności. W różnych środowiskach i jak tylko będą one w kontakcie ze stabilnymi powierzchniami, mikroorganizmy są zorganizowane w postaci biofilmów, które można uznać za "przejściowe tkanki, w których wytwarzają matrycę pozakomórkową i komunikują się za pomocą sygnałów chemicznych, a nawet elektrycznych. Ten rozwój w postaci biofilmów wiąże się z ważnymi zmianami fizjologicznymi, które na ogół dają mikroorganizmom zwiększoną odporność na biocydy. Biofilm wzrost bakterii takich jak Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii lub Legionella pneumophila wiąże się ze zwiększoną opornością na antybiotyki i rozwojem wysoce chorobotwórczych zakażeń przewlekłych, jak w przypadku mukowiscydozy. Jednocześnie, w środowisku, rozwój mikrobiologicznych biofilmów prowadzi do zmian powierzchni materiałów i ich zmian (korozja), jak w przypadku biofilmów morskich (biofouling), utrwalania niepożądanych organizmów (bezkręgowców, glonów itp.) lub skażenia żywności. Zmiany w mikroorganizmach związane z przejściem od stylu życia planktonic (wolnego) do biofilmu badano na odizolowanych zarazkach lub modelach biofilmów, ogólnie prostych lub rekonstytuowanych z ograniczonej liczby gatunków, podczas gdy w rzeczywistości biofilmy są bardzo zróżnicowane. Z drugiej strony na powierzchniach takich jak skóra, które, z kilkoma wyjątkami, nie wydają się rzeczywiście ustrukturyzowane w biofilm, ale mimo to wiążą się z wysokim poziomem adaptacji do mikro i makrośrodowiska, występują przejściowe lub trwałe formy życiowe mikroorganizmów. Wykazano, że sygnały żywicielskie (hormony, neurohormony) i zanieczyszczenia powietrza (NO2) mogą być wykrywane przez mikroorganizmy (bakterie) i modulują ich zjadliwość i zdolność do tworzenia biofilmów. Dlatego w wielu przypadkach konieczne jest zbadanie składu i funkcjonalności prawdziwych złożonych mikrobiotów w postaci otwartej (powietrza), w interakcji z żywicielem (skórą) lub pasożytami (bakterofagi) i środowiskiem (zanieczyszczenia atmosferyczne NO2) oraz w postaci biofilmów (żywność), aby lepiej zrozumieć ich pozytywne lub szkodliwe skutki oraz, w razie potrzeby, określić nowe środki kontroli bezpieczeństwa zdrowotnego, dobrego samopoczucia i zrównoważonego charakteru żywności. Ten ostatni cel polega na scharakteryzowaniu mechanizmów regulacyjnych związanych z tworzeniem tych mikrobiotów. Projekt ten opiera się na opracowaniu konkretnych technik przesiewowych o dużej prędkości. (Polish)
11 August 2022
0 references
A „Microbiota” kifejezés összetett mikrobiális közösségekre utal, és jelenleg számos probléma középpontjában áll. Az emberi szervezetben, ahol a mikrobiális populáció a becslések szerint 1,5 kg vagy 1014 mikroorganizmus, és 10-szer több, mint az emberi eukarióta sejtek, két fő mikrobióta, a bél mikrobióta (1 kg) és a bőr mikrobióta (200 g). A bél mikrobióta széles körű tanulmányozásra került, de csak az utóbbi időben került sor a bőr mikrobióta szerkezetének és funkcióinak kezelésére, különösen a kozmetikai ipar nyomására. Az aeroszolokhoz kapcsolódó légi mikrobióta is megtalálható, ami alapvető fontosságú a kórokozók terjedésében és az élelmiszerekben, ahol mind az érlelésben, mind a változásban részt vesz. Ezek a mikrobióták baktériumokból, de penészformákból (gombás mikrobióták), élesztőkből és vírusokból állnak. Egyes vírusok (baktériumokra irányuló bakteriofágok) feltételezhetően alapvető szerepet játszanak a baktérium mikrobióta dinamikájában, és így az élelmiszerek végső, technológiai és egészségügyi tulajdonságaiban. Különböző környezetben és amint érintkeznek stabil felületekkel, a mikroorganizmusokat biofilmek formájában szervezik, amelyek „átmeneti szöveteknek” tekinthetők, amelyeken belül extracelluláris mátrixot állítanak elő, és kémiai vagy akár elektromos jelekkel kommunikálnak. Ez a biofilmek formájában megjelenő fejlődés olyan fontos élettani változásokkal jár, amelyek általában növelik a mikroorganizmusok biocidokkal szembeni ellenálló képességét. Az olyan baktériumok, mint a Pseudomonas aeruginosa, az Acinetobacter baumannii vagy a Legionella pneumophila biofilm-növekedése az antibiotikumokkal szembeni fokozott rezisztenciával és az erősen morbid krónikus fertőzések kialakulásával jár, mint a cisztás fibrózis esetében. Ugyanakkor a környezetben a mikrobiális biofilmek kialakulása az anyagok felületének változásához és megváltozásához (korrózió) vezet, mint például a tengeri biofilmek (biofertőződés), a nemkívánatos szervezetek (gerinctelenek, algák stb.) rögzítése vagy az élelmiszerek szennyeződése. A planktonikus (ingyenes) életmódról a biofilm életmódra való áttéréshez kapcsolódó mikroorganizmus-változásokat az izolált baktériumokon vagy a modell biofilmeken tanulmányozták, általában egyszerű vagy korlátozott számú fajból rekonstruálva, míg a valóságban a biofilmek nagyon változatosak. Másrészt a mikroorganizmusok átmeneti vagy állandó életformái vannak a felületeken, például a bőrön, amelyek néhány kivételtől eltekintve nem igazán épülnek fel a biofilmekbe, ugyanakkor nagy mértékben alkalmazkodnak mikro- és makrokörnyezetükhöz. Kimutatták, hogy a gazdajelek (hormonok, neurohormonok) és a légszennyező anyagok (NO2) mikroorganizmusok (baktériumok) segítségével kimutathatók, és modulálják virulenciájukat és biofilmek formálására való képességüket. Ezért sok esetben meg kell vizsgálni a valódi komplex mikrobióták összetételét és funkcionalitását nyílt formában (levegőben), a gazdatesttel (bőr) vagy parazitákkal (bakteriofágokkal) és környezetükkel (NO2 légköri szennyező anyagok) és biofilmek formájában (élelmiszerek) kölcsönhatásban, annak érdekében, hogy jobban megértsék pozitív és/vagy káros hatásaikat, és szükség esetén új eszközöket határozzanak meg az élelmiszerek egészségügyi biztonságának, jólétének és fenntarthatóságának ellenőrzésére. Ez utóbbi célkitűzés az e mikrobióták képződéséhez kapcsolódó szabályozási mechanizmusok jellemzését foglalja magában. Ez a projekt speciális nagy sebességű szűrési technikák kifejlesztésén alapul. (Hungarian)
11 August 2022
0 references
Pojem „mikrobiota“ odkazuje na složité mikrobiální komunity a nyní je středem mnoha obav. V lidském organismu, kde se odhaduje, že mikrobiální populace činí 1,5 kg nebo 1014 mikroorganismů a 10 krát více než lidské eukaryotické buňky, existují dva hlavní mikrobioty, střevní mikrobiota (1 kg) a kožní mikrobiota (200 g). Střevní mikrobiota byla důkladně studována, ale teprve mnohem nedávno byla řešena struktura a funkce kožní mikrobioty, zejména pod tlakem kosmetického průmyslu. Nachází se také vzdušná mikrobiota spojená s aerosoly, která je nezbytná pro šíření patogenů a v potravinách, kde se podílí jak na zrání, tak na změně. Tyto mikrobioty se skládají z bakterií, ale také plísní (plísňová mikrobiota), kvasinek a virů. Některé viry (bakteriofágy, zaměřené na bakterie) jsou podezřelé, že hrají zásadní roli v dynamice bakteriální mikrobioty, a tím i v konečných, technologických a zdravotních kvalitách potravin. V různých prostředích a jakmile jsou ve styku se stabilními povrchy, jsou mikroorganismy organizovány ve formě biofilmů, které lze považovat za "přechodné tkáně, v nichž produkují extracelulární matrice a komunikují chemickými nebo dokonce elektrickými signály. Tento vývoj ve formě biofilmů je spojen s významnými fyziologickými změnami, které obecně dávají mikroorganismům zvýšenou odolnost vůči biocidům. Biofilmový růst bakterií, jako je Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii nebo Legionella pneumophila, je spojen se zvýšenou rezistencí vůči antibiotikům a rozvojem vysoce morbidních chronických infekcí, jako je tomu v případě cystické fibrózy. Zároveň v životním prostředí vede vývoj mikrobiálních biofilmů ke změnám povrchu materiálů a jejich změnám (koroze), jako je tomu v případě mořských biofilmů (biofouling), fixace nežádoucích organismů (bezobratlých, řas atd.) nebo kontaminace potravin. Změny mikroorganismů související s přechodem z planktónického životního stylu (bez) na životní styl biofilmu byly studovány na izolovaných zárodcích nebo modelových biofilmech obecně jednoduchých nebo rekonstituovaných z omezeného počtu druhů, zatímco ve skutečnosti jsou biofilmy velmi rozmanité. Na druhé straně existují přechodné nebo trvalé formy života mikroorganismů na povrchu, jako je kůže, které se až na několik výjimek nezdají být ve skutečnosti strukturovány v biofilmu, ale přesto zahrnují vysokou míru adaptace na jejich mikro a makroprostředí. Bylo prokázáno, že hostitelské signály (hormony, neurohormony) a látky znečišťující ovzduší (NO2) mohou být detekovány mikroorganismy (bakteriemi) a modulovat jejich virulenci a schopnost vytvářet biofilmy. Proto je v mnoha případech nezbytné studovat složení a funkčnost skutečných komplexních mikrobiotů v otevřené formě (vzduch), v interakci s hostitelem (kůže) nebo parazity (bakteriofágy) a životním prostředím (NO2 znečisťující ovzduší) a ve formě biofilmů (potravin), aby bylo možné lépe porozumět jejich pozitivním a/nebo škodlivým účinkům a v případě potřeby definovat nové prostředky pro kontrolu zdravotní bezpečnosti, dobrých životních podmínek a udržitelnosti potravin. Druhý cíl spočívá v charakterizaci regulačních mechanismů, které se podílejí na tvorbě těchto mikrobiotů. Tento projekt je založen na vývoji specifických technik vysokorychlostního screeningu. (Czech)
11 August 2022
0 references
Termins “mikrobiota” attiecas uz sarežģītām mikrobu kopienām, un tagad tas ir daudzu problēmu centrā. Cilvēka organismā, kur mikrobu populācija tiek lēsta 1,5 kg vai 1014 mikroorganismu un 10 reizes vairāk nekā cilvēka eikariotiskās šūnas, ir divi galvenie mikrobiti — zarnu mikrobiota (1 kg) un ādas mikrobiota (200 g). Zarnu mikrobiota ir plaši pētīta, bet tikai pavisam nesen ir risināta ādas mikrobiotas struktūra un funkcijas, jo īpaši zem kosmētikas nozares spiediena. Ir atrodams arī ar aerosoliem saistīts gaisa mikrobiots, kas ir būtisks patogēnu izplatīšanās procesā, kā arī pārtikas produktos, kur tie piedalās gan nogatavināšanā, gan pārveidošanā. Šie mikrobiāti sastāv arī no baktērijām, bet arī pelējumu (sēnīšu mikrobiota), rauga un vīrusiem. Ir aizdomas, ka dažiem vīrusiem (bakteriofāgiem, kas vērsti uz baktērijām) ir būtiska loma baktēriju mikrobiotas dinamikā un tādējādi pārtikas gala, tehnoloģiskajās un veselības kvalitātēs. Dažādās vidēs un tiklīdz mikroorganismi nonāk saskarē ar stabilām virsmām, tie tiek organizēti bioplēvju veidā, ko var uzskatīt par "pārejas audiem, kuros tie rada ekstracelulāru matricu un komunicē ar ķīmiskiem vai pat elektriskiem signāliem. Šī attīstība bioplēvju veidā ir saistīta ar svarīgām fizioloģiskām izmaiņām, kas parasti palielina mikroorganismu izturību pret biocīdiem. Baktēriju, piemēram, Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii vai Legionella pneumophila, bioplēves augšana ir saistīta ar paaugstinātu rezistenci pret antibiotikām un ļoti saslimstošu hronisku infekciju attīstību, kā tas ir cistiskās fibrozes gadījumā. Tajā pašā laikā vidē mikrobu bioplēvju attīstība izraisa materiālu virsmas izmaiņas un to izmaiņas (korozija), kā tas ir jūras bioplēvju gadījumā (bioapaugļošana), nevēlamu organismu (bezmugurkaulnieku, aļģu utt.) fiksācija vai pārtikas piesārņojums. Mikroorganismu izmaiņas, kas saistītas ar pāreju no planktona dzīvesveida (brīvs) uz biofilmu dzīvesveidu, ir pētītas uz izolētām mikrobiem vai bioplēvēm, kas parasti ir vienkāršas vai rekonstituētas no ierobežota skaita sugu, lai gan patiesībā biofilmas ir ļoti daudzveidīgas. No otras puses, ir pārejošas vai pastāvīgas mikroorganismu dzīves formas uz tādām virsmām kā āda, kas ar dažiem izņēmumiem nešķiet īsti strukturētas bioplēvē, bet tomēr ietver augstu pielāgošanās līmeni mikrovidei un makrovidei. Ir pierādīts, ka saimnieka signālus (hormonus, neirohormonus) un gaisa piesārņotājus (NO2) var noteikt mikroorganismi (baktērijas) un modulēt to virulenci un spēju veidot bioplēves. Tāpēc daudzos gadījumos ir nepieciešams izpētīt reālo komplekso mikrobiotu (gaisa) sastāvu un funkcionalitāti, mijiedarbojoties ar saimniekorganismu (ādu) vai parazītiem (bakteriofāgiem) un vidi (NO2 atmosfēras piesārņotāji), kā arī bioplēvju (pārtikas) veidā, lai labāk izprastu to pozitīvo un/vai kaitīgo ietekmi un, ja nepieciešams, noteiktu jaunus līdzekļus pārtikas veselības drošības, labklājības un ilgtspējas kontrolei. Pēdējais mērķis ir raksturot regulatīvos mehānismus, kas saistīti ar šo mikrobiotu veidošanos. Šā projekta pamatā ir īpašu ātrgaitas skrīninga metožu izstrāde. (Latvian)
11 August 2022
0 references
Tagraíonn an téarma “Microbiota” do phobail chasta mhiocróbacha agus tá sé anois i gcroílár an iliomad ábhar imní. San orgánach daonna, áit a meastar go bhfuil an daonra miocróbach 1.5 kg nó 1014 miocrorgánach agus 10 n-uaire níos mó ná cealla éukaryotic daonna, tá dhá phríomhmhiocróbít, micribhithíot intestinal (1 kg) agus micreabhithéite craicinn (200 g) ann. Rinneadh staidéar forleathan ar microbiota intestinal, ach níl sé ach i bhfad níos déanaí gur tugadh aghaidh ar struchtúr agus ar fheidhmeanna an mhicreabhithéite craicinn, go háirithe faoi bhrú ó thionscal na gcosmaidí. Faightear microbiota aeir a bhaineann le haerasóil freisin, rud atá riachtanach i leathadh pataiginí, agus i mbianna ina nglacann sé páirt in aibiú agus in athrú araon. Tá na micrea-bhithití seo comhdhéanta de bhaictéir ach freisin múnlaí (micrebiota fungasach), giosta agus víris. Meastar go bhfuil ról ríthábhachtach ag víris áirithe (baictéarafagaigh, atá dírithe ar bhaictéir) i dinimic na micreabhithéite baictéarach, agus dá bhrí sin i gcáilíochtaí deiridh, teicneolaíocha agus sláinte an bhia. I dtimpeallachtaí éagsúla agus chomh luath agus a bhíonn siad i dteagmháil le dromchlaí cobhsaí, eagraítear miocrorgánaigh i bhfoirm bithscannáin is féidir a mheas "fíocháin neamhbhuan ina dtáirgeann siad maitrís extracellular agus cumarsáid a dhéanamh trí chomharthaí ceimiceacha nó fiú leictreacha. Baineann an fhorbairt seo i bhfoirm bithscannáin le hathruithe fiseolaíocha tábhachtacha a thugann go ginearálta do mhiocrorgánaigh friotaíocht in aghaidh bithicídí. Tá baint ag fás bithscannán baictéir ar nós Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii nó Legionella pneumophila le frithsheasmhacht mhéadaithe in aghaidh antaibheathaigh agus le forbairt ionfhabhtuithe ainsealacha an-ghalrach, mar atá i gcás fiobróis chisteach. Ag an am céanna, sa chomhshaol, mar thoradh ar fhorbairt bithscannáin mhiocróbacha tagann athruithe ar dhromchla na n-ábhar agus a n-athrú (creimeadh), amhail i gcás bithscannáin mhuirí (bithsmálaithe), fosú orgánach neamh-inmhianaithe (inveirteabraigh, algaí, etc.) nó éilliú bia. Rinneadh staidéar ar athruithe ar mhiocrorgánaigh a bhaineann leis an aistriú ó stíl mhaireachtála planktónach (saor in aisce) go stíl mhaireachtála bhithscannáin ar fhoircíní scoite nó ar bhithscannáin eiseamláireacha atá simplí go ginearálta nó a athbhunaítear ó líon teoranta speiceas, ach i ndáiríre tá bithscannáin an-éagsúil. Ar an láimh eile, tá foirmeacha saoil díomuan nó buana miocrorgánach ar dhromchlaí cosúil le craiceann nach cosúil, le roinnt eisceachtaí, go bhfuil struchtúr i ndáiríre i mbithscannán ach mar sin féin go mbaineann ardleibhéal oiriúnaithe dá micrea-chomhshaoil agus dá macra-chomhshaol. Tá sé léirithe gur féidir le miocrorgánaigh (baictéir) comharthaí óstacha (hormóin, neurohormones) agus truailleáin aeir (NO2) a bhrath agus a nimhneacht agus a gcumas bithscannáin a fhoirmiú a mhodhnú. Is gá, dá bhrí sin, in a lán cásanna, staidéar a dhéanamh ar chomhdhéanamh agus ar fheidhmiúlacht na micribhithí fíorchoimpléascacha i bhfoirm oscailte (aer), in idirghníomhaíocht lena n-óstach (craicinn) nó lena seadáin (baicériofagaigh) agus leis an gcomhshaol (truailleáin atmaisféaracha NO2) agus i bhfoirm bithscannáin (bia) chun tuiscint níos fearr a fháil ar a n-éifeachtaí dearfacha agus/nó dochracha agus, más gá, sócmhainní nua a shainiú chun sábháilteacht sláinte, folláine agus inbhuanaitheacht bia a rialú. Is é atá i gceist leis an dara cuspóir sin ná na sásraí rialála a bhaineann le foirmiú na micribhithí sin a thréithriú. Tá an tionscadal seo bunaithe ar theicnící scagtha ardluais ar leith a fhorbairt. (Irish)
11 August 2022
0 references
Izraz „Microbiota“ se nanaša na kompleksne mikrobne skupnosti in je zdaj v središču številnih skrbi. V človeškem organizmu, kjer je ocenjena mikrobna populacija 1,5 kg ali 1014 mikroorganizmov in 10-krat več kot človeške evkariontske celice, obstajata dva glavna mikrobiota, črevesna mikrobiota (1 kg) in kožna mikrobiota (200 g). Črevesne mikrobiote so obširno preučevali, vendar so se struktura in funkcije kožne mikrobiote obravnavale šele pred kratkim, zlasti pod pritiskom kozmetične industrije. Najdemo tudi antensko mikrobioto, povezano z aerosoli, ki je bistvena za širjenje patogenov in v živilih, kjer sodeluje pri zorenju in spreminjanju. Ti mikrobioti so sestavljeni iz bakterij, pa tudi iz kalupov (glivičnih mikrobiot), kvasovk in virusov. Za nekatere viruse (bakteriofage, namenjene bakterijam) se sumi, da igrajo ključno vlogo v dinamiki bakterijske mikrobiote in s tem pri končnih, tehnoloških in zdravstvenih lastnostih hrane. V različnih okoljih in takoj, ko so v stiku s stabilnimi površinami, so mikroorganizmi organizirani v obliki biofilmov, ki se lahko štejejo za "prehodna tkiva, v katerih proizvajajo zunajcelično matriko in komunicirajo s kemičnimi ali celo električnimi signali. Ta razvoj v obliki biofilmov je povezan s pomembnimi fiziološkimi spremembami, ki na splošno dajejo mikroorganizmom povečano odpornost na biocide. Rast biofilma bakterij, kot so Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii ali Legionella pneumophila, je povezana s povečano odpornostjo na antibiotike in razvojem zelo morbidnih kroničnih okužb, kot v primeru cistične fibroze. Hkrati razvoj mikrobnih biofilmov v okolju povzroči spremembe površine materialov in njihovo spreminjanje (jedkost), kot pri morskih biofilmih (bioobraciji), fiksaciji nezaželenih organizmov (nevretenčarjih, algah itd.) ali kontaminaciji živil. Spremembe v mikroorganizmih, povezane s prehodom iz planktonskega življenjskega sloga (prostega) v življenjski slog biofilma, so bile raziskane na izoliranih mikroorganizmih ali modelnih biofilmih, ki so na splošno preprosti ali obnovljeni iz omejenega števila vrst, medtem ko so biofilmi v resnici zelo različni. Po drugi strani pa obstajajo prehodne ali trajne oblike mikroorganizmov na površinah, kot je koža, ki se z nekaj izjemami ne zdi resnično strukturirana v biofilm, vendar kljub temu vključuje visoko stopnjo prilagajanja na njihovo mikro in makrookolje. Dokazano je bilo, da lahko mikroorganizmi (bakterije) zaznajo gostiteljske signale (hormoni, nevrohormoni) in onesnaževala zraka (NO2) ter modulirajo njihovo virulenco in sposobnost oblikovanja biofilmov. Zato je treba v številnih primerih preučiti sestavo in funkcionalnost dejanskih kompleksnih mikrobiotov v odprti obliki (zrak), v interakciji z gostiteljem (kožo) ali paraziti (bakteriofage) in okoljem (onesnaževala zraka NO2) ter v obliki biofilmov (živila), da bi bolje razumeli njihove pozitivne in/ali škodljive učinke ter po potrebi opredelili nova sredstva za nadzor zdravstvene varnosti, dobrega počutja in trajnosti hrane. Slednji cilj vključuje opredelitev regulativnih mehanizmov, ki so vključeni v oblikovanje teh mikrobiotov. Ta projekt temelji na razvoju posebnih visokohitrostnih tehnik pregledovanja. (Slovenian)
11 August 2022
0 references
Терминът „Микробиота“ се отнася до сложни микробни общности и сега е в центъра на множество опасения. В човешкия организъм, където микробната популация се оценява на 1,5 kg или 1014 микроорганизми и 10 пъти повече от човешките еукариотни клетки, има два основни микробиота — чревна микробиота (1 kg) и кожна микробиота (200 g). Чревната микробиота е широко проучена, но съвсем наскоро са разгледани структурата и функциите на кожната микробиота, особено под натиска на козметичната индустрия. Открита е и въздушна микробиота, свързана с аерозоли, която е от съществено значение за разпространението на патогени и в храни, в които участва както в зреенето, така и в промяната. Тези микробиоти са съставени от бактерии, но също и плесени (гъбични микробиоти), дрожди и вируси. Някои вируси (бактериофаги, насочени към бактерии) се предполага, че играят съществена роля в динамиката на бактериалната микробиота, а оттам и в крайните, технологичните и здравните качества на храната. В различни среди и веднага след като са в контакт със стабилни повърхности, микроорганизмите се организират под формата на биофилми, които могат да се считат за "преходни тъкани, в които те произвеждат извънклетъчна матрица и комуникират чрез химически или дори електрически сигнали. Това развитие под формата на биофилми е свързано с важни физиологични промени, които обикновено дават на микроорганизмите повишена резистентност към биоциди. Биофилмният растеж на бактерии като Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii или Legionella pneumophila се свързва с повишена резистентност към антибиотици и развитие на силно болезнени хронични инфекции, както в случая на кистозна фиброза. В същото време, в околната среда, развитието на микробни биофилми води до промени в повърхността на материалите и тяхното изменение (корозия), както при морските биофилми (биофулинг), фиксирането на нежелани организми (безгръбначни, водорасли и т.н.) или замърсяване на храната. Промените в микроорганизмите, свързани с прехода от планктоничен начин на живот (безплатен) към биофилм, са проучени върху изолирани микроби или модели на биофилми, обикновено прости или възстановени от ограничен брой видове, докато в действителност биофилмите са много разнообразни. От друга страна, съществуват преходни или постоянни форми на живот на микроорганизми по повърхности като кожата, които, с няколко изключения, не изглеждат наистина структурирани в биофилм, но въпреки това включват висока степен на адаптиране към тяхната микро- и макросреда. Доказано е, че приемните сигнали (хормони, неврохормони) и замърсители на въздуха (NO2) могат да бъдат открити от микроорганизми (бактерии) и модулират тяхната вирулентност и способността им да образуват биофилми. Поради това в много случаи е необходимо да се проучи съставът и функционалността на реалните сложни микробиоти в открита форма (въздух), във взаимодействие с техния гостоприемник (кожа) или паразити (бактериофаги) и околната среда (NO2 атмосферни замърсители) и под формата на биофилми (храни), за да се разберат по-добре техните положителни и/или вредни ефекти и, ако е необходимо, да се определят нови активи за контрол на безопасността, благосъстоянието и устойчивостта на храните. Последната цел включва характеризиране на регулаторните механизми, участващи в образуването на тези микробиоти. Този проект се основава на разработването на специфични високоскоростни техники за скрининг. (Bulgarian)
11 August 2022
0 references
It-terminu “Microbiota” jirreferi għal komunitajiet mikrobjali kumplessi u issa jinsab fiċ-ċentru ta’ tħassib multiplu. Fl-organiżmu tal-bniedem, fejn il-popolazzjoni mikrobjali hija stmata li hija 1.5 kg jew 1014 mikroorganiżmi u 10 darbiet aktar miċ-ċelloli ewkarjotiċi tal-bniedem, hemm żewġ mikrobijoti ewlenin, mikrobijota intestinali (1 kg) u mikrobijota tal-ġilda (200 g). Il-mikrobijota intestinali ġiet studjata b’mod estensiv, iżda huwa biss ħafna aktar reċenti li l-istruttura u l-funzjonijiet tal-mikrobijota tal-ġilda ġew indirizzati, b’mod partikolari taħt pressjoni mill-industrija tal-kożmetiċi. Mikrobijota mill-ajru relatata mal-aerosols tinstab ukoll, li hija essenzjali fit-tixrid tal-patoġeni, u fl-ikel fejn tipparteċipa kemm fil-maturazzjoni kif ukoll fil-bidla. Dawn il-mikrobijoti huma magħmula minn batterji iżda wkoll minn forom (mikrobijota fungali), ħmira u vajrusis. Xi viruses (batterji, immirati lejn il-batterji) huma suspettati li għandhom rwol essenzjali fid-dinamika tal-mikrobijota batterika, u għalhekk fil-kwalitajiet finali, teknoloġiċi u tas-saħħa tal-ikel. F’ambjenti differenti u hekk kif jiġu f’kuntatt ma’ uċuħ stabbli, il-mikroorganiżmi huma organizzati fil-forma ta’ biofilms li jistgħu jitqiesu bħala "tessuti tranżitorji li fihom jipproduċu matriċi extraċellulari u jikkomunikaw permezz ta’ sinjali kimiċi jew saħansitra elettriċi. Dan l-iżvilupp fil-forma ta’ biofilms huwa assoċjat ma’ bidliet fiżjoloġiċi importanti li ġeneralment jagħtu lill-mikroorganiżmi reżistenza akbar għall-bijoċidi. It-tkabbir ta’ bijofilm ta’ batterji bħal Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii jew Legionella pneumophila huwa assoċjat ma’ żieda fir-reżistenza għall-antibijotiċi u l-iżvilupp ta’ infezzjonijiet kroniċi morbidi ħafna, bħal fil-każ ta’ fibrożi ċistika. Fl-istess ħin, fl-ambjent, l-iżvilupp tal-bijofilms mikrobiċi jwassal għal bidliet fil-wiċċ tal-materjali u l-alterazzjoni tagħhom (korrużjoni), bħal fil-każ tal-biofilms marini (biofouling), l-iffissar ta’ organiżmi mhux mixtieqa (invertebrati, alka, eċċ.) jew il-kontaminazzjoni tal-ikel. Il-bidliet fil-mikroorganiżmi relatati mat-tranżizzjoni minn stil ta’ ħajja planktoniku (ħieles) għal stil ta’ ħajja bijofilm ġew studjati fuq mikrobi iżolati jew bijofilms tal-mudell ġeneralment sempliċi jew rikostitwiti minn għadd limitat ta’ speċijiet, filwaqt li fir-realtà l-bijofilms huma differenti ħafna. Min-naħa l-oħra, hemm forom temporanji jew permanenti ta’ mikroorganiżmi fuq uċuħ bħall-ġilda li, bi ftit eċċezzjonijiet, ma jidhrux verament strutturati fil-bijofilm iżda madankollu jinvolvu livell għoli ta’ adattament għall-mikroambjent u l-makroambjent tagħhom. Intwera li sinjali ospitanti (ormoni, newroormoni) u sustanzi li jniġġsu l-arja (NO2) jistgħu jiġu individwati permezz ta’ mikroorganiżmi (batterji) u jimmodulaw il-virulenza u l-kapaċità tagħhom li jiffurmaw bijofilms. Huwa għalhekk meħtieġ f’ħafna każijiet li jiġu studjati l-kompożizzjoni u l-funzjonalità ta’ mikrobijoti kumplessi reali f’forma miftuħa (arja), f’interazzjoni mal-ospitant (ġilda) jew il-parassiti (batterji) u l-ambjent (inkwinanti atmosferiċi NO2) u fil-forma ta’ bijofilms (ikel) sabiex jinftiehmu aħjar l-effetti pożittivi u/jew ta’ ħsara tagħhom u, jekk ikun meħtieġ, jiġu definiti assi ġodda għall-kontroll tas-sikurezza tas-saħħa, il-benesseri u s-sostenibbiltà tal-ikel. Dan l-objettiv tal-aħħar jinvolvi l-karatterizzazzjoni tal-mekkaniżmi regolatorji involuti fil-formazzjoni ta’ dawn il-mikrobijoti. Dan il-proġett huwa bbażat fuq l-iżvilupp ta’ tekniki speċifiċi ta’ skrinjar b’veloċità għolja. (Maltese)
11 August 2022
0 references
O termo «Microbiota» refere-se a comunidades microbianas complexas e está agora no centro de múltiplas preocupações. No organismo humano, onde a população microbiana é estimada em 1,5 kg ou 1014 microrganismos e 10 vezes mais do que as células eucarióticas humanas, existem dois microbiotos principais, a microbiota intestinal (1 kg) e a microbiota cutânea (200 g). A microbiota intestinal tem sido extensivamente estudada, mas é apenas muito mais recentemente que a estrutura e as funções da microbiota da pele têm sido abordadas, particularmente sob a pressão da indústria de cosméticos. Uma microbiota aérea relacionada aos aerossóis também é encontrada, o que é essencial na propagação de patógenos e em alimentos onde participa tanto da maturação quanto da alteração. Estes microbiotos são compostos por bactérias, mas também bolores (microbiota fúngica), leveduras e vírus. Suspeita-se que alguns vírus (bacteriófagos, destinados a bactérias) desempenhem um papel essencial na dinâmica da microbiota bacteriana e, portanto, nas qualidades finais, tecnológicas e de saúde dos alimentos. Em diferentes ambientes e logo que estão em contacto com superfícies estáveis, os microrganismos organizam-se sob a forma de biofilmes que podem ser considerados "tecidos transitórios dentro dos quais produzem uma matriz extracelular e comunicam por sinais químicos ou mesmo elétricos. Este desenvolvimento na forma de biofilmes está associado a importantes alterações fisiológicas que geralmente dão aos microrganismos maior resistência aos biocidas. O crescimento de bactérias como Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii ou Legionella pneumophila está associado ao aumento da resistência aos antibióticos e ao desenvolvimento de infecções crónicas altamente mórbidas, como no caso da fibrose cística. Ao mesmo tempo, no ambiente, o desenvolvimento de biofilmes microbianos conduz a alterações na superfície dos materiais e à sua alteração (corrosão), como no caso dos biofilmes marinhos (bioincrustantes), à fixação de organismos indesejáveis (invertebrados, algas, etc.) ou à contaminação dos alimentos. As alterações nos microrganismos relacionadas com a transição do estilo de vida planctónico (livre) para o estilo de vida do biofilme têm sido estudadas em germes isolados ou biofilmes modelo geralmente simples ou reconstituídos a partir de um número limitado de espécies, enquanto que na realidade os biofilmes são muito diversos. Por outro lado, existem formas de vida transitórias ou permanentes de microrganismos em superfícies como a pele que, com algumas exceções, não parecem realmente estruturadas em biofilme, mas, no entanto, envolvem um alto nível de adaptação ao seu micro e macroambiente. Demonstrou-se que os sinais do hospedeiro (hormonas, neurohormonas) e poluentes do ar (NO2) podem ser detectados por microrganismos (bactérias) e modular sua virulência e capacidade de formar biofilmes. Por conseguinte, é necessário, em muitos casos, estudar a composição e a funcionalidade de microbiotas complexos reais em forma aberta (ar), em interação com o seu hospedeiro (pele) ou parasitas (bacteriófagos) e o ambiente (poluentes atmosféricos NO2) e sob a forma de biofilmes (alimentos), a fim de compreender melhor os seus efeitos positivos e/ou deletérios e, se necessário, definir novos ativos para controlar a segurança sanitária, o bem-estar e a sustentabilidade dos alimentos. Este último objetivo envolve a caracterização dos mecanismos regulatórios envolvidos na formação desses microbiotas. Este projeto baseia-se no desenvolvimento de técnicas específicas de rastreio de alta velocidade. (Portuguese)
11 August 2022
0 references
Udtrykket "Microbiota" henviser til komplekse mikrobielle samfund og er nu i centrum for flere bekymringer. I den menneskelige organisme, hvor den mikrobielle population skønnes at være 1,5 kg eller 1014 mikroorganismer og 10 gange mere end humane eukaryotiske celler, er der to hovedmikrobioter, intestinal mikrobiota (1 kg) og hudmikrobiota (200 g). Tarmmikrobiota er blevet grundigt undersøgt, men det er først for nylig, at hudens mikrobiotas struktur og funktioner er blevet behandlet, især under pres fra kosmetikindustrien. Der findes også en mikrobiota fra luften, der er relateret til aerosoler, og som er afgørende for spredningen af patogener, og i fødevarer, hvor det deltager i både modning og ændring. Disse mikrobioter består af bakterier, men også skimmelsvampe (svampemikrobiota), gær og vira. Nogle vira (bakterier, der er rettet mod bakterier) mistænkes for at spille en væsentlig rolle i bakteriel mikrobiotas dynamik og dermed i fødevarernes endelige, teknologiske og sundhedsmæssige kvaliteter. I forskellige miljøer, og så snart de er i kontakt med stabile overflader, er mikroorganismer organiseret i form af biofilm, der kan betragtes som "transiente væv, hvori de producerer en ekstracellulær matrix og kommunikerer ved hjælp af kemiske eller endda elektriske signaler. Denne udvikling i form af biofilm er forbundet med vigtige fysiologiske ændringer, der generelt giver mikroorganismer øget resistens over for biocider. Biofilmvækst af bakterier som Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii eller Legionella pneumophila er forbundet med øget resistens over for antibiotika og udvikling af meget sygelige kroniske infektioner, som i tilfælde af cystisk fibrose. Samtidig fører udviklingen af mikrobielle biofilm i miljøet til ændringer i materialets overflade og deres ændring (korrosion), som det er tilfældet med marine biofilm (biofouling), fiksering af uønskede organismer (hvirvelløse dyr, alger osv.) eller forurening af fødevarer. Ændringer i mikroorganismer i forbindelse med overgangen fra planktonic livsstil (gratis) til biofilm livsstil er blevet undersøgt på isolerede bakterier eller model biofilm generelt enkle eller rekonstituerede fra et begrænset antal arter, mens biofilm i virkeligheden er meget forskellige. På den anden side findes der forbigående eller permanente livsformer for mikroorganismer på overflader som f.eks. hud, som med nogle få undtagelser ikke synes at være rigtigt struktureret i biofilm, men som ikke desto mindre indebærer en høj grad af tilpasning til deres mikro- og makromiljø. Det er blevet påvist, at værtssignaler (hormoner, neurohormoner) og luftforurenende stoffer (NO2) kan påvises af mikroorganismer (bakterier) og modulere deres virulens og evne til at danne biofilm. Det er derfor i mange tilfælde nødvendigt at undersøge sammensætningen og funktionaliteten af virkelige komplekse mikrobioter i åben form (luft), i samspil med deres vært (hud) eller parasitter (bakteriofager) og miljøet (NO2 luftforurenende stoffer) og i form af biofilm (fødevarer) for bedre at kunne forstå deres positive og/eller skadelige virkninger og om nødvendigt definere nye aktiver til kontrol af fødevarers sundhed, trivsel og bæredygtighed. Sidstnævnte mål består i at karakterisere de reguleringsmekanismer, der indgår i dannelsen af disse mikrobioter. Dette projekt er baseret på udvikling af specifikke højhastighedsscreeningsteknikker. (Danish)
11 August 2022
0 references
Termenul „Microbiota” se referă la comunități microbiene complexe și se află în prezent în centrul preocupărilor multiple. În organismul uman, unde populația microbiană este estimată la 1,5 kg sau 1014 microorganisme și de 10 ori mai mult decât celulele eucariote umane, există două microbiote principale, microbiote intestinale (1 kg) și microbiote cutanate (200 g). Microbiota intestinală a fost studiată pe larg, dar doar mult mai recent au fost abordate structura și funcțiile microbiotei pielii, în special sub presiunea industriei cosmetice. Se găsește, de asemenea, o microbiotă aeriană legată de aerosoli, care este esențială în răspândirea agenților patogeni și în produsele alimentare în care participă atât la maturare, cât și la alterare. Aceste microbiote sunt compuse din bacterii, dar și mucegaiuri (microbiote fungice), drojdie și virusuri. Unele virusuri (bacteriofagi, care vizează bacteriile) sunt suspectate de a juca un rol esențial în dinamica microbiotei bacteriene și, astfel, în calitățile finale, tehnologice și de sănătate ale alimentelor. În diferite medii și de îndată ce intră în contact cu suprafețe stabile, microorganismele sunt organizate sub formă de biofilme care pot fi considerate "țesuturi tranzitorii în care produc o matrice extracelulară și comunică prin semnale chimice sau chiar electrice. Această dezvoltare sub formă de biofilme este asociată cu modificări fiziologice importante care, în general, conferă microorganismelor o rezistență crescută la biocide. Creșterea biofilmelor de bacterii precum Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii sau Legionella pneumophila este asociată cu o rezistență crescută la antibiotice și cu apariția infecțiilor cronice extrem de morbide, ca în cazul fibrozei chistice. În același timp, în mediu, dezvoltarea biofilmelor microbiene duce la modificări ale suprafeței materialelor și la alterarea lor (coroziune), la fel ca în cazul biofilmelor marine (biofouling), fixarea organismelor nedorite (vertebrate, alge etc.) sau contaminarea alimentelor. Modificările microorganismelor legate de trecerea de la stilul de viață plancton (liber) la stilul de viață biofilm au fost studiate pe germeni izolați sau pe biofilme model, în general simple sau reconstituite dintr-un număr limitat de specii, în timp ce, în realitate, biofilmele sunt foarte diverse. Pe de altă parte, pe suprafețe precum pielea există forme de viață tranzitorii sau permanente ale microorganismelor care, cu câteva excepții, nu par cu adevărat structurate în biofilm, dar implică totuși un nivel ridicat de adaptare la micromediul și macromediul lor. S-a demonstrat că semnalele gazdei (hormoni, neurohormoni) și poluanți atmosferici (NO2) pot fi detectate de microorganisme (bacterii) și modulează virulența și capacitatea de a forma biofilme. Prin urmare, este necesar, în multe cazuri, să se studieze compoziția și funcționalitatea microbioților complecși reali în formă deschisă (aer), în interacțiune cu gazda (pielea) sau paraziții (bacteriofage) și cu mediul (NO2 poluanți atmosferici) și sub formă de biofilme (alimente), pentru a înțelege mai bine efectele pozitive și/sau dăunătoare ale acestora și, dacă este necesar, pentru a defini noi active pentru a controla siguranța sanitară, bunăstarea și durabilitatea alimentelor. Acest din urmă obiectiv presupune caracterizarea mecanismelor de reglementare implicate în formarea acestor microbioți. Acest proiect se bazează pe dezvoltarea unor tehnici specifice de screening de mare viteză. (Romanian)
11 August 2022
0 references
Termen ”Microbiota” avser komplexa mikrobiella samhällen och står nu i centrum för flera frågor. I den mänskliga organismen, där den mikrobiella populationen uppskattas till 1,5 kg eller 1014 mikroorganismer och 10 gånger mer än mänskliga eukaryotiska celler, finns det två huvudsakliga mikrobioter, tarmmikrobiota (1 kg) och hudmikrobiota (200 g). Intestinal mikrobiota har studerats utförligt, men det är bara mycket mer nyligen som strukturen och funktionerna i hudens mikrobiota har åtgärdats, särskilt under tryck från kosmetikaindustrin. En flygmikrobiota relaterad till aerosoler finns också, vilket är viktigt för spridningen av patogener, och i livsmedel där den deltar i både mognad och förändring. Dessa mikrobioter består av bakterier men även mögel (svampmikrobiota), jäst och virus. Vissa virus (bakteriofager, riktade mot bakterier) misstänks spela en viktig roll i dynamiken i den bakteriella mikrobiotan, och därmed i de slutliga, tekniska och hälsomässiga egenskaperna hos livsmedel. I olika miljöer och så snart de kommer i kontakt med stabila ytor är mikroorganismer organiserade i form av biofilmer som kan betraktas som ”övergående vävnader inom vilka de producerar en extracellulär matris och kommunicerar med kemiska eller till och med elektriska signaler. Denna utveckling i form av biofilm är förknippad med viktiga fysiologiska förändringar som i allmänhet ger mikroorganismer ökad resistens mot biocider. Biofilmstillväxt av bakterier som Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter baumannii eller Legionella pneumophila är associerad med ökad antibiotikaresistens och utvecklingen av hög morbida kroniska infektioner, som i fallet med cystisk fibros. Samtidigt leder utvecklingen av mikrobiella biofilmer i miljön till förändringar i materialens yta och deras förändring (korrosion), som i fallet med marina biofilmer (biofouling), fixering av oönskade organismer (invertebrater, alger etc.) eller kontaminering av livsmedel. Förändringar i mikroorganismer relaterade till övergången från planktonisk livsstil (fri) till biofilmslivsstil har studerats på isolerade bakterier eller modellbiofilmer i allmänhet enkla eller rekonstituerade från ett begränsat antal arter, medan biofilmerna i verkligheten är mycket olika. Å andra sidan finns det övergående eller permanenta livsformer av mikroorganismer på ytor såsom hud som, med några få undantag, inte verkar riktigt strukturerade i biofilm men ändå innebär en hög grad av anpassning till deras mikro- och makromiljö. Det har visat sig att värdsignaler (hormoner, neurohormoner) och luftföroreningar (NO2) kan detekteras av mikroorganismer (bakterier) och modulera deras virulens och förmåga att bilda biofilm. Det är därför i många fall nödvändigt att studera sammansättningen och funktionaliteten hos verkligt komplexa mikrobioter i öppen form (luft), i samspel med värddjur (hud) eller parasiter (bakteriofager) och miljö (NO2-luftföroreningar) och i form av biofilmer (livsmedel) för att bättre förstå deras positiva och/eller skadliga effekter och, vid behov, fastställa nya tillgångar för att kontrollera hälsosäkerheten, välbefinnandet och hållbarheten hos livsmedel. Det sistnämnda målet handlar om att karakterisera de regleringsmekanismer som ingår i bildandet av dessa mikrobioter. Detta projekt bygger på utveckling av specifika höghastighetsscreeningtekniker. (Swedish)
11 August 2022
0 references
7 December 2023
0 references
Identifiers
17P04296
0 references