ERDF — CNRS — H2CO2 — EMERGENT (Q3680378): Difference between revisions
Jump to navigation
Jump to search
(Changed label, description and/or aliases in en: translated_label) |
(Added qualifier: readability score (P590521): 0.7836935182726358) |
||||||||||||||
| (12 intermediate revisions by 2 users not shown) | |||||||||||||||
| label / de | label / de | ||||||||||||||
EFRE – CNRS – H2CO2 – EMERGENT | |||||||||||||||
| label / nl | label / nl | ||||||||||||||
EFRO — CNRS — H2CO2 — EMERGENT | |||||||||||||||
| label / it | label / it | ||||||||||||||
FESR — CNRS — H2CO2 — EMERGENTE | |||||||||||||||
| label / es | label / es | ||||||||||||||
FEDER — CNRS — H2CO2 — EMERGENTE | |||||||||||||||
| label / et | label / et | ||||||||||||||
ERF – CNRS – H2CO2 – TEKKINUD | |||||||||||||||
| label / lt | label / lt | ||||||||||||||
ERPF – CNRS – H2CO2 – BESIFORMUOJANTI | |||||||||||||||
| label / hr | label / hr | ||||||||||||||
EFRR – CNRS – H2CO2 – NASTAO | |||||||||||||||
| label / el | label / el | ||||||||||||||
ΕΤΠΑ — CNRS — H2CO2 — ΑΝΑΔΥΌΜΕΝΟ | |||||||||||||||
| label / sk | label / sk | ||||||||||||||
EFRR – CNRS – H2CO2 – VZNIKAJÚCE | |||||||||||||||
| label / fi | label / fi | ||||||||||||||
EAKR – CNRS – H2CO2 – EMERGENT | |||||||||||||||
| label / pl | label / pl | ||||||||||||||
EFRR – CNRS – H2CO2 – WYŁANIAJĄCE SIĘ | |||||||||||||||
| label / hu | label / hu | ||||||||||||||
ERFA – CNRS – H2CO2 – KIALAKULÓBAN LÉVŐ | |||||||||||||||
| label / cs | label / cs | ||||||||||||||
EFRR – CNRS – H2CO2 – VZNIKAJÍCÍ | |||||||||||||||
| label / lv | label / lv | ||||||||||||||
ERAF — CNRS — H2CO2 — JAUNS | |||||||||||||||
| label / ga | label / ga | ||||||||||||||
CFRE — CNRS — H2CO2 — AG TEACHT CHUN CINN | |||||||||||||||
| label / sl | label / sl | ||||||||||||||
ESRR – CNRS – H2CO2 – NASTAJAJOČE | |||||||||||||||
| label / bg | label / bg | ||||||||||||||
ЕФРР — CNRS — H2CO2 — ВЪЗНИКВАЩИ | |||||||||||||||
| label / mt | label / mt | ||||||||||||||
ERDF — CNRS — H2CO2 — EMERĠENTI | |||||||||||||||
| label / pt | label / pt | ||||||||||||||
FEDER — CNRS — H2CO2 — EMERGENTE | |||||||||||||||
| label / da | label / da | ||||||||||||||
EFRU — CNRS — H2CO2 — UNDER UDVIKLING | |||||||||||||||
| label / ro | label / ro | ||||||||||||||
FEDR – CNRS – H2CO2 – EMERGENT | |||||||||||||||
| label / sv | label / sv | ||||||||||||||
ERUF – CNRS – H2CO2 – FRAMVÄXANDE | |||||||||||||||
| description / bg | description / bg | ||||||||||||||
Проект Q3680378 във Франция | |||||||||||||||
| description / hr | description / hr | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 u Francuskoj | |||||||||||||||
| description / hu | description / hu | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 Franciaországban | |||||||||||||||
| description / cs | description / cs | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 ve Francii | |||||||||||||||
| description / da | description / da | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 i Frankrig | |||||||||||||||
| description / nl | description / nl | ||||||||||||||
Project Q3680378 in Frankrijk | |||||||||||||||
| description / et | description / et | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 Prantsusmaal | |||||||||||||||
| description / fi | description / fi | ||||||||||||||
Projekti Q3680378 Ranskassa | |||||||||||||||
| description / fr | description / fr | ||||||||||||||
Projet Q3680378 en France | |||||||||||||||
| description / de | description / de | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 in Frankreich | |||||||||||||||
| description / el | description / el | ||||||||||||||
Έργο Q3680378 στη Γαλλία | |||||||||||||||
| description / ga | description / ga | ||||||||||||||
Tionscadal Q3680378 sa Fhrainc | |||||||||||||||
| description / it | description / it | ||||||||||||||
Progetto Q3680378 in Francia | |||||||||||||||
| description / lv | description / lv | ||||||||||||||
Projekts Q3680378 Francijā | |||||||||||||||
| description / lt | description / lt | ||||||||||||||
Projektas Q3680378 Prancūzijoje | |||||||||||||||
| description / mt | description / mt | ||||||||||||||
Proġett Q3680378 fi Franza | |||||||||||||||
| description / pl | description / pl | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 we Francji | |||||||||||||||
| description / pt | description / pt | ||||||||||||||
Projeto Q3680378 na França | |||||||||||||||
| description / ro | description / ro | ||||||||||||||
Proiectul Q3680378 în Franța | |||||||||||||||
| description / sk | description / sk | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 vo Francúzsku | |||||||||||||||
| description / sl | description / sl | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 v Franciji | |||||||||||||||
| description / es | description / es | ||||||||||||||
Proyecto Q3680378 en Francia | |||||||||||||||
| description / sv | description / sv | ||||||||||||||
Projekt Q3680378 i Frankrike | |||||||||||||||
| Property / beneficiary name (string) | |||||||||||||||
| Property / beneficiary name (string): CENTRE NATIONAL DE LA RECHERCHE SCIENTIFIQUE / rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Hydrogen is a promising energy carrierDihydrogen (usually referred to as hydrogen) has the advantage of being a decarbonised fuel, which in its oxidation generates only water vapour.It is estimated that if hydrogen were deployed on a large scale, it could contribute to a 20 % reduction in CO2 emissions. Since hydrogen is hardly present in the natural state on earth in a stable molecular form, a very large number of processes exist for its production. It can be produced from bio-based processes (e.g. biomass gasification) or by gasification of fossil fuels. Hydrogen is also present in residual gases from industrial processes, such as coking plant gas and blast furnace gas, some of which are still little recovered. Hydrogen is also considered an energy carrier to compensate for the differences between electricity generation and demand, by producing it by electrolysis of water during periods of overproduction. This power-to-gas solution is particularly relevant for very intermittent renewable energy systems such as solar (day/night alternance) or wind (weather conditions). Other means of hydrogen production without electricity generation exist, such as photocatalytic decomposition of water under visible (solar) light. These innovative systems must always be optimised in terms of efficiency and the use of appropriate materials (inexpensive, non-toxic, recyclable, etc.).Hygen storage: a major challengeA major challenge for the efficient and cost-effective deployment of hydrogen is its secure storage and distribution. The risk of flammability is little different than other gaseous fuels. Its consideration benefits in particular from the experience gained in the distribution of manufactured gas (‘city gas’) in the network prior to the transition to natural gas in the 1960s. The main difficulty in transporting hydrogen stems from its low density, which requires the development of adequate storage facilities. For the physical storage method, hydrogen is stored in its molecular diatomic form, either in a high-pressure, low-temperature closed container, e.g. by using high pressure tanks or cryocompression, or by adsorbing it on high-surface materials (porous materials). However, the energy levels of hydrogenation/dehydrogenation of these materials have a significant energy deficit and are therefore generally ineffective.This hydrogen storage problem can be solved by using more stable chemical compounds with high hydrogen content. Most of these compounds areliquid at room temperature. Small organic compounds such as alcohol (such as methanol) or formic acid (HCOOH) can be used for hydrogen storage through easy release of hydrogen. (English) / qualifier | |||||||||||||||
readability score: 0.7836935182726358
| |||||||||||||||
| Property / postal code | |||||||||||||||
| Property / postal code: 14052 / rank | |||||||||||||||
| Property / coordinate location | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
| Property / coordinate location: 49°12'0.97"N, 0°20'57.37"W / rank | |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Wasserstoff ist ein vielversprechender EnergieträgerDihydrogen (üblich als Wasserstoff bezeichnet) hat den Vorteil, dass er ein dekarbonisierter Brennstoff ist, der bei seiner Oxidation nur Wasserdampf erzeugt.Es wird davon ausgegangen, dass der Einsatz von Wasserstoff in großem Maßstab zu einer Verringerung der CO2-Emissionen um 20 % beitragen könnte.Die Verwertung von Wasserstoff als Energieträger zerfällt in drei aufeinander folgende Phasen: Produktion, Speicherung und Nutzung. Da Wasserstoff im natürlichen Zustand nicht in stabiler molekularer Form auf der Erde vorhanden ist, gibt es eine Vielzahl von Verfahren für seine Herstellung. Es kann aus biobasierten Verfahren (z. B. Vergasung von Biomasse) oder durch Vergasung fossiler Brennstoffe hergestellt werden. Wasserstoff ist auch in Abgasen industrieller Prozesse wie Kokereigas und Hochofengas vorhanden, die zum Teil noch wenigverwertet werden. Wasserstoff gilt auch als Energieträger, der die Unterschiede zwischen Stromerzeugung und -nachfrage durch die Elektrolyse von Wasser in Zeiten der Überstromerzeugung ausgleichen kann. Diese Power-to-Gas-Lösung ist besonders relevant für stark intermittierende erneuerbare Energiesysteme wie Solar (Alternative Tag/Nacht) oder Windkraft (Wetterbedingungen). Es gibt andere Wege der Wasserstofferzeugung, ohne Strom zu erzeugen, wie z. B. die photokatalytische Zersetzung von Wasser unter sichtbarem Licht (Sonnenlicht). Diese innovativen Systeme müssen stets im Hinblick auf den Wirkungsgrad und die Verwendung geeigneter Materialien (niedrige Kosten, ungiftig, recycelbar usw.) optimiert werden.Die Speicherung von Wasserstoff: eine große HerausforderungEine wichtige Herausforderung für die effiziente und kostengünstige Einführung von Wasserstoff ist die sichere Lagerung und Verteilung von Wasserstoff. Die mit der Entflammbarkeit verbundene Gefahr unterscheidet sich kaum von anderen gasförmigen Brennstoffen. Seine Berücksichtigung profitiert insbesondere von den Erfahrungen, die bei der Verteilung von Fertiggas (‚Stadtgas‘) in das Netz vor der Umstellung auf Erdgas in den 1960er Jahren gesammelt wurden. Die Hauptschwierigkeit im Zusammenhang mit dem Transport von Wasserstoff ist auf die geringe Dichte zurückzuführen, die die Entwicklung angemessener Speicherkapazitäten erfordert. Bei der physikalischen Speicherung wird Wasserstoff in seiner diatomischen molekularen Form in einem geschlossenen Behälter mit hohem Druck und niedriger Temperatur gelagert, z. B. durch Verwendung von Hochdruckbehältern oder Kryokompression oder durch Adsorption auf Materialien mit hoher Oberfläche (poröse Materialien). Allerdings weisen die Hydrierungs-/Dehydrierungsenergieniveaus dieser Materialien ein erhebliches Energiedefizit auf und sind daher im Allgemeinen unwirksam.Dieses Problem der Wasserstoffspeicherung kann durch Verwendung stabilerer chemischer Verbindungen mit hohem Wasserstoffgehalt gelöst werden. Die meisten dieser Verbindungen sind bei Raumtemperatur flüssig. Kleine organische Verbindungen wie Alkohol (z. B. Methanol) oder Ameisensäure (HCOOH) können durch einfache Freisetzung von Wasserstoff zur Speicherung von Wasserstoff verwendet werden. (German) | |||||||||||||||
| Property / summary: Wasserstoff ist ein vielversprechender EnergieträgerDihydrogen (üblich als Wasserstoff bezeichnet) hat den Vorteil, dass er ein dekarbonisierter Brennstoff ist, der bei seiner Oxidation nur Wasserdampf erzeugt.Es wird davon ausgegangen, dass der Einsatz von Wasserstoff in großem Maßstab zu einer Verringerung der CO2-Emissionen um 20 % beitragen könnte.Die Verwertung von Wasserstoff als Energieträger zerfällt in drei aufeinander folgende Phasen: Produktion, Speicherung und Nutzung. Da Wasserstoff im natürlichen Zustand nicht in stabiler molekularer Form auf der Erde vorhanden ist, gibt es eine Vielzahl von Verfahren für seine Herstellung. Es kann aus biobasierten Verfahren (z. B. Vergasung von Biomasse) oder durch Vergasung fossiler Brennstoffe hergestellt werden. Wasserstoff ist auch in Abgasen industrieller Prozesse wie Kokereigas und Hochofengas vorhanden, die zum Teil noch wenigverwertet werden. Wasserstoff gilt auch als Energieträger, der die Unterschiede zwischen Stromerzeugung und -nachfrage durch die Elektrolyse von Wasser in Zeiten der Überstromerzeugung ausgleichen kann. Diese Power-to-Gas-Lösung ist besonders relevant für stark intermittierende erneuerbare Energiesysteme wie Solar (Alternative Tag/Nacht) oder Windkraft (Wetterbedingungen). Es gibt andere Wege der Wasserstofferzeugung, ohne Strom zu erzeugen, wie z. B. die photokatalytische Zersetzung von Wasser unter sichtbarem Licht (Sonnenlicht). Diese innovativen Systeme müssen stets im Hinblick auf den Wirkungsgrad und die Verwendung geeigneter Materialien (niedrige Kosten, ungiftig, recycelbar usw.) optimiert werden.Die Speicherung von Wasserstoff: eine große HerausforderungEine wichtige Herausforderung für die effiziente und kostengünstige Einführung von Wasserstoff ist die sichere Lagerung und Verteilung von Wasserstoff. Die mit der Entflammbarkeit verbundene Gefahr unterscheidet sich kaum von anderen gasförmigen Brennstoffen. Seine Berücksichtigung profitiert insbesondere von den Erfahrungen, die bei der Verteilung von Fertiggas (‚Stadtgas‘) in das Netz vor der Umstellung auf Erdgas in den 1960er Jahren gesammelt wurden. Die Hauptschwierigkeit im Zusammenhang mit dem Transport von Wasserstoff ist auf die geringe Dichte zurückzuführen, die die Entwicklung angemessener Speicherkapazitäten erfordert. Bei der physikalischen Speicherung wird Wasserstoff in seiner diatomischen molekularen Form in einem geschlossenen Behälter mit hohem Druck und niedriger Temperatur gelagert, z. B. durch Verwendung von Hochdruckbehältern oder Kryokompression oder durch Adsorption auf Materialien mit hoher Oberfläche (poröse Materialien). Allerdings weisen die Hydrierungs-/Dehydrierungsenergieniveaus dieser Materialien ein erhebliches Energiedefizit auf und sind daher im Allgemeinen unwirksam.Dieses Problem der Wasserstoffspeicherung kann durch Verwendung stabilerer chemischer Verbindungen mit hohem Wasserstoffgehalt gelöst werden. Die meisten dieser Verbindungen sind bei Raumtemperatur flüssig. Kleine organische Verbindungen wie Alkohol (z. B. Methanol) oder Ameisensäure (HCOOH) können durch einfache Freisetzung von Wasserstoff zur Speicherung von Wasserstoff verwendet werden. (German) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Wasserstoff ist ein vielversprechender EnergieträgerDihydrogen (üblich als Wasserstoff bezeichnet) hat den Vorteil, dass er ein dekarbonisierter Brennstoff ist, der bei seiner Oxidation nur Wasserdampf erzeugt.Es wird davon ausgegangen, dass der Einsatz von Wasserstoff in großem Maßstab zu einer Verringerung der CO2-Emissionen um 20 % beitragen könnte.Die Verwertung von Wasserstoff als Energieträger zerfällt in drei aufeinander folgende Phasen: Produktion, Speicherung und Nutzung. Da Wasserstoff im natürlichen Zustand nicht in stabiler molekularer Form auf der Erde vorhanden ist, gibt es eine Vielzahl von Verfahren für seine Herstellung. Es kann aus biobasierten Verfahren (z. B. Vergasung von Biomasse) oder durch Vergasung fossiler Brennstoffe hergestellt werden. Wasserstoff ist auch in Abgasen industrieller Prozesse wie Kokereigas und Hochofengas vorhanden, die zum Teil noch wenigverwertet werden. Wasserstoff gilt auch als Energieträger, der die Unterschiede zwischen Stromerzeugung und -nachfrage durch die Elektrolyse von Wasser in Zeiten der Überstromerzeugung ausgleichen kann. Diese Power-to-Gas-Lösung ist besonders relevant für stark intermittierende erneuerbare Energiesysteme wie Solar (Alternative Tag/Nacht) oder Windkraft (Wetterbedingungen). Es gibt andere Wege der Wasserstofferzeugung, ohne Strom zu erzeugen, wie z. B. die photokatalytische Zersetzung von Wasser unter sichtbarem Licht (Sonnenlicht). Diese innovativen Systeme müssen stets im Hinblick auf den Wirkungsgrad und die Verwendung geeigneter Materialien (niedrige Kosten, ungiftig, recycelbar usw.) optimiert werden.Die Speicherung von Wasserstoff: eine große HerausforderungEine wichtige Herausforderung für die effiziente und kostengünstige Einführung von Wasserstoff ist die sichere Lagerung und Verteilung von Wasserstoff. Die mit der Entflammbarkeit verbundene Gefahr unterscheidet sich kaum von anderen gasförmigen Brennstoffen. Seine Berücksichtigung profitiert insbesondere von den Erfahrungen, die bei der Verteilung von Fertiggas (‚Stadtgas‘) in das Netz vor der Umstellung auf Erdgas in den 1960er Jahren gesammelt wurden. Die Hauptschwierigkeit im Zusammenhang mit dem Transport von Wasserstoff ist auf die geringe Dichte zurückzuführen, die die Entwicklung angemessener Speicherkapazitäten erfordert. Bei der physikalischen Speicherung wird Wasserstoff in seiner diatomischen molekularen Form in einem geschlossenen Behälter mit hohem Druck und niedriger Temperatur gelagert, z. B. durch Verwendung von Hochdruckbehältern oder Kryokompression oder durch Adsorption auf Materialien mit hoher Oberfläche (poröse Materialien). Allerdings weisen die Hydrierungs-/Dehydrierungsenergieniveaus dieser Materialien ein erhebliches Energiedefizit auf und sind daher im Allgemeinen unwirksam.Dieses Problem der Wasserstoffspeicherung kann durch Verwendung stabilerer chemischer Verbindungen mit hohem Wasserstoffgehalt gelöst werden. Die meisten dieser Verbindungen sind bei Raumtemperatur flüssig. Kleine organische Verbindungen wie Alkohol (z. B. Methanol) oder Ameisensäure (HCOOH) können durch einfache Freisetzung von Wasserstoff zur Speicherung von Wasserstoff verwendet werden. (German) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 1 December 2021
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Waterstof is een veelbelovende energiedragerDiwaterstof (meestal waterstof genoemd) heeft als voordeel een koolstofvrije brandstof te zijn, die in zijn oxidatie alleen waterdamp genereert. Naar schatting zou waterstof op grote schaal kunnen bijdragen tot een vermindering van de CO2-uitstoot met 20 %. Aangezien waterstof nauwelijks aanwezig is in de natuurlijke toestand op aarde in een stabiele moleculaire vorm, bestaat er een zeer groot aantal processen voor de productie ervan. Het kan worden geproduceerd met behulp van biogebaseerde processen (bv. vergassing van biomassa) of door vergassing van fossiele brandstoffen. Waterstof is ook aanwezig in restgassen van industriële processen, zoals cokesgas en hoogovengas, waarvan sommige nog steeds weinig worden teruggewonnen. Waterstof wordt ook beschouwd als een energiedrager om de verschillen tussen elektriciteitsopwekking en -vraag te compenseren door het te produceren door middel van elektrolyse van water tijdens periodes van overproductie. Deze power-to-gasoplossing is met name relevant voor zeer intermitterende hernieuwbare energiesystemen zoals zonne-energie (dag/nacht alternantie) of wind (weersomstandigheden). Er bestaan andere middelen voor waterstofproductie zonder elektriciteitsopwekking, zoals fotokatalytische ontleding van water onder zichtbaar (zonne)licht. Deze innovatieve systemen moeten altijd worden geoptimaliseerd in termen van efficiëntie en het gebruik van geschikte materialen (goedkoop, niet-toxisch, recycleerbaar, enz.).Hygenopslag: een grote uitdagingEen grote uitdaging voor een efficiënte en kosteneffectieve uitrol van waterstof is de veilige opslag en distributie ervan. Het risico op ontvlambaarheid is weinig anders dan andere gasvormige brandstoffen. De overweging ervan is met name gebaat bij de ervaring die is opgedaan met de distributie van geproduceerd gas (hierna: „stadsgas”) in het net vóór de overgang naar aardgas in de jaren zestig. De grootste moeilijkheid bij het vervoer van waterstof is het gevolg van de lage dichtheid, die de ontwikkeling van adequate opslagfaciliteiten vereist. Voor de fysieke opslagmethode wordt waterstof opgeslagen in zijn moleculaire diatomische vorm, hetzij in een gesloten recipiënt onder hoge druk, bij lage temperatuur, bijvoorbeeld door gebruik te maken van hogedruktanks of cryocompressie, hetzij door het te adsorberen op hoogzijdige materialen (poreuze materialen). De energieniveaus van hydrogenering/dehydrogenering van deze materialen hebben echter een aanzienlijk energietekort en zijn daarom over het algemeen ondoeltreffend.Dit waterstofopslagprobleem kan worden opgelost door stabielere chemische verbindingen met een hoog waterstofgehalte te gebruiken. De meeste van deze verbindingen zijnvloeibaar bij kamertemperatuur. Kleine organische verbindingen zoals alcohol (zoals methanol) of mierenzuur (HCOOH) kunnen worden gebruikt voor waterstofopslag door het gemakkelijk vrijkomen van waterstof. (Dutch) | |||||||||||||||
| Property / summary: Waterstof is een veelbelovende energiedragerDiwaterstof (meestal waterstof genoemd) heeft als voordeel een koolstofvrije brandstof te zijn, die in zijn oxidatie alleen waterdamp genereert. Naar schatting zou waterstof op grote schaal kunnen bijdragen tot een vermindering van de CO2-uitstoot met 20 %. Aangezien waterstof nauwelijks aanwezig is in de natuurlijke toestand op aarde in een stabiele moleculaire vorm, bestaat er een zeer groot aantal processen voor de productie ervan. Het kan worden geproduceerd met behulp van biogebaseerde processen (bv. vergassing van biomassa) of door vergassing van fossiele brandstoffen. Waterstof is ook aanwezig in restgassen van industriële processen, zoals cokesgas en hoogovengas, waarvan sommige nog steeds weinig worden teruggewonnen. Waterstof wordt ook beschouwd als een energiedrager om de verschillen tussen elektriciteitsopwekking en -vraag te compenseren door het te produceren door middel van elektrolyse van water tijdens periodes van overproductie. Deze power-to-gasoplossing is met name relevant voor zeer intermitterende hernieuwbare energiesystemen zoals zonne-energie (dag/nacht alternantie) of wind (weersomstandigheden). Er bestaan andere middelen voor waterstofproductie zonder elektriciteitsopwekking, zoals fotokatalytische ontleding van water onder zichtbaar (zonne)licht. Deze innovatieve systemen moeten altijd worden geoptimaliseerd in termen van efficiëntie en het gebruik van geschikte materialen (goedkoop, niet-toxisch, recycleerbaar, enz.).Hygenopslag: een grote uitdagingEen grote uitdaging voor een efficiënte en kosteneffectieve uitrol van waterstof is de veilige opslag en distributie ervan. Het risico op ontvlambaarheid is weinig anders dan andere gasvormige brandstoffen. De overweging ervan is met name gebaat bij de ervaring die is opgedaan met de distributie van geproduceerd gas (hierna: „stadsgas”) in het net vóór de overgang naar aardgas in de jaren zestig. De grootste moeilijkheid bij het vervoer van waterstof is het gevolg van de lage dichtheid, die de ontwikkeling van adequate opslagfaciliteiten vereist. Voor de fysieke opslagmethode wordt waterstof opgeslagen in zijn moleculaire diatomische vorm, hetzij in een gesloten recipiënt onder hoge druk, bij lage temperatuur, bijvoorbeeld door gebruik te maken van hogedruktanks of cryocompressie, hetzij door het te adsorberen op hoogzijdige materialen (poreuze materialen). De energieniveaus van hydrogenering/dehydrogenering van deze materialen hebben echter een aanzienlijk energietekort en zijn daarom over het algemeen ondoeltreffend.Dit waterstofopslagprobleem kan worden opgelost door stabielere chemische verbindingen met een hoog waterstofgehalte te gebruiken. De meeste van deze verbindingen zijnvloeibaar bij kamertemperatuur. Kleine organische verbindingen zoals alcohol (zoals methanol) of mierenzuur (HCOOH) kunnen worden gebruikt voor waterstofopslag door het gemakkelijk vrijkomen van waterstof. (Dutch) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Waterstof is een veelbelovende energiedragerDiwaterstof (meestal waterstof genoemd) heeft als voordeel een koolstofvrije brandstof te zijn, die in zijn oxidatie alleen waterdamp genereert. Naar schatting zou waterstof op grote schaal kunnen bijdragen tot een vermindering van de CO2-uitstoot met 20 %. Aangezien waterstof nauwelijks aanwezig is in de natuurlijke toestand op aarde in een stabiele moleculaire vorm, bestaat er een zeer groot aantal processen voor de productie ervan. Het kan worden geproduceerd met behulp van biogebaseerde processen (bv. vergassing van biomassa) of door vergassing van fossiele brandstoffen. Waterstof is ook aanwezig in restgassen van industriële processen, zoals cokesgas en hoogovengas, waarvan sommige nog steeds weinig worden teruggewonnen. Waterstof wordt ook beschouwd als een energiedrager om de verschillen tussen elektriciteitsopwekking en -vraag te compenseren door het te produceren door middel van elektrolyse van water tijdens periodes van overproductie. Deze power-to-gasoplossing is met name relevant voor zeer intermitterende hernieuwbare energiesystemen zoals zonne-energie (dag/nacht alternantie) of wind (weersomstandigheden). Er bestaan andere middelen voor waterstofproductie zonder elektriciteitsopwekking, zoals fotokatalytische ontleding van water onder zichtbaar (zonne)licht. Deze innovatieve systemen moeten altijd worden geoptimaliseerd in termen van efficiëntie en het gebruik van geschikte materialen (goedkoop, niet-toxisch, recycleerbaar, enz.).Hygenopslag: een grote uitdagingEen grote uitdaging voor een efficiënte en kosteneffectieve uitrol van waterstof is de veilige opslag en distributie ervan. Het risico op ontvlambaarheid is weinig anders dan andere gasvormige brandstoffen. De overweging ervan is met name gebaat bij de ervaring die is opgedaan met de distributie van geproduceerd gas (hierna: „stadsgas”) in het net vóór de overgang naar aardgas in de jaren zestig. De grootste moeilijkheid bij het vervoer van waterstof is het gevolg van de lage dichtheid, die de ontwikkeling van adequate opslagfaciliteiten vereist. Voor de fysieke opslagmethode wordt waterstof opgeslagen in zijn moleculaire diatomische vorm, hetzij in een gesloten recipiënt onder hoge druk, bij lage temperatuur, bijvoorbeeld door gebruik te maken van hogedruktanks of cryocompressie, hetzij door het te adsorberen op hoogzijdige materialen (poreuze materialen). De energieniveaus van hydrogenering/dehydrogenering van deze materialen hebben echter een aanzienlijk energietekort en zijn daarom over het algemeen ondoeltreffend.Dit waterstofopslagprobleem kan worden opgelost door stabielere chemische verbindingen met een hoog waterstofgehalte te gebruiken. De meeste van deze verbindingen zijnvloeibaar bij kamertemperatuur. Kleine organische verbindingen zoals alcohol (zoals methanol) of mierenzuur (HCOOH) kunnen worden gebruikt voor waterstofopslag door het gemakkelijk vrijkomen van waterstof. (Dutch) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 6 December 2021
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
L'idrogeno è un vettore energetico promettente (di solito denominato idrogeno) ha il vantaggio di essere un combustibile decarbonizzato, che nella sua ossidazione genera solo vapore acqueo. Si stima che se l'idrogeno fosse dispiegato su larga scala, potrebbe contribuire a una riduzione del 20 % delle emissioni di CO2. Poiché l'idrogeno è appena presente allo stato naturale sulla terra in una forma molecolare stabile, esiste un gran numero di processi per la sua produzione. Può essere prodotto mediante bioprocessi (ad esempio gassificazione da biomassa) o mediante gassificazione di combustibili fossili. L'idrogeno è presente anche nei gas residui provenienti da processi industriali, come il gas da cokeria e il gas di altoforno, alcuni dei quali sono ancora poco recuperati. L'idrogeno è inoltre considerato un vettore energetico per compensare le differenze tra produzione e domanda di energia elettrica, producendolo mediante elettrolisi dell'acqua durante i periodi di sovrapproduzione. Questa soluzione power-to-gas è particolarmente rilevante per i sistemi di energia rinnovabile molto intermittenti come solare (alternanza giorno/notte) o eolico (condizioni meteorologiche). Esistono altri mezzi di produzione di idrogeno senza produzione di elettricità, come la decomposizione fotocatalitica dell'acqua sotto luce visibile (solare). Questi sistemi innovativi devono sempre essere ottimizzati in termini di efficienza e utilizzo di materiali appropriati (economici, atossici, riciclabili, ecc.). una sfida importante per la diffusione dell'idrogeno efficiente ed efficiente in termini di costi è lo stoccaggio e la distribuzione sicuri. Il rischio di infiammabilità è poco diverso da altri combustibili gassosi. La sua considerazione è avvantaggiata in particolare dall'esperienza acquisita nella distribuzione del gas prodotto (in prosieguo: il "gas urbano") nella rete prima del passaggio al gas naturale negli anni'60. La principale difficoltà di trasporto dell'idrogeno deriva dalla sua bassa densità, che richiede lo sviluppo di impianti di stoccaggio adeguati. Per il metodo di stoccaggio fisico, l'idrogeno viene immagazzinato nella sua forma diatomica molecolare, in un contenitore chiuso ad alta pressione e a bassa temperatura, ad esempio utilizzando serbatoi ad alta pressione o criocompressione, o assorbendolo su materiali ad alta superficie (materiali porosi). Tuttavia, i livelli energetici di idrogenazione/deidrogenazione di questi materiali presentano un significativo deficit energetico e sono pertanto generalmente inefficaci. Questo problema di stoccaggio dell'idrogeno può essere risolto utilizzando composti chimici più stabili ad alto contenuto di idrogeno. La maggior parte di questi composti sonoliquidi a temperatura ambiente. Piccoli composti organici come l'alcol (come il metanolo) o l'acido formico (HCOOH) possono essere utilizzati per lo stoccaggio dell'idrogeno attraverso un facile rilascio di idrogeno. (Italian) | |||||||||||||||
| Property / summary: L'idrogeno è un vettore energetico promettente (di solito denominato idrogeno) ha il vantaggio di essere un combustibile decarbonizzato, che nella sua ossidazione genera solo vapore acqueo. Si stima che se l'idrogeno fosse dispiegato su larga scala, potrebbe contribuire a una riduzione del 20 % delle emissioni di CO2. Poiché l'idrogeno è appena presente allo stato naturale sulla terra in una forma molecolare stabile, esiste un gran numero di processi per la sua produzione. Può essere prodotto mediante bioprocessi (ad esempio gassificazione da biomassa) o mediante gassificazione di combustibili fossili. L'idrogeno è presente anche nei gas residui provenienti da processi industriali, come il gas da cokeria e il gas di altoforno, alcuni dei quali sono ancora poco recuperati. L'idrogeno è inoltre considerato un vettore energetico per compensare le differenze tra produzione e domanda di energia elettrica, producendolo mediante elettrolisi dell'acqua durante i periodi di sovrapproduzione. Questa soluzione power-to-gas è particolarmente rilevante per i sistemi di energia rinnovabile molto intermittenti come solare (alternanza giorno/notte) o eolico (condizioni meteorologiche). Esistono altri mezzi di produzione di idrogeno senza produzione di elettricità, come la decomposizione fotocatalitica dell'acqua sotto luce visibile (solare). Questi sistemi innovativi devono sempre essere ottimizzati in termini di efficienza e utilizzo di materiali appropriati (economici, atossici, riciclabili, ecc.). una sfida importante per la diffusione dell'idrogeno efficiente ed efficiente in termini di costi è lo stoccaggio e la distribuzione sicuri. Il rischio di infiammabilità è poco diverso da altri combustibili gassosi. La sua considerazione è avvantaggiata in particolare dall'esperienza acquisita nella distribuzione del gas prodotto (in prosieguo: il "gas urbano") nella rete prima del passaggio al gas naturale negli anni'60. La principale difficoltà di trasporto dell'idrogeno deriva dalla sua bassa densità, che richiede lo sviluppo di impianti di stoccaggio adeguati. Per il metodo di stoccaggio fisico, l'idrogeno viene immagazzinato nella sua forma diatomica molecolare, in un contenitore chiuso ad alta pressione e a bassa temperatura, ad esempio utilizzando serbatoi ad alta pressione o criocompressione, o assorbendolo su materiali ad alta superficie (materiali porosi). Tuttavia, i livelli energetici di idrogenazione/deidrogenazione di questi materiali presentano un significativo deficit energetico e sono pertanto generalmente inefficaci. Questo problema di stoccaggio dell'idrogeno può essere risolto utilizzando composti chimici più stabili ad alto contenuto di idrogeno. La maggior parte di questi composti sonoliquidi a temperatura ambiente. Piccoli composti organici come l'alcol (come il metanolo) o l'acido formico (HCOOH) possono essere utilizzati per lo stoccaggio dell'idrogeno attraverso un facile rilascio di idrogeno. (Italian) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: L'idrogeno è un vettore energetico promettente (di solito denominato idrogeno) ha il vantaggio di essere un combustibile decarbonizzato, che nella sua ossidazione genera solo vapore acqueo. Si stima che se l'idrogeno fosse dispiegato su larga scala, potrebbe contribuire a una riduzione del 20 % delle emissioni di CO2. Poiché l'idrogeno è appena presente allo stato naturale sulla terra in una forma molecolare stabile, esiste un gran numero di processi per la sua produzione. Può essere prodotto mediante bioprocessi (ad esempio gassificazione da biomassa) o mediante gassificazione di combustibili fossili. L'idrogeno è presente anche nei gas residui provenienti da processi industriali, come il gas da cokeria e il gas di altoforno, alcuni dei quali sono ancora poco recuperati. L'idrogeno è inoltre considerato un vettore energetico per compensare le differenze tra produzione e domanda di energia elettrica, producendolo mediante elettrolisi dell'acqua durante i periodi di sovrapproduzione. Questa soluzione power-to-gas è particolarmente rilevante per i sistemi di energia rinnovabile molto intermittenti come solare (alternanza giorno/notte) o eolico (condizioni meteorologiche). Esistono altri mezzi di produzione di idrogeno senza produzione di elettricità, come la decomposizione fotocatalitica dell'acqua sotto luce visibile (solare). Questi sistemi innovativi devono sempre essere ottimizzati in termini di efficienza e utilizzo di materiali appropriati (economici, atossici, riciclabili, ecc.). una sfida importante per la diffusione dell'idrogeno efficiente ed efficiente in termini di costi è lo stoccaggio e la distribuzione sicuri. Il rischio di infiammabilità è poco diverso da altri combustibili gassosi. La sua considerazione è avvantaggiata in particolare dall'esperienza acquisita nella distribuzione del gas prodotto (in prosieguo: il "gas urbano") nella rete prima del passaggio al gas naturale negli anni'60. La principale difficoltà di trasporto dell'idrogeno deriva dalla sua bassa densità, che richiede lo sviluppo di impianti di stoccaggio adeguati. Per il metodo di stoccaggio fisico, l'idrogeno viene immagazzinato nella sua forma diatomica molecolare, in un contenitore chiuso ad alta pressione e a bassa temperatura, ad esempio utilizzando serbatoi ad alta pressione o criocompressione, o assorbendolo su materiali ad alta superficie (materiali porosi). Tuttavia, i livelli energetici di idrogenazione/deidrogenazione di questi materiali presentano un significativo deficit energetico e sono pertanto generalmente inefficaci. Questo problema di stoccaggio dell'idrogeno può essere risolto utilizzando composti chimici più stabili ad alto contenuto di idrogeno. La maggior parte di questi composti sonoliquidi a temperatura ambiente. Piccoli composti organici come l'alcol (come il metanolo) o l'acido formico (HCOOH) possono essere utilizzati per lo stoccaggio dell'idrogeno attraverso un facile rilascio di idrogeno. (Italian) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 13 January 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
El hidrógeno es un prometedor portador energéticoDihidrógeno (generalmente conocido como hidrógeno) tiene la ventaja de ser un combustible descarbonizado, que en su oxidación genera solo vapor de agua. Se estima que si el hidrógeno se desplega a gran escala, podría contribuir a una reducción del 20 % de las emisiones de CO2. Dado que el hidrógeno apenas está presente en el estado natural de la tierra en una forma molecular estable, existe un gran número de procesos para su producción. Puede producirse a partir de procesos biológicos (por ejemplo, gasificación de biomasa) o de gasificación de combustibles fósiles. El hidrógeno también está presente en los gases residuales procedentes de procesos industriales, como el gas de la planta de coquería y el gas de alto horno, algunos de los cuales todavía están poco recuperados. El hidrógeno también se considera un vector energético para compensar las diferencias entre la generación y la demanda de electricidad, produciéndolo mediante electrólisis de agua durante períodos de sobreproducción. Esta solución de energía a gas es especialmente relevante para sistemas de energía renovable muy intermitentes, como la energía solar (alternancia diaria/nocturna) o el viento (condiciones climáticas). Existen otros medios de producción de hidrógeno sin generación de electricidad, como la descomposición fotocatalítica del agua bajo luz visible (solar). Estos sistemas innovadores siempre deben optimizarse en términos de eficiencia y uso de materiales adecuados (de bajo costo, no tóxicos, reciclables, etc.). Almacenamiento de hidrógeno: un desafío importante para el despliegue eficiente y rentable del hidrógeno es su almacenamiento y distribución seguros. El riesgo de inflamabilidad es poco diferente al de otros combustibles gaseosos. Su consideración se beneficia, en particular, de la experiencia adquirida en la distribución de gas manufacturado («gas urbano») en la red antes de la transición al gas natural en la década de 1960. La principal dificultad para transportar hidrógeno se debe a su baja densidad, que requiere el desarrollo de instalaciones de almacenamiento adecuadas. Para el método de almacenamiento físico, el hidrógeno se almacena en su forma diatómica molecular, ya sea en un recipiente cerrado de alta presión y baja temperatura, por ejemplo, utilizando tanques de alta presión o criocompresión, o adsorbiéndolo en materiales de alta superficie (materiales porosos). Sin embargo, los niveles de energía de hidrogenación/deshidrogenación de estos materiales tienen un déficit energético significativo y, por lo tanto, son generalmente ineficaces. Este problema de almacenamiento de hidrógeno puede resolverse utilizando compuestos químicos más estables con alto contenido de hidrógeno. La mayoría de estos compuestos son líquidos a temperatura ambiente. Los pequeños compuestos orgánicos como el alcohol (como el metanol) o el ácido fórmico (HCOOH) se pueden utilizar para el almacenamiento de hidrógeno mediante la liberación fácil de hidrógeno. (Spanish) | |||||||||||||||
| Property / summary: El hidrógeno es un prometedor portador energéticoDihidrógeno (generalmente conocido como hidrógeno) tiene la ventaja de ser un combustible descarbonizado, que en su oxidación genera solo vapor de agua. Se estima que si el hidrógeno se desplega a gran escala, podría contribuir a una reducción del 20 % de las emisiones de CO2. Dado que el hidrógeno apenas está presente en el estado natural de la tierra en una forma molecular estable, existe un gran número de procesos para su producción. Puede producirse a partir de procesos biológicos (por ejemplo, gasificación de biomasa) o de gasificación de combustibles fósiles. El hidrógeno también está presente en los gases residuales procedentes de procesos industriales, como el gas de la planta de coquería y el gas de alto horno, algunos de los cuales todavía están poco recuperados. El hidrógeno también se considera un vector energético para compensar las diferencias entre la generación y la demanda de electricidad, produciéndolo mediante electrólisis de agua durante períodos de sobreproducción. Esta solución de energía a gas es especialmente relevante para sistemas de energía renovable muy intermitentes, como la energía solar (alternancia diaria/nocturna) o el viento (condiciones climáticas). Existen otros medios de producción de hidrógeno sin generación de electricidad, como la descomposición fotocatalítica del agua bajo luz visible (solar). Estos sistemas innovadores siempre deben optimizarse en términos de eficiencia y uso de materiales adecuados (de bajo costo, no tóxicos, reciclables, etc.). Almacenamiento de hidrógeno: un desafío importante para el despliegue eficiente y rentable del hidrógeno es su almacenamiento y distribución seguros. El riesgo de inflamabilidad es poco diferente al de otros combustibles gaseosos. Su consideración se beneficia, en particular, de la experiencia adquirida en la distribución de gas manufacturado («gas urbano») en la red antes de la transición al gas natural en la década de 1960. La principal dificultad para transportar hidrógeno se debe a su baja densidad, que requiere el desarrollo de instalaciones de almacenamiento adecuadas. Para el método de almacenamiento físico, el hidrógeno se almacena en su forma diatómica molecular, ya sea en un recipiente cerrado de alta presión y baja temperatura, por ejemplo, utilizando tanques de alta presión o criocompresión, o adsorbiéndolo en materiales de alta superficie (materiales porosos). Sin embargo, los niveles de energía de hidrogenación/deshidrogenación de estos materiales tienen un déficit energético significativo y, por lo tanto, son generalmente ineficaces. Este problema de almacenamiento de hidrógeno puede resolverse utilizando compuestos químicos más estables con alto contenido de hidrógeno. La mayoría de estos compuestos son líquidos a temperatura ambiente. Los pequeños compuestos orgánicos como el alcohol (como el metanol) o el ácido fórmico (HCOOH) se pueden utilizar para el almacenamiento de hidrógeno mediante la liberación fácil de hidrógeno. (Spanish) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: El hidrógeno es un prometedor portador energéticoDihidrógeno (generalmente conocido como hidrógeno) tiene la ventaja de ser un combustible descarbonizado, que en su oxidación genera solo vapor de agua. Se estima que si el hidrógeno se desplega a gran escala, podría contribuir a una reducción del 20 % de las emisiones de CO2. Dado que el hidrógeno apenas está presente en el estado natural de la tierra en una forma molecular estable, existe un gran número de procesos para su producción. Puede producirse a partir de procesos biológicos (por ejemplo, gasificación de biomasa) o de gasificación de combustibles fósiles. El hidrógeno también está presente en los gases residuales procedentes de procesos industriales, como el gas de la planta de coquería y el gas de alto horno, algunos de los cuales todavía están poco recuperados. El hidrógeno también se considera un vector energético para compensar las diferencias entre la generación y la demanda de electricidad, produciéndolo mediante electrólisis de agua durante períodos de sobreproducción. Esta solución de energía a gas es especialmente relevante para sistemas de energía renovable muy intermitentes, como la energía solar (alternancia diaria/nocturna) o el viento (condiciones climáticas). Existen otros medios de producción de hidrógeno sin generación de electricidad, como la descomposición fotocatalítica del agua bajo luz visible (solar). Estos sistemas innovadores siempre deben optimizarse en términos de eficiencia y uso de materiales adecuados (de bajo costo, no tóxicos, reciclables, etc.). Almacenamiento de hidrógeno: un desafío importante para el despliegue eficiente y rentable del hidrógeno es su almacenamiento y distribución seguros. El riesgo de inflamabilidad es poco diferente al de otros combustibles gaseosos. Su consideración se beneficia, en particular, de la experiencia adquirida en la distribución de gas manufacturado («gas urbano») en la red antes de la transición al gas natural en la década de 1960. La principal dificultad para transportar hidrógeno se debe a su baja densidad, que requiere el desarrollo de instalaciones de almacenamiento adecuadas. Para el método de almacenamiento físico, el hidrógeno se almacena en su forma diatómica molecular, ya sea en un recipiente cerrado de alta presión y baja temperatura, por ejemplo, utilizando tanques de alta presión o criocompresión, o adsorbiéndolo en materiales de alta superficie (materiales porosos). Sin embargo, los niveles de energía de hidrogenación/deshidrogenación de estos materiales tienen un déficit energético significativo y, por lo tanto, son generalmente ineficaces. Este problema de almacenamiento de hidrógeno puede resolverse utilizando compuestos químicos más estables con alto contenido de hidrógeno. La mayoría de estos compuestos son líquidos a temperatura ambiente. Los pequeños compuestos orgánicos como el alcohol (como el metanol) o el ácido fórmico (HCOOH) se pueden utilizar para el almacenamiento de hidrógeno mediante la liberación fácil de hidrógeno. (Spanish) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 14 January 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Vesinik on paljutõotav energiakandjaDivesinik (mida tavaliselt nimetatakse vesinikuks) on eelis, et see on dekarboniseeritud kütus, mis oma oksüdatsioonis tekitab ainult veeauru. Arvatakse, et kui vesinikku kasutatakse suures mahus, võib see aidata vähendada CO2 heitkoguseid 20 %. Kuna vesinikku ei ole maa peal looduslikus olekus stabiilsel molekulaarsel kujul peaaegu üldse, on selle tootmiseks väga palju protsesse. Seda saab toota bioressursipõhiste protsesside (nt biomassi gaasistamine) või fossiilkütuste gaasistamise teel. Vesinikku leidub ka tööstusprotsesside jääkgaasides, nagu koksitehase gaas ja kõrgahjugaas, millest mõned on veel vähe taaskasutatavad. Vesinikku peetakse ka energiakandjaks, et kompenseerida elektritootmise ja -nõudluse erinevusi, tootdes seda ületootmise ajal vee elektrolüüsi teel. See energiast gaasi tootmise lahendus on eriti asjakohane väga katkendlike taastuvenergiasüsteemide puhul, nagu päikeseenergia (päeva/öö vaheldumine) või tuul (ilmastikutingimused). Vesiniku tootmiseks on olemas muud vahendid ilma elektritootmiseta, näiteks vee fotokatalüütiline lagunemine nähtava (päikese)valguse all. Need uuenduslikud süsteemid peavad alati olema optimeeritud tõhususe ja sobivate materjalide kasutamise seisukohast (madala hinnaga, mittetoksilised, ringlussevõetavad jne). vesiniku tõhusa ja kulutõhusa kasutuselevõtu peamine väljakutse on selle turvaline ladustamine ja jaotamine. Süttivuse oht ei erine teistest gaaskütustest. Eelkõige tuleb arvesse võtta kogemusi, mis saadi toodetud gaasi („linnagaas“) jaotamisel võrgus enne üleminekut maagaasile 1960. aastatel. Peamised raskused vesiniku transportimisel tulenevad selle vähesest tihedusest, mis nõuab sobivate ladustamisrajatiste väljaarendamist. Füüsikalise säilitamismeetodi puhul säilitatakse vesinik selle molekulaardiatoomilisel kujul kas kõrgrõhul madalal temperatuuril suletud mahutis, kasutades näiteks kõrgsurvemahuteid või krüokompressiooni või adsorbeerides seda kõrge pinnaga materjalidele (poorsetele materjalidele). Siiski on nende materjalide hüdrogeenimise/dehüdrogeenimise energiatase märkimisväärne energiapuudujääk ja on seetõttu üldiselt ebatõhusad. Seda vesiniku säilitamise probleemi saab lahendada, kasutades stabiilsemaid kõrge vesinikusisaldusega keemilisi ühendeid. Enamik neist ühenditest on vedelad toatemperatuuril. Väikeseid orgaanilisi ühendeid, nagu alkohol (nt metanool) või sipelghape (HCOOH), saab vesiniku säilitamiseks kasutada vesiniku lihtsa eraldumise teel. (Estonian) | |||||||||||||||
| Property / summary: Vesinik on paljutõotav energiakandjaDivesinik (mida tavaliselt nimetatakse vesinikuks) on eelis, et see on dekarboniseeritud kütus, mis oma oksüdatsioonis tekitab ainult veeauru. Arvatakse, et kui vesinikku kasutatakse suures mahus, võib see aidata vähendada CO2 heitkoguseid 20 %. Kuna vesinikku ei ole maa peal looduslikus olekus stabiilsel molekulaarsel kujul peaaegu üldse, on selle tootmiseks väga palju protsesse. Seda saab toota bioressursipõhiste protsesside (nt biomassi gaasistamine) või fossiilkütuste gaasistamise teel. Vesinikku leidub ka tööstusprotsesside jääkgaasides, nagu koksitehase gaas ja kõrgahjugaas, millest mõned on veel vähe taaskasutatavad. Vesinikku peetakse ka energiakandjaks, et kompenseerida elektritootmise ja -nõudluse erinevusi, tootdes seda ületootmise ajal vee elektrolüüsi teel. See energiast gaasi tootmise lahendus on eriti asjakohane väga katkendlike taastuvenergiasüsteemide puhul, nagu päikeseenergia (päeva/öö vaheldumine) või tuul (ilmastikutingimused). Vesiniku tootmiseks on olemas muud vahendid ilma elektritootmiseta, näiteks vee fotokatalüütiline lagunemine nähtava (päikese)valguse all. Need uuenduslikud süsteemid peavad alati olema optimeeritud tõhususe ja sobivate materjalide kasutamise seisukohast (madala hinnaga, mittetoksilised, ringlussevõetavad jne). vesiniku tõhusa ja kulutõhusa kasutuselevõtu peamine väljakutse on selle turvaline ladustamine ja jaotamine. Süttivuse oht ei erine teistest gaaskütustest. Eelkõige tuleb arvesse võtta kogemusi, mis saadi toodetud gaasi („linnagaas“) jaotamisel võrgus enne üleminekut maagaasile 1960. aastatel. Peamised raskused vesiniku transportimisel tulenevad selle vähesest tihedusest, mis nõuab sobivate ladustamisrajatiste väljaarendamist. Füüsikalise säilitamismeetodi puhul säilitatakse vesinik selle molekulaardiatoomilisel kujul kas kõrgrõhul madalal temperatuuril suletud mahutis, kasutades näiteks kõrgsurvemahuteid või krüokompressiooni või adsorbeerides seda kõrge pinnaga materjalidele (poorsetele materjalidele). Siiski on nende materjalide hüdrogeenimise/dehüdrogeenimise energiatase märkimisväärne energiapuudujääk ja on seetõttu üldiselt ebatõhusad. Seda vesiniku säilitamise probleemi saab lahendada, kasutades stabiilsemaid kõrge vesinikusisaldusega keemilisi ühendeid. Enamik neist ühenditest on vedelad toatemperatuuril. Väikeseid orgaanilisi ühendeid, nagu alkohol (nt metanool) või sipelghape (HCOOH), saab vesiniku säilitamiseks kasutada vesiniku lihtsa eraldumise teel. (Estonian) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Vesinik on paljutõotav energiakandjaDivesinik (mida tavaliselt nimetatakse vesinikuks) on eelis, et see on dekarboniseeritud kütus, mis oma oksüdatsioonis tekitab ainult veeauru. Arvatakse, et kui vesinikku kasutatakse suures mahus, võib see aidata vähendada CO2 heitkoguseid 20 %. Kuna vesinikku ei ole maa peal looduslikus olekus stabiilsel molekulaarsel kujul peaaegu üldse, on selle tootmiseks väga palju protsesse. Seda saab toota bioressursipõhiste protsesside (nt biomassi gaasistamine) või fossiilkütuste gaasistamise teel. Vesinikku leidub ka tööstusprotsesside jääkgaasides, nagu koksitehase gaas ja kõrgahjugaas, millest mõned on veel vähe taaskasutatavad. Vesinikku peetakse ka energiakandjaks, et kompenseerida elektritootmise ja -nõudluse erinevusi, tootdes seda ületootmise ajal vee elektrolüüsi teel. See energiast gaasi tootmise lahendus on eriti asjakohane väga katkendlike taastuvenergiasüsteemide puhul, nagu päikeseenergia (päeva/öö vaheldumine) või tuul (ilmastikutingimused). Vesiniku tootmiseks on olemas muud vahendid ilma elektritootmiseta, näiteks vee fotokatalüütiline lagunemine nähtava (päikese)valguse all. Need uuenduslikud süsteemid peavad alati olema optimeeritud tõhususe ja sobivate materjalide kasutamise seisukohast (madala hinnaga, mittetoksilised, ringlussevõetavad jne). vesiniku tõhusa ja kulutõhusa kasutuselevõtu peamine väljakutse on selle turvaline ladustamine ja jaotamine. Süttivuse oht ei erine teistest gaaskütustest. Eelkõige tuleb arvesse võtta kogemusi, mis saadi toodetud gaasi („linnagaas“) jaotamisel võrgus enne üleminekut maagaasile 1960. aastatel. Peamised raskused vesiniku transportimisel tulenevad selle vähesest tihedusest, mis nõuab sobivate ladustamisrajatiste väljaarendamist. Füüsikalise säilitamismeetodi puhul säilitatakse vesinik selle molekulaardiatoomilisel kujul kas kõrgrõhul madalal temperatuuril suletud mahutis, kasutades näiteks kõrgsurvemahuteid või krüokompressiooni või adsorbeerides seda kõrge pinnaga materjalidele (poorsetele materjalidele). Siiski on nende materjalide hüdrogeenimise/dehüdrogeenimise energiatase märkimisväärne energiapuudujääk ja on seetõttu üldiselt ebatõhusad. Seda vesiniku säilitamise probleemi saab lahendada, kasutades stabiilsemaid kõrge vesinikusisaldusega keemilisi ühendeid. Enamik neist ühenditest on vedelad toatemperatuuril. Väikeseid orgaanilisi ühendeid, nagu alkohol (nt metanool) või sipelghape (HCOOH), saab vesiniku säilitamiseks kasutada vesiniku lihtsa eraldumise teel. (Estonian) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Vandenilis yra perspektyvus energijos nešiklisDivandenilis (paprastai vadinamas vandeniliu) turi pranašumą, nes yra dekarbonizuotas kuras, kuris oksidacijos metu generuoja tik vandens garus. Apskaičiuota, kad jei vandenilis būtų naudojamas dideliu mastu, jis galėtų padėti 20 % sumažinti išmetamą CO2 kiekį. Kadangi vandenilis žemėje beveik nėra stabilios molekulinės formos, jo gamybai yra labai daug procesų. Jis gali būti gaminamas vykdant biologinius procesus (pvz., biomasės dujinimą) arba dujinant iškastinį kurą. Vandenilis taip pat yra pramoninių procesų dujų likutinėse dujose, pvz., koksavimo įrenginių dujose ir aukštakrosnių dujose, kai kurios iš jų vis dar mažai regeneruojamos. Vandenilis taip pat laikomas energijos nešikliu, kuriuo kompensuojami elektros energijos gamybos ir paklausos skirtumai, jį gaminant elektrolizės būdu vandens pertekliaus laikotarpiais. Šis dujų tiekimo sprendimas ypač aktualus labai kintamoms atsinaujinančios energijos sistemoms, tokioms kaip saulės energija (diena/naktis kintamumas) arba vėjas (oro sąlygos). Yra ir kitų vandenilio gamybos be elektros energijos gamybos priemonių, pvz., fotokatalizinis vandens skilimas matomoje (saulės) šviesoje. Šios naujoviškos sistemos visada turi būti optimizuojamos atsižvelgiant į efektyvumą ir tinkamų medžiagų (nebrangių, netoksiškų, perdirbamų ir kt.) naudojimą. pagrindinis uždavinysPagrindinis uždavinys siekiant efektyviai ir ekonomiškai efektyviai diegti vandenilį – saugus jo laikymas ir paskirstymas. Degumo rizika mažai skiriasi nuo kitų dujinių degalų. Jos svarstymui ypač naudinga patirtis, įgyta skirstant pagamintas dujas (toliau – miesto dujos) tinkle prieš pereinant prie gamtinių dujų septintajame dešimtmetyje. Pagrindiniai sunkumai transportuojant vandenilį kyla dėl mažo jo tankio, todėl reikia sukurti tinkamas saugyklas. Taikant fizinio laikymo metodą, vandenilis laikomas molekulinėje diatominėje formoje arba aukšto slėgio, žemos temperatūros uždarytoje talpykloje, pvz., naudojant aukšto slėgio rezervuarus arba kriokompresiją, arba adsorbuojant jį ant aukšto paviršiaus medžiagų (akytojų). Tačiau šių medžiagų hidrinimo/dehidrogenizavimo energijos lygis turi didelį energijos trūkumą ir todėl paprastai yra neveiksmingas. Ši vandenilio laikymo problema gali būti išspręsta naudojant stabilesnius cheminius junginius, kuriuose yra didelis vandenilio kiekis. Dauguma šių junginių yraskystis kambario temperatūroje. Maži organiniai junginiai, tokie kaip alkoholis (pvz., metanolis) arba skruzdžių rūgštis (HCOOH), gali būti naudojami vandenilio laikymui lengvai išskiriant vandenilį. (Lithuanian) | |||||||||||||||
| Property / summary: Vandenilis yra perspektyvus energijos nešiklisDivandenilis (paprastai vadinamas vandeniliu) turi pranašumą, nes yra dekarbonizuotas kuras, kuris oksidacijos metu generuoja tik vandens garus. Apskaičiuota, kad jei vandenilis būtų naudojamas dideliu mastu, jis galėtų padėti 20 % sumažinti išmetamą CO2 kiekį. Kadangi vandenilis žemėje beveik nėra stabilios molekulinės formos, jo gamybai yra labai daug procesų. Jis gali būti gaminamas vykdant biologinius procesus (pvz., biomasės dujinimą) arba dujinant iškastinį kurą. Vandenilis taip pat yra pramoninių procesų dujų likutinėse dujose, pvz., koksavimo įrenginių dujose ir aukštakrosnių dujose, kai kurios iš jų vis dar mažai regeneruojamos. Vandenilis taip pat laikomas energijos nešikliu, kuriuo kompensuojami elektros energijos gamybos ir paklausos skirtumai, jį gaminant elektrolizės būdu vandens pertekliaus laikotarpiais. Šis dujų tiekimo sprendimas ypač aktualus labai kintamoms atsinaujinančios energijos sistemoms, tokioms kaip saulės energija (diena/naktis kintamumas) arba vėjas (oro sąlygos). Yra ir kitų vandenilio gamybos be elektros energijos gamybos priemonių, pvz., fotokatalizinis vandens skilimas matomoje (saulės) šviesoje. Šios naujoviškos sistemos visada turi būti optimizuojamos atsižvelgiant į efektyvumą ir tinkamų medžiagų (nebrangių, netoksiškų, perdirbamų ir kt.) naudojimą. pagrindinis uždavinysPagrindinis uždavinys siekiant efektyviai ir ekonomiškai efektyviai diegti vandenilį – saugus jo laikymas ir paskirstymas. Degumo rizika mažai skiriasi nuo kitų dujinių degalų. Jos svarstymui ypač naudinga patirtis, įgyta skirstant pagamintas dujas (toliau – miesto dujos) tinkle prieš pereinant prie gamtinių dujų septintajame dešimtmetyje. Pagrindiniai sunkumai transportuojant vandenilį kyla dėl mažo jo tankio, todėl reikia sukurti tinkamas saugyklas. Taikant fizinio laikymo metodą, vandenilis laikomas molekulinėje diatominėje formoje arba aukšto slėgio, žemos temperatūros uždarytoje talpykloje, pvz., naudojant aukšto slėgio rezervuarus arba kriokompresiją, arba adsorbuojant jį ant aukšto paviršiaus medžiagų (akytojų). Tačiau šių medžiagų hidrinimo/dehidrogenizavimo energijos lygis turi didelį energijos trūkumą ir todėl paprastai yra neveiksmingas. Ši vandenilio laikymo problema gali būti išspręsta naudojant stabilesnius cheminius junginius, kuriuose yra didelis vandenilio kiekis. Dauguma šių junginių yraskystis kambario temperatūroje. Maži organiniai junginiai, tokie kaip alkoholis (pvz., metanolis) arba skruzdžių rūgštis (HCOOH), gali būti naudojami vandenilio laikymui lengvai išskiriant vandenilį. (Lithuanian) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Vandenilis yra perspektyvus energijos nešiklisDivandenilis (paprastai vadinamas vandeniliu) turi pranašumą, nes yra dekarbonizuotas kuras, kuris oksidacijos metu generuoja tik vandens garus. Apskaičiuota, kad jei vandenilis būtų naudojamas dideliu mastu, jis galėtų padėti 20 % sumažinti išmetamą CO2 kiekį. Kadangi vandenilis žemėje beveik nėra stabilios molekulinės formos, jo gamybai yra labai daug procesų. Jis gali būti gaminamas vykdant biologinius procesus (pvz., biomasės dujinimą) arba dujinant iškastinį kurą. Vandenilis taip pat yra pramoninių procesų dujų likutinėse dujose, pvz., koksavimo įrenginių dujose ir aukštakrosnių dujose, kai kurios iš jų vis dar mažai regeneruojamos. Vandenilis taip pat laikomas energijos nešikliu, kuriuo kompensuojami elektros energijos gamybos ir paklausos skirtumai, jį gaminant elektrolizės būdu vandens pertekliaus laikotarpiais. Šis dujų tiekimo sprendimas ypač aktualus labai kintamoms atsinaujinančios energijos sistemoms, tokioms kaip saulės energija (diena/naktis kintamumas) arba vėjas (oro sąlygos). Yra ir kitų vandenilio gamybos be elektros energijos gamybos priemonių, pvz., fotokatalizinis vandens skilimas matomoje (saulės) šviesoje. Šios naujoviškos sistemos visada turi būti optimizuojamos atsižvelgiant į efektyvumą ir tinkamų medžiagų (nebrangių, netoksiškų, perdirbamų ir kt.) naudojimą. pagrindinis uždavinysPagrindinis uždavinys siekiant efektyviai ir ekonomiškai efektyviai diegti vandenilį – saugus jo laikymas ir paskirstymas. Degumo rizika mažai skiriasi nuo kitų dujinių degalų. Jos svarstymui ypač naudinga patirtis, įgyta skirstant pagamintas dujas (toliau – miesto dujos) tinkle prieš pereinant prie gamtinių dujų septintajame dešimtmetyje. Pagrindiniai sunkumai transportuojant vandenilį kyla dėl mažo jo tankio, todėl reikia sukurti tinkamas saugyklas. Taikant fizinio laikymo metodą, vandenilis laikomas molekulinėje diatominėje formoje arba aukšto slėgio, žemos temperatūros uždarytoje talpykloje, pvz., naudojant aukšto slėgio rezervuarus arba kriokompresiją, arba adsorbuojant jį ant aukšto paviršiaus medžiagų (akytojų). Tačiau šių medžiagų hidrinimo/dehidrogenizavimo energijos lygis turi didelį energijos trūkumą ir todėl paprastai yra neveiksmingas. Ši vandenilio laikymo problema gali būti išspręsta naudojant stabilesnius cheminius junginius, kuriuose yra didelis vandenilio kiekis. Dauguma šių junginių yraskystis kambario temperatūroje. Maži organiniai junginiai, tokie kaip alkoholis (pvz., metanolis) arba skruzdžių rūgštis (HCOOH), gali būti naudojami vandenilio laikymui lengvai išskiriant vandenilį. (Lithuanian) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Prednost vodika jest dekarbonizirano gorivo koje u svojoj oksidaciji stvara samo vodenu paru. Procjenjuje se da bi vodik, ako se vodik upotrebljava u velikim razmjerima, mogao doprinijeti smanjenju emisija CO2 za 20 %. Budući da je vodik jedva prisutan u prirodnom stanju na zemlji u stabilnom molekularnom obliku, postoji vrlo velik broj procesa za njegovu proizvodnju. Može se proizvesti procesima na biološkoj osnovi (npr. uplinjavanjem biomase) ili uplinjavanjem fosilnih goriva. Vodik je prisutan i u preostalim plinovima iz industrijskih procesa, kao što su plin iz postrojenja za koksiranje i plin iz visokih peći, od kojih se neki još uvijek malo oporabljuju. Vodik se također smatra nositeljem energije kako bi se nadoknadile razlike između proizvodnje i potražnje električne energije proizvodnjom električne energije elektrolizom vode tijekom razdoblja prekomjerne proizvodnje. To rješenje električne energije u plin posebno je važno za vrlo povremene sustave obnovljive energije kao što su solarna energija (dnevni/noćni alternancija) ili vjetar (vremenski uvjeti). Postoje i drugi načini proizvodnje vodika bez proizvodnje električne energije, kao što je fotokatalitička razgradnja vode pod vidljivom (solarnom) svjetlošću. Ti inovativni sustavi moraju se uvijek optimizirati u smislu učinkovitosti i uporabe odgovarajućih materijala (skupih, netoksičnih, recikliranih itd.). veliki izazovVeliki izazov za učinkovito i troškovno učinkovito uvođenje vodika jest sigurno skladištenje i distribucija vodika. Rizik od zapaljivosti malo se razlikuje od ostalih plinovitih goriva. To razmatranje osobito ima koristi od iskustva stečenog u distribuciji proizvedenog plina („gradski plin”) u mreži prije prelaska na prirodni plin šezdesetih godina 20. stoljeća. Glavne poteškoće u prijevozu vodika proizlaze iz njegove niske gustoće, što zahtijeva razvoj odgovarajućih skladišnih objekata. Za fizikalnu metodu skladištenja vodik se skladišti u molekularnoj dijatomičkoj formi, u visokotlačnom zatvorenom spremniku niske temperature, npr. upotrebom visokotlačnih spremnika ili kriokompresije, ili adsorbiranjem na visokopovršinske materijale (porozne materijale). Međutim, razine energije u hidrogenaciji/dehidrogenaciji tih materijala imaju znatan energetski deficit i stoga su općenito neučinkovite. Ovaj problem skladištenja vodika može se riješiti korištenjem stabilnijih kemijskih spojeva s visokim sadržajem vodika. Većina ovih spojeva jetekućina na sobnoj temperaturi. Mali organski spojevi poput alkohola (kao što je metanol) ili mravlje kiseline (HCOOH) mogu se upotrebljavati za skladištenje vodika jednostavnim oslobađanjem vodika. (Croatian) | |||||||||||||||
| Property / summary: Prednost vodika jest dekarbonizirano gorivo koje u svojoj oksidaciji stvara samo vodenu paru. Procjenjuje se da bi vodik, ako se vodik upotrebljava u velikim razmjerima, mogao doprinijeti smanjenju emisija CO2 za 20 %. Budući da je vodik jedva prisutan u prirodnom stanju na zemlji u stabilnom molekularnom obliku, postoji vrlo velik broj procesa za njegovu proizvodnju. Može se proizvesti procesima na biološkoj osnovi (npr. uplinjavanjem biomase) ili uplinjavanjem fosilnih goriva. Vodik je prisutan i u preostalim plinovima iz industrijskih procesa, kao što su plin iz postrojenja za koksiranje i plin iz visokih peći, od kojih se neki još uvijek malo oporabljuju. Vodik se također smatra nositeljem energije kako bi se nadoknadile razlike između proizvodnje i potražnje električne energije proizvodnjom električne energije elektrolizom vode tijekom razdoblja prekomjerne proizvodnje. To rješenje električne energije u plin posebno je važno za vrlo povremene sustave obnovljive energije kao što su solarna energija (dnevni/noćni alternancija) ili vjetar (vremenski uvjeti). Postoje i drugi načini proizvodnje vodika bez proizvodnje električne energije, kao što je fotokatalitička razgradnja vode pod vidljivom (solarnom) svjetlošću. Ti inovativni sustavi moraju se uvijek optimizirati u smislu učinkovitosti i uporabe odgovarajućih materijala (skupih, netoksičnih, recikliranih itd.). veliki izazovVeliki izazov za učinkovito i troškovno učinkovito uvođenje vodika jest sigurno skladištenje i distribucija vodika. Rizik od zapaljivosti malo se razlikuje od ostalih plinovitih goriva. To razmatranje osobito ima koristi od iskustva stečenog u distribuciji proizvedenog plina („gradski plin”) u mreži prije prelaska na prirodni plin šezdesetih godina 20. stoljeća. Glavne poteškoće u prijevozu vodika proizlaze iz njegove niske gustoće, što zahtijeva razvoj odgovarajućih skladišnih objekata. Za fizikalnu metodu skladištenja vodik se skladišti u molekularnoj dijatomičkoj formi, u visokotlačnom zatvorenom spremniku niske temperature, npr. upotrebom visokotlačnih spremnika ili kriokompresije, ili adsorbiranjem na visokopovršinske materijale (porozne materijale). Međutim, razine energije u hidrogenaciji/dehidrogenaciji tih materijala imaju znatan energetski deficit i stoga su općenito neučinkovite. Ovaj problem skladištenja vodika može se riješiti korištenjem stabilnijih kemijskih spojeva s visokim sadržajem vodika. Većina ovih spojeva jetekućina na sobnoj temperaturi. Mali organski spojevi poput alkohola (kao što je metanol) ili mravlje kiseline (HCOOH) mogu se upotrebljavati za skladištenje vodika jednostavnim oslobađanjem vodika. (Croatian) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Prednost vodika jest dekarbonizirano gorivo koje u svojoj oksidaciji stvara samo vodenu paru. Procjenjuje se da bi vodik, ako se vodik upotrebljava u velikim razmjerima, mogao doprinijeti smanjenju emisija CO2 za 20 %. Budući da je vodik jedva prisutan u prirodnom stanju na zemlji u stabilnom molekularnom obliku, postoji vrlo velik broj procesa za njegovu proizvodnju. Može se proizvesti procesima na biološkoj osnovi (npr. uplinjavanjem biomase) ili uplinjavanjem fosilnih goriva. Vodik je prisutan i u preostalim plinovima iz industrijskih procesa, kao što su plin iz postrojenja za koksiranje i plin iz visokih peći, od kojih se neki još uvijek malo oporabljuju. Vodik se također smatra nositeljem energije kako bi se nadoknadile razlike između proizvodnje i potražnje električne energije proizvodnjom električne energije elektrolizom vode tijekom razdoblja prekomjerne proizvodnje. To rješenje električne energije u plin posebno je važno za vrlo povremene sustave obnovljive energije kao što su solarna energija (dnevni/noćni alternancija) ili vjetar (vremenski uvjeti). Postoje i drugi načini proizvodnje vodika bez proizvodnje električne energije, kao što je fotokatalitička razgradnja vode pod vidljivom (solarnom) svjetlošću. Ti inovativni sustavi moraju se uvijek optimizirati u smislu učinkovitosti i uporabe odgovarajućih materijala (skupih, netoksičnih, recikliranih itd.). veliki izazovVeliki izazov za učinkovito i troškovno učinkovito uvođenje vodika jest sigurno skladištenje i distribucija vodika. Rizik od zapaljivosti malo se razlikuje od ostalih plinovitih goriva. To razmatranje osobito ima koristi od iskustva stečenog u distribuciji proizvedenog plina („gradski plin”) u mreži prije prelaska na prirodni plin šezdesetih godina 20. stoljeća. Glavne poteškoće u prijevozu vodika proizlaze iz njegove niske gustoće, što zahtijeva razvoj odgovarajućih skladišnih objekata. Za fizikalnu metodu skladištenja vodik se skladišti u molekularnoj dijatomičkoj formi, u visokotlačnom zatvorenom spremniku niske temperature, npr. upotrebom visokotlačnih spremnika ili kriokompresije, ili adsorbiranjem na visokopovršinske materijale (porozne materijale). Međutim, razine energije u hidrogenaciji/dehidrogenaciji tih materijala imaju znatan energetski deficit i stoga su općenito neučinkovite. Ovaj problem skladištenja vodika može se riješiti korištenjem stabilnijih kemijskih spojeva s visokim sadržajem vodika. Većina ovih spojeva jetekućina na sobnoj temperaturi. Mali organski spojevi poput alkohola (kao što je metanol) ili mravlje kiseline (HCOOH) mogu se upotrebljavati za skladištenje vodika jednostavnim oslobađanjem vodika. (Croatian) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Το υδρογόνο είναι ένας ελπιδοφόρος ενεργειακός φορέαςΔιυδρογόνο (που συνήθως αναφέρεται ως υδρογόνο) έχει το πλεονέκτημα ότι είναι ένα καύσιμο απαλλαγμένο από ανθρακούχες εκπομπές, το οποίο στην οξείδωσή του παράγει μόνο υδρατμούς. Εκτιμάται ότι αν το υδρογόνο χρησιμοποιηθεί σε μεγάλη κλίμακα, θα μπορούσε να συμβάλει σε μείωση των εκπομπών CO2 κατά 20 %. Δεδομένου ότι το υδρογόνο είναι ελάχιστα παρόν στη φυσική κατάσταση της γης σε σταθερή μοριακή μορφή, υπάρχει πολύ μεγάλος αριθμός διεργασιών για την παραγωγή του. Μπορεί να παραχθεί από διεργασίες βιολογικής προέλευσης (π.χ. αεριοποίηση βιομάζας) ή από αεριοποίηση ορυκτών καυσίμων. Υδρογόνο υπάρχει επίσης σε υπολειμματικά αέρια από βιομηχανικές διεργασίες, όπως το αέριο της μονάδας οπτανθρακοποίησης και το αέριο υψικαμίνων, ορισμένα από τα οποία εξακολουθούν να είναι ελάχιστα ανακτημένα. Το υδρογόνο θεωρείται επίσης φορέας ενέργειας που αντισταθμίζει τις διαφορές μεταξύ της παραγωγής ηλεκτρικής ενέργειας και της ζήτησης, με την παραγωγή του με ηλεκτρόλυση νερού σε περιόδους υπερπαραγωγής. Αυτή η λύση ισχύος-αερίου είναι ιδιαίτερα σημαντική για τα πολύ διαλείποντα συστήματα ανανεώσιμης ενέργειας, όπως η ηλιακή (εναλλαγή ημέρας/νύχτας) ή η αιολική ενέργεια (καιρικές συνθήκες). Υπάρχουν άλλα μέσα παραγωγής υδρογόνου χωρίς παραγωγή ηλεκτρικής ενέργειας, όπως η φωτοκαταλυτική αποσύνθεση του νερού κάτω από ορατό (ηλιακό) φως. Αυτά τα καινοτόμα συστήματα πρέπει πάντα να βελτιστοποιούνται όσον αφορά την αποτελεσματικότητα και τη χρήση κατάλληλων υλικών (μη δαπανηρών, μη τοξικών, ανακυκλώσιμων κ.λπ.). μια σημαντική πρόκληση για την αποδοτική και οικονομικά αποδοτική ανάπτυξη του υδρογόνου είναι η ασφαλής αποθήκευση και διανομή του. Ο κίνδυνος αναφλεξιμότητας είναι ελάχιστα διαφορετικός από τα άλλα αέρια καύσιμα. Η εξέτασή της ωφελείται ιδίως από την πείρα που αποκτήθηκε κατά τη διανομή του παραγόμενου αερίου («αέριο της πόλης») στο δίκτυο πριν από τη μετάβαση στο φυσικό αέριο τη δεκαετία του 1960. Η κύρια δυσκολία μεταφοράς υδρογόνου οφείλεται στη χαμηλή πυκνότητά του, η οποία απαιτεί την ανάπτυξη κατάλληλων εγκαταστάσεων αποθήκευσης. Για τη μέθοδο φυσικής αποθήκευσης, το υδρογόνο αποθηκεύεται στη μοριακή διατομική του μορφή, είτε σε κλειστό περιέκτη υψηλής πίεσης, χαμηλής θερμοκρασίας, π.χ. με τη χρήση δεξαμενών υψηλής πίεσης ή κρυοσυμπίεσης, είτε με προσρόφησή του σε υλικά υψηλής επιφάνειας (πορώδη υλικά). Ωστόσο, τα επίπεδα ενέργειας της υδρογόνωσης/αφυδρογόνωσης αυτών των υλικών έχουν σημαντικό ενεργειακό έλλειμμα και, ως εκ τούτου, είναι γενικά αναποτελεσματικά.Αυτό το πρόβλημα αποθήκευσης υδρογόνου μπορεί να επιλυθεί με τη χρήση σταθερότερων χημικών ενώσεων με υψηλή περιεκτικότητα σε υδρογόνο. Οι περισσότερες από αυτές τις ενώσεις είναιυγρού σε θερμοκρασία δωματίου. Μικρές οργανικές ενώσεις όπως η αλκοόλη (όπως η μεθανόλη) ή το μυρμηκικό οξύ (HCOOH) μπορούν να χρησιμοποιηθούν για αποθήκευση υδρογόνου μέσω της εύκολης απελευθέρωσης υδρογόνου. (Greek) | |||||||||||||||
| Property / summary: Το υδρογόνο είναι ένας ελπιδοφόρος ενεργειακός φορέαςΔιυδρογόνο (που συνήθως αναφέρεται ως υδρογόνο) έχει το πλεονέκτημα ότι είναι ένα καύσιμο απαλλαγμένο από ανθρακούχες εκπομπές, το οποίο στην οξείδωσή του παράγει μόνο υδρατμούς. Εκτιμάται ότι αν το υδρογόνο χρησιμοποιηθεί σε μεγάλη κλίμακα, θα μπορούσε να συμβάλει σε μείωση των εκπομπών CO2 κατά 20 %. Δεδομένου ότι το υδρογόνο είναι ελάχιστα παρόν στη φυσική κατάσταση της γης σε σταθερή μοριακή μορφή, υπάρχει πολύ μεγάλος αριθμός διεργασιών για την παραγωγή του. Μπορεί να παραχθεί από διεργασίες βιολογικής προέλευσης (π.χ. αεριοποίηση βιομάζας) ή από αεριοποίηση ορυκτών καυσίμων. Υδρογόνο υπάρχει επίσης σε υπολειμματικά αέρια από βιομηχανικές διεργασίες, όπως το αέριο της μονάδας οπτανθρακοποίησης και το αέριο υψικαμίνων, ορισμένα από τα οποία εξακολουθούν να είναι ελάχιστα ανακτημένα. Το υδρογόνο θεωρείται επίσης φορέας ενέργειας που αντισταθμίζει τις διαφορές μεταξύ της παραγωγής ηλεκτρικής ενέργειας και της ζήτησης, με την παραγωγή του με ηλεκτρόλυση νερού σε περιόδους υπερπαραγωγής. Αυτή η λύση ισχύος-αερίου είναι ιδιαίτερα σημαντική για τα πολύ διαλείποντα συστήματα ανανεώσιμης ενέργειας, όπως η ηλιακή (εναλλαγή ημέρας/νύχτας) ή η αιολική ενέργεια (καιρικές συνθήκες). Υπάρχουν άλλα μέσα παραγωγής υδρογόνου χωρίς παραγωγή ηλεκτρικής ενέργειας, όπως η φωτοκαταλυτική αποσύνθεση του νερού κάτω από ορατό (ηλιακό) φως. Αυτά τα καινοτόμα συστήματα πρέπει πάντα να βελτιστοποιούνται όσον αφορά την αποτελεσματικότητα και τη χρήση κατάλληλων υλικών (μη δαπανηρών, μη τοξικών, ανακυκλώσιμων κ.λπ.). μια σημαντική πρόκληση για την αποδοτική και οικονομικά αποδοτική ανάπτυξη του υδρογόνου είναι η ασφαλής αποθήκευση και διανομή του. Ο κίνδυνος αναφλεξιμότητας είναι ελάχιστα διαφορετικός από τα άλλα αέρια καύσιμα. Η εξέτασή της ωφελείται ιδίως από την πείρα που αποκτήθηκε κατά τη διανομή του παραγόμενου αερίου («αέριο της πόλης») στο δίκτυο πριν από τη μετάβαση στο φυσικό αέριο τη δεκαετία του 1960. Η κύρια δυσκολία μεταφοράς υδρογόνου οφείλεται στη χαμηλή πυκνότητά του, η οποία απαιτεί την ανάπτυξη κατάλληλων εγκαταστάσεων αποθήκευσης. Για τη μέθοδο φυσικής αποθήκευσης, το υδρογόνο αποθηκεύεται στη μοριακή διατομική του μορφή, είτε σε κλειστό περιέκτη υψηλής πίεσης, χαμηλής θερμοκρασίας, π.χ. με τη χρήση δεξαμενών υψηλής πίεσης ή κρυοσυμπίεσης, είτε με προσρόφησή του σε υλικά υψηλής επιφάνειας (πορώδη υλικά). Ωστόσο, τα επίπεδα ενέργειας της υδρογόνωσης/αφυδρογόνωσης αυτών των υλικών έχουν σημαντικό ενεργειακό έλλειμμα και, ως εκ τούτου, είναι γενικά αναποτελεσματικά.Αυτό το πρόβλημα αποθήκευσης υδρογόνου μπορεί να επιλυθεί με τη χρήση σταθερότερων χημικών ενώσεων με υψηλή περιεκτικότητα σε υδρογόνο. Οι περισσότερες από αυτές τις ενώσεις είναιυγρού σε θερμοκρασία δωματίου. Μικρές οργανικές ενώσεις όπως η αλκοόλη (όπως η μεθανόλη) ή το μυρμηκικό οξύ (HCOOH) μπορούν να χρησιμοποιηθούν για αποθήκευση υδρογόνου μέσω της εύκολης απελευθέρωσης υδρογόνου. (Greek) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Το υδρογόνο είναι ένας ελπιδοφόρος ενεργειακός φορέαςΔιυδρογόνο (που συνήθως αναφέρεται ως υδρογόνο) έχει το πλεονέκτημα ότι είναι ένα καύσιμο απαλλαγμένο από ανθρακούχες εκπομπές, το οποίο στην οξείδωσή του παράγει μόνο υδρατμούς. Εκτιμάται ότι αν το υδρογόνο χρησιμοποιηθεί σε μεγάλη κλίμακα, θα μπορούσε να συμβάλει σε μείωση των εκπομπών CO2 κατά 20 %. Δεδομένου ότι το υδρογόνο είναι ελάχιστα παρόν στη φυσική κατάσταση της γης σε σταθερή μοριακή μορφή, υπάρχει πολύ μεγάλος αριθμός διεργασιών για την παραγωγή του. Μπορεί να παραχθεί από διεργασίες βιολογικής προέλευσης (π.χ. αεριοποίηση βιομάζας) ή από αεριοποίηση ορυκτών καυσίμων. Υδρογόνο υπάρχει επίσης σε υπολειμματικά αέρια από βιομηχανικές διεργασίες, όπως το αέριο της μονάδας οπτανθρακοποίησης και το αέριο υψικαμίνων, ορισμένα από τα οποία εξακολουθούν να είναι ελάχιστα ανακτημένα. Το υδρογόνο θεωρείται επίσης φορέας ενέργειας που αντισταθμίζει τις διαφορές μεταξύ της παραγωγής ηλεκτρικής ενέργειας και της ζήτησης, με την παραγωγή του με ηλεκτρόλυση νερού σε περιόδους υπερπαραγωγής. Αυτή η λύση ισχύος-αερίου είναι ιδιαίτερα σημαντική για τα πολύ διαλείποντα συστήματα ανανεώσιμης ενέργειας, όπως η ηλιακή (εναλλαγή ημέρας/νύχτας) ή η αιολική ενέργεια (καιρικές συνθήκες). Υπάρχουν άλλα μέσα παραγωγής υδρογόνου χωρίς παραγωγή ηλεκτρικής ενέργειας, όπως η φωτοκαταλυτική αποσύνθεση του νερού κάτω από ορατό (ηλιακό) φως. Αυτά τα καινοτόμα συστήματα πρέπει πάντα να βελτιστοποιούνται όσον αφορά την αποτελεσματικότητα και τη χρήση κατάλληλων υλικών (μη δαπανηρών, μη τοξικών, ανακυκλώσιμων κ.λπ.). μια σημαντική πρόκληση για την αποδοτική και οικονομικά αποδοτική ανάπτυξη του υδρογόνου είναι η ασφαλής αποθήκευση και διανομή του. Ο κίνδυνος αναφλεξιμότητας είναι ελάχιστα διαφορετικός από τα άλλα αέρια καύσιμα. Η εξέτασή της ωφελείται ιδίως από την πείρα που αποκτήθηκε κατά τη διανομή του παραγόμενου αερίου («αέριο της πόλης») στο δίκτυο πριν από τη μετάβαση στο φυσικό αέριο τη δεκαετία του 1960. Η κύρια δυσκολία μεταφοράς υδρογόνου οφείλεται στη χαμηλή πυκνότητά του, η οποία απαιτεί την ανάπτυξη κατάλληλων εγκαταστάσεων αποθήκευσης. Για τη μέθοδο φυσικής αποθήκευσης, το υδρογόνο αποθηκεύεται στη μοριακή διατομική του μορφή, είτε σε κλειστό περιέκτη υψηλής πίεσης, χαμηλής θερμοκρασίας, π.χ. με τη χρήση δεξαμενών υψηλής πίεσης ή κρυοσυμπίεσης, είτε με προσρόφησή του σε υλικά υψηλής επιφάνειας (πορώδη υλικά). Ωστόσο, τα επίπεδα ενέργειας της υδρογόνωσης/αφυδρογόνωσης αυτών των υλικών έχουν σημαντικό ενεργειακό έλλειμμα και, ως εκ τούτου, είναι γενικά αναποτελεσματικά.Αυτό το πρόβλημα αποθήκευσης υδρογόνου μπορεί να επιλυθεί με τη χρήση σταθερότερων χημικών ενώσεων με υψηλή περιεκτικότητα σε υδρογόνο. Οι περισσότερες από αυτές τις ενώσεις είναιυγρού σε θερμοκρασία δωματίου. Μικρές οργανικές ενώσεις όπως η αλκοόλη (όπως η μεθανόλη) ή το μυρμηκικό οξύ (HCOOH) μπορούν να χρησιμοποιηθούν για αποθήκευση υδρογόνου μέσω της εύκολης απελευθέρωσης υδρογόνου. (Greek) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Vodík je sľubným energetickým nosičomDihydrogen (zvyčajne označovaný ako vodík) má tú výhodu, že je dekarbonizované palivo, ktoré vo svojej oxidácii vytvára iba vodné pary. Odhaduje sa, že ak by sa vodík používal vo veľkom rozsahu, mohol by prispieť k 20 % zníženiu emisií CO2. Keďže vodík je sotva prítomný v prirodzenom stave na zemi v stabilnej molekulárnej forme, na jeho výrobu existuje veľmi veľký počet procesov. Môže sa vyrábať bioprocesmi (napr. splyňovaním biomasy) alebo splyňovaním fosílnych palív. Vodík je prítomný aj v zvyškových plynoch z priemyselných procesov, ako je plyn z koksárenských zariadení a vysokopecný plyn, z ktorých niektoré sú stále málo vyťažené. Vodík sa takisto považuje za nosič energie, ktorý kompenzuje rozdiely medzi výrobou elektrickej energie a dopytom, a to jeho výrobou elektrolýzou vody v obdobiach nadprodukcie. Toto riešenie energie na plyn je obzvlášť dôležité pre veľmi prerušované systémy obnoviteľnej energie, ako je solárna energia (striedanie dňa/noc) alebo veterná energia (počasie). Existujú aj iné spôsoby výroby vodíka bez výroby elektrickej energie, ako je fotokatalytický rozklad vody za viditeľného (solárneho) svetla. Tieto inovačné systémy musia byť vždy optimalizované z hľadiska účinnosti a používania vhodných materiálov (lacných, netoxických, recyklovateľných atď.).Skladovanie vzduchu: hlavnou výzvouVeľkou výzvou pre efektívne a nákladovo efektívne zavádzanie vodíka je jeho bezpečné skladovanie a distribúcia. Riziko horľavosti je málo odlišné od iných plynných palív. Jej zohľadnenie má prospech najmä zo skúseností získaných pri distribúcii vyrobeného plynu („mesto“) v sieti pred prechodom na zemný plyn v šesťdesiatych rokoch 20. storočia. Hlavné ťažkosti pri preprave vodíka vyplývajú z jeho nízkej hustoty, čo si vyžaduje vytvorenie primeraných skladovacích zariadení. V prípade metódy fyzického uskladnenia sa vodík skladuje vo svojej molekulárnej diatomickej forme buď vo vysokotlakovej nízkoteplotnej uzavretej nádobe, napr. pomocou vysokotlakových nádrží alebo kryokompresie, alebo jeho adsorbáciou na vysokopovrchové materiály (pórovité materiály). Energetické úrovne hydrogenácie/dehydrogenácie týchto materiálov však majú značný energetický deficit, a preto sú vo všeobecnosti neúčinné. Tento problém skladovania vodíka možno vyriešiť použitím stabilnejších chemických zlúčenín s vysokým obsahom vodíka. Väčšina z týchto zlúčenín jekvapalina pri izbovej teplote. Malé organické zlúčeniny, ako je alkohol (napríklad metanol) alebo kyselina mravčia (HCOOH), sa môžu použiť na skladovanie vodíka jednoduchým uvoľňovaním vodíka. (Slovak) | |||||||||||||||
| Property / summary: Vodík je sľubným energetickým nosičomDihydrogen (zvyčajne označovaný ako vodík) má tú výhodu, že je dekarbonizované palivo, ktoré vo svojej oxidácii vytvára iba vodné pary. Odhaduje sa, že ak by sa vodík používal vo veľkom rozsahu, mohol by prispieť k 20 % zníženiu emisií CO2. Keďže vodík je sotva prítomný v prirodzenom stave na zemi v stabilnej molekulárnej forme, na jeho výrobu existuje veľmi veľký počet procesov. Môže sa vyrábať bioprocesmi (napr. splyňovaním biomasy) alebo splyňovaním fosílnych palív. Vodík je prítomný aj v zvyškových plynoch z priemyselných procesov, ako je plyn z koksárenských zariadení a vysokopecný plyn, z ktorých niektoré sú stále málo vyťažené. Vodík sa takisto považuje za nosič energie, ktorý kompenzuje rozdiely medzi výrobou elektrickej energie a dopytom, a to jeho výrobou elektrolýzou vody v obdobiach nadprodukcie. Toto riešenie energie na plyn je obzvlášť dôležité pre veľmi prerušované systémy obnoviteľnej energie, ako je solárna energia (striedanie dňa/noc) alebo veterná energia (počasie). Existujú aj iné spôsoby výroby vodíka bez výroby elektrickej energie, ako je fotokatalytický rozklad vody za viditeľného (solárneho) svetla. Tieto inovačné systémy musia byť vždy optimalizované z hľadiska účinnosti a používania vhodných materiálov (lacných, netoxických, recyklovateľných atď.).Skladovanie vzduchu: hlavnou výzvouVeľkou výzvou pre efektívne a nákladovo efektívne zavádzanie vodíka je jeho bezpečné skladovanie a distribúcia. Riziko horľavosti je málo odlišné od iných plynných palív. Jej zohľadnenie má prospech najmä zo skúseností získaných pri distribúcii vyrobeného plynu („mesto“) v sieti pred prechodom na zemný plyn v šesťdesiatych rokoch 20. storočia. Hlavné ťažkosti pri preprave vodíka vyplývajú z jeho nízkej hustoty, čo si vyžaduje vytvorenie primeraných skladovacích zariadení. V prípade metódy fyzického uskladnenia sa vodík skladuje vo svojej molekulárnej diatomickej forme buď vo vysokotlakovej nízkoteplotnej uzavretej nádobe, napr. pomocou vysokotlakových nádrží alebo kryokompresie, alebo jeho adsorbáciou na vysokopovrchové materiály (pórovité materiály). Energetické úrovne hydrogenácie/dehydrogenácie týchto materiálov však majú značný energetický deficit, a preto sú vo všeobecnosti neúčinné. Tento problém skladovania vodíka možno vyriešiť použitím stabilnejších chemických zlúčenín s vysokým obsahom vodíka. Väčšina z týchto zlúčenín jekvapalina pri izbovej teplote. Malé organické zlúčeniny, ako je alkohol (napríklad metanol) alebo kyselina mravčia (HCOOH), sa môžu použiť na skladovanie vodíka jednoduchým uvoľňovaním vodíka. (Slovak) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Vodík je sľubným energetickým nosičomDihydrogen (zvyčajne označovaný ako vodík) má tú výhodu, že je dekarbonizované palivo, ktoré vo svojej oxidácii vytvára iba vodné pary. Odhaduje sa, že ak by sa vodík používal vo veľkom rozsahu, mohol by prispieť k 20 % zníženiu emisií CO2. Keďže vodík je sotva prítomný v prirodzenom stave na zemi v stabilnej molekulárnej forme, na jeho výrobu existuje veľmi veľký počet procesov. Môže sa vyrábať bioprocesmi (napr. splyňovaním biomasy) alebo splyňovaním fosílnych palív. Vodík je prítomný aj v zvyškových plynoch z priemyselných procesov, ako je plyn z koksárenských zariadení a vysokopecný plyn, z ktorých niektoré sú stále málo vyťažené. Vodík sa takisto považuje za nosič energie, ktorý kompenzuje rozdiely medzi výrobou elektrickej energie a dopytom, a to jeho výrobou elektrolýzou vody v obdobiach nadprodukcie. Toto riešenie energie na plyn je obzvlášť dôležité pre veľmi prerušované systémy obnoviteľnej energie, ako je solárna energia (striedanie dňa/noc) alebo veterná energia (počasie). Existujú aj iné spôsoby výroby vodíka bez výroby elektrickej energie, ako je fotokatalytický rozklad vody za viditeľného (solárneho) svetla. Tieto inovačné systémy musia byť vždy optimalizované z hľadiska účinnosti a používania vhodných materiálov (lacných, netoxických, recyklovateľných atď.).Skladovanie vzduchu: hlavnou výzvouVeľkou výzvou pre efektívne a nákladovo efektívne zavádzanie vodíka je jeho bezpečné skladovanie a distribúcia. Riziko horľavosti je málo odlišné od iných plynných palív. Jej zohľadnenie má prospech najmä zo skúseností získaných pri distribúcii vyrobeného plynu („mesto“) v sieti pred prechodom na zemný plyn v šesťdesiatych rokoch 20. storočia. Hlavné ťažkosti pri preprave vodíka vyplývajú z jeho nízkej hustoty, čo si vyžaduje vytvorenie primeraných skladovacích zariadení. V prípade metódy fyzického uskladnenia sa vodík skladuje vo svojej molekulárnej diatomickej forme buď vo vysokotlakovej nízkoteplotnej uzavretej nádobe, napr. pomocou vysokotlakových nádrží alebo kryokompresie, alebo jeho adsorbáciou na vysokopovrchové materiály (pórovité materiály). Energetické úrovne hydrogenácie/dehydrogenácie týchto materiálov však majú značný energetický deficit, a preto sú vo všeobecnosti neúčinné. Tento problém skladovania vodíka možno vyriešiť použitím stabilnejších chemických zlúčenín s vysokým obsahom vodíka. Väčšina z týchto zlúčenín jekvapalina pri izbovej teplote. Malé organické zlúčeniny, ako je alkohol (napríklad metanol) alebo kyselina mravčia (HCOOH), sa môžu použiť na skladovanie vodíka jednoduchým uvoľňovaním vodíka. (Slovak) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Vety on lupaava energiankantajaDivety (yleensä vedyllä) on se etu, että se on hiiletön polttoaine, joka hapetuksessaan tuottaa vain vesihöyryä. On arvioitu, että jos vetyä käytettäisiin laajamittaisesti, se voisi vähentää hiilidioksidipäästöjä 20 prosenttia. Koska vetyä tuskin esiintyy luonnollisessa tilassa maan päällä vakaassa molekyylimuodossa, sen tuotannossa on hyvin suuri määrä prosesseja. Se voidaan tuottaa biopohjaisista prosesseista (esim. biomassan kaasuttaminen) tai fossiilisten polttoaineiden kaasuttamisesta. Vetyä esiintyy myös teollisuuden prosessien, kuten koksaamokaasun ja masuunikaasun, jäännöskaasuissa, joista osa on vielä vähän talteen otettuja. Vetyä pidetään myös energiankantajana, jolla kompensoidaan sähköntuotannon ja kysynnän välisiä eroja tuottamalla sitä veden elektrolyysillä ylituotannon aikana. Tämä sähkön ja kaasun välinen ratkaisu on erityisen merkityksellinen erittäin epäsäännöllisille uusiutuvan energian järjestelmille, kuten aurinkoenergialle (vuorokausivaihtelu) tai tuulelle (sääolot). Muita vedyn tuotantotapoja ilman sähköntuotantoa on olemassa, kuten veden fotokatalyyttinen hajoaminen näkyvän (aurinko)valon alla. Nämä innovatiiviset järjestelmät on aina optimoitava tehokkuuden ja asianmukaisten materiaalien käytön kannalta (hinnalliset, myrkyttömät, kierrätettävät jne.).Hygenin varastointi: suuri haasteVedyn tehokkaan ja kustannustehokkaan käyttöönoton suuri haaste on sen turvallinen varastointi ja jakelu. Syttymisvaara on vain vähän erilainen kuin muut kaasumaiset polttoaineet. Se hyötyy erityisesti kokemuksesta, joka on saatu valmistetun kaasun, jäljempänä ’kaupunkikaasu’, jakelusta verkossa ennen siirtymistä maakaasuun 1960-luvulla. Suurin vaikeus kuljettaa vetyä johtuu sen alhaisesta tiheydestä, mikä edellyttää asianmukaisten varastojen kehittämistä. Fysikaalista varastointimenetelmää varten vety varastoidaan molekyylidiatomimuodossaan joko korkeapaineisessa, matalan lämpötilan suljetussa säiliössä, esimerkiksi käyttämällä korkeapainesäiliöitä tai kryokompressiota tai adsorboimalla sitä korkean pinnan materiaaleihin (huokoisiin materiaaleihin). Näiden materiaalien hydrauksen/vedynpoiston energiatasoilla on kuitenkin huomattava energiavaje ja ne ovat siksi yleensä tehottomia.Vedyn varastointiongelma voidaan ratkaista käyttämällä vakaampia kemiallisia yhdisteitä, joiden vetypitoisuus on korkea. Useimmat näistä yhdisteistä ovatnestemäistä huoneenlämmössä. Pieniä orgaanisia yhdisteitä, kuten alkoholia (kuten metanolia) tai muurahaishappoa (HCOOH), voidaan käyttää vedyn varastointiin helposti vapautuvan vedyn avulla. (Finnish) | |||||||||||||||
| Property / summary: Vety on lupaava energiankantajaDivety (yleensä vedyllä) on se etu, että se on hiiletön polttoaine, joka hapetuksessaan tuottaa vain vesihöyryä. On arvioitu, että jos vetyä käytettäisiin laajamittaisesti, se voisi vähentää hiilidioksidipäästöjä 20 prosenttia. Koska vetyä tuskin esiintyy luonnollisessa tilassa maan päällä vakaassa molekyylimuodossa, sen tuotannossa on hyvin suuri määrä prosesseja. Se voidaan tuottaa biopohjaisista prosesseista (esim. biomassan kaasuttaminen) tai fossiilisten polttoaineiden kaasuttamisesta. Vetyä esiintyy myös teollisuuden prosessien, kuten koksaamokaasun ja masuunikaasun, jäännöskaasuissa, joista osa on vielä vähän talteen otettuja. Vetyä pidetään myös energiankantajana, jolla kompensoidaan sähköntuotannon ja kysynnän välisiä eroja tuottamalla sitä veden elektrolyysillä ylituotannon aikana. Tämä sähkön ja kaasun välinen ratkaisu on erityisen merkityksellinen erittäin epäsäännöllisille uusiutuvan energian järjestelmille, kuten aurinkoenergialle (vuorokausivaihtelu) tai tuulelle (sääolot). Muita vedyn tuotantotapoja ilman sähköntuotantoa on olemassa, kuten veden fotokatalyyttinen hajoaminen näkyvän (aurinko)valon alla. Nämä innovatiiviset järjestelmät on aina optimoitava tehokkuuden ja asianmukaisten materiaalien käytön kannalta (hinnalliset, myrkyttömät, kierrätettävät jne.).Hygenin varastointi: suuri haasteVedyn tehokkaan ja kustannustehokkaan käyttöönoton suuri haaste on sen turvallinen varastointi ja jakelu. Syttymisvaara on vain vähän erilainen kuin muut kaasumaiset polttoaineet. Se hyötyy erityisesti kokemuksesta, joka on saatu valmistetun kaasun, jäljempänä ’kaupunkikaasu’, jakelusta verkossa ennen siirtymistä maakaasuun 1960-luvulla. Suurin vaikeus kuljettaa vetyä johtuu sen alhaisesta tiheydestä, mikä edellyttää asianmukaisten varastojen kehittämistä. Fysikaalista varastointimenetelmää varten vety varastoidaan molekyylidiatomimuodossaan joko korkeapaineisessa, matalan lämpötilan suljetussa säiliössä, esimerkiksi käyttämällä korkeapainesäiliöitä tai kryokompressiota tai adsorboimalla sitä korkean pinnan materiaaleihin (huokoisiin materiaaleihin). Näiden materiaalien hydrauksen/vedynpoiston energiatasoilla on kuitenkin huomattava energiavaje ja ne ovat siksi yleensä tehottomia.Vedyn varastointiongelma voidaan ratkaista käyttämällä vakaampia kemiallisia yhdisteitä, joiden vetypitoisuus on korkea. Useimmat näistä yhdisteistä ovatnestemäistä huoneenlämmössä. Pieniä orgaanisia yhdisteitä, kuten alkoholia (kuten metanolia) tai muurahaishappoa (HCOOH), voidaan käyttää vedyn varastointiin helposti vapautuvan vedyn avulla. (Finnish) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Vety on lupaava energiankantajaDivety (yleensä vedyllä) on se etu, että se on hiiletön polttoaine, joka hapetuksessaan tuottaa vain vesihöyryä. On arvioitu, että jos vetyä käytettäisiin laajamittaisesti, se voisi vähentää hiilidioksidipäästöjä 20 prosenttia. Koska vetyä tuskin esiintyy luonnollisessa tilassa maan päällä vakaassa molekyylimuodossa, sen tuotannossa on hyvin suuri määrä prosesseja. Se voidaan tuottaa biopohjaisista prosesseista (esim. biomassan kaasuttaminen) tai fossiilisten polttoaineiden kaasuttamisesta. Vetyä esiintyy myös teollisuuden prosessien, kuten koksaamokaasun ja masuunikaasun, jäännöskaasuissa, joista osa on vielä vähän talteen otettuja. Vetyä pidetään myös energiankantajana, jolla kompensoidaan sähköntuotannon ja kysynnän välisiä eroja tuottamalla sitä veden elektrolyysillä ylituotannon aikana. Tämä sähkön ja kaasun välinen ratkaisu on erityisen merkityksellinen erittäin epäsäännöllisille uusiutuvan energian järjestelmille, kuten aurinkoenergialle (vuorokausivaihtelu) tai tuulelle (sääolot). Muita vedyn tuotantotapoja ilman sähköntuotantoa on olemassa, kuten veden fotokatalyyttinen hajoaminen näkyvän (aurinko)valon alla. Nämä innovatiiviset järjestelmät on aina optimoitava tehokkuuden ja asianmukaisten materiaalien käytön kannalta (hinnalliset, myrkyttömät, kierrätettävät jne.).Hygenin varastointi: suuri haasteVedyn tehokkaan ja kustannustehokkaan käyttöönoton suuri haaste on sen turvallinen varastointi ja jakelu. Syttymisvaara on vain vähän erilainen kuin muut kaasumaiset polttoaineet. Se hyötyy erityisesti kokemuksesta, joka on saatu valmistetun kaasun, jäljempänä ’kaupunkikaasu’, jakelusta verkossa ennen siirtymistä maakaasuun 1960-luvulla. Suurin vaikeus kuljettaa vetyä johtuu sen alhaisesta tiheydestä, mikä edellyttää asianmukaisten varastojen kehittämistä. Fysikaalista varastointimenetelmää varten vety varastoidaan molekyylidiatomimuodossaan joko korkeapaineisessa, matalan lämpötilan suljetussa säiliössä, esimerkiksi käyttämällä korkeapainesäiliöitä tai kryokompressiota tai adsorboimalla sitä korkean pinnan materiaaleihin (huokoisiin materiaaleihin). Näiden materiaalien hydrauksen/vedynpoiston energiatasoilla on kuitenkin huomattava energiavaje ja ne ovat siksi yleensä tehottomia.Vedyn varastointiongelma voidaan ratkaista käyttämällä vakaampia kemiallisia yhdisteitä, joiden vetypitoisuus on korkea. Useimmat näistä yhdisteistä ovatnestemäistä huoneenlämmössä. Pieniä orgaanisia yhdisteitä, kuten alkoholia (kuten metanolia) tai muurahaishappoa (HCOOH), voidaan käyttää vedyn varastointiin helposti vapautuvan vedyn avulla. (Finnish) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Wodór jest obiecującym nośnikiem energiiDihydrogen (zwykle określany jako wodór) ma tę zaletę, że jest paliwem dekarbonizowanym, które w procesie utleniania generuje jedynie parę wodną. Szacuje się, że gdyby wodór był stosowany na dużą skalę, mógłby przyczynić się do zmniejszenia emisji CO2 o 20 %. Ponieważ wodór nie występuje w stanie naturalnym na ziemi w stabilnej formie molekularnej, istnieje bardzo duża liczba procesów jego produkcji. Może być wytwarzany z procesów pochodzenia biologicznego (np. zgazowania biomasy) lub w drodze zgazowania paliw kopalnych. Wodór jest również obecny w gazach resztkowych z procesów przemysłowych, takich jak gaz koksowniczy i gaz wielkopiecowy, z których część jest nadal mało odzyskiwana. Wodór jest również uważany za nośnik energii w celu zrekompensowania różnic między wytwarzaniem energii elektrycznej a popytem, wytwarzając go w drodze elektrolizy wody w okresach nadprodukcji. To rozwiązanie typu „power-to-gas” ma szczególne znaczenie w przypadku bardzo przerywanych systemów energii odnawialnej, takich jak energia słoneczna (dzień/noc) lub wiatr (warunki pogodowe). Istnieją inne sposoby wytwarzania wodoru bez wytwarzania energii elektrycznej, takie jak fotokatalityczny rozkład wody w widocznym (słonecznym) świetle. Te innowacyjne systemy muszą być zawsze zoptymalizowane pod względem wydajności i wykorzystania odpowiednich materiałów (niedrogich, nietoksycznych, nadających się do recyklingu itp.). głównym wyzwaniemWażnym wyzwaniem dla wydajnego i racjonalnego pod względem kosztów wdrażania wodoru jest jego bezpieczne przechowywanie i dystrybucja. Ryzyko palności jest niewiele inne niż inne paliwa gazowe. Jej rozważanie korzysta w szczególności z doświadczeń zdobytych podczas dystrybucji gazu przemysłowego („gaz miejski”) w sieci przed przejściem na gaz ziemny w latach 60. XX wieku. Główna trudność w transporcie wodoru wynika z jego niskiej gęstości, co wymaga opracowania odpowiednich instalacji magazynowych. W przypadku metody fizycznego przechowywania wodór jest przechowywany w postaci molekularnej okrzemkowej, albo w wysokociśnieniowym, niskotemperaturowym zamkniętym zbiorniku, np. przy użyciu zbiorników wysokociśnieniowych lub kriokompresji, albo poprzez adsorbowanie go na materiałach o wysokiej powierzchni (materiałach porowatych). Jednak poziomy energii uwodornienia/odwodornienia tych materiałów mają znaczny deficyt energii i dlatego są ogólnie nieskuteczne. Ten problem magazynowania wodoru można rozwiązać za pomocą bardziej stabilnych związków chemicznych o wysokiej zawartości wodoru. Większość tych związkówjestpłynna w temperaturze pokojowej. Małe związki organiczne, takie jak alkohol (np. metanol) lub kwas mrówkowy (HCOOH), mogą być wykorzystywane do przechowywania wodoru poprzez łatwe uwalnianie wodoru. (Polish) | |||||||||||||||
| Property / summary: Wodór jest obiecującym nośnikiem energiiDihydrogen (zwykle określany jako wodór) ma tę zaletę, że jest paliwem dekarbonizowanym, które w procesie utleniania generuje jedynie parę wodną. Szacuje się, że gdyby wodór był stosowany na dużą skalę, mógłby przyczynić się do zmniejszenia emisji CO2 o 20 %. Ponieważ wodór nie występuje w stanie naturalnym na ziemi w stabilnej formie molekularnej, istnieje bardzo duża liczba procesów jego produkcji. Może być wytwarzany z procesów pochodzenia biologicznego (np. zgazowania biomasy) lub w drodze zgazowania paliw kopalnych. Wodór jest również obecny w gazach resztkowych z procesów przemysłowych, takich jak gaz koksowniczy i gaz wielkopiecowy, z których część jest nadal mało odzyskiwana. Wodór jest również uważany za nośnik energii w celu zrekompensowania różnic między wytwarzaniem energii elektrycznej a popytem, wytwarzając go w drodze elektrolizy wody w okresach nadprodukcji. To rozwiązanie typu „power-to-gas” ma szczególne znaczenie w przypadku bardzo przerywanych systemów energii odnawialnej, takich jak energia słoneczna (dzień/noc) lub wiatr (warunki pogodowe). Istnieją inne sposoby wytwarzania wodoru bez wytwarzania energii elektrycznej, takie jak fotokatalityczny rozkład wody w widocznym (słonecznym) świetle. Te innowacyjne systemy muszą być zawsze zoptymalizowane pod względem wydajności i wykorzystania odpowiednich materiałów (niedrogich, nietoksycznych, nadających się do recyklingu itp.). głównym wyzwaniemWażnym wyzwaniem dla wydajnego i racjonalnego pod względem kosztów wdrażania wodoru jest jego bezpieczne przechowywanie i dystrybucja. Ryzyko palności jest niewiele inne niż inne paliwa gazowe. Jej rozważanie korzysta w szczególności z doświadczeń zdobytych podczas dystrybucji gazu przemysłowego („gaz miejski”) w sieci przed przejściem na gaz ziemny w latach 60. XX wieku. Główna trudność w transporcie wodoru wynika z jego niskiej gęstości, co wymaga opracowania odpowiednich instalacji magazynowych. W przypadku metody fizycznego przechowywania wodór jest przechowywany w postaci molekularnej okrzemkowej, albo w wysokociśnieniowym, niskotemperaturowym zamkniętym zbiorniku, np. przy użyciu zbiorników wysokociśnieniowych lub kriokompresji, albo poprzez adsorbowanie go na materiałach o wysokiej powierzchni (materiałach porowatych). Jednak poziomy energii uwodornienia/odwodornienia tych materiałów mają znaczny deficyt energii i dlatego są ogólnie nieskuteczne. Ten problem magazynowania wodoru można rozwiązać za pomocą bardziej stabilnych związków chemicznych o wysokiej zawartości wodoru. Większość tych związkówjestpłynna w temperaturze pokojowej. Małe związki organiczne, takie jak alkohol (np. metanol) lub kwas mrówkowy (HCOOH), mogą być wykorzystywane do przechowywania wodoru poprzez łatwe uwalnianie wodoru. (Polish) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Wodór jest obiecującym nośnikiem energiiDihydrogen (zwykle określany jako wodór) ma tę zaletę, że jest paliwem dekarbonizowanym, które w procesie utleniania generuje jedynie parę wodną. Szacuje się, że gdyby wodór był stosowany na dużą skalę, mógłby przyczynić się do zmniejszenia emisji CO2 o 20 %. Ponieważ wodór nie występuje w stanie naturalnym na ziemi w stabilnej formie molekularnej, istnieje bardzo duża liczba procesów jego produkcji. Może być wytwarzany z procesów pochodzenia biologicznego (np. zgazowania biomasy) lub w drodze zgazowania paliw kopalnych. Wodór jest również obecny w gazach resztkowych z procesów przemysłowych, takich jak gaz koksowniczy i gaz wielkopiecowy, z których część jest nadal mało odzyskiwana. Wodór jest również uważany za nośnik energii w celu zrekompensowania różnic między wytwarzaniem energii elektrycznej a popytem, wytwarzając go w drodze elektrolizy wody w okresach nadprodukcji. To rozwiązanie typu „power-to-gas” ma szczególne znaczenie w przypadku bardzo przerywanych systemów energii odnawialnej, takich jak energia słoneczna (dzień/noc) lub wiatr (warunki pogodowe). Istnieją inne sposoby wytwarzania wodoru bez wytwarzania energii elektrycznej, takie jak fotokatalityczny rozkład wody w widocznym (słonecznym) świetle. Te innowacyjne systemy muszą być zawsze zoptymalizowane pod względem wydajności i wykorzystania odpowiednich materiałów (niedrogich, nietoksycznych, nadających się do recyklingu itp.). głównym wyzwaniemWażnym wyzwaniem dla wydajnego i racjonalnego pod względem kosztów wdrażania wodoru jest jego bezpieczne przechowywanie i dystrybucja. Ryzyko palności jest niewiele inne niż inne paliwa gazowe. Jej rozważanie korzysta w szczególności z doświadczeń zdobytych podczas dystrybucji gazu przemysłowego („gaz miejski”) w sieci przed przejściem na gaz ziemny w latach 60. XX wieku. Główna trudność w transporcie wodoru wynika z jego niskiej gęstości, co wymaga opracowania odpowiednich instalacji magazynowych. W przypadku metody fizycznego przechowywania wodór jest przechowywany w postaci molekularnej okrzemkowej, albo w wysokociśnieniowym, niskotemperaturowym zamkniętym zbiorniku, np. przy użyciu zbiorników wysokociśnieniowych lub kriokompresji, albo poprzez adsorbowanie go na materiałach o wysokiej powierzchni (materiałach porowatych). Jednak poziomy energii uwodornienia/odwodornienia tych materiałów mają znaczny deficyt energii i dlatego są ogólnie nieskuteczne. Ten problem magazynowania wodoru można rozwiązać za pomocą bardziej stabilnych związków chemicznych o wysokiej zawartości wodoru. Większość tych związkówjestpłynna w temperaturze pokojowej. Małe związki organiczne, takie jak alkohol (np. metanol) lub kwas mrówkowy (HCOOH), mogą być wykorzystywane do przechowywania wodoru poprzez łatwe uwalnianie wodoru. (Polish) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
A hidrogén ígéretes energiahordozó A dihidrogén (általában hidrogénnek nevezik) azzal az előnnyel rendelkezik, hogy dekarbonizált üzemanyag, amely oxidációjában csak vízgőzt termel. A becslések szerint ha a hidrogént nagy léptékben vezetik be, akkor hozzájárulhat a CO2-kibocsátás 20%-os csökkentéséhez. Mivel a hidrogén a Föld természetes állapotában alig van jelen stabil molekuláris formában, nagyon sok folyamat létezik a termeléséhez. Előállítható bioalapú eljárásokkal (pl. biomassza-gázosítás) vagy fosszilis tüzelőanyagok gázosításával. A hidrogén az ipari folyamatokból származó maradék gázokban is jelen van, mint például a kokszolóüzemi gáz és a kohógáz, amelyek némelyike még mindig kevés visszanyert állapotban van. A hidrogént energiahordozónak tekintik a villamosenergia-termelés és a kereslet közötti különbségek ellensúlyozása érdekében, azáltal, hogy a túltermelés időszakában víz elektrolízisével állítják elő. Ez a villamos energia-gázos megoldás különösen fontos a nagyon időszakos megújulóenergia-rendszerek, például a napenergia (nap/éjszaka váltakozó áram) vagy a szél (időjárási viszonyok) esetében. Léteznek egyéb, villamosenergia-termelés nélküli hidrogéntermelési eszközök, mint például a víz fotokatalitikus bomlása látható (nap)fényben. Ezeket az innovatív rendszereket mindig optimalizálni kell a hatékonyság és a megfelelő anyagok használata szempontjából (költséghatékony, nem mérgező, újrafeldolgozható stb.).Higéntárolás: a hidrogén biztonságos tárolása és elosztása a hidrogén hatékony és költséghatékony alkalmazásának egyik fő kihívása. A gyúlékonyság kockázata alig különbözik az egyéb gáz-halmazállapotú tüzelőanyagoktól. Figyelembe vétele különösen az 1960-as években a földgázra való átállást megelőzően a hálózatban előállított gáz („városi gáz”) elosztása során szerzett tapasztalatokból származik. A hidrogén szállításának fő nehézsége a hidrogén alacsony sűrűségéből ered, ami megfelelő tárolólétesítmények kialakítását teszi szükségessé. A fizikai tárolási módszer esetében a hidrogént molekuláris diatom formájában tárolják nagynyomású, alacsony hőmérsékletű zárt tartályban, pl. nagynyomású tartályok vagy kriokompresszió alkalmazásával, vagy nagy felületű anyagokon (porózus anyagok) adszorbeálva. Ezen anyagok hidrogénezésének/dehidrogénezésének energiaszintje azonban jelentős energiahiányt mutat, ezért általában hatástalan.Ez a hidrogéntárolási probléma stabilabb, magas hidrogéntartalmú kémiai vegyületek felhasználásával oldható meg. Ezeknek a vegyületeknek a többsége szobahőmérsékletenfolyékony. Kis szerves vegyületek, például alkohol (például metanol) vagy hangyasav (HCOOH) hidrogén tárolására a hidrogén könnyű felszabadulása révén használhatók. (Hungarian) | |||||||||||||||
| Property / summary: A hidrogén ígéretes energiahordozó A dihidrogén (általában hidrogénnek nevezik) azzal az előnnyel rendelkezik, hogy dekarbonizált üzemanyag, amely oxidációjában csak vízgőzt termel. A becslések szerint ha a hidrogént nagy léptékben vezetik be, akkor hozzájárulhat a CO2-kibocsátás 20%-os csökkentéséhez. Mivel a hidrogén a Föld természetes állapotában alig van jelen stabil molekuláris formában, nagyon sok folyamat létezik a termeléséhez. Előállítható bioalapú eljárásokkal (pl. biomassza-gázosítás) vagy fosszilis tüzelőanyagok gázosításával. A hidrogén az ipari folyamatokból származó maradék gázokban is jelen van, mint például a kokszolóüzemi gáz és a kohógáz, amelyek némelyike még mindig kevés visszanyert állapotban van. A hidrogént energiahordozónak tekintik a villamosenergia-termelés és a kereslet közötti különbségek ellensúlyozása érdekében, azáltal, hogy a túltermelés időszakában víz elektrolízisével állítják elő. Ez a villamos energia-gázos megoldás különösen fontos a nagyon időszakos megújulóenergia-rendszerek, például a napenergia (nap/éjszaka váltakozó áram) vagy a szél (időjárási viszonyok) esetében. Léteznek egyéb, villamosenergia-termelés nélküli hidrogéntermelési eszközök, mint például a víz fotokatalitikus bomlása látható (nap)fényben. Ezeket az innovatív rendszereket mindig optimalizálni kell a hatékonyság és a megfelelő anyagok használata szempontjából (költséghatékony, nem mérgező, újrafeldolgozható stb.).Higéntárolás: a hidrogén biztonságos tárolása és elosztása a hidrogén hatékony és költséghatékony alkalmazásának egyik fő kihívása. A gyúlékonyság kockázata alig különbözik az egyéb gáz-halmazállapotú tüzelőanyagoktól. Figyelembe vétele különösen az 1960-as években a földgázra való átállást megelőzően a hálózatban előállított gáz („városi gáz”) elosztása során szerzett tapasztalatokból származik. A hidrogén szállításának fő nehézsége a hidrogén alacsony sűrűségéből ered, ami megfelelő tárolólétesítmények kialakítását teszi szükségessé. A fizikai tárolási módszer esetében a hidrogént molekuláris diatom formájában tárolják nagynyomású, alacsony hőmérsékletű zárt tartályban, pl. nagynyomású tartályok vagy kriokompresszió alkalmazásával, vagy nagy felületű anyagokon (porózus anyagok) adszorbeálva. Ezen anyagok hidrogénezésének/dehidrogénezésének energiaszintje azonban jelentős energiahiányt mutat, ezért általában hatástalan.Ez a hidrogéntárolási probléma stabilabb, magas hidrogéntartalmú kémiai vegyületek felhasználásával oldható meg. Ezeknek a vegyületeknek a többsége szobahőmérsékletenfolyékony. Kis szerves vegyületek, például alkohol (például metanol) vagy hangyasav (HCOOH) hidrogén tárolására a hidrogén könnyű felszabadulása révén használhatók. (Hungarian) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: A hidrogén ígéretes energiahordozó A dihidrogén (általában hidrogénnek nevezik) azzal az előnnyel rendelkezik, hogy dekarbonizált üzemanyag, amely oxidációjában csak vízgőzt termel. A becslések szerint ha a hidrogént nagy léptékben vezetik be, akkor hozzájárulhat a CO2-kibocsátás 20%-os csökkentéséhez. Mivel a hidrogén a Föld természetes állapotában alig van jelen stabil molekuláris formában, nagyon sok folyamat létezik a termeléséhez. Előállítható bioalapú eljárásokkal (pl. biomassza-gázosítás) vagy fosszilis tüzelőanyagok gázosításával. A hidrogén az ipari folyamatokból származó maradék gázokban is jelen van, mint például a kokszolóüzemi gáz és a kohógáz, amelyek némelyike még mindig kevés visszanyert állapotban van. A hidrogént energiahordozónak tekintik a villamosenergia-termelés és a kereslet közötti különbségek ellensúlyozása érdekében, azáltal, hogy a túltermelés időszakában víz elektrolízisével állítják elő. Ez a villamos energia-gázos megoldás különösen fontos a nagyon időszakos megújulóenergia-rendszerek, például a napenergia (nap/éjszaka váltakozó áram) vagy a szél (időjárási viszonyok) esetében. Léteznek egyéb, villamosenergia-termelés nélküli hidrogéntermelési eszközök, mint például a víz fotokatalitikus bomlása látható (nap)fényben. Ezeket az innovatív rendszereket mindig optimalizálni kell a hatékonyság és a megfelelő anyagok használata szempontjából (költséghatékony, nem mérgező, újrafeldolgozható stb.).Higéntárolás: a hidrogén biztonságos tárolása és elosztása a hidrogén hatékony és költséghatékony alkalmazásának egyik fő kihívása. A gyúlékonyság kockázata alig különbözik az egyéb gáz-halmazállapotú tüzelőanyagoktól. Figyelembe vétele különösen az 1960-as években a földgázra való átállást megelőzően a hálózatban előállított gáz („városi gáz”) elosztása során szerzett tapasztalatokból származik. A hidrogén szállításának fő nehézsége a hidrogén alacsony sűrűségéből ered, ami megfelelő tárolólétesítmények kialakítását teszi szükségessé. A fizikai tárolási módszer esetében a hidrogént molekuláris diatom formájában tárolják nagynyomású, alacsony hőmérsékletű zárt tartályban, pl. nagynyomású tartályok vagy kriokompresszió alkalmazásával, vagy nagy felületű anyagokon (porózus anyagok) adszorbeálva. Ezen anyagok hidrogénezésének/dehidrogénezésének energiaszintje azonban jelentős energiahiányt mutat, ezért általában hatástalan.Ez a hidrogéntárolási probléma stabilabb, magas hidrogéntartalmú kémiai vegyületek felhasználásával oldható meg. Ezeknek a vegyületeknek a többsége szobahőmérsékletenfolyékony. Kis szerves vegyületek, például alkohol (például metanol) vagy hangyasav (HCOOH) hidrogén tárolására a hidrogén könnyű felszabadulása révén használhatók. (Hungarian) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Vodík je slibným nosičem energieDihydrogen (obvykle označovaný jako vodík) má tu výhodu, že je dekarbonizované palivo, které při své oxidaci produkuje pouze vodní páru. Odhaduje se, že pokud by vodík byl používán ve velkém měřítku, mohl by přispět ke snížení emisí CO2 o 20 %. Vzhledem k tomu, že vodík je v přirozeném stavu na Zemi ve stabilní molekulární formě sotva přítomen, existuje pro jeho výrobu velmi velký počet procesů. Může být vyráběn z biologických procesů (např. zplyňování biomasy) nebo zplyňováním fosilních paliv. Vodík je také přítomen ve zbytkových plynech z průmyslových procesů, jako je koksovací plyn a vysokopecní plyn, z nichž některé jsou stále málo rekuperované. Vodík je rovněž považován za nosič energie, který kompenzuje rozdíly mezi výrobou elektřiny a poptávkou tím, že jej vyrábí elektrolýzou vody v období nadvýroby. Toto řešení spotřeby energie na plyn je obzvláště důležité pro velmi přerušované systémy obnovitelné energie, jako je solární energie (den/noc) nebo vítr (počasí). Existují jiné způsoby výroby vodíku bez výroby elektřiny, jako je fotokatalytické rozklad vody za viditelného (solárního) světla. Tyto inovativní systémy musí být vždy optimalizovány z hlediska účinnosti a použití vhodných materiálů (levné, netoxické, recyklovatelné atd.). hlavní výzvou pro účinné a nákladově efektivní zavádění vodíku je jeho bezpečné skladování a distribuce. Riziko hořlavosti je málo odlišné od ostatních plynných paliv. Jeho zohlednění je přínosné zejména ze zkušeností získaných při distribuci vyrobeného plynu (dále jen „městský plyn“) v síti před přechodem na zemní plyn v 60. letech 20. století. Hlavní obtíže při přepravě vodíku vyplývají z jeho nízké hustoty, která vyžaduje rozvoj odpovídajících skladovacích zařízení. Při fyzikálním skladování se vodík skladuje v molekulární diatomické formě, a to buď ve vysokotlakém, nízkoteplotním uzavřeném zásobníku, např. pomocí vysokotlakých nádrží nebo kryokompresí, nebo jeho adsorbováním na vysokopovrchových materiálech (porézních materiálech). Avšak energetické úrovně hydrogenace/dehydrogenace těchto materiálů mají významný energetický deficit, a jsou proto obecně neúčinné.Tento problém se skladováním vodíku lze vyřešit použitím stabilnějších chemických sloučenin s vysokým obsahem vodíku. Většina těchto sloučenin je tekutá při pokojové teplotě. Malé organické sloučeniny, jako je alkohol (např. methanol) nebo kyselina mravenčí (HCOOH), mohou být použity pro skladování vodíku snadným uvolňováním vodíku. (Czech) | |||||||||||||||
| Property / summary: Vodík je slibným nosičem energieDihydrogen (obvykle označovaný jako vodík) má tu výhodu, že je dekarbonizované palivo, které při své oxidaci produkuje pouze vodní páru. Odhaduje se, že pokud by vodík byl používán ve velkém měřítku, mohl by přispět ke snížení emisí CO2 o 20 %. Vzhledem k tomu, že vodík je v přirozeném stavu na Zemi ve stabilní molekulární formě sotva přítomen, existuje pro jeho výrobu velmi velký počet procesů. Může být vyráběn z biologických procesů (např. zplyňování biomasy) nebo zplyňováním fosilních paliv. Vodík je také přítomen ve zbytkových plynech z průmyslových procesů, jako je koksovací plyn a vysokopecní plyn, z nichž některé jsou stále málo rekuperované. Vodík je rovněž považován za nosič energie, který kompenzuje rozdíly mezi výrobou elektřiny a poptávkou tím, že jej vyrábí elektrolýzou vody v období nadvýroby. Toto řešení spotřeby energie na plyn je obzvláště důležité pro velmi přerušované systémy obnovitelné energie, jako je solární energie (den/noc) nebo vítr (počasí). Existují jiné způsoby výroby vodíku bez výroby elektřiny, jako je fotokatalytické rozklad vody za viditelného (solárního) světla. Tyto inovativní systémy musí být vždy optimalizovány z hlediska účinnosti a použití vhodných materiálů (levné, netoxické, recyklovatelné atd.). hlavní výzvou pro účinné a nákladově efektivní zavádění vodíku je jeho bezpečné skladování a distribuce. Riziko hořlavosti je málo odlišné od ostatních plynných paliv. Jeho zohlednění je přínosné zejména ze zkušeností získaných při distribuci vyrobeného plynu (dále jen „městský plyn“) v síti před přechodem na zemní plyn v 60. letech 20. století. Hlavní obtíže při přepravě vodíku vyplývají z jeho nízké hustoty, která vyžaduje rozvoj odpovídajících skladovacích zařízení. Při fyzikálním skladování se vodík skladuje v molekulární diatomické formě, a to buď ve vysokotlakém, nízkoteplotním uzavřeném zásobníku, např. pomocí vysokotlakých nádrží nebo kryokompresí, nebo jeho adsorbováním na vysokopovrchových materiálech (porézních materiálech). Avšak energetické úrovně hydrogenace/dehydrogenace těchto materiálů mají významný energetický deficit, a jsou proto obecně neúčinné.Tento problém se skladováním vodíku lze vyřešit použitím stabilnějších chemických sloučenin s vysokým obsahem vodíku. Většina těchto sloučenin je tekutá při pokojové teplotě. Malé organické sloučeniny, jako je alkohol (např. methanol) nebo kyselina mravenčí (HCOOH), mohou být použity pro skladování vodíku snadným uvolňováním vodíku. (Czech) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Vodík je slibným nosičem energieDihydrogen (obvykle označovaný jako vodík) má tu výhodu, že je dekarbonizované palivo, které při své oxidaci produkuje pouze vodní páru. Odhaduje se, že pokud by vodík byl používán ve velkém měřítku, mohl by přispět ke snížení emisí CO2 o 20 %. Vzhledem k tomu, že vodík je v přirozeném stavu na Zemi ve stabilní molekulární formě sotva přítomen, existuje pro jeho výrobu velmi velký počet procesů. Může být vyráběn z biologických procesů (např. zplyňování biomasy) nebo zplyňováním fosilních paliv. Vodík je také přítomen ve zbytkových plynech z průmyslových procesů, jako je koksovací plyn a vysokopecní plyn, z nichž některé jsou stále málo rekuperované. Vodík je rovněž považován za nosič energie, který kompenzuje rozdíly mezi výrobou elektřiny a poptávkou tím, že jej vyrábí elektrolýzou vody v období nadvýroby. Toto řešení spotřeby energie na plyn je obzvláště důležité pro velmi přerušované systémy obnovitelné energie, jako je solární energie (den/noc) nebo vítr (počasí). Existují jiné způsoby výroby vodíku bez výroby elektřiny, jako je fotokatalytické rozklad vody za viditelného (solárního) světla. Tyto inovativní systémy musí být vždy optimalizovány z hlediska účinnosti a použití vhodných materiálů (levné, netoxické, recyklovatelné atd.). hlavní výzvou pro účinné a nákladově efektivní zavádění vodíku je jeho bezpečné skladování a distribuce. Riziko hořlavosti je málo odlišné od ostatních plynných paliv. Jeho zohlednění je přínosné zejména ze zkušeností získaných při distribuci vyrobeného plynu (dále jen „městský plyn“) v síti před přechodem na zemní plyn v 60. letech 20. století. Hlavní obtíže při přepravě vodíku vyplývají z jeho nízké hustoty, která vyžaduje rozvoj odpovídajících skladovacích zařízení. Při fyzikálním skladování se vodík skladuje v molekulární diatomické formě, a to buď ve vysokotlakém, nízkoteplotním uzavřeném zásobníku, např. pomocí vysokotlakých nádrží nebo kryokompresí, nebo jeho adsorbováním na vysokopovrchových materiálech (porézních materiálech). Avšak energetické úrovně hydrogenace/dehydrogenace těchto materiálů mají významný energetický deficit, a jsou proto obecně neúčinné.Tento problém se skladováním vodíku lze vyřešit použitím stabilnějších chemických sloučenin s vysokým obsahem vodíku. Většina těchto sloučenin je tekutá při pokojové teplotě. Malé organické sloučeniny, jako je alkohol (např. methanol) nebo kyselina mravenčí (HCOOH), mohou být použity pro skladování vodíku snadným uvolňováním vodíku. (Czech) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Ūdeņradis ir daudzsološs enerģijas nesējsDihidrogēns (parasti saukts par ūdeņradi) ir priekšrocība, ka tas ir dekarbonizēts kurināmais, kas oksidācijas procesā rada tikai ūdens tvaikus. Tiek lēsts, ka, ja ūdeņradis tiktu izmantots plašā mērogā, tas varētu veicināt CO2 emisiju samazinājumu par 20 %. Tā kā ūdeņradis dabiskā stāvoklī uz zemes nav stabils molekulārā formā, tā ražošanai pastāv ļoti daudz procesu. To var ražot bioprocesos (piemēram, biomasas gazificēšanā) vai gazificējot fosilo kurināmo. Ūdeņradis ir arī rūpniecisko procesu atlikušajās gāzēs, piemēram, koksēšanas rūpnīcu gāzēs un domnu gāzēs, no kurām dažas joprojām ir maz reģenerētas. Ūdeņradi uzskata arī par enerģijas nesēju, lai kompensētu atšķirības starp elektroenerģijas ražošanu un pieprasījumu, ražojot to ar ūdens elektrolīzi pārprodukcijas periodos. Šis risinājums no enerģijas uz gāzi ir īpaši svarīgs ļoti intermitējošām atjaunojamās enerģijas sistēmām, piemēram, saules enerģijai (maiņstrāva dienā/naktij) vai vējam (laika apstākļi). Pastāv citi ūdeņraža ražošanas līdzekļi bez elektroenerģijas ražošanas, piemēram, fotokatalītiska ūdens sadalīšanās zem redzamās (saules) gaismas. Šīs novatoriskās sistēmas vienmēr ir jāoptimizē attiecībā uz efektivitāti un piemērotu materiālu izmantošanu (dārgiem, netoksiskiem, pārstrādājamiem utt.). viens no galvenajiem uzdevumiem, kas saistīti ar ūdeņraža efektīvu un rentablu ieviešanu, ir tā droša uzglabāšana un izplatīšana. Uzliesmojamības risks nedaudz atšķiras no citiem gāzveida kurināmajiem. Tās apsvērumi jo īpaši balstās uz pieredzi, kas gūta, sadalot rūpnieciski ražotu gāzi (“pilsētas gāze”) tīklā pirms pārejas uz dabasgāzi sešdesmitajos gados. Galvenās grūtības ūdeņraža transportēšanā rada tā zemais blīvums, kas prasa atbilstošu uzglabāšanas iekārtu izveidi. Fiziskās uzglabāšanas metodei ūdeņradi uzglabā molekulārā diatomiskā formā vai nu augstspiediena, zemas temperatūras slēgtā traukā, piemēram, izmantojot augstspiediena tvertnes vai kriokompresijas, vai arī adsorbējot to uz augstas virsmas materiāliem (poriem). Tomēr šo ūdeņraža uzglabāšanas problēmu var atrisināt, izmantojot stabilākus ķīmiskos savienojumus ar augstu ūdeņraža saturu. Šo ūdeņraža uzglabāšanas problēmu var atrisināt, izmantojot stabilākus ķīmiskos savienojumus ar augstu ūdeņraža saturu. Lielākā daļa no šiem savienojumiem iršķidrums istabas temperatūrā. Nelielus organiskos savienojumus, piemēram, spirtu (piemēram, metanolu) vai skudrskābi (HCOOH), var izmantot ūdeņraža uzglabāšanai, viegli atbrīvojot ūdeņradi. (Latvian) | |||||||||||||||
| Property / summary: Ūdeņradis ir daudzsološs enerģijas nesējsDihidrogēns (parasti saukts par ūdeņradi) ir priekšrocība, ka tas ir dekarbonizēts kurināmais, kas oksidācijas procesā rada tikai ūdens tvaikus. Tiek lēsts, ka, ja ūdeņradis tiktu izmantots plašā mērogā, tas varētu veicināt CO2 emisiju samazinājumu par 20 %. Tā kā ūdeņradis dabiskā stāvoklī uz zemes nav stabils molekulārā formā, tā ražošanai pastāv ļoti daudz procesu. To var ražot bioprocesos (piemēram, biomasas gazificēšanā) vai gazificējot fosilo kurināmo. Ūdeņradis ir arī rūpniecisko procesu atlikušajās gāzēs, piemēram, koksēšanas rūpnīcu gāzēs un domnu gāzēs, no kurām dažas joprojām ir maz reģenerētas. Ūdeņradi uzskata arī par enerģijas nesēju, lai kompensētu atšķirības starp elektroenerģijas ražošanu un pieprasījumu, ražojot to ar ūdens elektrolīzi pārprodukcijas periodos. Šis risinājums no enerģijas uz gāzi ir īpaši svarīgs ļoti intermitējošām atjaunojamās enerģijas sistēmām, piemēram, saules enerģijai (maiņstrāva dienā/naktij) vai vējam (laika apstākļi). Pastāv citi ūdeņraža ražošanas līdzekļi bez elektroenerģijas ražošanas, piemēram, fotokatalītiska ūdens sadalīšanās zem redzamās (saules) gaismas. Šīs novatoriskās sistēmas vienmēr ir jāoptimizē attiecībā uz efektivitāti un piemērotu materiālu izmantošanu (dārgiem, netoksiskiem, pārstrādājamiem utt.). viens no galvenajiem uzdevumiem, kas saistīti ar ūdeņraža efektīvu un rentablu ieviešanu, ir tā droša uzglabāšana un izplatīšana. Uzliesmojamības risks nedaudz atšķiras no citiem gāzveida kurināmajiem. Tās apsvērumi jo īpaši balstās uz pieredzi, kas gūta, sadalot rūpnieciski ražotu gāzi (“pilsētas gāze”) tīklā pirms pārejas uz dabasgāzi sešdesmitajos gados. Galvenās grūtības ūdeņraža transportēšanā rada tā zemais blīvums, kas prasa atbilstošu uzglabāšanas iekārtu izveidi. Fiziskās uzglabāšanas metodei ūdeņradi uzglabā molekulārā diatomiskā formā vai nu augstspiediena, zemas temperatūras slēgtā traukā, piemēram, izmantojot augstspiediena tvertnes vai kriokompresijas, vai arī adsorbējot to uz augstas virsmas materiāliem (poriem). Tomēr šo ūdeņraža uzglabāšanas problēmu var atrisināt, izmantojot stabilākus ķīmiskos savienojumus ar augstu ūdeņraža saturu. Šo ūdeņraža uzglabāšanas problēmu var atrisināt, izmantojot stabilākus ķīmiskos savienojumus ar augstu ūdeņraža saturu. Lielākā daļa no šiem savienojumiem iršķidrums istabas temperatūrā. Nelielus organiskos savienojumus, piemēram, spirtu (piemēram, metanolu) vai skudrskābi (HCOOH), var izmantot ūdeņraža uzglabāšanai, viegli atbrīvojot ūdeņradi. (Latvian) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Ūdeņradis ir daudzsološs enerģijas nesējsDihidrogēns (parasti saukts par ūdeņradi) ir priekšrocība, ka tas ir dekarbonizēts kurināmais, kas oksidācijas procesā rada tikai ūdens tvaikus. Tiek lēsts, ka, ja ūdeņradis tiktu izmantots plašā mērogā, tas varētu veicināt CO2 emisiju samazinājumu par 20 %. Tā kā ūdeņradis dabiskā stāvoklī uz zemes nav stabils molekulārā formā, tā ražošanai pastāv ļoti daudz procesu. To var ražot bioprocesos (piemēram, biomasas gazificēšanā) vai gazificējot fosilo kurināmo. Ūdeņradis ir arī rūpniecisko procesu atlikušajās gāzēs, piemēram, koksēšanas rūpnīcu gāzēs un domnu gāzēs, no kurām dažas joprojām ir maz reģenerētas. Ūdeņradi uzskata arī par enerģijas nesēju, lai kompensētu atšķirības starp elektroenerģijas ražošanu un pieprasījumu, ražojot to ar ūdens elektrolīzi pārprodukcijas periodos. Šis risinājums no enerģijas uz gāzi ir īpaši svarīgs ļoti intermitējošām atjaunojamās enerģijas sistēmām, piemēram, saules enerģijai (maiņstrāva dienā/naktij) vai vējam (laika apstākļi). Pastāv citi ūdeņraža ražošanas līdzekļi bez elektroenerģijas ražošanas, piemēram, fotokatalītiska ūdens sadalīšanās zem redzamās (saules) gaismas. Šīs novatoriskās sistēmas vienmēr ir jāoptimizē attiecībā uz efektivitāti un piemērotu materiālu izmantošanu (dārgiem, netoksiskiem, pārstrādājamiem utt.). viens no galvenajiem uzdevumiem, kas saistīti ar ūdeņraža efektīvu un rentablu ieviešanu, ir tā droša uzglabāšana un izplatīšana. Uzliesmojamības risks nedaudz atšķiras no citiem gāzveida kurināmajiem. Tās apsvērumi jo īpaši balstās uz pieredzi, kas gūta, sadalot rūpnieciski ražotu gāzi (“pilsētas gāze”) tīklā pirms pārejas uz dabasgāzi sešdesmitajos gados. Galvenās grūtības ūdeņraža transportēšanā rada tā zemais blīvums, kas prasa atbilstošu uzglabāšanas iekārtu izveidi. Fiziskās uzglabāšanas metodei ūdeņradi uzglabā molekulārā diatomiskā formā vai nu augstspiediena, zemas temperatūras slēgtā traukā, piemēram, izmantojot augstspiediena tvertnes vai kriokompresijas, vai arī adsorbējot to uz augstas virsmas materiāliem (poriem). Tomēr šo ūdeņraža uzglabāšanas problēmu var atrisināt, izmantojot stabilākus ķīmiskos savienojumus ar augstu ūdeņraža saturu. Šo ūdeņraža uzglabāšanas problēmu var atrisināt, izmantojot stabilākus ķīmiskos savienojumus ar augstu ūdeņraža saturu. Lielākā daļa no šiem savienojumiem iršķidrums istabas temperatūrā. Nelielus organiskos savienojumus, piemēram, spirtu (piemēram, metanolu) vai skudrskābi (HCOOH), var izmantot ūdeņraža uzglabāšanai, viegli atbrīvojot ūdeņradi. (Latvian) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Is iompróir fuinnimh a bhfuil gealladh faoi í hidrigin (dá ngairtear hidrigin de ghnáth) a bhfuil sé de bhuntáiste aige gur breosla dícharbónaithe í, rud nach ngineann ach gal uisce ina ocsaídiú. Meastar go bhféadfadh an hidrigin rannchuidiú le laghdú 20 % ar astaíochtaí CO2 dá gcuirfí hidrigin in úsáid ar mhórscála. Ós rud é nach bhfuil hidrigin i láthair sa stát nádúrtha ar domhan i bhfoirm mhóilíneach chobhsaí, tá líon an-mhór próiseas ann chun é a tháirgeadh. Is féidir é a tháirgeadh ó phróisis bhithbhunaithe (e.g. gású bithmhaise) nó trí bhreoslaí iontaise a ghású. Tá hidrigin i láthair freisin i ngás iarmharach ó phróisis thionsclaíocha, amhail gás gléasra cóic agus gás foirnéise soinneáin, agus tá cuid acu fós beag aisghafa. Meastar gur iompróir fuinnimh í hidrigin freisin chun na difríochtaí idir giniúint agus éileamh leictreachais a chúiteamh, trína táirgeadh trí leictrealú uisce le linn tréimhsí rótháirgthe. Tá an réiteach cumhacht-go-gás seo ábhartha go háirithe do chórais fuinnimh in-athnuaite an-uaineach amhail grianfhuinneamh (athrúchán lae/oíche) nó gaoth (dálaí aimsire). Is ann do mhodhanna eile táirgthe hidrigine gan leictreachas a ghiniúint, amhail dianscaoileadh fótacataíoch uisce faoi sholas infheicthe (grian). Ní mór na córais nuálacha sin a bharrfheabhsú i gcónaí ó thaobh éifeachtúlachta agus úsáid na n-ábhar iomchuí (saor, neamhthocsaineach, in-athchúrsáilte, etc.). dúshlán mór is ea an hidrigin a chur in úsáid ar bhealach éifeachtúil agus costéifeachtach, is dúshlán mór é an hidrigin a stóráil agus a dháileadh ar bhealach slán. Is beag an riosca inadhainteachta ná breoslaí gásacha eile. Baineann a bhreithniú go háirithe leis an taithí a fuarthas i ndáileadh gáis mhonaraithe (‘gás cathrach’) sa ghréasán roimh an aistriú chuig gás nádúrtha sna 1960idí. Eascraíonn an príomhdheacracht a bhaineann le hidrigin a iompar as a dlús íseal, rud a éilíonn go bhforbrófar saoráidí stórála leordhóthanacha. Maidir leis an modh stórála fisicí, stóráiltear hidrigin ina fhoirm mhóilíneach dhianómach, i gcoimeádán dúnta ardbhrú, ísealteochta, e.g. trí umair ardbhrú nó cryocompression a úsáid, nó trína adsorbing ar ábhair ard-dromchla (ábhair scagacha). Mar sin féin, tá easnamh suntasach fuinnimh ag leibhéil fuinnimh hidriginithe/díhidrigine na n-ábhar sin agus dá bhrí sin tá siad neamhéifeachtach go ginearálta. Is féidir an fhadhb stórála hidrigine seo a réiteach trí úsáid a bhaint as comhdhúile ceimiceacha níos cobhsaí a bhfuil cion ard hidrigine iontu. Tá an chuid is mó de na comhdhúile seo leachtach ag teocht an tseomra. Is féidir comhdhúile beaga orgánacha amhail alcól (amhail meatánól) nó aigéad formach (HCOOH) a úsáid le haghaidh stóráil hidrigine trí hidrigin a scaoileadh go héasca. (Irish) | |||||||||||||||
| Property / summary: Is iompróir fuinnimh a bhfuil gealladh faoi í hidrigin (dá ngairtear hidrigin de ghnáth) a bhfuil sé de bhuntáiste aige gur breosla dícharbónaithe í, rud nach ngineann ach gal uisce ina ocsaídiú. Meastar go bhféadfadh an hidrigin rannchuidiú le laghdú 20 % ar astaíochtaí CO2 dá gcuirfí hidrigin in úsáid ar mhórscála. Ós rud é nach bhfuil hidrigin i láthair sa stát nádúrtha ar domhan i bhfoirm mhóilíneach chobhsaí, tá líon an-mhór próiseas ann chun é a tháirgeadh. Is féidir é a tháirgeadh ó phróisis bhithbhunaithe (e.g. gású bithmhaise) nó trí bhreoslaí iontaise a ghású. Tá hidrigin i láthair freisin i ngás iarmharach ó phróisis thionsclaíocha, amhail gás gléasra cóic agus gás foirnéise soinneáin, agus tá cuid acu fós beag aisghafa. Meastar gur iompróir fuinnimh í hidrigin freisin chun na difríochtaí idir giniúint agus éileamh leictreachais a chúiteamh, trína táirgeadh trí leictrealú uisce le linn tréimhsí rótháirgthe. Tá an réiteach cumhacht-go-gás seo ábhartha go háirithe do chórais fuinnimh in-athnuaite an-uaineach amhail grianfhuinneamh (athrúchán lae/oíche) nó gaoth (dálaí aimsire). Is ann do mhodhanna eile táirgthe hidrigine gan leictreachas a ghiniúint, amhail dianscaoileadh fótacataíoch uisce faoi sholas infheicthe (grian). Ní mór na córais nuálacha sin a bharrfheabhsú i gcónaí ó thaobh éifeachtúlachta agus úsáid na n-ábhar iomchuí (saor, neamhthocsaineach, in-athchúrsáilte, etc.). dúshlán mór is ea an hidrigin a chur in úsáid ar bhealach éifeachtúil agus costéifeachtach, is dúshlán mór é an hidrigin a stóráil agus a dháileadh ar bhealach slán. Is beag an riosca inadhainteachta ná breoslaí gásacha eile. Baineann a bhreithniú go háirithe leis an taithí a fuarthas i ndáileadh gáis mhonaraithe (‘gás cathrach’) sa ghréasán roimh an aistriú chuig gás nádúrtha sna 1960idí. Eascraíonn an príomhdheacracht a bhaineann le hidrigin a iompar as a dlús íseal, rud a éilíonn go bhforbrófar saoráidí stórála leordhóthanacha. Maidir leis an modh stórála fisicí, stóráiltear hidrigin ina fhoirm mhóilíneach dhianómach, i gcoimeádán dúnta ardbhrú, ísealteochta, e.g. trí umair ardbhrú nó cryocompression a úsáid, nó trína adsorbing ar ábhair ard-dromchla (ábhair scagacha). Mar sin féin, tá easnamh suntasach fuinnimh ag leibhéil fuinnimh hidriginithe/díhidrigine na n-ábhar sin agus dá bhrí sin tá siad neamhéifeachtach go ginearálta. Is féidir an fhadhb stórála hidrigine seo a réiteach trí úsáid a bhaint as comhdhúile ceimiceacha níos cobhsaí a bhfuil cion ard hidrigine iontu. Tá an chuid is mó de na comhdhúile seo leachtach ag teocht an tseomra. Is féidir comhdhúile beaga orgánacha amhail alcól (amhail meatánól) nó aigéad formach (HCOOH) a úsáid le haghaidh stóráil hidrigine trí hidrigin a scaoileadh go héasca. (Irish) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Is iompróir fuinnimh a bhfuil gealladh faoi í hidrigin (dá ngairtear hidrigin de ghnáth) a bhfuil sé de bhuntáiste aige gur breosla dícharbónaithe í, rud nach ngineann ach gal uisce ina ocsaídiú. Meastar go bhféadfadh an hidrigin rannchuidiú le laghdú 20 % ar astaíochtaí CO2 dá gcuirfí hidrigin in úsáid ar mhórscála. Ós rud é nach bhfuil hidrigin i láthair sa stát nádúrtha ar domhan i bhfoirm mhóilíneach chobhsaí, tá líon an-mhór próiseas ann chun é a tháirgeadh. Is féidir é a tháirgeadh ó phróisis bhithbhunaithe (e.g. gású bithmhaise) nó trí bhreoslaí iontaise a ghású. Tá hidrigin i láthair freisin i ngás iarmharach ó phróisis thionsclaíocha, amhail gás gléasra cóic agus gás foirnéise soinneáin, agus tá cuid acu fós beag aisghafa. Meastar gur iompróir fuinnimh í hidrigin freisin chun na difríochtaí idir giniúint agus éileamh leictreachais a chúiteamh, trína táirgeadh trí leictrealú uisce le linn tréimhsí rótháirgthe. Tá an réiteach cumhacht-go-gás seo ábhartha go háirithe do chórais fuinnimh in-athnuaite an-uaineach amhail grianfhuinneamh (athrúchán lae/oíche) nó gaoth (dálaí aimsire). Is ann do mhodhanna eile táirgthe hidrigine gan leictreachas a ghiniúint, amhail dianscaoileadh fótacataíoch uisce faoi sholas infheicthe (grian). Ní mór na córais nuálacha sin a bharrfheabhsú i gcónaí ó thaobh éifeachtúlachta agus úsáid na n-ábhar iomchuí (saor, neamhthocsaineach, in-athchúrsáilte, etc.). dúshlán mór is ea an hidrigin a chur in úsáid ar bhealach éifeachtúil agus costéifeachtach, is dúshlán mór é an hidrigin a stóráil agus a dháileadh ar bhealach slán. Is beag an riosca inadhainteachta ná breoslaí gásacha eile. Baineann a bhreithniú go háirithe leis an taithí a fuarthas i ndáileadh gáis mhonaraithe (‘gás cathrach’) sa ghréasán roimh an aistriú chuig gás nádúrtha sna 1960idí. Eascraíonn an príomhdheacracht a bhaineann le hidrigin a iompar as a dlús íseal, rud a éilíonn go bhforbrófar saoráidí stórála leordhóthanacha. Maidir leis an modh stórála fisicí, stóráiltear hidrigin ina fhoirm mhóilíneach dhianómach, i gcoimeádán dúnta ardbhrú, ísealteochta, e.g. trí umair ardbhrú nó cryocompression a úsáid, nó trína adsorbing ar ábhair ard-dromchla (ábhair scagacha). Mar sin féin, tá easnamh suntasach fuinnimh ag leibhéil fuinnimh hidriginithe/díhidrigine na n-ábhar sin agus dá bhrí sin tá siad neamhéifeachtach go ginearálta. Is féidir an fhadhb stórála hidrigine seo a réiteach trí úsáid a bhaint as comhdhúile ceimiceacha níos cobhsaí a bhfuil cion ard hidrigine iontu. Tá an chuid is mó de na comhdhúile seo leachtach ag teocht an tseomra. Is féidir comhdhúile beaga orgánacha amhail alcól (amhail meatánól) nó aigéad formach (HCOOH) a úsáid le haghaidh stóráil hidrigine trí hidrigin a scaoileadh go héasca. (Irish) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Vodik je obetaven nosilec energijeDihidrogen (običajno imenovan vodik) ima prednost, da je dekarbonizirano gorivo, ki v svoji oksidaciji proizvaja le vodne pare. Ocenjuje se, da bi lahko vodik, če bi se uporabljal v velikem obsegu, prispeval k 20-odstotnemu zmanjšanju emisij CO2. Ker je vodik v naravnem stanju na zemlji komaj prisoten v stabilni molekularni obliki, za njegovo proizvodnjo obstaja zelo veliko procesov. Proizvede se lahko s postopki na biološki osnovi (npr. uplinjanje biomase) ali z uplinjanjem fosilnih goriv. Vodik je prisoten tudi v odpadnih plinih iz industrijskih procesov, kot sta plin v koksarnah in plavžni plin, od katerih se nekateri še vedno le malo predelajo. Vodik velja tudi za nosilec energije za izravnavo razlik med proizvodnjo električne energije in povpraševanjem po njej, tako da jo proizvaja z elektrolizo vode v obdobjih prekomerne proizvodnje. Ta rešitev iz električne energije v plin je še posebej pomembna za zelo nestalne sisteme obnovljive energije, kot sta sončna (dnevno/nočno izmenično sredstvo) ali veter (vreme). Obstajajo tudi drugi načini proizvodnje vodika brez proizvodnje električne energije, kot je fotokatalitična razgradnja vode pod vidno (sončno) svetlobo. Te inovativne sisteme je treba vedno optimizirati z vidika učinkovitosti in uporabe ustreznih materialov (poceni, nestrupeni, ki jih je mogoče reciklirati itd.).Shranjevanje vodika: glavni izziv Za učinkovito in stroškovno učinkovito uvajanje vodika je varno shranjevanje in distribucija vodika. Tveganje vnetljivosti se le malo razlikuje od drugih plinastih goriv. Zlasti ima koristi od izkušenj, pridobljenih pri distribuciji proizvedenega plina (v nadaljnjem besedilu: mestni plin) v omrežju pred prehodom na zemeljski plin v šestdesetih letih prejšnjega stoletja. Glavna težava pri transportu vodika izhaja iz njegove nizke gostote, ki zahteva razvoj ustreznih skladišč. Za postopek fizičnega shranjevanja se vodik shranjuje v molekularni diatomski obliki, bodisi v visokotlačni, nizkotemperaturni zaprti posodi, npr. z uporabo visokotlačnih rezervoarjev ali kriokompresije, bodisi z adsorbiranjem na materiale z visoko površino (porozne materiale). Vendar imajo energetske ravni hidrogenacije/dehidrogenacije teh materialov precejšnje pomanjkanje energije in so zato na splošno neučinkovite. Ta problem shranjevanja vodika je mogoče rešiti z uporabo stabilnejših kemičnih spojin z visoko vsebnostjo vodika. Večina teh spojin je tekočina pri sobni temperaturi. Majhne organske spojine, kot sta alkohol (kot je metanol) ali mravljična kislina (HCOOH), se lahko uporabljajo za shranjevanje vodika z enostavnim sproščanjem vodika. (Slovenian) | |||||||||||||||
| Property / summary: Vodik je obetaven nosilec energijeDihidrogen (običajno imenovan vodik) ima prednost, da je dekarbonizirano gorivo, ki v svoji oksidaciji proizvaja le vodne pare. Ocenjuje se, da bi lahko vodik, če bi se uporabljal v velikem obsegu, prispeval k 20-odstotnemu zmanjšanju emisij CO2. Ker je vodik v naravnem stanju na zemlji komaj prisoten v stabilni molekularni obliki, za njegovo proizvodnjo obstaja zelo veliko procesov. Proizvede se lahko s postopki na biološki osnovi (npr. uplinjanje biomase) ali z uplinjanjem fosilnih goriv. Vodik je prisoten tudi v odpadnih plinih iz industrijskih procesov, kot sta plin v koksarnah in plavžni plin, od katerih se nekateri še vedno le malo predelajo. Vodik velja tudi za nosilec energije za izravnavo razlik med proizvodnjo električne energije in povpraševanjem po njej, tako da jo proizvaja z elektrolizo vode v obdobjih prekomerne proizvodnje. Ta rešitev iz električne energije v plin je še posebej pomembna za zelo nestalne sisteme obnovljive energije, kot sta sončna (dnevno/nočno izmenično sredstvo) ali veter (vreme). Obstajajo tudi drugi načini proizvodnje vodika brez proizvodnje električne energije, kot je fotokatalitična razgradnja vode pod vidno (sončno) svetlobo. Te inovativne sisteme je treba vedno optimizirati z vidika učinkovitosti in uporabe ustreznih materialov (poceni, nestrupeni, ki jih je mogoče reciklirati itd.).Shranjevanje vodika: glavni izziv Za učinkovito in stroškovno učinkovito uvajanje vodika je varno shranjevanje in distribucija vodika. Tveganje vnetljivosti se le malo razlikuje od drugih plinastih goriv. Zlasti ima koristi od izkušenj, pridobljenih pri distribuciji proizvedenega plina (v nadaljnjem besedilu: mestni plin) v omrežju pred prehodom na zemeljski plin v šestdesetih letih prejšnjega stoletja. Glavna težava pri transportu vodika izhaja iz njegove nizke gostote, ki zahteva razvoj ustreznih skladišč. Za postopek fizičnega shranjevanja se vodik shranjuje v molekularni diatomski obliki, bodisi v visokotlačni, nizkotemperaturni zaprti posodi, npr. z uporabo visokotlačnih rezervoarjev ali kriokompresije, bodisi z adsorbiranjem na materiale z visoko površino (porozne materiale). Vendar imajo energetske ravni hidrogenacije/dehidrogenacije teh materialov precejšnje pomanjkanje energije in so zato na splošno neučinkovite. Ta problem shranjevanja vodika je mogoče rešiti z uporabo stabilnejših kemičnih spojin z visoko vsebnostjo vodika. Večina teh spojin je tekočina pri sobni temperaturi. Majhne organske spojine, kot sta alkohol (kot je metanol) ali mravljična kislina (HCOOH), se lahko uporabljajo za shranjevanje vodika z enostavnim sproščanjem vodika. (Slovenian) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Vodik je obetaven nosilec energijeDihidrogen (običajno imenovan vodik) ima prednost, da je dekarbonizirano gorivo, ki v svoji oksidaciji proizvaja le vodne pare. Ocenjuje se, da bi lahko vodik, če bi se uporabljal v velikem obsegu, prispeval k 20-odstotnemu zmanjšanju emisij CO2. Ker je vodik v naravnem stanju na zemlji komaj prisoten v stabilni molekularni obliki, za njegovo proizvodnjo obstaja zelo veliko procesov. Proizvede se lahko s postopki na biološki osnovi (npr. uplinjanje biomase) ali z uplinjanjem fosilnih goriv. Vodik je prisoten tudi v odpadnih plinih iz industrijskih procesov, kot sta plin v koksarnah in plavžni plin, od katerih se nekateri še vedno le malo predelajo. Vodik velja tudi za nosilec energije za izravnavo razlik med proizvodnjo električne energije in povpraševanjem po njej, tako da jo proizvaja z elektrolizo vode v obdobjih prekomerne proizvodnje. Ta rešitev iz električne energije v plin je še posebej pomembna za zelo nestalne sisteme obnovljive energije, kot sta sončna (dnevno/nočno izmenično sredstvo) ali veter (vreme). Obstajajo tudi drugi načini proizvodnje vodika brez proizvodnje električne energije, kot je fotokatalitična razgradnja vode pod vidno (sončno) svetlobo. Te inovativne sisteme je treba vedno optimizirati z vidika učinkovitosti in uporabe ustreznih materialov (poceni, nestrupeni, ki jih je mogoče reciklirati itd.).Shranjevanje vodika: glavni izziv Za učinkovito in stroškovno učinkovito uvajanje vodika je varno shranjevanje in distribucija vodika. Tveganje vnetljivosti se le malo razlikuje od drugih plinastih goriv. Zlasti ima koristi od izkušenj, pridobljenih pri distribuciji proizvedenega plina (v nadaljnjem besedilu: mestni plin) v omrežju pred prehodom na zemeljski plin v šestdesetih letih prejšnjega stoletja. Glavna težava pri transportu vodika izhaja iz njegove nizke gostote, ki zahteva razvoj ustreznih skladišč. Za postopek fizičnega shranjevanja se vodik shranjuje v molekularni diatomski obliki, bodisi v visokotlačni, nizkotemperaturni zaprti posodi, npr. z uporabo visokotlačnih rezervoarjev ali kriokompresije, bodisi z adsorbiranjem na materiale z visoko površino (porozne materiale). Vendar imajo energetske ravni hidrogenacije/dehidrogenacije teh materialov precejšnje pomanjkanje energije in so zato na splošno neučinkovite. Ta problem shranjevanja vodika je mogoče rešiti z uporabo stabilnejših kemičnih spojin z visoko vsebnostjo vodika. Večina teh spojin je tekočina pri sobni temperaturi. Majhne organske spojine, kot sta alkohol (kot je metanol) ali mravljična kislina (HCOOH), se lahko uporabljajo za shranjevanje vodika z enostavnim sproščanjem vodika. (Slovenian) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Водородът е обещаващ енергиен носителДихидрогенът (обикновено наричан водород) има предимството, че е декарбонизирано гориво, което в своето окисление генерира само водни пари. Оценено е, че ако водородът бъде използван в голям мащаб, той би могъл да допринесе за намаляване с 20 % на емисиите на CO2. Тъй като водородът почти не присъства в естественото състояние на земята в стабилна молекулярна форма, за неговото производство съществуват много голям брой процеси. Може да се произвежда чрез процеси на биологична основа (напр. газификация на биомаса) или чрез газификация на изкопаеми горива. Водородът присъства и в остатъчните газове от промишлени процеси, като например коксовия заводски газ и газа от доменни пещи, някои от които все още са слабо оползотворени. Водородът също се счита за енергиен носител, който компенсира разликите между производството и търсенето на електроенергия, като го произвежда чрез електролиза на вода по време на периоди на свръхпроизводство. Това решение „електроенергия в газ“ е от особено значение за много непостоянни системи за енергия от възобновяеми източници, като слънчева (дневна/нощна променливост) или вятър (метеорологични условия). Съществуват и други начини за производство на водород без производство на електроенергия, като например фотокаталитично разлагане на вода под видима (слънчева) светлина. Тези иновативни системи трябва винаги да бъдат оптимизирани по отношение на ефективността и използването на подходящи материали (евтини, нетоксични, рециклируеми и т.н.).Съхранение на водород: голямо предизвикателствоГолямо предизвикателство пред ефикасното и икономически ефективно внедряване на водорода е сигурното му съхранение и разпределение. Рискът от запалимост е малко по-различен от другите газообразни горива. Неговото разглеждане е от полза по-специално от опита, придобит при разпределението на произведен газ („градски газ“) в мрежата преди прехода към природен газ през 60-те години на миналия век. Основната трудност при транспортирането на водород се дължи на ниската му плътност, което изисква разработването на подходящи съоръжения за съхранение. При метода на физическо съхранение водородът се съхранява в молекулна диатомична форма или в затворен контейнер с високо налягане, нискотемпературен, например чрез използване на резервоари за високо налягане или криокомпресия, или чрез адсорбиране върху високоповърхностни материали (порести материали). Енергийните нива на хидрогениране/дехидрогениране на тези материали обаче имат значителен енергиен дефицит и поради това като цяло са неефективни. Този проблем със съхранението на водород може да бъде решен чрез използване на по-стабилни химични съединения с високо съдържание на водород. Повечето от тези съединения сатечни при стайна температура. Малки органични съединения като алкохол (като метанол) или мравчена киселина (HCOOH) могат да се използват за съхранение на водород чрез лесно освобождаване на водород. (Bulgarian) | |||||||||||||||
| Property / summary: Водородът е обещаващ енергиен носителДихидрогенът (обикновено наричан водород) има предимството, че е декарбонизирано гориво, което в своето окисление генерира само водни пари. Оценено е, че ако водородът бъде използван в голям мащаб, той би могъл да допринесе за намаляване с 20 % на емисиите на CO2. Тъй като водородът почти не присъства в естественото състояние на земята в стабилна молекулярна форма, за неговото производство съществуват много голям брой процеси. Може да се произвежда чрез процеси на биологична основа (напр. газификация на биомаса) или чрез газификация на изкопаеми горива. Водородът присъства и в остатъчните газове от промишлени процеси, като например коксовия заводски газ и газа от доменни пещи, някои от които все още са слабо оползотворени. Водородът също се счита за енергиен носител, който компенсира разликите между производството и търсенето на електроенергия, като го произвежда чрез електролиза на вода по време на периоди на свръхпроизводство. Това решение „електроенергия в газ“ е от особено значение за много непостоянни системи за енергия от възобновяеми източници, като слънчева (дневна/нощна променливост) или вятър (метеорологични условия). Съществуват и други начини за производство на водород без производство на електроенергия, като например фотокаталитично разлагане на вода под видима (слънчева) светлина. Тези иновативни системи трябва винаги да бъдат оптимизирани по отношение на ефективността и използването на подходящи материали (евтини, нетоксични, рециклируеми и т.н.).Съхранение на водород: голямо предизвикателствоГолямо предизвикателство пред ефикасното и икономически ефективно внедряване на водорода е сигурното му съхранение и разпределение. Рискът от запалимост е малко по-различен от другите газообразни горива. Неговото разглеждане е от полза по-специално от опита, придобит при разпределението на произведен газ („градски газ“) в мрежата преди прехода към природен газ през 60-те години на миналия век. Основната трудност при транспортирането на водород се дължи на ниската му плътност, което изисква разработването на подходящи съоръжения за съхранение. При метода на физическо съхранение водородът се съхранява в молекулна диатомична форма или в затворен контейнер с високо налягане, нискотемпературен, например чрез използване на резервоари за високо налягане или криокомпресия, или чрез адсорбиране върху високоповърхностни материали (порести материали). Енергийните нива на хидрогениране/дехидрогениране на тези материали обаче имат значителен енергиен дефицит и поради това като цяло са неефективни. Този проблем със съхранението на водород може да бъде решен чрез използване на по-стабилни химични съединения с високо съдържание на водород. Повечето от тези съединения сатечни при стайна температура. Малки органични съединения като алкохол (като метанол) или мравчена киселина (HCOOH) могат да се използват за съхранение на водород чрез лесно освобождаване на водород. (Bulgarian) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Водородът е обещаващ енергиен носителДихидрогенът (обикновено наричан водород) има предимството, че е декарбонизирано гориво, което в своето окисление генерира само водни пари. Оценено е, че ако водородът бъде използван в голям мащаб, той би могъл да допринесе за намаляване с 20 % на емисиите на CO2. Тъй като водородът почти не присъства в естественото състояние на земята в стабилна молекулярна форма, за неговото производство съществуват много голям брой процеси. Може да се произвежда чрез процеси на биологична основа (напр. газификация на биомаса) или чрез газификация на изкопаеми горива. Водородът присъства и в остатъчните газове от промишлени процеси, като например коксовия заводски газ и газа от доменни пещи, някои от които все още са слабо оползотворени. Водородът също се счита за енергиен носител, който компенсира разликите между производството и търсенето на електроенергия, като го произвежда чрез електролиза на вода по време на периоди на свръхпроизводство. Това решение „електроенергия в газ“ е от особено значение за много непостоянни системи за енергия от възобновяеми източници, като слънчева (дневна/нощна променливост) или вятър (метеорологични условия). Съществуват и други начини за производство на водород без производство на електроенергия, като например фотокаталитично разлагане на вода под видима (слънчева) светлина. Тези иновативни системи трябва винаги да бъдат оптимизирани по отношение на ефективността и използването на подходящи материали (евтини, нетоксични, рециклируеми и т.н.).Съхранение на водород: голямо предизвикателствоГолямо предизвикателство пред ефикасното и икономически ефективно внедряване на водорода е сигурното му съхранение и разпределение. Рискът от запалимост е малко по-различен от другите газообразни горива. Неговото разглеждане е от полза по-специално от опита, придобит при разпределението на произведен газ („градски газ“) в мрежата преди прехода към природен газ през 60-те години на миналия век. Основната трудност при транспортирането на водород се дължи на ниската му плътност, което изисква разработването на подходящи съоръжения за съхранение. При метода на физическо съхранение водородът се съхранява в молекулна диатомична форма или в затворен контейнер с високо налягане, нискотемпературен, например чрез използване на резервоари за високо налягане или криокомпресия, или чрез адсорбиране върху високоповърхностни материали (порести материали). Енергийните нива на хидрогениране/дехидрогениране на тези материали обаче имат значителен енергиен дефицит и поради това като цяло са неефективни. Този проблем със съхранението на водород може да бъде решен чрез използване на по-стабилни химични съединения с високо съдържание на водород. Повечето от тези съединения сатечни при стайна температура. Малки органични съединения като алкохол (като метанол) или мравчена киселина (HCOOH) могат да се използват за съхранение на водород чрез лесно освобождаване на водород. (Bulgarian) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
L-idroġenu huwa trasportatur tal-enerġija promettenti Diidroġenu (normalment imsejjaħ idroġenu) għandu l-vantaġġ li jkun fjuwil dekarbonizzat, li fl-ossidazzjoni tiegħu jiġġenera biss fwar tal-ilma. Huwa stmat li jekk l-idroġenu jintuża fuq skala kbira, jista’ jikkontribwixxi għal tnaqqis ta’ 20 % fl-emissjonijiet tas-CO2. Peress li l-idroġenu ftit li xejn huwa preżenti fl-istat naturali fid-dinja f’forma molekulari stabbli, jeżisti numru kbir ħafna ta’ proċessi għall-produzzjoni tiegħu. Jista’ jiġi prodott minn proċessi b’bażi bijoloġika (eż. gassifikazzjoni tal-bijomassa) jew bil-gassifikazzjoni tal-fjuwils fossili. L-idroġenu huwa preżenti wkoll f’gassijiet residwi minn proċessi industrijali, bħall-gass mill-impjanti tal-kokk u l-gass tal-kalkara tal-funderija, li wħud minnhom għadhom ftit li xejn irkuprati. L-idroġenu jitqies ukoll bħala trasportatur tal-enerġija biex jikkumpensa għad-differenzi bejn il-ġenerazzjoni u d-domanda tal-elettriku, billi jipproduċih bl-elettroliżi tal-ilma matul perjodi ta’ produzzjoni żejda. Din is-soluzzjoni tal-enerġija għall-gass hija partikolarment rilevanti għal sistemi ta’ enerġija rinnovabbli intermittenti ħafna bħal solari (alternanza ta’ jum/lejl) jew ir-riħ (kundizzjonijiet tat-temp). Jeżistu mezzi oħra ta’ produzzjoni tal-idroġenu mingħajr ġenerazzjoni tal-elettriku, bħad-dekompożizzjoni fotokatalitika tal-ilma taħt dawl (solari) viżibbli. Dawn is-sistemi innovattivi għandhom dejjem jiġu ottimizzati f’termini ta’ effiċjenza u l-użu ta’ materjali xierqa (inxpensivi, mhux tossiċi, riċiklabbli, eċċ.). sfida ewlenijaSfida ewlenija għall-użu effiċjenti u kosteffettiv tal-idroġenu hija l-ħżin u d-distribuzzjoni sikura tiegħu. Ir-riskju ta’ fjammabbiltà huwa ftit differenti minn fjuwils gassużi oħra. Il-kunsiderazzjoni tagħha tibbenefika b’mod partikolari mill-esperjenza miksuba fid-distribuzzjoni tal-gass manifatturat (“gass tal-belt”) fin-netwerk qabel it-tranżizzjoni għall-gass naturali fis-sittinijiet. Id-diffikultà ewlenija fit-trasport tal-idroġenu tirriżulta mid-densità baxxa tiegħu, li teħtieġ l-iżvilupp ta’ faċilitajiet ta’ ħżin adegwati. Għall-metodu ta’ ħżin fiżiku, l-idroġenu jinħażen fil-forma dijatomika molekulari tiegħu, jew f’kontenitur magħluq bi pressjoni għolja, b’temperatura baxxa, eż. bl-użu ta’ tankijiet ta’ pressjoni għolja jew krijokompressjoni, jew billi jiġi assorbit fuq materjali ta’ wiċċ għoli (materjali porużi). Madankollu, il-livelli ta ‘enerġija ta’ idroġenazzjoni/deidroġenazzjoni ta ‘dawn il-materjali għandhom defiċit sinifikanti ta’ enerġija u għalhekk huma ġeneralment ineffettivi. Din il-problema tal-ħżin tal-idroġenu tista ‘tiġi solvuta bl-użu ta’ komposti kimiċi aktar stabbli b’kontenut għoli ta ‘idroġenu. Il-biċċa l-kbira ta’ dawn il-komposti huma likwidi f’temperatura ambjentali. Komposti organiċi żgħar bħall-alkoħol (bħall-metanol) jew l-aċidu formiku (HCOOH) jistgħu jintużaw għall-ħżin tal-idroġenu permezz ta’ rilaxx faċli tal-idroġenu. (Maltese) | |||||||||||||||
| Property / summary: L-idroġenu huwa trasportatur tal-enerġija promettenti Diidroġenu (normalment imsejjaħ idroġenu) għandu l-vantaġġ li jkun fjuwil dekarbonizzat, li fl-ossidazzjoni tiegħu jiġġenera biss fwar tal-ilma. Huwa stmat li jekk l-idroġenu jintuża fuq skala kbira, jista’ jikkontribwixxi għal tnaqqis ta’ 20 % fl-emissjonijiet tas-CO2. Peress li l-idroġenu ftit li xejn huwa preżenti fl-istat naturali fid-dinja f’forma molekulari stabbli, jeżisti numru kbir ħafna ta’ proċessi għall-produzzjoni tiegħu. Jista’ jiġi prodott minn proċessi b’bażi bijoloġika (eż. gassifikazzjoni tal-bijomassa) jew bil-gassifikazzjoni tal-fjuwils fossili. L-idroġenu huwa preżenti wkoll f’gassijiet residwi minn proċessi industrijali, bħall-gass mill-impjanti tal-kokk u l-gass tal-kalkara tal-funderija, li wħud minnhom għadhom ftit li xejn irkuprati. L-idroġenu jitqies ukoll bħala trasportatur tal-enerġija biex jikkumpensa għad-differenzi bejn il-ġenerazzjoni u d-domanda tal-elettriku, billi jipproduċih bl-elettroliżi tal-ilma matul perjodi ta’ produzzjoni żejda. Din is-soluzzjoni tal-enerġija għall-gass hija partikolarment rilevanti għal sistemi ta’ enerġija rinnovabbli intermittenti ħafna bħal solari (alternanza ta’ jum/lejl) jew ir-riħ (kundizzjonijiet tat-temp). Jeżistu mezzi oħra ta’ produzzjoni tal-idroġenu mingħajr ġenerazzjoni tal-elettriku, bħad-dekompożizzjoni fotokatalitika tal-ilma taħt dawl (solari) viżibbli. Dawn is-sistemi innovattivi għandhom dejjem jiġu ottimizzati f’termini ta’ effiċjenza u l-użu ta’ materjali xierqa (inxpensivi, mhux tossiċi, riċiklabbli, eċċ.). sfida ewlenijaSfida ewlenija għall-użu effiċjenti u kosteffettiv tal-idroġenu hija l-ħżin u d-distribuzzjoni sikura tiegħu. Ir-riskju ta’ fjammabbiltà huwa ftit differenti minn fjuwils gassużi oħra. Il-kunsiderazzjoni tagħha tibbenefika b’mod partikolari mill-esperjenza miksuba fid-distribuzzjoni tal-gass manifatturat (“gass tal-belt”) fin-netwerk qabel it-tranżizzjoni għall-gass naturali fis-sittinijiet. Id-diffikultà ewlenija fit-trasport tal-idroġenu tirriżulta mid-densità baxxa tiegħu, li teħtieġ l-iżvilupp ta’ faċilitajiet ta’ ħżin adegwati. Għall-metodu ta’ ħżin fiżiku, l-idroġenu jinħażen fil-forma dijatomika molekulari tiegħu, jew f’kontenitur magħluq bi pressjoni għolja, b’temperatura baxxa, eż. bl-użu ta’ tankijiet ta’ pressjoni għolja jew krijokompressjoni, jew billi jiġi assorbit fuq materjali ta’ wiċċ għoli (materjali porużi). Madankollu, il-livelli ta ‘enerġija ta’ idroġenazzjoni/deidroġenazzjoni ta ‘dawn il-materjali għandhom defiċit sinifikanti ta’ enerġija u għalhekk huma ġeneralment ineffettivi. Din il-problema tal-ħżin tal-idroġenu tista ‘tiġi solvuta bl-użu ta’ komposti kimiċi aktar stabbli b’kontenut għoli ta ‘idroġenu. Il-biċċa l-kbira ta’ dawn il-komposti huma likwidi f’temperatura ambjentali. Komposti organiċi żgħar bħall-alkoħol (bħall-metanol) jew l-aċidu formiku (HCOOH) jistgħu jintużaw għall-ħżin tal-idroġenu permezz ta’ rilaxx faċli tal-idroġenu. (Maltese) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: L-idroġenu huwa trasportatur tal-enerġija promettenti Diidroġenu (normalment imsejjaħ idroġenu) għandu l-vantaġġ li jkun fjuwil dekarbonizzat, li fl-ossidazzjoni tiegħu jiġġenera biss fwar tal-ilma. Huwa stmat li jekk l-idroġenu jintuża fuq skala kbira, jista’ jikkontribwixxi għal tnaqqis ta’ 20 % fl-emissjonijiet tas-CO2. Peress li l-idroġenu ftit li xejn huwa preżenti fl-istat naturali fid-dinja f’forma molekulari stabbli, jeżisti numru kbir ħafna ta’ proċessi għall-produzzjoni tiegħu. Jista’ jiġi prodott minn proċessi b’bażi bijoloġika (eż. gassifikazzjoni tal-bijomassa) jew bil-gassifikazzjoni tal-fjuwils fossili. L-idroġenu huwa preżenti wkoll f’gassijiet residwi minn proċessi industrijali, bħall-gass mill-impjanti tal-kokk u l-gass tal-kalkara tal-funderija, li wħud minnhom għadhom ftit li xejn irkuprati. L-idroġenu jitqies ukoll bħala trasportatur tal-enerġija biex jikkumpensa għad-differenzi bejn il-ġenerazzjoni u d-domanda tal-elettriku, billi jipproduċih bl-elettroliżi tal-ilma matul perjodi ta’ produzzjoni żejda. Din is-soluzzjoni tal-enerġija għall-gass hija partikolarment rilevanti għal sistemi ta’ enerġija rinnovabbli intermittenti ħafna bħal solari (alternanza ta’ jum/lejl) jew ir-riħ (kundizzjonijiet tat-temp). Jeżistu mezzi oħra ta’ produzzjoni tal-idroġenu mingħajr ġenerazzjoni tal-elettriku, bħad-dekompożizzjoni fotokatalitika tal-ilma taħt dawl (solari) viżibbli. Dawn is-sistemi innovattivi għandhom dejjem jiġu ottimizzati f’termini ta’ effiċjenza u l-użu ta’ materjali xierqa (inxpensivi, mhux tossiċi, riċiklabbli, eċċ.). sfida ewlenijaSfida ewlenija għall-użu effiċjenti u kosteffettiv tal-idroġenu hija l-ħżin u d-distribuzzjoni sikura tiegħu. Ir-riskju ta’ fjammabbiltà huwa ftit differenti minn fjuwils gassużi oħra. Il-kunsiderazzjoni tagħha tibbenefika b’mod partikolari mill-esperjenza miksuba fid-distribuzzjoni tal-gass manifatturat (“gass tal-belt”) fin-netwerk qabel it-tranżizzjoni għall-gass naturali fis-sittinijiet. Id-diffikultà ewlenija fit-trasport tal-idroġenu tirriżulta mid-densità baxxa tiegħu, li teħtieġ l-iżvilupp ta’ faċilitajiet ta’ ħżin adegwati. Għall-metodu ta’ ħżin fiżiku, l-idroġenu jinħażen fil-forma dijatomika molekulari tiegħu, jew f’kontenitur magħluq bi pressjoni għolja, b’temperatura baxxa, eż. bl-użu ta’ tankijiet ta’ pressjoni għolja jew krijokompressjoni, jew billi jiġi assorbit fuq materjali ta’ wiċċ għoli (materjali porużi). Madankollu, il-livelli ta ‘enerġija ta’ idroġenazzjoni/deidroġenazzjoni ta ‘dawn il-materjali għandhom defiċit sinifikanti ta’ enerġija u għalhekk huma ġeneralment ineffettivi. Din il-problema tal-ħżin tal-idroġenu tista ‘tiġi solvuta bl-użu ta’ komposti kimiċi aktar stabbli b’kontenut għoli ta ‘idroġenu. Il-biċċa l-kbira ta’ dawn il-komposti huma likwidi f’temperatura ambjentali. Komposti organiċi żgħar bħall-alkoħol (bħall-metanol) jew l-aċidu formiku (HCOOH) jistgħu jintużaw għall-ħżin tal-idroġenu permezz ta’ rilaxx faċli tal-idroġenu. (Maltese) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
O hidrogénio é um vetor energético promissor O di-hidrogénio (geralmente referido como hidrogénio) tem a vantagem de ser um combustível descarbonizado, que, na sua oxidação, gera apenas vapor de água. Estima-se que, se o hidrogénio fosse utilizado em grande escala, poderia contribuir para uma redução de 20 % das emissões de CO2. Uma vez que o hidrogênio não está presente no estado natural da Terra em uma forma molecular estável, existe um grande número de processos para sua produção. Pode ser produzido a partir de processos de base biológica (por exemplo, gaseificação de biomassa) ou por gaseificação de combustíveis fósseis. O hidrogénio também está presente nos gases residuais provenientes de processos industriais, como o gás de coqueria e o gás de alto-forno, alguns dos quais ainda são pouco recuperados. O hidrogénio é também considerado um vetor de energia para compensar as diferenças entre a produção e a procura de eletricidade, através da sua produção por eletrólise da água durante períodos de sobreprodução. Esta solução de energia a gás é particularmente relevante para sistemas de energia renovável muito intermitentes, como a energia solar (alternância dia/noite) ou o vento (condições climáticas). Existem outros meios de produção de hidrogénio sem produção de eletricidade, como a decomposição fotocatalítica de água sob luz (solar) visível. Estes sistemas inovadores devem ser sempre otimizados em termos de eficiência e de utilização de materiais adequados (custos, não tóxicos, recicláveis, etc.). um grande desafio Um grande desafio para a implantação eficiente e rentável do hidrogénio é o seu armazenamento e distribuição seguros. O risco de inflamabilidade é pouco diferente dos outros combustíveis gasosos. A sua consideração beneficia, em especial, da experiência adquirida com a distribuição de gás fabricado («gás urbano») na rede antes da transição para o gás natural na década de 1960. A principal dificuldade no transporte de hidrogénio decorre da sua baixa densidade, o que exige o desenvolvimento de instalações de armazenamento adequadas. Para o método de armazenamento físico, o hidrogénio é armazenado na sua forma diatómica molecular, quer num recipiente fechado de alta pressão e baixa temperatura, por exemplo, utilizando tanques de alta pressão ou criocompressão, quer adsorvendo-o em materiais de superfície elevada (materiais porosos). No entanto, os níveis de energia da hidrogenação/desidrogenação destes materiais têm um défice energético significativo e, portanto, são geralmente ineficazes. Este problema de armazenamento de hidrogênio pode ser resolvido usando compostos químicos mais estáveis com alto teor de hidrogênio. A maioria destes compostos são líquidos à temperatura ambiente. Pequenos compostos orgânicos, como álcool (como metanol) ou ácido fórmico (HCOOH) podem ser usados para armazenamento de hidrogênio através de fácil liberação de hidrogênio. (Portuguese) | |||||||||||||||
| Property / summary: O hidrogénio é um vetor energético promissor O di-hidrogénio (geralmente referido como hidrogénio) tem a vantagem de ser um combustível descarbonizado, que, na sua oxidação, gera apenas vapor de água. Estima-se que, se o hidrogénio fosse utilizado em grande escala, poderia contribuir para uma redução de 20 % das emissões de CO2. Uma vez que o hidrogênio não está presente no estado natural da Terra em uma forma molecular estável, existe um grande número de processos para sua produção. Pode ser produzido a partir de processos de base biológica (por exemplo, gaseificação de biomassa) ou por gaseificação de combustíveis fósseis. O hidrogénio também está presente nos gases residuais provenientes de processos industriais, como o gás de coqueria e o gás de alto-forno, alguns dos quais ainda são pouco recuperados. O hidrogénio é também considerado um vetor de energia para compensar as diferenças entre a produção e a procura de eletricidade, através da sua produção por eletrólise da água durante períodos de sobreprodução. Esta solução de energia a gás é particularmente relevante para sistemas de energia renovável muito intermitentes, como a energia solar (alternância dia/noite) ou o vento (condições climáticas). Existem outros meios de produção de hidrogénio sem produção de eletricidade, como a decomposição fotocatalítica de água sob luz (solar) visível. Estes sistemas inovadores devem ser sempre otimizados em termos de eficiência e de utilização de materiais adequados (custos, não tóxicos, recicláveis, etc.). um grande desafio Um grande desafio para a implantação eficiente e rentável do hidrogénio é o seu armazenamento e distribuição seguros. O risco de inflamabilidade é pouco diferente dos outros combustíveis gasosos. A sua consideração beneficia, em especial, da experiência adquirida com a distribuição de gás fabricado («gás urbano») na rede antes da transição para o gás natural na década de 1960. A principal dificuldade no transporte de hidrogénio decorre da sua baixa densidade, o que exige o desenvolvimento de instalações de armazenamento adequadas. Para o método de armazenamento físico, o hidrogénio é armazenado na sua forma diatómica molecular, quer num recipiente fechado de alta pressão e baixa temperatura, por exemplo, utilizando tanques de alta pressão ou criocompressão, quer adsorvendo-o em materiais de superfície elevada (materiais porosos). No entanto, os níveis de energia da hidrogenação/desidrogenação destes materiais têm um défice energético significativo e, portanto, são geralmente ineficazes. Este problema de armazenamento de hidrogênio pode ser resolvido usando compostos químicos mais estáveis com alto teor de hidrogênio. A maioria destes compostos são líquidos à temperatura ambiente. Pequenos compostos orgânicos, como álcool (como metanol) ou ácido fórmico (HCOOH) podem ser usados para armazenamento de hidrogênio através de fácil liberação de hidrogênio. (Portuguese) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: O hidrogénio é um vetor energético promissor O di-hidrogénio (geralmente referido como hidrogénio) tem a vantagem de ser um combustível descarbonizado, que, na sua oxidação, gera apenas vapor de água. Estima-se que, se o hidrogénio fosse utilizado em grande escala, poderia contribuir para uma redução de 20 % das emissões de CO2. Uma vez que o hidrogênio não está presente no estado natural da Terra em uma forma molecular estável, existe um grande número de processos para sua produção. Pode ser produzido a partir de processos de base biológica (por exemplo, gaseificação de biomassa) ou por gaseificação de combustíveis fósseis. O hidrogénio também está presente nos gases residuais provenientes de processos industriais, como o gás de coqueria e o gás de alto-forno, alguns dos quais ainda são pouco recuperados. O hidrogénio é também considerado um vetor de energia para compensar as diferenças entre a produção e a procura de eletricidade, através da sua produção por eletrólise da água durante períodos de sobreprodução. Esta solução de energia a gás é particularmente relevante para sistemas de energia renovável muito intermitentes, como a energia solar (alternância dia/noite) ou o vento (condições climáticas). Existem outros meios de produção de hidrogénio sem produção de eletricidade, como a decomposição fotocatalítica de água sob luz (solar) visível. Estes sistemas inovadores devem ser sempre otimizados em termos de eficiência e de utilização de materiais adequados (custos, não tóxicos, recicláveis, etc.). um grande desafio Um grande desafio para a implantação eficiente e rentável do hidrogénio é o seu armazenamento e distribuição seguros. O risco de inflamabilidade é pouco diferente dos outros combustíveis gasosos. A sua consideração beneficia, em especial, da experiência adquirida com a distribuição de gás fabricado («gás urbano») na rede antes da transição para o gás natural na década de 1960. A principal dificuldade no transporte de hidrogénio decorre da sua baixa densidade, o que exige o desenvolvimento de instalações de armazenamento adequadas. Para o método de armazenamento físico, o hidrogénio é armazenado na sua forma diatómica molecular, quer num recipiente fechado de alta pressão e baixa temperatura, por exemplo, utilizando tanques de alta pressão ou criocompressão, quer adsorvendo-o em materiais de superfície elevada (materiais porosos). No entanto, os níveis de energia da hidrogenação/desidrogenação destes materiais têm um défice energético significativo e, portanto, são geralmente ineficazes. Este problema de armazenamento de hidrogênio pode ser resolvido usando compostos químicos mais estáveis com alto teor de hidrogênio. A maioria destes compostos são líquidos à temperatura ambiente. Pequenos compostos orgânicos, como álcool (como metanol) ou ácido fórmico (HCOOH) podem ser usados para armazenamento de hidrogênio através de fácil liberação de hidrogênio. (Portuguese) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Brint er en lovende energibærerDihydrogen (normalt kaldet brint) har den fordel, at den er et dekarboniseret brændstof, som i sin oxidation kun genererer vanddamp. Det anslås, at hvis brint blev anvendt i stor skala, kunne det bidrage til en 20 % reduktion af CO2-emissionerne. Da brint næppe er til stede i den naturlige tilstand på jorden i en stabil molekylær form, findes der et meget stort antal processer for dens produktion. Det kan fremstilles ved hjælp af biobaserede processer (f.eks. biomasseforgasning) eller ved forgasning af fossile brændstoffer. Brint findes også i restgasser fra industrielle processer, f.eks. koksværksgas og højovnsgas, hvoraf nogle stadig kun i ringe omfang genvindes. Brint betragtes også som en energibærer til at kompensere for forskellene mellem elproduktion og -efterspørgsel ved at producere den ved elektrolyse af vand i perioder med overproduktion. Denne el-til-gas løsning er særlig relevant for meget intermitterende vedvarende energisystemer såsom sol (dag/nat vekslen) eller vind (vejrforhold). Der findes andre metoder til brintproduktion uden elproduktion, f.eks. fotokatalytisk nedbrydning af vand under synligt (sol)lys. Disse innovative systemer skal altid optimeres med hensyn til effektivitet og anvendelse af passende materialer (billige, ikke-giftige, genanvendelige osv.).Hygenlagring: en stor udfordring En stor udfordring for en effektiv og omkostningseffektiv anvendelse af brint er sikker lagring og distribution af brint. Risikoen for antændelighed adskiller sig ikke meget fra andre gasformige brændstoffer. Dens overvejelser drager navnlig fordel af erfaringerne med distributionen af forarbejdet gas ("citygas") i nettet forud for overgangen til naturgas i 1960'erne. Det største problem med transport af brint skyldes den lave densitet, som kræver, at der udvikles passende lagerfaciliteter. I forbindelse med den fysiske lagringsmetode opbevares brint i sin molekylære diatomiske form, enten i en højtryks-, lavtemperaturslukket beholder, f.eks. ved hjælp af højtrykstanke eller kryokompression, eller ved at adsorbere den på materialer med høj overflade (porøse materialer). Energiniveauet for hydrogenering/dehydrogenering af disse materialer har imidlertid et betydeligt energiunderskud og er derfor generelt ineffektive.Dette brintlagringsproblem kan løses ved hjælp af mere stabile kemiske forbindelser med højt hydrogenindhold. De fleste af disse forbindelser ervæske ved stuetemperatur. Små organiske forbindelser såsom alkohol (såsom methanol) eller myresyre (HCOOH) kan anvendes til lagring af brint gennem nem frigivelse af hydrogen. (Danish) | |||||||||||||||
| Property / summary: Brint er en lovende energibærerDihydrogen (normalt kaldet brint) har den fordel, at den er et dekarboniseret brændstof, som i sin oxidation kun genererer vanddamp. Det anslås, at hvis brint blev anvendt i stor skala, kunne det bidrage til en 20 % reduktion af CO2-emissionerne. Da brint næppe er til stede i den naturlige tilstand på jorden i en stabil molekylær form, findes der et meget stort antal processer for dens produktion. Det kan fremstilles ved hjælp af biobaserede processer (f.eks. biomasseforgasning) eller ved forgasning af fossile brændstoffer. Brint findes også i restgasser fra industrielle processer, f.eks. koksværksgas og højovnsgas, hvoraf nogle stadig kun i ringe omfang genvindes. Brint betragtes også som en energibærer til at kompensere for forskellene mellem elproduktion og -efterspørgsel ved at producere den ved elektrolyse af vand i perioder med overproduktion. Denne el-til-gas løsning er særlig relevant for meget intermitterende vedvarende energisystemer såsom sol (dag/nat vekslen) eller vind (vejrforhold). Der findes andre metoder til brintproduktion uden elproduktion, f.eks. fotokatalytisk nedbrydning af vand under synligt (sol)lys. Disse innovative systemer skal altid optimeres med hensyn til effektivitet og anvendelse af passende materialer (billige, ikke-giftige, genanvendelige osv.).Hygenlagring: en stor udfordring En stor udfordring for en effektiv og omkostningseffektiv anvendelse af brint er sikker lagring og distribution af brint. Risikoen for antændelighed adskiller sig ikke meget fra andre gasformige brændstoffer. Dens overvejelser drager navnlig fordel af erfaringerne med distributionen af forarbejdet gas ("citygas") i nettet forud for overgangen til naturgas i 1960'erne. Det største problem med transport af brint skyldes den lave densitet, som kræver, at der udvikles passende lagerfaciliteter. I forbindelse med den fysiske lagringsmetode opbevares brint i sin molekylære diatomiske form, enten i en højtryks-, lavtemperaturslukket beholder, f.eks. ved hjælp af højtrykstanke eller kryokompression, eller ved at adsorbere den på materialer med høj overflade (porøse materialer). Energiniveauet for hydrogenering/dehydrogenering af disse materialer har imidlertid et betydeligt energiunderskud og er derfor generelt ineffektive.Dette brintlagringsproblem kan løses ved hjælp af mere stabile kemiske forbindelser med højt hydrogenindhold. De fleste af disse forbindelser ervæske ved stuetemperatur. Små organiske forbindelser såsom alkohol (såsom methanol) eller myresyre (HCOOH) kan anvendes til lagring af brint gennem nem frigivelse af hydrogen. (Danish) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Brint er en lovende energibærerDihydrogen (normalt kaldet brint) har den fordel, at den er et dekarboniseret brændstof, som i sin oxidation kun genererer vanddamp. Det anslås, at hvis brint blev anvendt i stor skala, kunne det bidrage til en 20 % reduktion af CO2-emissionerne. Da brint næppe er til stede i den naturlige tilstand på jorden i en stabil molekylær form, findes der et meget stort antal processer for dens produktion. Det kan fremstilles ved hjælp af biobaserede processer (f.eks. biomasseforgasning) eller ved forgasning af fossile brændstoffer. Brint findes også i restgasser fra industrielle processer, f.eks. koksværksgas og højovnsgas, hvoraf nogle stadig kun i ringe omfang genvindes. Brint betragtes også som en energibærer til at kompensere for forskellene mellem elproduktion og -efterspørgsel ved at producere den ved elektrolyse af vand i perioder med overproduktion. Denne el-til-gas løsning er særlig relevant for meget intermitterende vedvarende energisystemer såsom sol (dag/nat vekslen) eller vind (vejrforhold). Der findes andre metoder til brintproduktion uden elproduktion, f.eks. fotokatalytisk nedbrydning af vand under synligt (sol)lys. Disse innovative systemer skal altid optimeres med hensyn til effektivitet og anvendelse af passende materialer (billige, ikke-giftige, genanvendelige osv.).Hygenlagring: en stor udfordring En stor udfordring for en effektiv og omkostningseffektiv anvendelse af brint er sikker lagring og distribution af brint. Risikoen for antændelighed adskiller sig ikke meget fra andre gasformige brændstoffer. Dens overvejelser drager navnlig fordel af erfaringerne med distributionen af forarbejdet gas ("citygas") i nettet forud for overgangen til naturgas i 1960'erne. Det største problem med transport af brint skyldes den lave densitet, som kræver, at der udvikles passende lagerfaciliteter. I forbindelse med den fysiske lagringsmetode opbevares brint i sin molekylære diatomiske form, enten i en højtryks-, lavtemperaturslukket beholder, f.eks. ved hjælp af højtrykstanke eller kryokompression, eller ved at adsorbere den på materialer med høj overflade (porøse materialer). Energiniveauet for hydrogenering/dehydrogenering af disse materialer har imidlertid et betydeligt energiunderskud og er derfor generelt ineffektive.Dette brintlagringsproblem kan løses ved hjælp af mere stabile kemiske forbindelser med højt hydrogenindhold. De fleste af disse forbindelser ervæske ved stuetemperatur. Små organiske forbindelser såsom alkohol (såsom methanol) eller myresyre (HCOOH) kan anvendes til lagring af brint gennem nem frigivelse af hydrogen. (Danish) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Hidrogenul este un vector energetic promițătorDihidrogenul (de obicei denumit hidrogen) are avantajul de a fi un combustibil decarbonizat, care, prin oxidarea sa, generează numai vapori de apă. Se estimează că, dacă hidrogenul ar fi utilizat pe scară largă, ar putea contribui la o reducere cu 20 % a emisiilor de CO2. Deoarece hidrogenul este cu greu prezent în starea naturală de pe pământ într-o formă moleculară stabilă, există un număr foarte mare de procese pentru producția sa. Acesta poate fi produs prin bioprocese (de exemplu, gazeificarea biomasei) sau prin gazeificarea combustibililor fosili. Hidrogenul este prezent, de asemenea, în gazele reziduale din procesele industriale, cum ar fi gazul din instalațiile de cocsificare și gazul de furnal, dintre care unele sunt încă puțin recuperate. Hidrogenul este considerat, de asemenea, un vector energetic pentru a compensa diferențele dintre producția de energie electrică și cerere, prin producerea acestuia prin electroliza apei în perioadele de supraproducție. Această soluție de energie electrică-gaz este deosebit de relevantă pentru sistemele de energie regenerabilă foarte intermitente, cum ar fi energia solară (alternanță zi/noapte) sau vântul (condiții meteorologice). Există alte mijloace de producere a hidrogenului fără generarea de energie electrică, cum ar fi descompunerea fotocatalitică a apei sub lumină vizibilă (solară). Aceste sisteme inovatoare trebuie să fie întotdeauna optimizate în ceea ce privește eficiența și utilizarea materialelor adecvate (costisitoare, netoxice, reciclabile etc.). o provocare majoră O provocare majoră pentru implementarea eficientă și rentabilă a hidrogenului este stocarea și distribuția în condiții de siguranță a acestuia. Riscul de inflamabilitate este puțin diferit de alți combustibili gazoși. Analiza sa beneficiază, în special, de experiența dobândită în ceea ce privește distribuția de gaze fabricate („gaz urban”) în rețea înainte de tranziția la gaze naturale în anii 1960. Principala dificultate în transportul hidrogenului rezultă din densitatea scăzută a acestuia, ceea ce necesită dezvoltarea unor instalații de stocare adecvate. Pentru metoda de stocare fizică, hidrogenul este stocat în forma sa diatomică moleculară, fie într-un recipient închis la presiune înaltă, la temperatură joasă, de exemplu prin utilizarea rezervoarelor de înaltă presiune sau a criocompresiei, fie prin adsorbția acestuia pe materiale de suprafață înaltă (materiale poroase). Cu toate acestea, nivelurile de energie ale hidrogenării/dehidrogenării acestor materiale au un deficit energetic semnificativ și, prin urmare, sunt, în general, ineficiente. Această problemă de stocare a hidrogenului poate fi rezolvată prin utilizarea unor compuși chimici mai stabili, cu un conținut ridicat de hidrogen. Majoritatea acestor compuși suntlichide la temperatura camerei. Compușii organici mici, cum ar fi alcoolul (cum ar fi metanolul) sau acidul formic (HCOOH) pot fi utilizați pentru stocarea hidrogenului prin eliberarea ușoară de hidrogen. (Romanian) | |||||||||||||||
| Property / summary: Hidrogenul este un vector energetic promițătorDihidrogenul (de obicei denumit hidrogen) are avantajul de a fi un combustibil decarbonizat, care, prin oxidarea sa, generează numai vapori de apă. Se estimează că, dacă hidrogenul ar fi utilizat pe scară largă, ar putea contribui la o reducere cu 20 % a emisiilor de CO2. Deoarece hidrogenul este cu greu prezent în starea naturală de pe pământ într-o formă moleculară stabilă, există un număr foarte mare de procese pentru producția sa. Acesta poate fi produs prin bioprocese (de exemplu, gazeificarea biomasei) sau prin gazeificarea combustibililor fosili. Hidrogenul este prezent, de asemenea, în gazele reziduale din procesele industriale, cum ar fi gazul din instalațiile de cocsificare și gazul de furnal, dintre care unele sunt încă puțin recuperate. Hidrogenul este considerat, de asemenea, un vector energetic pentru a compensa diferențele dintre producția de energie electrică și cerere, prin producerea acestuia prin electroliza apei în perioadele de supraproducție. Această soluție de energie electrică-gaz este deosebit de relevantă pentru sistemele de energie regenerabilă foarte intermitente, cum ar fi energia solară (alternanță zi/noapte) sau vântul (condiții meteorologice). Există alte mijloace de producere a hidrogenului fără generarea de energie electrică, cum ar fi descompunerea fotocatalitică a apei sub lumină vizibilă (solară). Aceste sisteme inovatoare trebuie să fie întotdeauna optimizate în ceea ce privește eficiența și utilizarea materialelor adecvate (costisitoare, netoxice, reciclabile etc.). o provocare majoră O provocare majoră pentru implementarea eficientă și rentabilă a hidrogenului este stocarea și distribuția în condiții de siguranță a acestuia. Riscul de inflamabilitate este puțin diferit de alți combustibili gazoși. Analiza sa beneficiază, în special, de experiența dobândită în ceea ce privește distribuția de gaze fabricate („gaz urban”) în rețea înainte de tranziția la gaze naturale în anii 1960. Principala dificultate în transportul hidrogenului rezultă din densitatea scăzută a acestuia, ceea ce necesită dezvoltarea unor instalații de stocare adecvate. Pentru metoda de stocare fizică, hidrogenul este stocat în forma sa diatomică moleculară, fie într-un recipient închis la presiune înaltă, la temperatură joasă, de exemplu prin utilizarea rezervoarelor de înaltă presiune sau a criocompresiei, fie prin adsorbția acestuia pe materiale de suprafață înaltă (materiale poroase). Cu toate acestea, nivelurile de energie ale hidrogenării/dehidrogenării acestor materiale au un deficit energetic semnificativ și, prin urmare, sunt, în general, ineficiente. Această problemă de stocare a hidrogenului poate fi rezolvată prin utilizarea unor compuși chimici mai stabili, cu un conținut ridicat de hidrogen. Majoritatea acestor compuși suntlichide la temperatura camerei. Compușii organici mici, cum ar fi alcoolul (cum ar fi metanolul) sau acidul formic (HCOOH) pot fi utilizați pentru stocarea hidrogenului prin eliberarea ușoară de hidrogen. (Romanian) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Hidrogenul este un vector energetic promițătorDihidrogenul (de obicei denumit hidrogen) are avantajul de a fi un combustibil decarbonizat, care, prin oxidarea sa, generează numai vapori de apă. Se estimează că, dacă hidrogenul ar fi utilizat pe scară largă, ar putea contribui la o reducere cu 20 % a emisiilor de CO2. Deoarece hidrogenul este cu greu prezent în starea naturală de pe pământ într-o formă moleculară stabilă, există un număr foarte mare de procese pentru producția sa. Acesta poate fi produs prin bioprocese (de exemplu, gazeificarea biomasei) sau prin gazeificarea combustibililor fosili. Hidrogenul este prezent, de asemenea, în gazele reziduale din procesele industriale, cum ar fi gazul din instalațiile de cocsificare și gazul de furnal, dintre care unele sunt încă puțin recuperate. Hidrogenul este considerat, de asemenea, un vector energetic pentru a compensa diferențele dintre producția de energie electrică și cerere, prin producerea acestuia prin electroliza apei în perioadele de supraproducție. Această soluție de energie electrică-gaz este deosebit de relevantă pentru sistemele de energie regenerabilă foarte intermitente, cum ar fi energia solară (alternanță zi/noapte) sau vântul (condiții meteorologice). Există alte mijloace de producere a hidrogenului fără generarea de energie electrică, cum ar fi descompunerea fotocatalitică a apei sub lumină vizibilă (solară). Aceste sisteme inovatoare trebuie să fie întotdeauna optimizate în ceea ce privește eficiența și utilizarea materialelor adecvate (costisitoare, netoxice, reciclabile etc.). o provocare majoră O provocare majoră pentru implementarea eficientă și rentabilă a hidrogenului este stocarea și distribuția în condiții de siguranță a acestuia. Riscul de inflamabilitate este puțin diferit de alți combustibili gazoși. Analiza sa beneficiază, în special, de experiența dobândită în ceea ce privește distribuția de gaze fabricate („gaz urban”) în rețea înainte de tranziția la gaze naturale în anii 1960. Principala dificultate în transportul hidrogenului rezultă din densitatea scăzută a acestuia, ceea ce necesită dezvoltarea unor instalații de stocare adecvate. Pentru metoda de stocare fizică, hidrogenul este stocat în forma sa diatomică moleculară, fie într-un recipient închis la presiune înaltă, la temperatură joasă, de exemplu prin utilizarea rezervoarelor de înaltă presiune sau a criocompresiei, fie prin adsorbția acestuia pe materiale de suprafață înaltă (materiale poroase). Cu toate acestea, nivelurile de energie ale hidrogenării/dehidrogenării acestor materiale au un deficit energetic semnificativ și, prin urmare, sunt, în general, ineficiente. Această problemă de stocare a hidrogenului poate fi rezolvată prin utilizarea unor compuși chimici mai stabili, cu un conținut ridicat de hidrogen. Majoritatea acestor compuși suntlichide la temperatura camerei. Compușii organici mici, cum ar fi alcoolul (cum ar fi metanolul) sau acidul formic (HCOOH) pot fi utilizați pentru stocarea hidrogenului prin eliberarea ușoară de hidrogen. (Romanian) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / summary | |||||||||||||||
Vätgas är en lovande energibärareDiväte (vanligtvis kallad vätgas) har fördelen att vara ett koldioxidsnålt bränsle, som i sin oxidation endast genererar vattenånga. Det uppskattas att om vätgas användes i stor skala skulle det kunna bidra till en 20-procentig minskning av koldioxidutsläppen. Eftersom väte knappast förekommer i det naturliga tillståndet på jorden i en stabil molekylär form, finns det ett mycket stort antal processer för dess produktion. Den kan framställas genom biobaserade processer (t.ex. förgasning av biomassa) eller genom förgasning av fossila bränslen. Väte förekommer också i restgaser från industriella processer, t.ex. koksverksgas och masugnsgas, av vilka en del fortfarande är föga återvunna. Väte anses också vara en energibärare för att kompensera för skillnaderna mellan elproduktion och efterfrågan, genom att producera det genom elektrolys av vatten under perioder av överproduktion. Denna kraft-till-gas-lösning är särskilt relevant för mycket intermittent förnybar energisystem som sol (dag/natt-generator) eller vind (väderförhållanden). Det finns andra metoder för vätgasproduktion utan elproduktion, t.ex. fotokatalytisk nedbrytning av vatten under synligt (sol)ljus. Dessa innovativa system måste alltid optimeras med avseende på effektivitet och användning av lämpliga material (kostnadsfritt, giftfritt, återvinningsbart osv.).Hygenlagring: en stor utmaningEn stor utmaning för en effektiv och kostnadseffektiv utbyggnad av vätgas är säker lagring och distribution av vätgas. Risken för brandfarlighet skiljer sig inte mycket från andra gasformiga bränslen. Dess övervägande gynnas särskilt av erfarenheterna från distributionen av tillverkad gas (nedan kallad ”stadsgas”) i nätet före övergången till naturgas på 1960-talet. Den största svårigheten att transportera vätgas beror på dess låga densitet, vilket kräver utveckling av lämpliga lagringsanläggningar. För den fysiska lagringsmetoden lagras väte i sin molekylära diatomiska form, antingen i en högtrycks-, lågtemperaturförsluten behållare, t.ex. genom användning av högtryckstankar eller kryokompression, eller genom att adsorbera det på högytliga material (porösa material). Energinivåerna för hydrogenering/dehydrogenation av dessa material har dock ett betydande energiunderskott och är därför i allmänhet ineffektiva.Detta vätelagringsproblem kan lösas genom användning av mer stabila kemiska föreningar med hög vätgashalt. De flesta av dessa föreningar är flytande vid rumstemperatur. Små organiska föreningar som alkohol (t.ex. metanol) eller myrsyra (HCOOH) kan användas för lagring av väte genom att lätt frigöra väte. (Swedish) | |||||||||||||||
| Property / summary: Vätgas är en lovande energibärareDiväte (vanligtvis kallad vätgas) har fördelen att vara ett koldioxidsnålt bränsle, som i sin oxidation endast genererar vattenånga. Det uppskattas att om vätgas användes i stor skala skulle det kunna bidra till en 20-procentig minskning av koldioxidutsläppen. Eftersom väte knappast förekommer i det naturliga tillståndet på jorden i en stabil molekylär form, finns det ett mycket stort antal processer för dess produktion. Den kan framställas genom biobaserade processer (t.ex. förgasning av biomassa) eller genom förgasning av fossila bränslen. Väte förekommer också i restgaser från industriella processer, t.ex. koksverksgas och masugnsgas, av vilka en del fortfarande är föga återvunna. Väte anses också vara en energibärare för att kompensera för skillnaderna mellan elproduktion och efterfrågan, genom att producera det genom elektrolys av vatten under perioder av överproduktion. Denna kraft-till-gas-lösning är särskilt relevant för mycket intermittent förnybar energisystem som sol (dag/natt-generator) eller vind (väderförhållanden). Det finns andra metoder för vätgasproduktion utan elproduktion, t.ex. fotokatalytisk nedbrytning av vatten under synligt (sol)ljus. Dessa innovativa system måste alltid optimeras med avseende på effektivitet och användning av lämpliga material (kostnadsfritt, giftfritt, återvinningsbart osv.).Hygenlagring: en stor utmaningEn stor utmaning för en effektiv och kostnadseffektiv utbyggnad av vätgas är säker lagring och distribution av vätgas. Risken för brandfarlighet skiljer sig inte mycket från andra gasformiga bränslen. Dess övervägande gynnas särskilt av erfarenheterna från distributionen av tillverkad gas (nedan kallad ”stadsgas”) i nätet före övergången till naturgas på 1960-talet. Den största svårigheten att transportera vätgas beror på dess låga densitet, vilket kräver utveckling av lämpliga lagringsanläggningar. För den fysiska lagringsmetoden lagras väte i sin molekylära diatomiska form, antingen i en högtrycks-, lågtemperaturförsluten behållare, t.ex. genom användning av högtryckstankar eller kryokompression, eller genom att adsorbera det på högytliga material (porösa material). Energinivåerna för hydrogenering/dehydrogenation av dessa material har dock ett betydande energiunderskott och är därför i allmänhet ineffektiva.Detta vätelagringsproblem kan lösas genom användning av mer stabila kemiska föreningar med hög vätgashalt. De flesta av dessa föreningar är flytande vid rumstemperatur. Små organiska föreningar som alkohol (t.ex. metanol) eller myrsyra (HCOOH) kan användas för lagring av väte genom att lätt frigöra väte. (Swedish) / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / summary: Vätgas är en lovande energibärareDiväte (vanligtvis kallad vätgas) har fördelen att vara ett koldioxidsnålt bränsle, som i sin oxidation endast genererar vattenånga. Det uppskattas att om vätgas användes i stor skala skulle det kunna bidra till en 20-procentig minskning av koldioxidutsläppen. Eftersom väte knappast förekommer i det naturliga tillståndet på jorden i en stabil molekylär form, finns det ett mycket stort antal processer för dess produktion. Den kan framställas genom biobaserade processer (t.ex. förgasning av biomassa) eller genom förgasning av fossila bränslen. Väte förekommer också i restgaser från industriella processer, t.ex. koksverksgas och masugnsgas, av vilka en del fortfarande är föga återvunna. Väte anses också vara en energibärare för att kompensera för skillnaderna mellan elproduktion och efterfrågan, genom att producera det genom elektrolys av vatten under perioder av överproduktion. Denna kraft-till-gas-lösning är särskilt relevant för mycket intermittent förnybar energisystem som sol (dag/natt-generator) eller vind (väderförhållanden). Det finns andra metoder för vätgasproduktion utan elproduktion, t.ex. fotokatalytisk nedbrytning av vatten under synligt (sol)ljus. Dessa innovativa system måste alltid optimeras med avseende på effektivitet och användning av lämpliga material (kostnadsfritt, giftfritt, återvinningsbart osv.).Hygenlagring: en stor utmaningEn stor utmaning för en effektiv och kostnadseffektiv utbyggnad av vätgas är säker lagring och distribution av vätgas. Risken för brandfarlighet skiljer sig inte mycket från andra gasformiga bränslen. Dess övervägande gynnas särskilt av erfarenheterna från distributionen av tillverkad gas (nedan kallad ”stadsgas”) i nätet före övergången till naturgas på 1960-talet. Den största svårigheten att transportera vätgas beror på dess låga densitet, vilket kräver utveckling av lämpliga lagringsanläggningar. För den fysiska lagringsmetoden lagras väte i sin molekylära diatomiska form, antingen i en högtrycks-, lågtemperaturförsluten behållare, t.ex. genom användning av högtryckstankar eller kryokompression, eller genom att adsorbera det på högytliga material (porösa material). Energinivåerna för hydrogenering/dehydrogenation av dessa material har dock ett betydande energiunderskott och är därför i allmänhet ineffektiva.Detta vätelagringsproblem kan lösas genom användning av mer stabila kemiska föreningar med hög vätgashalt. De flesta av dessa föreningar är flytande vid rumstemperatur. Små organiska föreningar som alkohol (t.ex. metanol) eller myrsyra (HCOOH) kan användas för lagring av väte genom att lätt frigöra väte. (Swedish) / qualifier | |||||||||||||||
point in time: 11 August 2022
| |||||||||||||||
| Property / beneficiary | |||||||||||||||
| Property / beneficiary: CTRE NAT DE LA RECHERCHE SCIENTIFIQUE / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / beneficiary name (string) | |||||||||||||||
CTRE NAT DE LA RECHERCHE SCIENTIFIQUE | |||||||||||||||
| Property / beneficiary name (string): CTRE NAT DE LA RECHERCHE SCIENTIFIQUE / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / postal code | |||||||||||||||
14052 | |||||||||||||||
| Property / postal code: 14052 / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / contained in NUTS | |||||||||||||||
| Property / contained in NUTS: Calvados / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / contained in NUTS: Calvados / qualifier | |||||||||||||||
| Property / contained in Local Administrative Unit | |||||||||||||||
| Property / contained in Local Administrative Unit: Caen / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / contained in Local Administrative Unit: Caen / qualifier | |||||||||||||||
| Property / coordinate location | |||||||||||||||
49°12'0.97"N, 0°20'57.37"W
| |||||||||||||||
| Property / coordinate location: 49°12'0.97"N, 0°20'57.37"W / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
| Property / coordinate location: 49°12'0.97"N, 0°20'57.37"W / qualifier | |||||||||||||||
| Property / date of last update | |||||||||||||||
7 December 2023
| |||||||||||||||
| Property / date of last update: 7 December 2023 / rank | |||||||||||||||
Normal rank | |||||||||||||||
Revision as of 17:34, 22 March 2024
Project Q3680378 in France
| Language | Label | Description | Also known as |
|---|---|---|---|
| English | ERDF — CNRS — H2CO2 — EMERGENT |
Project Q3680378 in France |
Statements
149,850.00 Euro
0 references
149,850.0 Euro
0 references
100.0 percent
0 references
1 October 2020
0 references
30 September 2022
0 references
CTRE NAT DE LA RECHERCHE SCIENTIFIQUE
0 references
14052
0 references
L’hydrogène un vecteur énergétique prometteurLe dihydrogène (appelé usuellement hydrogène) présente l'avantage d'être uncombustible décarboné, qui lors de son oxydation, génère uniquement de la vapeur d'eau.On estime que si l’utilisation d’hydrogène était déployée à large échelle elle pourraitcontribuer à une réduction de 20% des émissions de CO2.La valorisation de l'hydrogène comme vecteur énergétique se décompose en trois étapessuccessives que sont sa production, son stockage et son utilisation. L'hydrogène n'étantquasiment pas présent à l'état naturel sur terre sous forme moléculaire stable, un trèsgrand nombre de procédés existent pour sa production. Il peut être produit à partir deprocédés bio-sourcés (gazéification de biomasse par exemple) ou par gazéification decombustibles fossiles. L'hydrogène est aussi présent dans des gaz résiduels de procédésindustriels, comme le gaz de cokerie et le gaz de haut fourneau, qui pour certains sontencore peu valorisés. L'hydrogène est également considéré comme un vecteurénergétique permettant de compenser les écarts entre la production et la demanded'électricité, en le fabriquant par électrolyse de l'eau dans les périodes de surproductionélectrique. Cette solution 'power-to-gas' s'avère particulièrement pertinente pour lessystèmes d'énergies renouvelables très intermittents comme le solaire (alternancejour/nuit) ou l'éolien (conditions météorologiques). D'autres moyens de production d'hydrogène sans passer par la production d’électricité existent comme par exemple ladécomposition photocatalytique de l’eau sous lumière visible (solaire). Ces systèmesinnovants doivent toujours être optimisés en termes de rendements et d'utilisation dematériaux appropriés (peu coûteux, non toxiques, recyclables etc.).Le stockage de l’hydrogène : un enjeu majeurUn enjeu majeur pour le déploiement efficace et rentable de l'hydrogène est sonstockage et sa distribution sécurisés. Le risque lié à son inflammabilité est peu différentdes autres combustibles gazeux. Sa prise en compte bénéficie notamment de l'expérienceacquise lors de la distribution du gaz manufacturé ('gaz de ville') dans le réseau avant lepassage au gaz naturel dans les années 1960. La principale difficulté liée au transport del'hydrogène provient de sa faible densité qui impose de développer des moyens destockage adéquats. Pour la méthode de stockage physique, l'hydrogène est stocké soussa forme moléculaire diatomique, soit dans un récipient fermé à haute pression et à bassetempérature, par exemple en utilisant des réservoirs à haute pression ou une cryocompression,soit en le faisant adsorber sur des matériaux à surface élevée (matériauxporeux). Cependant, les niveaux d'énergie d'hydrogénation/déshydrogénation de cesmatériaux présentent un important déficit énergétique et sont donc généralement peuefficaces.Ce problème de stockage de l'hydrogène peut être résolu en utilisant des composéschimiques plus stables et à haute teneur en hydrogène. La plupart de ces composés sontliquides à la température ambiante. De petits composés organiques tels que l'alcool (telque le méthanol) ou l'acide formique (HCOOH) peuvent être utilisés pour le stockage del'hydrogène grâce à une libération aisée de l'hydrogène.cf suite dossier candidature (French)
0 references
Hydrogen is a promising energy carrierDihydrogen (usually referred to as hydrogen) has the advantage of being a decarbonised fuel, which in its oxidation generates only water vapour.It is estimated that if hydrogen were deployed on a large scale, it could contribute to a 20 % reduction in CO2 emissions. Since hydrogen is hardly present in the natural state on earth in a stable molecular form, a very large number of processes exist for its production. It can be produced from bio-based processes (e.g. biomass gasification) or by gasification of fossil fuels. Hydrogen is also present in residual gases from industrial processes, such as coking plant gas and blast furnace gas, some of which are still little recovered. Hydrogen is also considered an energy carrier to compensate for the differences between electricity generation and demand, by producing it by electrolysis of water during periods of overproduction. This power-to-gas solution is particularly relevant for very intermittent renewable energy systems such as solar (day/night alternance) or wind (weather conditions). Other means of hydrogen production without electricity generation exist, such as photocatalytic decomposition of water under visible (solar) light. These innovative systems must always be optimised in terms of efficiency and the use of appropriate materials (inexpensive, non-toxic, recyclable, etc.).Hygen storage: a major challengeA major challenge for the efficient and cost-effective deployment of hydrogen is its secure storage and distribution. The risk of flammability is little different than other gaseous fuels. Its consideration benefits in particular from the experience gained in the distribution of manufactured gas (‘city gas’) in the network prior to the transition to natural gas in the 1960s. The main difficulty in transporting hydrogen stems from its low density, which requires the development of adequate storage facilities. For the physical storage method, hydrogen is stored in its molecular diatomic form, either in a high-pressure, low-temperature closed container, e.g. by using high pressure tanks or cryocompression, or by adsorbing it on high-surface materials (porous materials). However, the energy levels of hydrogenation/dehydrogenation of these materials have a significant energy deficit and are therefore generally ineffective.This hydrogen storage problem can be solved by using more stable chemical compounds with high hydrogen content. Most of these compounds areliquid at room temperature. Small organic compounds such as alcohol (such as methanol) or formic acid (HCOOH) can be used for hydrogen storage through easy release of hydrogen. (English)
18 November 2021
0.7836935182726358
0 references
Wasserstoff ist ein vielversprechender EnergieträgerDihydrogen (üblich als Wasserstoff bezeichnet) hat den Vorteil, dass er ein dekarbonisierter Brennstoff ist, der bei seiner Oxidation nur Wasserdampf erzeugt.Es wird davon ausgegangen, dass der Einsatz von Wasserstoff in großem Maßstab zu einer Verringerung der CO2-Emissionen um 20 % beitragen könnte.Die Verwertung von Wasserstoff als Energieträger zerfällt in drei aufeinander folgende Phasen: Produktion, Speicherung und Nutzung. Da Wasserstoff im natürlichen Zustand nicht in stabiler molekularer Form auf der Erde vorhanden ist, gibt es eine Vielzahl von Verfahren für seine Herstellung. Es kann aus biobasierten Verfahren (z. B. Vergasung von Biomasse) oder durch Vergasung fossiler Brennstoffe hergestellt werden. Wasserstoff ist auch in Abgasen industrieller Prozesse wie Kokereigas und Hochofengas vorhanden, die zum Teil noch wenigverwertet werden. Wasserstoff gilt auch als Energieträger, der die Unterschiede zwischen Stromerzeugung und -nachfrage durch die Elektrolyse von Wasser in Zeiten der Überstromerzeugung ausgleichen kann. Diese Power-to-Gas-Lösung ist besonders relevant für stark intermittierende erneuerbare Energiesysteme wie Solar (Alternative Tag/Nacht) oder Windkraft (Wetterbedingungen). Es gibt andere Wege der Wasserstofferzeugung, ohne Strom zu erzeugen, wie z. B. die photokatalytische Zersetzung von Wasser unter sichtbarem Licht (Sonnenlicht). Diese innovativen Systeme müssen stets im Hinblick auf den Wirkungsgrad und die Verwendung geeigneter Materialien (niedrige Kosten, ungiftig, recycelbar usw.) optimiert werden.Die Speicherung von Wasserstoff: eine große HerausforderungEine wichtige Herausforderung für die effiziente und kostengünstige Einführung von Wasserstoff ist die sichere Lagerung und Verteilung von Wasserstoff. Die mit der Entflammbarkeit verbundene Gefahr unterscheidet sich kaum von anderen gasförmigen Brennstoffen. Seine Berücksichtigung profitiert insbesondere von den Erfahrungen, die bei der Verteilung von Fertiggas (‚Stadtgas‘) in das Netz vor der Umstellung auf Erdgas in den 1960er Jahren gesammelt wurden. Die Hauptschwierigkeit im Zusammenhang mit dem Transport von Wasserstoff ist auf die geringe Dichte zurückzuführen, die die Entwicklung angemessener Speicherkapazitäten erfordert. Bei der physikalischen Speicherung wird Wasserstoff in seiner diatomischen molekularen Form in einem geschlossenen Behälter mit hohem Druck und niedriger Temperatur gelagert, z. B. durch Verwendung von Hochdruckbehältern oder Kryokompression oder durch Adsorption auf Materialien mit hoher Oberfläche (poröse Materialien). Allerdings weisen die Hydrierungs-/Dehydrierungsenergieniveaus dieser Materialien ein erhebliches Energiedefizit auf und sind daher im Allgemeinen unwirksam.Dieses Problem der Wasserstoffspeicherung kann durch Verwendung stabilerer chemischer Verbindungen mit hohem Wasserstoffgehalt gelöst werden. Die meisten dieser Verbindungen sind bei Raumtemperatur flüssig. Kleine organische Verbindungen wie Alkohol (z. B. Methanol) oder Ameisensäure (HCOOH) können durch einfache Freisetzung von Wasserstoff zur Speicherung von Wasserstoff verwendet werden. (German)
1 December 2021
0 references
Waterstof is een veelbelovende energiedragerDiwaterstof (meestal waterstof genoemd) heeft als voordeel een koolstofvrije brandstof te zijn, die in zijn oxidatie alleen waterdamp genereert. Naar schatting zou waterstof op grote schaal kunnen bijdragen tot een vermindering van de CO2-uitstoot met 20 %. Aangezien waterstof nauwelijks aanwezig is in de natuurlijke toestand op aarde in een stabiele moleculaire vorm, bestaat er een zeer groot aantal processen voor de productie ervan. Het kan worden geproduceerd met behulp van biogebaseerde processen (bv. vergassing van biomassa) of door vergassing van fossiele brandstoffen. Waterstof is ook aanwezig in restgassen van industriële processen, zoals cokesgas en hoogovengas, waarvan sommige nog steeds weinig worden teruggewonnen. Waterstof wordt ook beschouwd als een energiedrager om de verschillen tussen elektriciteitsopwekking en -vraag te compenseren door het te produceren door middel van elektrolyse van water tijdens periodes van overproductie. Deze power-to-gasoplossing is met name relevant voor zeer intermitterende hernieuwbare energiesystemen zoals zonne-energie (dag/nacht alternantie) of wind (weersomstandigheden). Er bestaan andere middelen voor waterstofproductie zonder elektriciteitsopwekking, zoals fotokatalytische ontleding van water onder zichtbaar (zonne)licht. Deze innovatieve systemen moeten altijd worden geoptimaliseerd in termen van efficiëntie en het gebruik van geschikte materialen (goedkoop, niet-toxisch, recycleerbaar, enz.).Hygenopslag: een grote uitdagingEen grote uitdaging voor een efficiënte en kosteneffectieve uitrol van waterstof is de veilige opslag en distributie ervan. Het risico op ontvlambaarheid is weinig anders dan andere gasvormige brandstoffen. De overweging ervan is met name gebaat bij de ervaring die is opgedaan met de distributie van geproduceerd gas (hierna: „stadsgas”) in het net vóór de overgang naar aardgas in de jaren zestig. De grootste moeilijkheid bij het vervoer van waterstof is het gevolg van de lage dichtheid, die de ontwikkeling van adequate opslagfaciliteiten vereist. Voor de fysieke opslagmethode wordt waterstof opgeslagen in zijn moleculaire diatomische vorm, hetzij in een gesloten recipiënt onder hoge druk, bij lage temperatuur, bijvoorbeeld door gebruik te maken van hogedruktanks of cryocompressie, hetzij door het te adsorberen op hoogzijdige materialen (poreuze materialen). De energieniveaus van hydrogenering/dehydrogenering van deze materialen hebben echter een aanzienlijk energietekort en zijn daarom over het algemeen ondoeltreffend.Dit waterstofopslagprobleem kan worden opgelost door stabielere chemische verbindingen met een hoog waterstofgehalte te gebruiken. De meeste van deze verbindingen zijnvloeibaar bij kamertemperatuur. Kleine organische verbindingen zoals alcohol (zoals methanol) of mierenzuur (HCOOH) kunnen worden gebruikt voor waterstofopslag door het gemakkelijk vrijkomen van waterstof. (Dutch)
6 December 2021
0 references
L'idrogeno è un vettore energetico promettente (di solito denominato idrogeno) ha il vantaggio di essere un combustibile decarbonizzato, che nella sua ossidazione genera solo vapore acqueo. Si stima che se l'idrogeno fosse dispiegato su larga scala, potrebbe contribuire a una riduzione del 20 % delle emissioni di CO2. Poiché l'idrogeno è appena presente allo stato naturale sulla terra in una forma molecolare stabile, esiste un gran numero di processi per la sua produzione. Può essere prodotto mediante bioprocessi (ad esempio gassificazione da biomassa) o mediante gassificazione di combustibili fossili. L'idrogeno è presente anche nei gas residui provenienti da processi industriali, come il gas da cokeria e il gas di altoforno, alcuni dei quali sono ancora poco recuperati. L'idrogeno è inoltre considerato un vettore energetico per compensare le differenze tra produzione e domanda di energia elettrica, producendolo mediante elettrolisi dell'acqua durante i periodi di sovrapproduzione. Questa soluzione power-to-gas è particolarmente rilevante per i sistemi di energia rinnovabile molto intermittenti come solare (alternanza giorno/notte) o eolico (condizioni meteorologiche). Esistono altri mezzi di produzione di idrogeno senza produzione di elettricità, come la decomposizione fotocatalitica dell'acqua sotto luce visibile (solare). Questi sistemi innovativi devono sempre essere ottimizzati in termini di efficienza e utilizzo di materiali appropriati (economici, atossici, riciclabili, ecc.). una sfida importante per la diffusione dell'idrogeno efficiente ed efficiente in termini di costi è lo stoccaggio e la distribuzione sicuri. Il rischio di infiammabilità è poco diverso da altri combustibili gassosi. La sua considerazione è avvantaggiata in particolare dall'esperienza acquisita nella distribuzione del gas prodotto (in prosieguo: il "gas urbano") nella rete prima del passaggio al gas naturale negli anni'60. La principale difficoltà di trasporto dell'idrogeno deriva dalla sua bassa densità, che richiede lo sviluppo di impianti di stoccaggio adeguati. Per il metodo di stoccaggio fisico, l'idrogeno viene immagazzinato nella sua forma diatomica molecolare, in un contenitore chiuso ad alta pressione e a bassa temperatura, ad esempio utilizzando serbatoi ad alta pressione o criocompressione, o assorbendolo su materiali ad alta superficie (materiali porosi). Tuttavia, i livelli energetici di idrogenazione/deidrogenazione di questi materiali presentano un significativo deficit energetico e sono pertanto generalmente inefficaci. Questo problema di stoccaggio dell'idrogeno può essere risolto utilizzando composti chimici più stabili ad alto contenuto di idrogeno. La maggior parte di questi composti sonoliquidi a temperatura ambiente. Piccoli composti organici come l'alcol (come il metanolo) o l'acido formico (HCOOH) possono essere utilizzati per lo stoccaggio dell'idrogeno attraverso un facile rilascio di idrogeno. (Italian)
13 January 2022
0 references
El hidrógeno es un prometedor portador energéticoDihidrógeno (generalmente conocido como hidrógeno) tiene la ventaja de ser un combustible descarbonizado, que en su oxidación genera solo vapor de agua. Se estima que si el hidrógeno se desplega a gran escala, podría contribuir a una reducción del 20 % de las emisiones de CO2. Dado que el hidrógeno apenas está presente en el estado natural de la tierra en una forma molecular estable, existe un gran número de procesos para su producción. Puede producirse a partir de procesos biológicos (por ejemplo, gasificación de biomasa) o de gasificación de combustibles fósiles. El hidrógeno también está presente en los gases residuales procedentes de procesos industriales, como el gas de la planta de coquería y el gas de alto horno, algunos de los cuales todavía están poco recuperados. El hidrógeno también se considera un vector energético para compensar las diferencias entre la generación y la demanda de electricidad, produciéndolo mediante electrólisis de agua durante períodos de sobreproducción. Esta solución de energía a gas es especialmente relevante para sistemas de energía renovable muy intermitentes, como la energía solar (alternancia diaria/nocturna) o el viento (condiciones climáticas). Existen otros medios de producción de hidrógeno sin generación de electricidad, como la descomposición fotocatalítica del agua bajo luz visible (solar). Estos sistemas innovadores siempre deben optimizarse en términos de eficiencia y uso de materiales adecuados (de bajo costo, no tóxicos, reciclables, etc.). Almacenamiento de hidrógeno: un desafío importante para el despliegue eficiente y rentable del hidrógeno es su almacenamiento y distribución seguros. El riesgo de inflamabilidad es poco diferente al de otros combustibles gaseosos. Su consideración se beneficia, en particular, de la experiencia adquirida en la distribución de gas manufacturado («gas urbano») en la red antes de la transición al gas natural en la década de 1960. La principal dificultad para transportar hidrógeno se debe a su baja densidad, que requiere el desarrollo de instalaciones de almacenamiento adecuadas. Para el método de almacenamiento físico, el hidrógeno se almacena en su forma diatómica molecular, ya sea en un recipiente cerrado de alta presión y baja temperatura, por ejemplo, utilizando tanques de alta presión o criocompresión, o adsorbiéndolo en materiales de alta superficie (materiales porosos). Sin embargo, los niveles de energía de hidrogenación/deshidrogenación de estos materiales tienen un déficit energético significativo y, por lo tanto, son generalmente ineficaces. Este problema de almacenamiento de hidrógeno puede resolverse utilizando compuestos químicos más estables con alto contenido de hidrógeno. La mayoría de estos compuestos son líquidos a temperatura ambiente. Los pequeños compuestos orgánicos como el alcohol (como el metanol) o el ácido fórmico (HCOOH) se pueden utilizar para el almacenamiento de hidrógeno mediante la liberación fácil de hidrógeno. (Spanish)
14 January 2022
0 references
Vesinik on paljutõotav energiakandjaDivesinik (mida tavaliselt nimetatakse vesinikuks) on eelis, et see on dekarboniseeritud kütus, mis oma oksüdatsioonis tekitab ainult veeauru. Arvatakse, et kui vesinikku kasutatakse suures mahus, võib see aidata vähendada CO2 heitkoguseid 20 %. Kuna vesinikku ei ole maa peal looduslikus olekus stabiilsel molekulaarsel kujul peaaegu üldse, on selle tootmiseks väga palju protsesse. Seda saab toota bioressursipõhiste protsesside (nt biomassi gaasistamine) või fossiilkütuste gaasistamise teel. Vesinikku leidub ka tööstusprotsesside jääkgaasides, nagu koksitehase gaas ja kõrgahjugaas, millest mõned on veel vähe taaskasutatavad. Vesinikku peetakse ka energiakandjaks, et kompenseerida elektritootmise ja -nõudluse erinevusi, tootdes seda ületootmise ajal vee elektrolüüsi teel. See energiast gaasi tootmise lahendus on eriti asjakohane väga katkendlike taastuvenergiasüsteemide puhul, nagu päikeseenergia (päeva/öö vaheldumine) või tuul (ilmastikutingimused). Vesiniku tootmiseks on olemas muud vahendid ilma elektritootmiseta, näiteks vee fotokatalüütiline lagunemine nähtava (päikese)valguse all. Need uuenduslikud süsteemid peavad alati olema optimeeritud tõhususe ja sobivate materjalide kasutamise seisukohast (madala hinnaga, mittetoksilised, ringlussevõetavad jne). vesiniku tõhusa ja kulutõhusa kasutuselevõtu peamine väljakutse on selle turvaline ladustamine ja jaotamine. Süttivuse oht ei erine teistest gaaskütustest. Eelkõige tuleb arvesse võtta kogemusi, mis saadi toodetud gaasi („linnagaas“) jaotamisel võrgus enne üleminekut maagaasile 1960. aastatel. Peamised raskused vesiniku transportimisel tulenevad selle vähesest tihedusest, mis nõuab sobivate ladustamisrajatiste väljaarendamist. Füüsikalise säilitamismeetodi puhul säilitatakse vesinik selle molekulaardiatoomilisel kujul kas kõrgrõhul madalal temperatuuril suletud mahutis, kasutades näiteks kõrgsurvemahuteid või krüokompressiooni või adsorbeerides seda kõrge pinnaga materjalidele (poorsetele materjalidele). Siiski on nende materjalide hüdrogeenimise/dehüdrogeenimise energiatase märkimisväärne energiapuudujääk ja on seetõttu üldiselt ebatõhusad. Seda vesiniku säilitamise probleemi saab lahendada, kasutades stabiilsemaid kõrge vesinikusisaldusega keemilisi ühendeid. Enamik neist ühenditest on vedelad toatemperatuuril. Väikeseid orgaanilisi ühendeid, nagu alkohol (nt metanool) või sipelghape (HCOOH), saab vesiniku säilitamiseks kasutada vesiniku lihtsa eraldumise teel. (Estonian)
11 August 2022
0 references
Vandenilis yra perspektyvus energijos nešiklisDivandenilis (paprastai vadinamas vandeniliu) turi pranašumą, nes yra dekarbonizuotas kuras, kuris oksidacijos metu generuoja tik vandens garus. Apskaičiuota, kad jei vandenilis būtų naudojamas dideliu mastu, jis galėtų padėti 20 % sumažinti išmetamą CO2 kiekį. Kadangi vandenilis žemėje beveik nėra stabilios molekulinės formos, jo gamybai yra labai daug procesų. Jis gali būti gaminamas vykdant biologinius procesus (pvz., biomasės dujinimą) arba dujinant iškastinį kurą. Vandenilis taip pat yra pramoninių procesų dujų likutinėse dujose, pvz., koksavimo įrenginių dujose ir aukštakrosnių dujose, kai kurios iš jų vis dar mažai regeneruojamos. Vandenilis taip pat laikomas energijos nešikliu, kuriuo kompensuojami elektros energijos gamybos ir paklausos skirtumai, jį gaminant elektrolizės būdu vandens pertekliaus laikotarpiais. Šis dujų tiekimo sprendimas ypač aktualus labai kintamoms atsinaujinančios energijos sistemoms, tokioms kaip saulės energija (diena/naktis kintamumas) arba vėjas (oro sąlygos). Yra ir kitų vandenilio gamybos be elektros energijos gamybos priemonių, pvz., fotokatalizinis vandens skilimas matomoje (saulės) šviesoje. Šios naujoviškos sistemos visada turi būti optimizuojamos atsižvelgiant į efektyvumą ir tinkamų medžiagų (nebrangių, netoksiškų, perdirbamų ir kt.) naudojimą. pagrindinis uždavinysPagrindinis uždavinys siekiant efektyviai ir ekonomiškai efektyviai diegti vandenilį – saugus jo laikymas ir paskirstymas. Degumo rizika mažai skiriasi nuo kitų dujinių degalų. Jos svarstymui ypač naudinga patirtis, įgyta skirstant pagamintas dujas (toliau – miesto dujos) tinkle prieš pereinant prie gamtinių dujų septintajame dešimtmetyje. Pagrindiniai sunkumai transportuojant vandenilį kyla dėl mažo jo tankio, todėl reikia sukurti tinkamas saugyklas. Taikant fizinio laikymo metodą, vandenilis laikomas molekulinėje diatominėje formoje arba aukšto slėgio, žemos temperatūros uždarytoje talpykloje, pvz., naudojant aukšto slėgio rezervuarus arba kriokompresiją, arba adsorbuojant jį ant aukšto paviršiaus medžiagų (akytojų). Tačiau šių medžiagų hidrinimo/dehidrogenizavimo energijos lygis turi didelį energijos trūkumą ir todėl paprastai yra neveiksmingas. Ši vandenilio laikymo problema gali būti išspręsta naudojant stabilesnius cheminius junginius, kuriuose yra didelis vandenilio kiekis. Dauguma šių junginių yraskystis kambario temperatūroje. Maži organiniai junginiai, tokie kaip alkoholis (pvz., metanolis) arba skruzdžių rūgštis (HCOOH), gali būti naudojami vandenilio laikymui lengvai išskiriant vandenilį. (Lithuanian)
11 August 2022
0 references
Prednost vodika jest dekarbonizirano gorivo koje u svojoj oksidaciji stvara samo vodenu paru. Procjenjuje se da bi vodik, ako se vodik upotrebljava u velikim razmjerima, mogao doprinijeti smanjenju emisija CO2 za 20 %. Budući da je vodik jedva prisutan u prirodnom stanju na zemlji u stabilnom molekularnom obliku, postoji vrlo velik broj procesa za njegovu proizvodnju. Može se proizvesti procesima na biološkoj osnovi (npr. uplinjavanjem biomase) ili uplinjavanjem fosilnih goriva. Vodik je prisutan i u preostalim plinovima iz industrijskih procesa, kao što su plin iz postrojenja za koksiranje i plin iz visokih peći, od kojih se neki još uvijek malo oporabljuju. Vodik se također smatra nositeljem energije kako bi se nadoknadile razlike između proizvodnje i potražnje električne energije proizvodnjom električne energije elektrolizom vode tijekom razdoblja prekomjerne proizvodnje. To rješenje električne energije u plin posebno je važno za vrlo povremene sustave obnovljive energije kao što su solarna energija (dnevni/noćni alternancija) ili vjetar (vremenski uvjeti). Postoje i drugi načini proizvodnje vodika bez proizvodnje električne energije, kao što je fotokatalitička razgradnja vode pod vidljivom (solarnom) svjetlošću. Ti inovativni sustavi moraju se uvijek optimizirati u smislu učinkovitosti i uporabe odgovarajućih materijala (skupih, netoksičnih, recikliranih itd.). veliki izazovVeliki izazov za učinkovito i troškovno učinkovito uvođenje vodika jest sigurno skladištenje i distribucija vodika. Rizik od zapaljivosti malo se razlikuje od ostalih plinovitih goriva. To razmatranje osobito ima koristi od iskustva stečenog u distribuciji proizvedenog plina („gradski plin”) u mreži prije prelaska na prirodni plin šezdesetih godina 20. stoljeća. Glavne poteškoće u prijevozu vodika proizlaze iz njegove niske gustoće, što zahtijeva razvoj odgovarajućih skladišnih objekata. Za fizikalnu metodu skladištenja vodik se skladišti u molekularnoj dijatomičkoj formi, u visokotlačnom zatvorenom spremniku niske temperature, npr. upotrebom visokotlačnih spremnika ili kriokompresije, ili adsorbiranjem na visokopovršinske materijale (porozne materijale). Međutim, razine energije u hidrogenaciji/dehidrogenaciji tih materijala imaju znatan energetski deficit i stoga su općenito neučinkovite. Ovaj problem skladištenja vodika može se riješiti korištenjem stabilnijih kemijskih spojeva s visokim sadržajem vodika. Većina ovih spojeva jetekućina na sobnoj temperaturi. Mali organski spojevi poput alkohola (kao što je metanol) ili mravlje kiseline (HCOOH) mogu se upotrebljavati za skladištenje vodika jednostavnim oslobađanjem vodika. (Croatian)
11 August 2022
0 references
Το υδρογόνο είναι ένας ελπιδοφόρος ενεργειακός φορέαςΔιυδρογόνο (που συνήθως αναφέρεται ως υδρογόνο) έχει το πλεονέκτημα ότι είναι ένα καύσιμο απαλλαγμένο από ανθρακούχες εκπομπές, το οποίο στην οξείδωσή του παράγει μόνο υδρατμούς. Εκτιμάται ότι αν το υδρογόνο χρησιμοποιηθεί σε μεγάλη κλίμακα, θα μπορούσε να συμβάλει σε μείωση των εκπομπών CO2 κατά 20 %. Δεδομένου ότι το υδρογόνο είναι ελάχιστα παρόν στη φυσική κατάσταση της γης σε σταθερή μοριακή μορφή, υπάρχει πολύ μεγάλος αριθμός διεργασιών για την παραγωγή του. Μπορεί να παραχθεί από διεργασίες βιολογικής προέλευσης (π.χ. αεριοποίηση βιομάζας) ή από αεριοποίηση ορυκτών καυσίμων. Υδρογόνο υπάρχει επίσης σε υπολειμματικά αέρια από βιομηχανικές διεργασίες, όπως το αέριο της μονάδας οπτανθρακοποίησης και το αέριο υψικαμίνων, ορισμένα από τα οποία εξακολουθούν να είναι ελάχιστα ανακτημένα. Το υδρογόνο θεωρείται επίσης φορέας ενέργειας που αντισταθμίζει τις διαφορές μεταξύ της παραγωγής ηλεκτρικής ενέργειας και της ζήτησης, με την παραγωγή του με ηλεκτρόλυση νερού σε περιόδους υπερπαραγωγής. Αυτή η λύση ισχύος-αερίου είναι ιδιαίτερα σημαντική για τα πολύ διαλείποντα συστήματα ανανεώσιμης ενέργειας, όπως η ηλιακή (εναλλαγή ημέρας/νύχτας) ή η αιολική ενέργεια (καιρικές συνθήκες). Υπάρχουν άλλα μέσα παραγωγής υδρογόνου χωρίς παραγωγή ηλεκτρικής ενέργειας, όπως η φωτοκαταλυτική αποσύνθεση του νερού κάτω από ορατό (ηλιακό) φως. Αυτά τα καινοτόμα συστήματα πρέπει πάντα να βελτιστοποιούνται όσον αφορά την αποτελεσματικότητα και τη χρήση κατάλληλων υλικών (μη δαπανηρών, μη τοξικών, ανακυκλώσιμων κ.λπ.). μια σημαντική πρόκληση για την αποδοτική και οικονομικά αποδοτική ανάπτυξη του υδρογόνου είναι η ασφαλής αποθήκευση και διανομή του. Ο κίνδυνος αναφλεξιμότητας είναι ελάχιστα διαφορετικός από τα άλλα αέρια καύσιμα. Η εξέτασή της ωφελείται ιδίως από την πείρα που αποκτήθηκε κατά τη διανομή του παραγόμενου αερίου («αέριο της πόλης») στο δίκτυο πριν από τη μετάβαση στο φυσικό αέριο τη δεκαετία του 1960. Η κύρια δυσκολία μεταφοράς υδρογόνου οφείλεται στη χαμηλή πυκνότητά του, η οποία απαιτεί την ανάπτυξη κατάλληλων εγκαταστάσεων αποθήκευσης. Για τη μέθοδο φυσικής αποθήκευσης, το υδρογόνο αποθηκεύεται στη μοριακή διατομική του μορφή, είτε σε κλειστό περιέκτη υψηλής πίεσης, χαμηλής θερμοκρασίας, π.χ. με τη χρήση δεξαμενών υψηλής πίεσης ή κρυοσυμπίεσης, είτε με προσρόφησή του σε υλικά υψηλής επιφάνειας (πορώδη υλικά). Ωστόσο, τα επίπεδα ενέργειας της υδρογόνωσης/αφυδρογόνωσης αυτών των υλικών έχουν σημαντικό ενεργειακό έλλειμμα και, ως εκ τούτου, είναι γενικά αναποτελεσματικά.Αυτό το πρόβλημα αποθήκευσης υδρογόνου μπορεί να επιλυθεί με τη χρήση σταθερότερων χημικών ενώσεων με υψηλή περιεκτικότητα σε υδρογόνο. Οι περισσότερες από αυτές τις ενώσεις είναιυγρού σε θερμοκρασία δωματίου. Μικρές οργανικές ενώσεις όπως η αλκοόλη (όπως η μεθανόλη) ή το μυρμηκικό οξύ (HCOOH) μπορούν να χρησιμοποιηθούν για αποθήκευση υδρογόνου μέσω της εύκολης απελευθέρωσης υδρογόνου. (Greek)
11 August 2022
0 references
Vodík je sľubným energetickým nosičomDihydrogen (zvyčajne označovaný ako vodík) má tú výhodu, že je dekarbonizované palivo, ktoré vo svojej oxidácii vytvára iba vodné pary. Odhaduje sa, že ak by sa vodík používal vo veľkom rozsahu, mohol by prispieť k 20 % zníženiu emisií CO2. Keďže vodík je sotva prítomný v prirodzenom stave na zemi v stabilnej molekulárnej forme, na jeho výrobu existuje veľmi veľký počet procesov. Môže sa vyrábať bioprocesmi (napr. splyňovaním biomasy) alebo splyňovaním fosílnych palív. Vodík je prítomný aj v zvyškových plynoch z priemyselných procesov, ako je plyn z koksárenských zariadení a vysokopecný plyn, z ktorých niektoré sú stále málo vyťažené. Vodík sa takisto považuje za nosič energie, ktorý kompenzuje rozdiely medzi výrobou elektrickej energie a dopytom, a to jeho výrobou elektrolýzou vody v obdobiach nadprodukcie. Toto riešenie energie na plyn je obzvlášť dôležité pre veľmi prerušované systémy obnoviteľnej energie, ako je solárna energia (striedanie dňa/noc) alebo veterná energia (počasie). Existujú aj iné spôsoby výroby vodíka bez výroby elektrickej energie, ako je fotokatalytický rozklad vody za viditeľného (solárneho) svetla. Tieto inovačné systémy musia byť vždy optimalizované z hľadiska účinnosti a používania vhodných materiálov (lacných, netoxických, recyklovateľných atď.).Skladovanie vzduchu: hlavnou výzvouVeľkou výzvou pre efektívne a nákladovo efektívne zavádzanie vodíka je jeho bezpečné skladovanie a distribúcia. Riziko horľavosti je málo odlišné od iných plynných palív. Jej zohľadnenie má prospech najmä zo skúseností získaných pri distribúcii vyrobeného plynu („mesto“) v sieti pred prechodom na zemný plyn v šesťdesiatych rokoch 20. storočia. Hlavné ťažkosti pri preprave vodíka vyplývajú z jeho nízkej hustoty, čo si vyžaduje vytvorenie primeraných skladovacích zariadení. V prípade metódy fyzického uskladnenia sa vodík skladuje vo svojej molekulárnej diatomickej forme buď vo vysokotlakovej nízkoteplotnej uzavretej nádobe, napr. pomocou vysokotlakových nádrží alebo kryokompresie, alebo jeho adsorbáciou na vysokopovrchové materiály (pórovité materiály). Energetické úrovne hydrogenácie/dehydrogenácie týchto materiálov však majú značný energetický deficit, a preto sú vo všeobecnosti neúčinné. Tento problém skladovania vodíka možno vyriešiť použitím stabilnejších chemických zlúčenín s vysokým obsahom vodíka. Väčšina z týchto zlúčenín jekvapalina pri izbovej teplote. Malé organické zlúčeniny, ako je alkohol (napríklad metanol) alebo kyselina mravčia (HCOOH), sa môžu použiť na skladovanie vodíka jednoduchým uvoľňovaním vodíka. (Slovak)
11 August 2022
0 references
Vety on lupaava energiankantajaDivety (yleensä vedyllä) on se etu, että se on hiiletön polttoaine, joka hapetuksessaan tuottaa vain vesihöyryä. On arvioitu, että jos vetyä käytettäisiin laajamittaisesti, se voisi vähentää hiilidioksidipäästöjä 20 prosenttia. Koska vetyä tuskin esiintyy luonnollisessa tilassa maan päällä vakaassa molekyylimuodossa, sen tuotannossa on hyvin suuri määrä prosesseja. Se voidaan tuottaa biopohjaisista prosesseista (esim. biomassan kaasuttaminen) tai fossiilisten polttoaineiden kaasuttamisesta. Vetyä esiintyy myös teollisuuden prosessien, kuten koksaamokaasun ja masuunikaasun, jäännöskaasuissa, joista osa on vielä vähän talteen otettuja. Vetyä pidetään myös energiankantajana, jolla kompensoidaan sähköntuotannon ja kysynnän välisiä eroja tuottamalla sitä veden elektrolyysillä ylituotannon aikana. Tämä sähkön ja kaasun välinen ratkaisu on erityisen merkityksellinen erittäin epäsäännöllisille uusiutuvan energian järjestelmille, kuten aurinkoenergialle (vuorokausivaihtelu) tai tuulelle (sääolot). Muita vedyn tuotantotapoja ilman sähköntuotantoa on olemassa, kuten veden fotokatalyyttinen hajoaminen näkyvän (aurinko)valon alla. Nämä innovatiiviset järjestelmät on aina optimoitava tehokkuuden ja asianmukaisten materiaalien käytön kannalta (hinnalliset, myrkyttömät, kierrätettävät jne.).Hygenin varastointi: suuri haasteVedyn tehokkaan ja kustannustehokkaan käyttöönoton suuri haaste on sen turvallinen varastointi ja jakelu. Syttymisvaara on vain vähän erilainen kuin muut kaasumaiset polttoaineet. Se hyötyy erityisesti kokemuksesta, joka on saatu valmistetun kaasun, jäljempänä ’kaupunkikaasu’, jakelusta verkossa ennen siirtymistä maakaasuun 1960-luvulla. Suurin vaikeus kuljettaa vetyä johtuu sen alhaisesta tiheydestä, mikä edellyttää asianmukaisten varastojen kehittämistä. Fysikaalista varastointimenetelmää varten vety varastoidaan molekyylidiatomimuodossaan joko korkeapaineisessa, matalan lämpötilan suljetussa säiliössä, esimerkiksi käyttämällä korkeapainesäiliöitä tai kryokompressiota tai adsorboimalla sitä korkean pinnan materiaaleihin (huokoisiin materiaaleihin). Näiden materiaalien hydrauksen/vedynpoiston energiatasoilla on kuitenkin huomattava energiavaje ja ne ovat siksi yleensä tehottomia.Vedyn varastointiongelma voidaan ratkaista käyttämällä vakaampia kemiallisia yhdisteitä, joiden vetypitoisuus on korkea. Useimmat näistä yhdisteistä ovatnestemäistä huoneenlämmössä. Pieniä orgaanisia yhdisteitä, kuten alkoholia (kuten metanolia) tai muurahaishappoa (HCOOH), voidaan käyttää vedyn varastointiin helposti vapautuvan vedyn avulla. (Finnish)
11 August 2022
0 references
Wodór jest obiecującym nośnikiem energiiDihydrogen (zwykle określany jako wodór) ma tę zaletę, że jest paliwem dekarbonizowanym, które w procesie utleniania generuje jedynie parę wodną. Szacuje się, że gdyby wodór był stosowany na dużą skalę, mógłby przyczynić się do zmniejszenia emisji CO2 o 20 %. Ponieważ wodór nie występuje w stanie naturalnym na ziemi w stabilnej formie molekularnej, istnieje bardzo duża liczba procesów jego produkcji. Może być wytwarzany z procesów pochodzenia biologicznego (np. zgazowania biomasy) lub w drodze zgazowania paliw kopalnych. Wodór jest również obecny w gazach resztkowych z procesów przemysłowych, takich jak gaz koksowniczy i gaz wielkopiecowy, z których część jest nadal mało odzyskiwana. Wodór jest również uważany za nośnik energii w celu zrekompensowania różnic między wytwarzaniem energii elektrycznej a popytem, wytwarzając go w drodze elektrolizy wody w okresach nadprodukcji. To rozwiązanie typu „power-to-gas” ma szczególne znaczenie w przypadku bardzo przerywanych systemów energii odnawialnej, takich jak energia słoneczna (dzień/noc) lub wiatr (warunki pogodowe). Istnieją inne sposoby wytwarzania wodoru bez wytwarzania energii elektrycznej, takie jak fotokatalityczny rozkład wody w widocznym (słonecznym) świetle. Te innowacyjne systemy muszą być zawsze zoptymalizowane pod względem wydajności i wykorzystania odpowiednich materiałów (niedrogich, nietoksycznych, nadających się do recyklingu itp.). głównym wyzwaniemWażnym wyzwaniem dla wydajnego i racjonalnego pod względem kosztów wdrażania wodoru jest jego bezpieczne przechowywanie i dystrybucja. Ryzyko palności jest niewiele inne niż inne paliwa gazowe. Jej rozważanie korzysta w szczególności z doświadczeń zdobytych podczas dystrybucji gazu przemysłowego („gaz miejski”) w sieci przed przejściem na gaz ziemny w latach 60. XX wieku. Główna trudność w transporcie wodoru wynika z jego niskiej gęstości, co wymaga opracowania odpowiednich instalacji magazynowych. W przypadku metody fizycznego przechowywania wodór jest przechowywany w postaci molekularnej okrzemkowej, albo w wysokociśnieniowym, niskotemperaturowym zamkniętym zbiorniku, np. przy użyciu zbiorników wysokociśnieniowych lub kriokompresji, albo poprzez adsorbowanie go na materiałach o wysokiej powierzchni (materiałach porowatych). Jednak poziomy energii uwodornienia/odwodornienia tych materiałów mają znaczny deficyt energii i dlatego są ogólnie nieskuteczne. Ten problem magazynowania wodoru można rozwiązać za pomocą bardziej stabilnych związków chemicznych o wysokiej zawartości wodoru. Większość tych związkówjestpłynna w temperaturze pokojowej. Małe związki organiczne, takie jak alkohol (np. metanol) lub kwas mrówkowy (HCOOH), mogą być wykorzystywane do przechowywania wodoru poprzez łatwe uwalnianie wodoru. (Polish)
11 August 2022
0 references
A hidrogén ígéretes energiahordozó A dihidrogén (általában hidrogénnek nevezik) azzal az előnnyel rendelkezik, hogy dekarbonizált üzemanyag, amely oxidációjában csak vízgőzt termel. A becslések szerint ha a hidrogént nagy léptékben vezetik be, akkor hozzájárulhat a CO2-kibocsátás 20%-os csökkentéséhez. Mivel a hidrogén a Föld természetes állapotában alig van jelen stabil molekuláris formában, nagyon sok folyamat létezik a termeléséhez. Előállítható bioalapú eljárásokkal (pl. biomassza-gázosítás) vagy fosszilis tüzelőanyagok gázosításával. A hidrogén az ipari folyamatokból származó maradék gázokban is jelen van, mint például a kokszolóüzemi gáz és a kohógáz, amelyek némelyike még mindig kevés visszanyert állapotban van. A hidrogént energiahordozónak tekintik a villamosenergia-termelés és a kereslet közötti különbségek ellensúlyozása érdekében, azáltal, hogy a túltermelés időszakában víz elektrolízisével állítják elő. Ez a villamos energia-gázos megoldás különösen fontos a nagyon időszakos megújulóenergia-rendszerek, például a napenergia (nap/éjszaka váltakozó áram) vagy a szél (időjárási viszonyok) esetében. Léteznek egyéb, villamosenergia-termelés nélküli hidrogéntermelési eszközök, mint például a víz fotokatalitikus bomlása látható (nap)fényben. Ezeket az innovatív rendszereket mindig optimalizálni kell a hatékonyság és a megfelelő anyagok használata szempontjából (költséghatékony, nem mérgező, újrafeldolgozható stb.).Higéntárolás: a hidrogén biztonságos tárolása és elosztása a hidrogén hatékony és költséghatékony alkalmazásának egyik fő kihívása. A gyúlékonyság kockázata alig különbözik az egyéb gáz-halmazállapotú tüzelőanyagoktól. Figyelembe vétele különösen az 1960-as években a földgázra való átállást megelőzően a hálózatban előállított gáz („városi gáz”) elosztása során szerzett tapasztalatokból származik. A hidrogén szállításának fő nehézsége a hidrogén alacsony sűrűségéből ered, ami megfelelő tárolólétesítmények kialakítását teszi szükségessé. A fizikai tárolási módszer esetében a hidrogént molekuláris diatom formájában tárolják nagynyomású, alacsony hőmérsékletű zárt tartályban, pl. nagynyomású tartályok vagy kriokompresszió alkalmazásával, vagy nagy felületű anyagokon (porózus anyagok) adszorbeálva. Ezen anyagok hidrogénezésének/dehidrogénezésének energiaszintje azonban jelentős energiahiányt mutat, ezért általában hatástalan.Ez a hidrogéntárolási probléma stabilabb, magas hidrogéntartalmú kémiai vegyületek felhasználásával oldható meg. Ezeknek a vegyületeknek a többsége szobahőmérsékletenfolyékony. Kis szerves vegyületek, például alkohol (például metanol) vagy hangyasav (HCOOH) hidrogén tárolására a hidrogén könnyű felszabadulása révén használhatók. (Hungarian)
11 August 2022
0 references
Vodík je slibným nosičem energieDihydrogen (obvykle označovaný jako vodík) má tu výhodu, že je dekarbonizované palivo, které při své oxidaci produkuje pouze vodní páru. Odhaduje se, že pokud by vodík byl používán ve velkém měřítku, mohl by přispět ke snížení emisí CO2 o 20 %. Vzhledem k tomu, že vodík je v přirozeném stavu na Zemi ve stabilní molekulární formě sotva přítomen, existuje pro jeho výrobu velmi velký počet procesů. Může být vyráběn z biologických procesů (např. zplyňování biomasy) nebo zplyňováním fosilních paliv. Vodík je také přítomen ve zbytkových plynech z průmyslových procesů, jako je koksovací plyn a vysokopecní plyn, z nichž některé jsou stále málo rekuperované. Vodík je rovněž považován za nosič energie, který kompenzuje rozdíly mezi výrobou elektřiny a poptávkou tím, že jej vyrábí elektrolýzou vody v období nadvýroby. Toto řešení spotřeby energie na plyn je obzvláště důležité pro velmi přerušované systémy obnovitelné energie, jako je solární energie (den/noc) nebo vítr (počasí). Existují jiné způsoby výroby vodíku bez výroby elektřiny, jako je fotokatalytické rozklad vody za viditelného (solárního) světla. Tyto inovativní systémy musí být vždy optimalizovány z hlediska účinnosti a použití vhodných materiálů (levné, netoxické, recyklovatelné atd.). hlavní výzvou pro účinné a nákladově efektivní zavádění vodíku je jeho bezpečné skladování a distribuce. Riziko hořlavosti je málo odlišné od ostatních plynných paliv. Jeho zohlednění je přínosné zejména ze zkušeností získaných při distribuci vyrobeného plynu (dále jen „městský plyn“) v síti před přechodem na zemní plyn v 60. letech 20. století. Hlavní obtíže při přepravě vodíku vyplývají z jeho nízké hustoty, která vyžaduje rozvoj odpovídajících skladovacích zařízení. Při fyzikálním skladování se vodík skladuje v molekulární diatomické formě, a to buď ve vysokotlakém, nízkoteplotním uzavřeném zásobníku, např. pomocí vysokotlakých nádrží nebo kryokompresí, nebo jeho adsorbováním na vysokopovrchových materiálech (porézních materiálech). Avšak energetické úrovně hydrogenace/dehydrogenace těchto materiálů mají významný energetický deficit, a jsou proto obecně neúčinné.Tento problém se skladováním vodíku lze vyřešit použitím stabilnějších chemických sloučenin s vysokým obsahem vodíku. Většina těchto sloučenin je tekutá při pokojové teplotě. Malé organické sloučeniny, jako je alkohol (např. methanol) nebo kyselina mravenčí (HCOOH), mohou být použity pro skladování vodíku snadným uvolňováním vodíku. (Czech)
11 August 2022
0 references
Ūdeņradis ir daudzsološs enerģijas nesējsDihidrogēns (parasti saukts par ūdeņradi) ir priekšrocība, ka tas ir dekarbonizēts kurināmais, kas oksidācijas procesā rada tikai ūdens tvaikus. Tiek lēsts, ka, ja ūdeņradis tiktu izmantots plašā mērogā, tas varētu veicināt CO2 emisiju samazinājumu par 20 %. Tā kā ūdeņradis dabiskā stāvoklī uz zemes nav stabils molekulārā formā, tā ražošanai pastāv ļoti daudz procesu. To var ražot bioprocesos (piemēram, biomasas gazificēšanā) vai gazificējot fosilo kurināmo. Ūdeņradis ir arī rūpniecisko procesu atlikušajās gāzēs, piemēram, koksēšanas rūpnīcu gāzēs un domnu gāzēs, no kurām dažas joprojām ir maz reģenerētas. Ūdeņradi uzskata arī par enerģijas nesēju, lai kompensētu atšķirības starp elektroenerģijas ražošanu un pieprasījumu, ražojot to ar ūdens elektrolīzi pārprodukcijas periodos. Šis risinājums no enerģijas uz gāzi ir īpaši svarīgs ļoti intermitējošām atjaunojamās enerģijas sistēmām, piemēram, saules enerģijai (maiņstrāva dienā/naktij) vai vējam (laika apstākļi). Pastāv citi ūdeņraža ražošanas līdzekļi bez elektroenerģijas ražošanas, piemēram, fotokatalītiska ūdens sadalīšanās zem redzamās (saules) gaismas. Šīs novatoriskās sistēmas vienmēr ir jāoptimizē attiecībā uz efektivitāti un piemērotu materiālu izmantošanu (dārgiem, netoksiskiem, pārstrādājamiem utt.). viens no galvenajiem uzdevumiem, kas saistīti ar ūdeņraža efektīvu un rentablu ieviešanu, ir tā droša uzglabāšana un izplatīšana. Uzliesmojamības risks nedaudz atšķiras no citiem gāzveida kurināmajiem. Tās apsvērumi jo īpaši balstās uz pieredzi, kas gūta, sadalot rūpnieciski ražotu gāzi (“pilsētas gāze”) tīklā pirms pārejas uz dabasgāzi sešdesmitajos gados. Galvenās grūtības ūdeņraža transportēšanā rada tā zemais blīvums, kas prasa atbilstošu uzglabāšanas iekārtu izveidi. Fiziskās uzglabāšanas metodei ūdeņradi uzglabā molekulārā diatomiskā formā vai nu augstspiediena, zemas temperatūras slēgtā traukā, piemēram, izmantojot augstspiediena tvertnes vai kriokompresijas, vai arī adsorbējot to uz augstas virsmas materiāliem (poriem). Tomēr šo ūdeņraža uzglabāšanas problēmu var atrisināt, izmantojot stabilākus ķīmiskos savienojumus ar augstu ūdeņraža saturu. Šo ūdeņraža uzglabāšanas problēmu var atrisināt, izmantojot stabilākus ķīmiskos savienojumus ar augstu ūdeņraža saturu. Lielākā daļa no šiem savienojumiem iršķidrums istabas temperatūrā. Nelielus organiskos savienojumus, piemēram, spirtu (piemēram, metanolu) vai skudrskābi (HCOOH), var izmantot ūdeņraža uzglabāšanai, viegli atbrīvojot ūdeņradi. (Latvian)
11 August 2022
0 references
Is iompróir fuinnimh a bhfuil gealladh faoi í hidrigin (dá ngairtear hidrigin de ghnáth) a bhfuil sé de bhuntáiste aige gur breosla dícharbónaithe í, rud nach ngineann ach gal uisce ina ocsaídiú. Meastar go bhféadfadh an hidrigin rannchuidiú le laghdú 20 % ar astaíochtaí CO2 dá gcuirfí hidrigin in úsáid ar mhórscála. Ós rud é nach bhfuil hidrigin i láthair sa stát nádúrtha ar domhan i bhfoirm mhóilíneach chobhsaí, tá líon an-mhór próiseas ann chun é a tháirgeadh. Is féidir é a tháirgeadh ó phróisis bhithbhunaithe (e.g. gású bithmhaise) nó trí bhreoslaí iontaise a ghású. Tá hidrigin i láthair freisin i ngás iarmharach ó phróisis thionsclaíocha, amhail gás gléasra cóic agus gás foirnéise soinneáin, agus tá cuid acu fós beag aisghafa. Meastar gur iompróir fuinnimh í hidrigin freisin chun na difríochtaí idir giniúint agus éileamh leictreachais a chúiteamh, trína táirgeadh trí leictrealú uisce le linn tréimhsí rótháirgthe. Tá an réiteach cumhacht-go-gás seo ábhartha go háirithe do chórais fuinnimh in-athnuaite an-uaineach amhail grianfhuinneamh (athrúchán lae/oíche) nó gaoth (dálaí aimsire). Is ann do mhodhanna eile táirgthe hidrigine gan leictreachas a ghiniúint, amhail dianscaoileadh fótacataíoch uisce faoi sholas infheicthe (grian). Ní mór na córais nuálacha sin a bharrfheabhsú i gcónaí ó thaobh éifeachtúlachta agus úsáid na n-ábhar iomchuí (saor, neamhthocsaineach, in-athchúrsáilte, etc.). dúshlán mór is ea an hidrigin a chur in úsáid ar bhealach éifeachtúil agus costéifeachtach, is dúshlán mór é an hidrigin a stóráil agus a dháileadh ar bhealach slán. Is beag an riosca inadhainteachta ná breoslaí gásacha eile. Baineann a bhreithniú go háirithe leis an taithí a fuarthas i ndáileadh gáis mhonaraithe (‘gás cathrach’) sa ghréasán roimh an aistriú chuig gás nádúrtha sna 1960idí. Eascraíonn an príomhdheacracht a bhaineann le hidrigin a iompar as a dlús íseal, rud a éilíonn go bhforbrófar saoráidí stórála leordhóthanacha. Maidir leis an modh stórála fisicí, stóráiltear hidrigin ina fhoirm mhóilíneach dhianómach, i gcoimeádán dúnta ardbhrú, ísealteochta, e.g. trí umair ardbhrú nó cryocompression a úsáid, nó trína adsorbing ar ábhair ard-dromchla (ábhair scagacha). Mar sin féin, tá easnamh suntasach fuinnimh ag leibhéil fuinnimh hidriginithe/díhidrigine na n-ábhar sin agus dá bhrí sin tá siad neamhéifeachtach go ginearálta. Is féidir an fhadhb stórála hidrigine seo a réiteach trí úsáid a bhaint as comhdhúile ceimiceacha níos cobhsaí a bhfuil cion ard hidrigine iontu. Tá an chuid is mó de na comhdhúile seo leachtach ag teocht an tseomra. Is féidir comhdhúile beaga orgánacha amhail alcól (amhail meatánól) nó aigéad formach (HCOOH) a úsáid le haghaidh stóráil hidrigine trí hidrigin a scaoileadh go héasca. (Irish)
11 August 2022
0 references
Vodik je obetaven nosilec energijeDihidrogen (običajno imenovan vodik) ima prednost, da je dekarbonizirano gorivo, ki v svoji oksidaciji proizvaja le vodne pare. Ocenjuje se, da bi lahko vodik, če bi se uporabljal v velikem obsegu, prispeval k 20-odstotnemu zmanjšanju emisij CO2. Ker je vodik v naravnem stanju na zemlji komaj prisoten v stabilni molekularni obliki, za njegovo proizvodnjo obstaja zelo veliko procesov. Proizvede se lahko s postopki na biološki osnovi (npr. uplinjanje biomase) ali z uplinjanjem fosilnih goriv. Vodik je prisoten tudi v odpadnih plinih iz industrijskih procesov, kot sta plin v koksarnah in plavžni plin, od katerih se nekateri še vedno le malo predelajo. Vodik velja tudi za nosilec energije za izravnavo razlik med proizvodnjo električne energije in povpraševanjem po njej, tako da jo proizvaja z elektrolizo vode v obdobjih prekomerne proizvodnje. Ta rešitev iz električne energije v plin je še posebej pomembna za zelo nestalne sisteme obnovljive energije, kot sta sončna (dnevno/nočno izmenično sredstvo) ali veter (vreme). Obstajajo tudi drugi načini proizvodnje vodika brez proizvodnje električne energije, kot je fotokatalitična razgradnja vode pod vidno (sončno) svetlobo. Te inovativne sisteme je treba vedno optimizirati z vidika učinkovitosti in uporabe ustreznih materialov (poceni, nestrupeni, ki jih je mogoče reciklirati itd.).Shranjevanje vodika: glavni izziv Za učinkovito in stroškovno učinkovito uvajanje vodika je varno shranjevanje in distribucija vodika. Tveganje vnetljivosti se le malo razlikuje od drugih plinastih goriv. Zlasti ima koristi od izkušenj, pridobljenih pri distribuciji proizvedenega plina (v nadaljnjem besedilu: mestni plin) v omrežju pred prehodom na zemeljski plin v šestdesetih letih prejšnjega stoletja. Glavna težava pri transportu vodika izhaja iz njegove nizke gostote, ki zahteva razvoj ustreznih skladišč. Za postopek fizičnega shranjevanja se vodik shranjuje v molekularni diatomski obliki, bodisi v visokotlačni, nizkotemperaturni zaprti posodi, npr. z uporabo visokotlačnih rezervoarjev ali kriokompresije, bodisi z adsorbiranjem na materiale z visoko površino (porozne materiale). Vendar imajo energetske ravni hidrogenacije/dehidrogenacije teh materialov precejšnje pomanjkanje energije in so zato na splošno neučinkovite. Ta problem shranjevanja vodika je mogoče rešiti z uporabo stabilnejših kemičnih spojin z visoko vsebnostjo vodika. Večina teh spojin je tekočina pri sobni temperaturi. Majhne organske spojine, kot sta alkohol (kot je metanol) ali mravljična kislina (HCOOH), se lahko uporabljajo za shranjevanje vodika z enostavnim sproščanjem vodika. (Slovenian)
11 August 2022
0 references
Водородът е обещаващ енергиен носителДихидрогенът (обикновено наричан водород) има предимството, че е декарбонизирано гориво, което в своето окисление генерира само водни пари. Оценено е, че ако водородът бъде използван в голям мащаб, той би могъл да допринесе за намаляване с 20 % на емисиите на CO2. Тъй като водородът почти не присъства в естественото състояние на земята в стабилна молекулярна форма, за неговото производство съществуват много голям брой процеси. Може да се произвежда чрез процеси на биологична основа (напр. газификация на биомаса) или чрез газификация на изкопаеми горива. Водородът присъства и в остатъчните газове от промишлени процеси, като например коксовия заводски газ и газа от доменни пещи, някои от които все още са слабо оползотворени. Водородът също се счита за енергиен носител, който компенсира разликите между производството и търсенето на електроенергия, като го произвежда чрез електролиза на вода по време на периоди на свръхпроизводство. Това решение „електроенергия в газ“ е от особено значение за много непостоянни системи за енергия от възобновяеми източници, като слънчева (дневна/нощна променливост) или вятър (метеорологични условия). Съществуват и други начини за производство на водород без производство на електроенергия, като например фотокаталитично разлагане на вода под видима (слънчева) светлина. Тези иновативни системи трябва винаги да бъдат оптимизирани по отношение на ефективността и използването на подходящи материали (евтини, нетоксични, рециклируеми и т.н.).Съхранение на водород: голямо предизвикателствоГолямо предизвикателство пред ефикасното и икономически ефективно внедряване на водорода е сигурното му съхранение и разпределение. Рискът от запалимост е малко по-различен от другите газообразни горива. Неговото разглеждане е от полза по-специално от опита, придобит при разпределението на произведен газ („градски газ“) в мрежата преди прехода към природен газ през 60-те години на миналия век. Основната трудност при транспортирането на водород се дължи на ниската му плътност, което изисква разработването на подходящи съоръжения за съхранение. При метода на физическо съхранение водородът се съхранява в молекулна диатомична форма или в затворен контейнер с високо налягане, нискотемпературен, например чрез използване на резервоари за високо налягане или криокомпресия, или чрез адсорбиране върху високоповърхностни материали (порести материали). Енергийните нива на хидрогениране/дехидрогениране на тези материали обаче имат значителен енергиен дефицит и поради това като цяло са неефективни. Този проблем със съхранението на водород може да бъде решен чрез използване на по-стабилни химични съединения с високо съдържание на водород. Повечето от тези съединения сатечни при стайна температура. Малки органични съединения като алкохол (като метанол) или мравчена киселина (HCOOH) могат да се използват за съхранение на водород чрез лесно освобождаване на водород. (Bulgarian)
11 August 2022
0 references
L-idroġenu huwa trasportatur tal-enerġija promettenti Diidroġenu (normalment imsejjaħ idroġenu) għandu l-vantaġġ li jkun fjuwil dekarbonizzat, li fl-ossidazzjoni tiegħu jiġġenera biss fwar tal-ilma. Huwa stmat li jekk l-idroġenu jintuża fuq skala kbira, jista’ jikkontribwixxi għal tnaqqis ta’ 20 % fl-emissjonijiet tas-CO2. Peress li l-idroġenu ftit li xejn huwa preżenti fl-istat naturali fid-dinja f’forma molekulari stabbli, jeżisti numru kbir ħafna ta’ proċessi għall-produzzjoni tiegħu. Jista’ jiġi prodott minn proċessi b’bażi bijoloġika (eż. gassifikazzjoni tal-bijomassa) jew bil-gassifikazzjoni tal-fjuwils fossili. L-idroġenu huwa preżenti wkoll f’gassijiet residwi minn proċessi industrijali, bħall-gass mill-impjanti tal-kokk u l-gass tal-kalkara tal-funderija, li wħud minnhom għadhom ftit li xejn irkuprati. L-idroġenu jitqies ukoll bħala trasportatur tal-enerġija biex jikkumpensa għad-differenzi bejn il-ġenerazzjoni u d-domanda tal-elettriku, billi jipproduċih bl-elettroliżi tal-ilma matul perjodi ta’ produzzjoni żejda. Din is-soluzzjoni tal-enerġija għall-gass hija partikolarment rilevanti għal sistemi ta’ enerġija rinnovabbli intermittenti ħafna bħal solari (alternanza ta’ jum/lejl) jew ir-riħ (kundizzjonijiet tat-temp). Jeżistu mezzi oħra ta’ produzzjoni tal-idroġenu mingħajr ġenerazzjoni tal-elettriku, bħad-dekompożizzjoni fotokatalitika tal-ilma taħt dawl (solari) viżibbli. Dawn is-sistemi innovattivi għandhom dejjem jiġu ottimizzati f’termini ta’ effiċjenza u l-użu ta’ materjali xierqa (inxpensivi, mhux tossiċi, riċiklabbli, eċċ.). sfida ewlenijaSfida ewlenija għall-użu effiċjenti u kosteffettiv tal-idroġenu hija l-ħżin u d-distribuzzjoni sikura tiegħu. Ir-riskju ta’ fjammabbiltà huwa ftit differenti minn fjuwils gassużi oħra. Il-kunsiderazzjoni tagħha tibbenefika b’mod partikolari mill-esperjenza miksuba fid-distribuzzjoni tal-gass manifatturat (“gass tal-belt”) fin-netwerk qabel it-tranżizzjoni għall-gass naturali fis-sittinijiet. Id-diffikultà ewlenija fit-trasport tal-idroġenu tirriżulta mid-densità baxxa tiegħu, li teħtieġ l-iżvilupp ta’ faċilitajiet ta’ ħżin adegwati. Għall-metodu ta’ ħżin fiżiku, l-idroġenu jinħażen fil-forma dijatomika molekulari tiegħu, jew f’kontenitur magħluq bi pressjoni għolja, b’temperatura baxxa, eż. bl-użu ta’ tankijiet ta’ pressjoni għolja jew krijokompressjoni, jew billi jiġi assorbit fuq materjali ta’ wiċċ għoli (materjali porużi). Madankollu, il-livelli ta ‘enerġija ta’ idroġenazzjoni/deidroġenazzjoni ta ‘dawn il-materjali għandhom defiċit sinifikanti ta’ enerġija u għalhekk huma ġeneralment ineffettivi. Din il-problema tal-ħżin tal-idroġenu tista ‘tiġi solvuta bl-użu ta’ komposti kimiċi aktar stabbli b’kontenut għoli ta ‘idroġenu. Il-biċċa l-kbira ta’ dawn il-komposti huma likwidi f’temperatura ambjentali. Komposti organiċi żgħar bħall-alkoħol (bħall-metanol) jew l-aċidu formiku (HCOOH) jistgħu jintużaw għall-ħżin tal-idroġenu permezz ta’ rilaxx faċli tal-idroġenu. (Maltese)
11 August 2022
0 references
O hidrogénio é um vetor energético promissor O di-hidrogénio (geralmente referido como hidrogénio) tem a vantagem de ser um combustível descarbonizado, que, na sua oxidação, gera apenas vapor de água. Estima-se que, se o hidrogénio fosse utilizado em grande escala, poderia contribuir para uma redução de 20 % das emissões de CO2. Uma vez que o hidrogênio não está presente no estado natural da Terra em uma forma molecular estável, existe um grande número de processos para sua produção. Pode ser produzido a partir de processos de base biológica (por exemplo, gaseificação de biomassa) ou por gaseificação de combustíveis fósseis. O hidrogénio também está presente nos gases residuais provenientes de processos industriais, como o gás de coqueria e o gás de alto-forno, alguns dos quais ainda são pouco recuperados. O hidrogénio é também considerado um vetor de energia para compensar as diferenças entre a produção e a procura de eletricidade, através da sua produção por eletrólise da água durante períodos de sobreprodução. Esta solução de energia a gás é particularmente relevante para sistemas de energia renovável muito intermitentes, como a energia solar (alternância dia/noite) ou o vento (condições climáticas). Existem outros meios de produção de hidrogénio sem produção de eletricidade, como a decomposição fotocatalítica de água sob luz (solar) visível. Estes sistemas inovadores devem ser sempre otimizados em termos de eficiência e de utilização de materiais adequados (custos, não tóxicos, recicláveis, etc.). um grande desafio Um grande desafio para a implantação eficiente e rentável do hidrogénio é o seu armazenamento e distribuição seguros. O risco de inflamabilidade é pouco diferente dos outros combustíveis gasosos. A sua consideração beneficia, em especial, da experiência adquirida com a distribuição de gás fabricado («gás urbano») na rede antes da transição para o gás natural na década de 1960. A principal dificuldade no transporte de hidrogénio decorre da sua baixa densidade, o que exige o desenvolvimento de instalações de armazenamento adequadas. Para o método de armazenamento físico, o hidrogénio é armazenado na sua forma diatómica molecular, quer num recipiente fechado de alta pressão e baixa temperatura, por exemplo, utilizando tanques de alta pressão ou criocompressão, quer adsorvendo-o em materiais de superfície elevada (materiais porosos). No entanto, os níveis de energia da hidrogenação/desidrogenação destes materiais têm um défice energético significativo e, portanto, são geralmente ineficazes. Este problema de armazenamento de hidrogênio pode ser resolvido usando compostos químicos mais estáveis com alto teor de hidrogênio. A maioria destes compostos são líquidos à temperatura ambiente. Pequenos compostos orgânicos, como álcool (como metanol) ou ácido fórmico (HCOOH) podem ser usados para armazenamento de hidrogênio através de fácil liberação de hidrogênio. (Portuguese)
11 August 2022
0 references
Brint er en lovende energibærerDihydrogen (normalt kaldet brint) har den fordel, at den er et dekarboniseret brændstof, som i sin oxidation kun genererer vanddamp. Det anslås, at hvis brint blev anvendt i stor skala, kunne det bidrage til en 20 % reduktion af CO2-emissionerne. Da brint næppe er til stede i den naturlige tilstand på jorden i en stabil molekylær form, findes der et meget stort antal processer for dens produktion. Det kan fremstilles ved hjælp af biobaserede processer (f.eks. biomasseforgasning) eller ved forgasning af fossile brændstoffer. Brint findes også i restgasser fra industrielle processer, f.eks. koksværksgas og højovnsgas, hvoraf nogle stadig kun i ringe omfang genvindes. Brint betragtes også som en energibærer til at kompensere for forskellene mellem elproduktion og -efterspørgsel ved at producere den ved elektrolyse af vand i perioder med overproduktion. Denne el-til-gas løsning er særlig relevant for meget intermitterende vedvarende energisystemer såsom sol (dag/nat vekslen) eller vind (vejrforhold). Der findes andre metoder til brintproduktion uden elproduktion, f.eks. fotokatalytisk nedbrydning af vand under synligt (sol)lys. Disse innovative systemer skal altid optimeres med hensyn til effektivitet og anvendelse af passende materialer (billige, ikke-giftige, genanvendelige osv.).Hygenlagring: en stor udfordring En stor udfordring for en effektiv og omkostningseffektiv anvendelse af brint er sikker lagring og distribution af brint. Risikoen for antændelighed adskiller sig ikke meget fra andre gasformige brændstoffer. Dens overvejelser drager navnlig fordel af erfaringerne med distributionen af forarbejdet gas ("citygas") i nettet forud for overgangen til naturgas i 1960'erne. Det største problem med transport af brint skyldes den lave densitet, som kræver, at der udvikles passende lagerfaciliteter. I forbindelse med den fysiske lagringsmetode opbevares brint i sin molekylære diatomiske form, enten i en højtryks-, lavtemperaturslukket beholder, f.eks. ved hjælp af højtrykstanke eller kryokompression, eller ved at adsorbere den på materialer med høj overflade (porøse materialer). Energiniveauet for hydrogenering/dehydrogenering af disse materialer har imidlertid et betydeligt energiunderskud og er derfor generelt ineffektive.Dette brintlagringsproblem kan løses ved hjælp af mere stabile kemiske forbindelser med højt hydrogenindhold. De fleste af disse forbindelser ervæske ved stuetemperatur. Små organiske forbindelser såsom alkohol (såsom methanol) eller myresyre (HCOOH) kan anvendes til lagring af brint gennem nem frigivelse af hydrogen. (Danish)
11 August 2022
0 references
Hidrogenul este un vector energetic promițătorDihidrogenul (de obicei denumit hidrogen) are avantajul de a fi un combustibil decarbonizat, care, prin oxidarea sa, generează numai vapori de apă. Se estimează că, dacă hidrogenul ar fi utilizat pe scară largă, ar putea contribui la o reducere cu 20 % a emisiilor de CO2. Deoarece hidrogenul este cu greu prezent în starea naturală de pe pământ într-o formă moleculară stabilă, există un număr foarte mare de procese pentru producția sa. Acesta poate fi produs prin bioprocese (de exemplu, gazeificarea biomasei) sau prin gazeificarea combustibililor fosili. Hidrogenul este prezent, de asemenea, în gazele reziduale din procesele industriale, cum ar fi gazul din instalațiile de cocsificare și gazul de furnal, dintre care unele sunt încă puțin recuperate. Hidrogenul este considerat, de asemenea, un vector energetic pentru a compensa diferențele dintre producția de energie electrică și cerere, prin producerea acestuia prin electroliza apei în perioadele de supraproducție. Această soluție de energie electrică-gaz este deosebit de relevantă pentru sistemele de energie regenerabilă foarte intermitente, cum ar fi energia solară (alternanță zi/noapte) sau vântul (condiții meteorologice). Există alte mijloace de producere a hidrogenului fără generarea de energie electrică, cum ar fi descompunerea fotocatalitică a apei sub lumină vizibilă (solară). Aceste sisteme inovatoare trebuie să fie întotdeauna optimizate în ceea ce privește eficiența și utilizarea materialelor adecvate (costisitoare, netoxice, reciclabile etc.). o provocare majoră O provocare majoră pentru implementarea eficientă și rentabilă a hidrogenului este stocarea și distribuția în condiții de siguranță a acestuia. Riscul de inflamabilitate este puțin diferit de alți combustibili gazoși. Analiza sa beneficiază, în special, de experiența dobândită în ceea ce privește distribuția de gaze fabricate („gaz urban”) în rețea înainte de tranziția la gaze naturale în anii 1960. Principala dificultate în transportul hidrogenului rezultă din densitatea scăzută a acestuia, ceea ce necesită dezvoltarea unor instalații de stocare adecvate. Pentru metoda de stocare fizică, hidrogenul este stocat în forma sa diatomică moleculară, fie într-un recipient închis la presiune înaltă, la temperatură joasă, de exemplu prin utilizarea rezervoarelor de înaltă presiune sau a criocompresiei, fie prin adsorbția acestuia pe materiale de suprafață înaltă (materiale poroase). Cu toate acestea, nivelurile de energie ale hidrogenării/dehidrogenării acestor materiale au un deficit energetic semnificativ și, prin urmare, sunt, în general, ineficiente. Această problemă de stocare a hidrogenului poate fi rezolvată prin utilizarea unor compuși chimici mai stabili, cu un conținut ridicat de hidrogen. Majoritatea acestor compuși suntlichide la temperatura camerei. Compușii organici mici, cum ar fi alcoolul (cum ar fi metanolul) sau acidul formic (HCOOH) pot fi utilizați pentru stocarea hidrogenului prin eliberarea ușoară de hidrogen. (Romanian)
11 August 2022
0 references
Vätgas är en lovande energibärareDiväte (vanligtvis kallad vätgas) har fördelen att vara ett koldioxidsnålt bränsle, som i sin oxidation endast genererar vattenånga. Det uppskattas att om vätgas användes i stor skala skulle det kunna bidra till en 20-procentig minskning av koldioxidutsläppen. Eftersom väte knappast förekommer i det naturliga tillståndet på jorden i en stabil molekylär form, finns det ett mycket stort antal processer för dess produktion. Den kan framställas genom biobaserade processer (t.ex. förgasning av biomassa) eller genom förgasning av fossila bränslen. Väte förekommer också i restgaser från industriella processer, t.ex. koksverksgas och masugnsgas, av vilka en del fortfarande är föga återvunna. Väte anses också vara en energibärare för att kompensera för skillnaderna mellan elproduktion och efterfrågan, genom att producera det genom elektrolys av vatten under perioder av överproduktion. Denna kraft-till-gas-lösning är särskilt relevant för mycket intermittent förnybar energisystem som sol (dag/natt-generator) eller vind (väderförhållanden). Det finns andra metoder för vätgasproduktion utan elproduktion, t.ex. fotokatalytisk nedbrytning av vatten under synligt (sol)ljus. Dessa innovativa system måste alltid optimeras med avseende på effektivitet och användning av lämpliga material (kostnadsfritt, giftfritt, återvinningsbart osv.).Hygenlagring: en stor utmaningEn stor utmaning för en effektiv och kostnadseffektiv utbyggnad av vätgas är säker lagring och distribution av vätgas. Risken för brandfarlighet skiljer sig inte mycket från andra gasformiga bränslen. Dess övervägande gynnas särskilt av erfarenheterna från distributionen av tillverkad gas (nedan kallad ”stadsgas”) i nätet före övergången till naturgas på 1960-talet. Den största svårigheten att transportera vätgas beror på dess låga densitet, vilket kräver utveckling av lämpliga lagringsanläggningar. För den fysiska lagringsmetoden lagras väte i sin molekylära diatomiska form, antingen i en högtrycks-, lågtemperaturförsluten behållare, t.ex. genom användning av högtryckstankar eller kryokompression, eller genom att adsorbera det på högytliga material (porösa material). Energinivåerna för hydrogenering/dehydrogenation av dessa material har dock ett betydande energiunderskott och är därför i allmänhet ineffektiva.Detta vätelagringsproblem kan lösas genom användning av mer stabila kemiska föreningar med hög vätgashalt. De flesta av dessa föreningar är flytande vid rumstemperatur. Små organiska föreningar som alkohol (t.ex. metanol) eller myrsyra (HCOOH) kan användas för lagring av väte genom att lätt frigöra väte. (Swedish)
11 August 2022
0 references
7 December 2023
0 references
Identifiers
20E03971
0 references